Tělo. Bez něj bychom nemohli v našem světě nic. V něm a skrze něj se projevuje naše duše a realizují se naše sny a představy. Úžasný nástroj, který může být i přítěží. Ale ne sám o sobě. Naše tělo je naše zodpovědnost a je obrazem nejen toho jak a co jíme, a jak se pohybujeme, ale hlavně jak, o čem a proč smýšlíme.

Za tímhle nehledejte ženu, ale „mozek, který vám namluví všechno, co mu dovolíte„. Nejen s tímto zjištěním odcházela pod dvou dnech Veronika Heraltová – úžasná a silná podpora týmu Ženy ženám – z dvoudenního semináře Andyho Winsona nazvaného Telo ako dôkaz. Ostatně byla jsem překvapená, když žena štíhlá jako proutek šla na kurz, který jsem vnímala primárně jako „hubnoucí“. Můj omyl mi vyvrátila šťavnatým rozhovorem 🙂
Dobrou chuť 😉

 

1. Bylas na semináři Tělo jako důkaz. Jsem překvapená, protože nemyslím, že potřebuješ zhubnout! Co tě vedlo právě na tento kurs?

Na tento seminář jsem dostala pozvání od kamarádky Hanky Trnčákové, která s Andym Winsonem spolupracuje.
Prvotní myšlenka byla ve velkém zájmu poznat Andyho. Jak pracuje s lidmi, jaký je to člověk, jaký je to kouč. Znala jsem jej do té doby jen z videí. Vzhledem k tomu, že mě David dokáže vždy velmi rychle nadchnout, namotivovat, očekávala jsem podobný stav i u Andyho.

A koneckonců si nemyslím, že by tento seminář byl pouze pro ty, kteří chtějí zhubnout. Na semináři bylo mnoho krásných lidí. Vlastně byli krásní všichni, jen někteří byli více boubelatí a někteří zase hodně štíhlí.

 

2. Splnilo se tvé očekávání? Jaký byl Andy Winson naživo?

Naprosto úchvatný. Plný energie. Pořád nás vybízel k hravé dynamice, tancovali jsme, hodně jsme sdíleli, nechal nás mluvit, pokud jsme měli tu potřebu. Byl krásně oblečený a vyzařovala z něj mužská síla. Za mě dostal 1* 🙂

 

3. Přestože šlo o pozvání, nepřijala bys, pokud by sis nemyslela, že dostaneš odpověď na něco, co v životě hledáš… Našla si svou odpověď?

Vzhledem k tomu, že nejsem žádný „seminářový turista“ a neznám do detailů práci různých koučů a mentorů, konkrétní otázky jsem neměla. Zajímalo mne ale, zda ve mně dokáže Andy s tímto tématem vzbudit zájem a třeba i nadšení, nebo mne v něčem posune. Jestli se najde něco, pro co bych se mohla po jeho semináři nadchnout.

Měla jsem myšlenku, že bych se ráda vrátila k stravovacím návykům, které jsem měla zhruba před rokem a půl. Byla jsem vegetarián a z velké části na vitariánské stravě.

 

4. Jaké nejzajímavější zjištění sis odnesla?

Všechno jde, když se chce. A když jsme si toho vědomi.
A taky, že mnoho věcí, které v sobě máme spojené s jídlem jsou jen rodinné frekvence a zažité postupy ve kterých jsme vyrůstali. Že spousty situací spojených s jezením je spojeno s emocemi. A to je bohužel i můj případ.

Jako dítě jsem měla jakousi lehkou formu dětské mentální anorexie. Jídlo pro mne bylo za trest. Dneska už mám tohle téma zpracované, ale v době kdy rostete a cítíte se omezovaní tím, že prostě musíte jíst, i když nechcete a v době puberty nejste nijak zajímaví, protože vypadáte jako nemocní, je to hodně silné. A za všechno mohla psychika, se kterou si mí rodiče tehdy nevěděli rady i když se mi snažili pomoci tak, jak to uměli nejlépe.

Zajímavé zjištění bylo spojené s rozebíráním emočního hladu. Emoční hlad je mi velmi dobře znám a rozhodně nemůžu říct, že bych na to byla nějak pyšná. Občas mi to hodně vadí.

Emoční hlad

 

5. Emoční hlad taky znám. Dostala si návod, jak s tím pracovat?

Nejdůležitější je asi být si toho prostě vědoma. Vědět o tom, že to existuje a v té dané chvíli si to popsat.
To, co cítíš v oblasti břicha, je hlad klasický. Prostě se musíš najíst.
To, co cítíš od oblasti hrudníku nahoru, je hlad emoční.
Uvědom si to, vydefinuj si proč se ti to děje a pak to zpracuj, ale ne jídlem!

 

6. Lze emoční hlad naprosto odbourat?

Věřím tomu, že ano. Ale kdo by odolal malé chuti něco sezobnout 😀

 

7. Co je teď pro tebe největší výzva s tím, co ses dozvěděla na semináři?

Uvědomovat si, jestli to, co cítím, tedy hlad, je potřeba ze strany těla, nebo emocí.
A taky to, že pokud mi něco nechutná, tak se to dá krásně přepsat.

Byla jsem svědky přepisu a velmi zajímavého procesu. Účastník miloval čokoládu a nesnášel grapefruit. Během povídání si s Andym a definování co je super na čokoládě a co mu nechutná na grapefruitu, to celé přehodnotil. Čokoládu neotevřel a s chutí se zakousl do grepu.

 

8. Wow, to bych taky potřebovala. Zkusila sis už nějaké jídlo takto „přepsat“?

Jím téměř všechno. Od malička ale nesnáším „dršťkovou“, nebo naši zabijačkovou „prdelanku“.
Možná se jednou odhodlám a zkusím přepsat i tohle, ale zase si říkám, že mi tyhle jídla nic zvláštního nepřinesou, tak nevím, jestli to má vůbec nějaký význam 🙂

Mozek ti namluví všechno

 

9. Co ze semináře si začala okamžitě praktikovat a proč?

Právě to rozpoznávání emočního hladu. A taky to, že energie je pohyb. Takže pokud jsi unavená, tancuj, běhej, skákej.
Pokud mám na něco chuť a vím, že to není hladem, snažím se říkat si proč? Proč zrovna teď musím mít ten dortíček. Proč to není chuť na šťavnaté hroznové víno? A proč vůbec jídlo?

Věděla jsi, že rčení „Hlad je převlečená žízeň“ je opravdu pravdivé?
Mozek je lišácký orgán, který ti namluví všechno co mu dovolíš 😀

 

10. Ano, to znám a zkouším pít, když mám hlad, ale ne vždy to funguje. Je na mozek nějaký fígl?

Mozek jsi ty! Pokud se máš ráda a dokážeš si dát ty své důvody, proč něco udělat, nebo neudělat, musíš s tím být úplně srovnaná a netýrat se proto, že to nesplňuje požadavky nějakých obecných parametrů. Musíš se prostě cítit dobře.

 

11. Jedna věc, pro kterou bys tenhle kurz doporučila, nebo si ho sama zopakovala!

Energie toho semináře. Byla jsem jak přikovaná celé dva dny ve víru sdílení, pohybu a hltání informací.
Mě se tam líbilo a chystám se na Andyho znovu. Za ty zkušenosti mi to opravdu stojí.

 

Díky za inspiraci…

Audio verze

podcasts_iconPodcast na iTunes

Pokud ve vaší firmě potřebujete rozpohybovat energii, rozproudit energii, být ve flow, aby se věci děly, abyste měli výsledky, abyste dotáhli nějaké věci, které se možná nedějí, aby vás ty věci i bavily, aby byly taky v tempu, kdy se věci dějí, kdy se dějí opakovaně, kdy to má všechno takovou správnou šťávu, tak k tomu je třeba si uvědomit, jaké součásti ve firmě jsou, a skrz ně pak spustit ten tok, spustit skrz ně vaše flow. Protože to, co se děje, je, že podnikatelé všechno hodí do jednoho hrnce. Na jeden stůl hodí všechny činnosti, které v byznyse, v podnikání, ve firmě dělají, a pak se diví, že to nějak nedává smysl, věci se nedějí, nějak to nehraje dohromady, že ten celek není harmonický.

Jestliže totiž vaše podnikání nerozdělíte do samostatných celků a na tyhle celky se nepodíváte jako na samostatné úseky nebo oblasti, kudy plyne energie, a neuvolníte bloky, které se v těch oblastech vyskytují, tak pak možná je to místo, kde máte jakoby hráz na té vaší řece a voda nemůže proudit.

Podívejme se tedy na to, kudy energie ve firmě proudí a jak uvolnit tu hráz, aby mohla proudit k tomu, aby se naplnila vaše vize a váš cíl. Tohle je kruh a v něm jsou čtyři části. A podívejte se na to jako na váš projekt, jako na váš byznys, vaši firmu, vaši značku, cokoliv, co teď řešíte, tak si představte jako něco, co má tyhle čtyři části, ve kterých potřebujete rozběhnout energii.

Tvořit

Aby se nějaké podnikání událo, aby se něco stalo, tak v té horní části musíme začít první věcí a tou první a jednoduchou věcí je něco vytvořit. Musíte mít nějaký nápad. Takže první energií, kterou potřebujete, je energie tvořit. Pokud máte nějakou ideu, nějaký nápad, tak ji potřebujete zrealizovat a potřebujete z ní vytvořit nějaký produkt, nějakou službu, něco, co nabídnete klientům, co nabídnete trhu. Pokud ve vašem byznyse nic nevytvoříte, těžko můžete něco prodat. Takže tady jsou ideje, tady jsou nápady a tady je taky vytvoření vašeho produktu.

Komunikace

Abyste ale to, co vytvoříte, co vygenergujete, vyprodukujete, dostali mezi lidi, potřebujete použít druhou část ve flow firmy, a to je komunikace. Potřebujete totiž dostat informaci o tom, co jste vytvořili, mezi lidi, potřebujete prodat vaše věci, potřebujete se spojit s lidmi. Tahle část je o lidech. Protože možná máte lidi u vás ve firmě, kteří vám pomáhají ty věci dělat, ale bezesporu jsou lidé, kterým chcete prodat ty vaše věci, a s nimi potřebujete komunikovat. Na téhle úrovni potřebujete otevřít vaši firmu a otevřít se světu.

Takže tady vytváříte váš skvělý produkt, tady se otvíráte světu a přemýšlíte nad tím, jak dostat informaci o tom, co máte, do světa, jak co nejvíce lidem říct, co jste vytvořili. Pokud ale tady skončíte a začnete tady jenom prodávat ty věci, které jste vytvořili, ale neposunete se dál, tak se tady zaseknete a je to důvod, proč pak nevyděláváte tolik peněz, jako chcete, a proč vaše firma neroste a nerozvíjí se dál.

Péče

Třetí část tady dole je péče. Co se stane, je, že vy dodáte produkt, pošlete fakturu, obdržíte peníze, ale dál nepečujete. A tím se zastaví flow. Vy totiž potřebujete hýčkat, potřebujete opečovávat, potřebujete se zeptat, jestli lidé, kterým jste tady odkomunikovali váš produkt a prodali jste jim ho, jestli jim něco nechybí, jestli něco nepotřebují, jestli mají dostatečnou podporu. Potřebujete je podporovat. Péče neboli podpora je tady v té spodní části a pokud zanedbáte podporu a péči, tak si o vás tady lidé začnou říkat, že jste jim sice něco prodali, ale že jste nedodrželi třeba slib, nebo že to nefunguje tak, jak chtěli, nebo se nedozvíte, že nejsou spokojení. Potřebujete tady hýčkat a pečovat taky proto, abyste prodali opakovaně.

Měření

Jenže zbývá ještě čtvrtá část. Po tvoření, komunikaci a péči je to měření. V téhle části si myslím havaruje největší počet firem, havaroval jsem v téhle oblasti hodně dlouho i já a naše firma, protože jsme dostatečně neměřili, dostatečně jsme nevytvořili systém, který nám řekl a změřil, jak se nám daří v těchto předchozích třech oblastech.

Vy totiž tady potřebujete nastavit systémy a procesy, které zjistí, jak efektivně tvoříte, jak efektivně komunikujete a děláte váš marketing a dostáváte vaši zprávu k lidem, jak efektivně tady prodáváte a co vede k nejvýkonnějšímu prodeji. No a taky potřebujete měřit, jak efektivně pečujete, kolik zákazníků si od vás dále koupí, kolik zákazníků přichází na vaše stránky a co tam dělají. Potřebujete znát tyhle informace a potřebujete je měřit, a ne jen měřit ty účetní věci, finanční věci, tok peněz, tok ve firmě, ale i další součásti těchto předchozích tří částí. Měření, technologie, systémy, procesy, to je ta poslední část, čtvrtá část, kterou potřebujete zaintegrovat do firmy.

Představte si je taky jako energii, kdy tady (tvořit) se věci vytvářejí, tady je kreativita, tady se tvoří nové nápady, tady (komunikace) se dostávají mezi lidi a je to hodně o komunikaci, není to tak o řádu, systému, je tady hodně rozhovor, je tady důvěra, je tady partnerství, dostáváte se mezi lidi, tady (péče) v pečování to je energie, kdy se věci často dějí opakovaně, pokud chcete pečovat, podporovat, potřebujete to dělat neustále, současně, pravidelně, důsledně, je to tempo, ve kterém musí fungovat firma. No a tady (měření) to je taková ocelová energie, která hodně řeže, je hodně striktní, je hodně logická, ale je potřeba v každé firmě, protože nám dává zase obraz toho podnikání a my tady můžeme dělat rozhodnutí k tomu, abychom se mohli vrátit a vytvořit něco nového.

A pokud tenhle koloběh ve vaší firmě je a já vás zvu k tomu, abyste se teď zastavili u každé z těchto čtyř částí a řekli si, jakou pozornost dáváte těmto čtyřem částem odděleně, jaké setkání nebo firemní mítinky máte na tvoření, jaké máte na komunikaci, jaké máte na péči, kdy řešíte měření. Oddělte tyhle energie, protože pokud řešíte všechno dohromady a máte to v jednom hrnci, pak je to velmi nepřehledný systém a možná to je důvod, proč není flow energie ve vaší firmě.

 ZivotaFirma20_20_FiremniEnergie_DavidKirs1

Audio verze

podcasts_iconPodcast na iTunes

Dnes si ukážeme velmi jednoduchou strategii, aby se věci staly, aby náš TO-DO list byl vždycky prázdný. Běžný přístup totiž je, že si na náš TO-DO list napíšeme věci a pak je děláme. Ovšem pokud je začnete dělat, ale použijete tenhle princip, kterému říkám TO-DO trojúhelník, tak se pro vás mnoho věcí nejspíš změní.

TO-DO trojúhelník má tři úrovně. My se však v běžném dni, v běžné práci zapomínáme na tenhle trojúhelník dívat právě jako na trojúhelník, který má tři části, ale díváme se jenom na jednu jeho část, a to je právě část TO-DO, což je dělání, je to výkonná část, je to ta nejširší základna trojúhelníku, je to část, kde věci skutečně děláme, kde jdeme do výkonu.

Řízení času

Jenže ta výkonná část není jediná součást celé hry k tomu, abychom TO-DO list měli prázdný. Zapomínáme totiž na dvě další velmi důležité části. Tou druhou částí je TO-MANAGE, respektive, jak věci řídit, jak věci organizovat. Často je to odpověď na otázku, jak udělat věci v té spodní základně. Jak udělat věci, které se musí stát, které se musí vykonat, které musí být hotové.

Pokud děláme věci v té spodní základně, ale vlastně nevíme, jaký je ten nejrychlejší, nejefektivnější způsob, tak tady možná ztrácíme obrovské množství energie. Možná zde dělají vaši lidé ve vaší práci, ve vašem týmu věci, které by vůbec dělat neměli, nebo je dělají způsobem, kterým by je dělat neměli. K tomu je potřeba se aspoň párkrát za den přesunout do úrovně TO-MANAGE, k tomu, abyste řídili sebe.

Vedení

Můžete si to představit jako firemní strukturu, kde je část lidí, kteří řídí, jak se věci dělají, a část lidí, kteří primárně ty věci dělají. Ale představte si to i u sebe jako váš jednoduchý den, kdy věci děláte, pak řídíte sebe, jakým způsobem věci děláte, a nesmíte zapomenout na třetí část, na špičku toho trojúhelníku, což je TO-LEAD – vedení, vést sebe, vést druhé. Tady je naše vize, tady je naše proč. Proč věci vůbec děláme? A proč je děláme tímhle způsobem? Pokud totiž zapomenete na tuhle vyšší úroveň, tak za chvíli zapomenete, proč se vůbec věci dějí, proč ve vaší firmě ty věci děláte, taky zapomenete na to, jestli je děláte efektivně, jestli byste je náhodou už neměli dělat nějakým jiným způsobem, nějakým mnohem jednodušším způsobem.

Tohle jsou tři úrovně, které vám dávají celkový obraz. Zvu vás k tomu, abyste se každý den ráno zastavili na úrovni VÉST – kam dnešní den směřuje, kam dnešní den vede, kam směřuje vaše práce, vaše kroky? Které věci na vašem TO-DO listu vedou k vaší vizi, k vašemu cíli, k vašemu proč? Jakým způsobem je budete realizovat, jakým způsobem je budete manažovat, budete je řídit, jakým způsobem je budete vykonávat? A pak je budete muset vykonat. Potom nezbude než to dělání, než vykonání toho skutečného úkolu.

Aplikujte tenhle TO-DO trojúhelník nejen na svoji práci, aplikujte ho samozřejmě pro řízení týmu, aplikujte ho ve firmě, aplikujte ho ve spolupráci. Tenhle pohled, kdy se u různých úrovní díváte na to, co potřebujete udělat, je něco, co vám obrovsky poslouží. Mně to slouží velmi dobře.

 ZivotaFirma20_18_ToDoStrategie_DavidKirs1

Nějakou dobu jsme neměli na mušce žádné z našich podnikatelských přátel (v byznys světě jinak zvaných obchodní partneři), a tak si dneska vezmu na mušku hned dva. Tedy dvě 🙂 Jsou to ženy – Lucie Kolaříkova a Jitka Ševčíková – a nutno říct, že mě lehce nadzvedly ze židle. Jak asi o mě víte, miluju podnikání z pláže a nadšeně jeho principy šířím do světa a tyto dvě ženy nejen že se rozhodly podnikat z pláže, ale rovnou berou na pláž i své klienty!

To mi přijde jako skvělý nápad a skvělá myšlenka. Jedná se totiž o seminář zvaný Redukce stresu na Bali a kde jinde, než tisíce kilometrů od domova na prosluněné pláži se můžete opravdu s nadhledem podívat na svůj život a trénovat řešení náročných stresových a komunikačních situací. K tomu zdravá balijská detoxikační strava. No co vám budu povídat, bude to určitě skvělé 🙂 Přiznám se, že kdybych tou dobou zrovna nebyla v Nepálu, tak jedu hned (to jsou problémy, co? :D).

A tak jsem se rozhodla obě lektorky vyzpovídat

1. Mnoho našich čtenářů vás zná z programu Ženy ženám, přesto se možná najde někdo, kdo přesně neví co děláte. Můžete se v pár větách představit?

IMG_3617usLucie Kolaříková: Jsem psycholožka, lektorka a koučka a přesvědčená propagátorka života v sebelásce. Téma sebelásky a k němu další příbuzná témata šířím pomocí seminářů, online programů, facebooku a článků. Osobně mi záleží na tom, aby co nejvíc lidí pochopilo, jak důležitý je pro náš život vztah k sobě sama. Pracuji hlavě se ženami, ale třeba s Jitkou vedeme semináře pro smíšené skupiny.

Dopisuji Učebnici sebelásky a nemůžu se dočkat, až to bude. Jinak jsem cestovatelka, ráda poznávám nové země a kultury a přeji si žít jednou v čistě přírodním domě. Profesně mi udělalo v posledních letech největší radost, že se mi podařilo vystoupit z projektů pro firemní klientelu, překonat finanční krizi a začít vytvářet produkty podle mých vlastních představ a k tématům, která mi leží na srdci. A jsem vděčná, že moje práce má takový ohlas.

jitkaJitka Ševčíková: Vystudovala jsem ekonomii a marketing, pár let jsem pracovala v zahraničním obchodě a dlouho v oboru informačních technologií. Nyní jsem lektorka, koučka a mentorka, která lidi učí projevovat emoce přijatelnou formou, aby nezraňovaly, neubližovaly a zároveň je člověk nemusel v sobě dusit. Je to takzvaná kultivovaná emoční inteligence, umění přizpůsobit se dané situaci a využít energii, kterou nám emoce přinášejí.

Sama jsem si v životě několikrát prošla velmi zátěžovými situacemi (úmrtí nejlližších, vážná nemoc, ztráta práce, narušené mezilidské vztahy, partnerská krize) a naučila jsem se zvládat emoce a stres s důstojností. Dost lidí to ocenilo, začali za mnou chodit pro radu, inspiraci, chtěli se nechat doprovázet ke svému cíli. Mými klienty jsou nejen manažeři a politici, ale i maminky na rodičovské dovolené nebo třeba studenti. Také přednáším na univerzitě třetího vku a pořádám semináře ve velkých firmách.

Moje práce je velmi různorodá a baví mě. Mám spokojené manželství, tři děti, ráda jezdím na koni a miluju přírodu. Spolupracuji s Českou televizí a Českým rozhlasem, píšu o emocích a stresu do několika časopisů a s kolegyněmi připravuji knížku o emoční inteligenci pro nakladatelství Albatros.

2. V dnešní době je velká míra stresu něco, co velká část lidí považuje za nutné zlo. Jak si vy samy organizujete život tak, abyste stres eliminovaly?

Lucie Kolaříková: Stres není nic, co by přicházelo zvenčí a my jsme vůči tomu byli bezmocní. Za prvé dělám takové obecně známé věci k redukci stresu: žiju v přírodě, snažím se omezovat média a počítač, mám pohyb, snažím se zdravě stravovat, udržuji láskyplné vztahy. Vše opravdu jen do té míry, do jaké mám pevnou vůli. A tu moc nemám, takže další protistresová taktika je, příliš se za své chyby netrestat a jen se stále snažit dělat to líp a nikdy s tím snažením nepřestat.

Můj životní styl je dnes mnohem zdravější, než před pěti lety, ale dospívám k tomu svým tempem, ne tak rychle, jak by chtěla moje hlava. Vím že stres přichází hlavně kvůli tomu, jak jsme byli v dětství naprogramovaní. Někdo stále pospíchá, jiný se snaží být stále silný, další člověk chce být dokonalý. Říká se tomu vnitřní poháněče a s těmi já aktivně pracuji. Když cítím, že mě nějaký zase strhl do svého proudu (obvykle snaha o dokonalost) a už mě stahuje ke dnu, okamžitě přerušuji činnost a jdu za zábavou, čerstvým vzduchem, zavolám kamarádům.

Vědomě také odevzdávám práci ve chvíli, kdy mám pocit, že je nedodělaná. Sbírám tak pro svůj poháněč důkazy, že i tak je to dost dobré. Je to taková hra sama se sebou a částmi mě, které se mě snaží řídit. Znát ty části sebe a vědět, jak na ně, to mě uklidňuje i s vědomím, že se s nimi budu potkávat ještě dlouho.

lucie4

Jitka Ševčíková: Stres v rozumné míře člověku prospívá. Mobililzuje organismus na mimořádný výkon. Důležité je nepřepínat tu hranici, kdy je pro nás stres ještě fajn. Úplně eliminovat ho ze života nelze, vzpomeňme si třeba na dálnici D1, nebo frontu v obchodě, důležitou obchodní schůzku nebo první rande. To všechno je stres.

Já umím udělat velmi dobrou PREVENCI (být odpočatá, mít tělo, emoce a myšlení v rovnováze, hodně racionalizuji), ale pro akutní stresové situace, které nemohu zcela ovlivnit (neukázněný řidič, nečekaná návštěva, střet s kolegou), umím udělat kultitovovanou AKCI (práce s tělem, dechem, akupresurními body, napětím, mentální techniky nebo práce v hladině alfa = snížené mozkové frekvenci, kterou všichni několikrát denně zažíváme a která je pro náš organismus nesmírně relaxační a rychle regeneraceschopná).

Jinak stresu předcházím tím, že nedělám činnosti, které mne stresují (úklid, vaření, účetnictví, věci, kterým nerozumím), a deleguji je na ty, které to baví, živí a ráda jim za to zaplatím. Nejjednodušší rada: výdech nádech.

3. Máte nějaký ověřený postup, jak využít konflikty v životě pro svůj osobní růst?

Lucie Kolaříková: Abych pravdu řekla, mám konflikty docela ráda. Ideální mi přijde konfrontovat se s někým, s kým si nastavíme jasná pravidla, a pak máme prostor si od srdce říct pravdu a vyčistit vzduch. Ke kvalitnímu konfliktu je třeba mít vysoké sebevědomí a odvahu, takže mám ráda sebevědomé a odvážné lidi.

Vlastně s každým, kdo je mi blízký, jsme prošli několika konflikty, kdy bylo potřeba vyčistit vzduch a nově pojmenovat, kde spolu jsme. Většinou jsem iniciátorkou já a zajímavé je, že to zatím nikoho neodradilo, ale naopak se naše vztahy opravdu prohloubily. V konfliktu je pravda a to je na něm léčivé.

Takže umět se v rámci pravidel vzájemného respektu dobře pohádat je skvělá metoda, která vztahy posouvá dál. Další jsou naše vnitřní konflikty, které nám dávají informaci, že v sobě nemáme jasno, nebo že sami sebe ničíme, jdeme proti sobě. Je skvělé takový vnitřní konflikt prožít a zjistit při tom, kde jdu proti sobě a odstranit to.

Lvice

Jitka Ševčíková: Byla doba, kdy jsem byla velmi pyšná na to, že se konfliktu dokážu vyhýbat. Pak jsem se setkala s kolegou Martinem Švihlou, který mne naučil pohlížet na konflikt jako na příležitost: nejen ke svému osobnímu růstu, ale ke cvičení koncentrace, trpělivosti, síly, vytrvalosti. Úplně změnil můj postoj ke konfliktům a teď už se neobávám do konfliktu cíleně jít a zvládat ho bravurně a s noblesou.

Nejlepším učitelem v tomto oboru je pro mne moje tchýně, se kteru žiji pod jednou střechou už 26 let. Říkám tomu taková Univerzita života. Je to úsměvné.

4. V listopadu chystáte seminář Redukce stresu na Bali, zajímalo by mě, jakou největší změnu do svého života vnese člověk, který se semináře zúčastní.

Lucie Kolaříková: Takový seminář, kde se propojí dvě dobré lektorky, několikadenní práce, navíc v krásném a antistresovém prostředí a účastníci jsou úplně sami bez rodiny a běžného stereotypu, to má velkou sílu a na všech rovinách – hlava, tělo, emoce. Hlava se nejen pročistí od balastu díky krásnému prostředí, ale také díky meditacím v hladině alfa, józe a antistresovým cvičením, ale také se v ní díky důležitým informacím udělá slušný pořádek.

Tělo a emoce se regenerují a zklidňují hned, jakmile k tomu dostanou příležitost. My příležitost vytvoříme klidem i pohybem, zdravým a výborným jídlem a především právě tím, že budeme zklidňovat hlavu a dávat jí nové a konstruktivnější podněty. Ze svých častých cest mám sama vyzkoušené, jak účinné je propojení exotiky s takovým seminářem. V těchto několika dnech účastníci natankují síly na půl roku dopředu.

bali2

Jitka Ševčíková: Semináře na Bali jsou nabídka minimálně dva v jednom: zajímavá témata s inspirativními lektorkami v nestresujícím prostředí. Z vlastní zkušenosti musím říct, že na Bali jde redukce stresu sama, jejich životní styl je vyloženě antistresový. Tam se máme hodně co učit.

Cílem je nabrat síly a procvičit situace v krásném a bezpečném prostředí, zakusit si na vlastní kůži život bez stresu, protože my s Luckou nejraději předáváme učení formou prožitku. A o tom to bude. Změna za mne bude zejména v tom, že po semináři sebou nebudou muset nechat účastníci manipulovat, naučí se manipulaci bránit, rozlišovat ji a používat velmi dobré techniky k jejímu zvládání.

Také si chystám hodně praktických cvičení ze života, hravou vtipnou formou. Za mne tedy kontramanipulační techniky a práce s emocemi: nepotlačovat vztek, smutek, zoufalství, sebelítost, ale umět jim porozumět a naučit se, jak na to.

5. Proč právě Bali?

Lucie Kolaříková: Konkrétně na Bali letím poprvé, vybrala ho Jitka, která je z něj úplně vedle. Ve mně to ale rozhodně hned zarezonovalo, protože jsem procestovala celou řadu zemí v JV Asii a některé víckrát a Bali by stejně brzy přišlo na řadu. Jitka mě přesvědčuje, že Bali je ještě kouzelnější, než co jsem dosud v Asii poznala, takže jsem si naprosto jistá, že je to to správné místo.

Já navíc opravdu miluji exotické země a fascinuje mě, že jsem za 12 hodin na druhé straně zeměkoule a všechno, co souvisí s mým životem, na tu dobu prostě zmizí. A když náš život na chvíli zmizí, má naše podvědomí čas čistit, přeskládávat a tvořit doslova nového člověka. Odletět na seminář do léčivé exotiky má obrovský smysl.

bali1

Jitka Ševčíková: Projezdila jsem hodně zemí, Bali je však opravdu jiné, výjimečné. Nedá se to dobře, popsat, to se musí zažít. Hned po návratu jsem se s Luckou spojila, že se na Bali chci brzy vrátit a chci tam předávat zkušenosti a věděmosti českým lidem přímo „na těle“.

Ono se úplně jinak školí redukce stresu v zasedačce ve firmě a úplně jinak na pláži nebo pod palmou v altánu s kokosovým ořechem v ruce. Také jsem sama školení na Bali zažila a vím, jak to působilo na mne: vše zapadlo s desetinásobnou intenzitou. Bali učiní člověka mnohem vnímavějším. Nerozptyluje.

045

6. Co je podle vás „šťastný“ život a co děláte pro to, abyste jej žily?

lucie3Lucie Kolaříková: Šťastná jsem, když můžu být sama sebou, to hlavně. Proto pracovně i soukromě stále dolaďuji tak, abych dělala opravdu jen to, co se mnou maximálně rezonuje a byla opravdu jen s lidmi, se kterými si přeji být. Samozřejmě je to podmíněné vědomou pozorností a prací. Ale ráda pro své štěstí něco udělám, když už jsem jeho strůjcem.

Šťastná jsem, když jsem obklopená přírodou, každý den slyším ptáky, nebo vítr namísto cinkající tramvaje, a proto žiji uprostřed přírody. Mám ráda zvířata a ta svou bezprostředností a upřímností ve mně často vyvolají úplnou vlnu štěstí. Proto mám kočky. To samé se mnou dělají i děti. Koukám se na svou neteř se synovcem a nepřestávám žasnout, že tu ještě nedávno nebyli a teď takhle rostou a stávají se z nich takové osobnosti. Proto jsem s nim v častém kontaktu.

Hodně si pocity štěstí prožívám v sobě díky pozorování. Ale samozřejmě že můj život je šťastný i kvůli dostatku financí, cestování, že jsem milovaná a sama miluji, že si užívám své tělo, svou sexualitu, že si dokážu užívat života a mám tak smysluplnou práci. Cítím se hodně obdarovaná, opravdu, a to je opravdu naplňující. Vděčnost, kterou teď cítím, je ale také vypěstovaný zvyk, takže pro štěstí dělám i to, že stále praktikuji vděčnost.

jitka-baliJitka Ševčíková: Na nic si nehraju. Šťastný život pro mne je DOVOLIT SI. Dovolit si třeba smát se, když se mi chce smát a plakat, když se mi chce plakat. Zuřit, hněvat se, ptát se. Mluvit jasnou řečí. Dovolit si koupit po čem toužím, první lodičky od Diora. Dovolit si propustit ze svého života někoho, koho už nechci. Dovolit si letní flirt. Dovolit si nevzít zakázku. Dovolit si odjet na Bali. Dovolit si dopřát dětem dobrou školu. Dovolit si říct partnerovi NE.

Šťastný život je pro mě sundání všech masek, vědět „jak na to“ a svobodně se rozhodovat. Nenechat se tlačit a sám netlačit nikoho nikam. Mít kolem sebe lidi, kteří mě respektují takovou, jaká jsem a vědí, že je taky nebudu chtít měnit.

Šťastný život je pro mě život „výběrový“, to znamená život v hojnosti: mám na výběr dost přátel, zakázek, příležitostí, dost možností i klientů, dost času na koníčky, na nicnedělání, na knížky, na rodinu. . Žiju ho a jsem za něho fakt vděčná. Už totiž vím, jak vypadá. A jak vypadá ten míň šťastný. Díky.

 

Vydejte se na Bali s Lucií a Jitkou a naučte se, od těchto úžasných žen, jak jednou provždy vyzrát na stres >>

Bylo nebylo… Za devatero horami žila máma dvou dětí, manželka a podnikatelka Martina. Podnikala už několik let, ale kolikrát měla pocit, že je to snad větší dřina, než kdyby někam chodila od devíti do čtyř do zaměstnání, jako její kamarádky z gymplu. Přesto měla ale pořád velkou touhu dělat věci jinak, pomáhat svými produkty lidem a najít ve svém podnikání svobodu, radost a prostředek k tomu, aby žila život svých snů.

Je pátek, deštivé zářijové odpoledne. Mohlo by to vypadat jako jakýkoli jiný začínající víkend s rodinou, ale není. Martina přenechává byt i děti manželovi s pevnou vírou v to, že dva dny bez její přítomnosti přežijí a sedá na vlak. K večeru přijíždí do Prahy, plná očekávání a natěšená tak, že se v noci nervózně převaluje z boku na bok a nemůže ani dospat rána…

A pak je to tady, sobota ráno, Martina jede na Prahu 6 a vstupuje do sálu, který se postupně plní spoustou dalších žen, které si povídají, těší se, přemýšlejí, jaké to bude a co se nového dozví. Je 9:30 a na pódium přichází Alice Kirš, autorka projektu Ženy ženám, která organizuje tento seminář, na který Martina přijela, seminář s názvem Milionová žena. A Martina má takové tušení někde unvitř, že právě ona tou milionovou ženou je a když se rozhlédne kolem, tak vidí, že v tom není sama.

Sama není ani Alice na pódiu a hned v úvodu ji doplní David Kirš, Bohdana Kabátová a Stanislava Mrázková. Ti všichni teď Martinu a dalších 199 žen provedou zákoutími toho, jak dělat podnikání v dnešní době jinak, jak k tomu využít chytré nástroje internetu, online marketingu a info-marketingu a jak to vše skloubit tak, aby jí podnikání přinášelo radost, peníze, čas pro sebe, splněné sny.

O 33 hodin později v neděli večer Martina odchází ze semináře, hlavu má nacpanou nově nabytými vědomostmi k praskuntí, poznámky si střeží v kabelce pečlivě přitisknuté na těle jako vzácný poklad a hlavou jí běží nápady, do čeho se zítra ráno pustí jako první. Myšlenek je hodně a je těžké si je utřídit, musí se z toho vyspat a nechat vše uležet a vytáhnout z poza trička zlaté konfety 🙂

2014_Milionovazena_175

Ale jedno ví s neochvějnou jistotou. Její podnikání se od dnešního dne dělí na dvě období – na období před seminářem Milionová žena a po semináři Milionová žena. A to nové období právě začíná.

Slovo autorky 🙂

Sedím tady a přemýšlím, proč jsem právě dopsala příběh očima imaginární Martiny, když bych o semináři Milionová žena měla psát spíše očima svýma, coby lektorky. Pravdou je, že mě to na chvíli vtáhlo o čtyři roky zpátky do roku 2010, kdy jsem sama byla na semináři T.Harv Ekera v Londýně, který pro mě znamenal životně-podnikatelský průlom a tak nějak podobně, jako příběh Martiny, tenkrát vypadal příběh můj.

A teď je neděle večer, 21. září 2014 a já tady stojím s Davidem, Alicí a Bohdanou na pódiu, hraje hudba a probíhá závěrečná oslava, pod pódiem je rozzářených 200 žen a já vím, že pro ně už nebudou ode dneška věci stejné. Že půjdou domů a postupně, krok za krokem, začnou do svého podnikání implementovat to všechno, co jsme je za ty dva dny naučili.

A že toho bylo požehnaně.

Jak najít svou vášeň, talent, budovat svou milionovou značku pomocí příběhu, vytvářet milionový obsah a využívat k tomu všechny nástroje online marketingu, blog, email marketing, ebooky, sociální sítě, video, jak prodávat své produkty a služby na internetu, jak funguje cesta zákazníka, co všechno je potřeba na internetu udělat pro to, aby webové stránky prodávaly a jak to celé skloubit s tím, že máme rodinu a jsme ženy, což skvěle doplnila svým vstupem i Dana-Sofie Šlancarová.

Nebude to lehká cesta. To mimo jiné v sobotu odpoledne sdílí na pódiu i podnikatelka a autorka projektu Strollering Edita Berková ve svém strhujícím příběhu k podnikatelskému úspěchu, který je plný klopýtnutí a překážek. Připomenutí toho, že být milionovou ženou neznamená probudit se o dva dny později a mít na účtě miliony. Znamená to vzít všechny nabyté vědomosti a pustit se do akce.

2014_Milionovazena_66

A tak společně s Davidem, Alicí a Bohdanou přejeme všem účastnicím, ať jim vydrží zápal a nadšení a zároveň ať mají otevřenou mysl a statečné srdce na cestě za svými sny.

2014_Milionovazena_177

– Stáňa Mrázková

Autorka fotografií www.fotograf-ka.cz Kateřina Petrů

 

PS: A jeden osobní zážitek navíc… S předstihem jsem si nechala vytisknout a na seminář jsem dovezla prvních 100 kusů mé knihy Podnikání z pláže, byť oficiálně vychází až 17. listopadu, a poprvé v životě jsem zažila to, že jsem mohla podepisovat své knihy. To je pro mě takový osobní happy end jedné z pohádek o Milionové ženě 🙂 Těším se na další díly, které mi přinese život.

Je to tady. Termín Dynamika bohatství už Českem i Slovenskem lítá pár let, ale zdá se, že tentokrát se chystá dosednout. Firma 2.0 totiž bere Dynamiku bohatství pod svá křídla a společně s Jánem Polákem k nám tak naplno přichází celosvětově známý profilový systém pro podnikatele, firmy a pracovní týmy.

A protože jsme se nedávno vrátili z Londýna z konference Fast forward your Business aneb Miliónový super plán, je čas podělit se s vámi o to, co už bublá a co se chystá.

(Pokračování textu…)

Je pátek ráno a já právě celá uřícená dosedám do hebké modré sedačky vlaku EuroCity směr Brno. Je pátek a já jedu vstříc exkluzivnímu setkání exkluzivních klientů Firmy 2.0. Jen Ti nejvěrnější se s námi dnes mohou setkat a zažít co ještě nezažili 🙂 A my s nimi.

Dostávám nové firemní tričko. Je lehce přiléhavé a v sexy černé barvě. Má i nový slogan. Wow. Cítím se mezi všemi těmi tvářemi, které z větší části znám z internetu skrz jejich projekty a blogy, trochu nepatřičně. Oni jsou „ti byznysmeni“. Přesto si jako správná Hvězda umím užít svých 10 vteřin pozornosti – stačí si oblékat tričko trochu dýl a pak se v něm před zraky celé skupiny předvést, než si vyhlédnu to pravé místo v kruhu, dosednu a užiji si společného přivítání a otevření dnešního dne z úst Davida Kirše. Nepochybuji, že to bude magic.

VIP Day 2014

Jsme plni očekávání – bez rozdílu

Po vzoru Indiánů máme speciální hůlku pro mluvení. Kdo ji má – mluví. Kdo nic nedrží, nejen že mlčí, ale hlavně naslouchá.To je totiž to hlavní, o co bychom se měli snažit, abychom z dnešního dne získali maximum.
„Vykročte z komfortní zóny“ vyzývá nás Tereza Kalinová, jenž nás spolu s Martinem Černohorským bude provázet programem. Společně s nimi se o rozproudění všech mozkových závitů postará ještě Vladimír Smutný. Skvělá kombinace profíků. A jsou jen pro nás!

Hůlka putuje na první okružní jízdu. Já začínám… Uf, jsem upovídaná, takže dnes krátce. A hned poslouchat ostatní. Seznamovací kolečko dá poznat s kým kdo má tu čest. Je to neuvěřitelné – velmi zajímavá směska tradičních i info podnikatelů a s nimi jejich příběhy, změny a vize i vítězství. Nejednoho firmáka v tuhle chvíli hřeje u srdíčka slyšet jak jim naše nástroje pomáhají v byznyse. Jak ulehčují a zrychlují komunikaci s jejich zákazníky a dávají podnikání řád, přehlednost a hlavně zjednodušení. Každým dalším sdílením cítím, že vize o Šťastném Česku, kterou David zmiňoval na začátku, snad opravdu začíná právě dnes a tady.
A je v tom báječné souznění očekávání i bázně.

VIP Day Firmy 2.0

Sdílej a naslouchej!

Během dne vzniká několik kruhů, ze kterých si každý vybírá to, k čemu ho srdce táhne. Ať už jde o Vědomé podnikání, Psychologii prodeje či Ženskou energii v podnikání… Po obědě si vybíráme témata z vlastních návrhů a už jen ten proces je neuvěřitelně zajímavý. Vidět co koho „trápí“ a oslovuje, a pak se v tu správnou chvíli rozhodnout, co se chci skutečně dozvědět a ustoupit z vlastních představ silnějším tématům…

Proces volného sdílení vlastní poznatků a naslouchání probíhal vždy v kruhu, mezi nimiž se dalo volně přecházet, tak jak témata plnila naše očekávání. A přestože jsme se ještě před několika hodinami neznali, proudily k nám od ostatních velmi výživné a neuvěřitelně trefné reflexe a sdělení, která nejednoho zasáhly mnohem hlouběji než jen do sféry byznysu. To je autentická síla kruhu, jsme naladěni. Je to opravdu výjimečný den.

I takové dny ale jednou končí.
V pozdním odpoledni se přesouváme k volné zábavě ven nad vonící prasátko. Živě diskutujeme, dolaďujeme svá přátelství nebo spolupráci, a necháváme doznívat tichou vlnu inspirace, do které jsem se během dne zapředli.

 

***

Dnes sice prší, ale letmá myšlenka na páteční setkání mi vyvolává úsměv na tváři a zvláštní spokojenost v srdíčku. Pokud něco podobného zažívá byť jen polovina těch, kteří se na VIP Day 2.0 potkala, tak je to přesně to MAGIC, o které se chceme dělit a nekonečně ho duplikovat.

Díky za skvělé setkání…

Díky, že jste v tom s námi…

Poslední dny mě inspiruje knížka „Zen a hotovo“ od Lea Babauty.
Ještě před několika týdny jsem na sobě cítila, že jsem během pracovního dne rozlítaná a přemýšlela jsem, co dělat dříve (emaily, tvořit, telefonáty) apod.

Leovo minimalistický systém deseti jednoduchých návyků na zlepšení produktivity a osobní rovnováhy mi fakt pomáhá! Konečně mám prázdné všechny inboxy, vše má své místo, všechny mé myšlenky, nápady, úkoly jdou okamžitě na papír (do mého malého notýsku, který nosím stále u sebe…. díky tomu mám čistější hlavu a více klidu na srdci 🙂

Jaké že jsou ty návyky zjednodušeně?

1) zvykněte si na neustálé zaznamenávání úkolů, nápadů, projektů – mějte u sebe vždy malý notýsek a kdykoliv Vás něco napadne, napište si to. Budete tak mít čistější hlavu. Vaše myšlenky jsou důležité a zaslouží si být zaznamenány 🙂

2) třiďte pravidelně položky ve Vašich inboxech ( a emailech) – rozhodujte se o nich rychle a neodkládejte je (vyhoďte je, delegujte, založte, vykonejte – pokud je to do 2 minut práce, pokud ne, napište si je do seznamu úkolů na následující dny)

3) plánujte – každý den si stanovte 1-2 nejdůležitější úkoly dne a těmi začněte Váš den. Jsou to ty velké klíčové úkoly, do kterých se nám moc nechce, ale které nás posouvají k našim cílům. Ty malé nechte na zbytek dne 🙂

4) dělejte v danou chvíli vždy jen jednu věc a nenechte se vyrušovat. Odstraňte všechny rušivé vlivy (vypněte tel, skype, emaily…) a koncentrujte se 100% na jeden daný úkol. Stop multitaskingu.

5) udržujte si jednoduché seznamy úkolů a ty denně kontrolujte. Můžete si vytvořit seznam podle kontextů: např. práce, doma, telefony, čekám na… Tak jak Vám to bude vyhovovat.

6) uspořádejte si věci doma i v práci. Naučte se vše dávat na své místo. Dávejte věci tam kam patří, namísto jejich kupení k pozdějšímu zpracování.

7) jednou týdně revidujte Váš systém a cíle. Během týdenní revize byste měli zhodnotit, co se Vám tento týden povedlo, zhodnotit, jak Vás to posunulo k Vašim měsíčním, ročním cílům. Určete si pro následující týden nejdůležitější úkoly dne (1-2 na každý den).

8) snižte počet svých cílů a úkolů na nejnutnější minimum. Ujistěte se, že Vaše projekty a úkoly jsou v souladu s Vašimi měsíčními, ročními a celkově životními plány 🙂

9) zaveďte si určité návyky (rutiny) – například ranní rutina (5 minut meditace, 30 minut cvičení či zvládnutí nejdůležitějšího úkolu dne), udělejte si tvořící den, den pro rodinu, vytvořte si určité rutiny pro sportování, zábavu apod.

10) najděte svou Vášeň! Najděte si takovou práci, pro kterou se dokážete nadchnout, kterou prostě jen tak neodložíte – budete ji milovat a chtít dělat pořád 🙂 Udělejte si revizi toho, co Vás baví a nebaví a udělejte ze svého celoživotního zaměstnání svou vášeň 😉

Zkuste to taky! A jaké jsou vaše návyky pro produktivní den?

Už jste někdy slyšeli novodobé rčení, že kdo podniká a není na webu, jako by nepodnikal? Jára Cimrman v tom má celkem jasno – Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale je to asi tak jediné, co s tím můžeme dělat.

Dnešní klienti hledají na webu v podstatě všechno a pokud tam nenajdou nás, najdou tam konkurenci. A často tam najdou konkurenci i v případě, že tam najdou i nás.

Co s tím a jak se odlišit? Jak nemít tuctový web, ale milionový web? 🙂 Co odlišuje úspěšné webové stránky od tuctových, neoriginálních a často nefunkčních webů? A jak za milionový web neutratit majlant a nestrávit na něm stovky hodin?

Pokud jste se ještě nezaregistrovali na chystaný výukový webinář zdarma Davida Kirše Jak za 48 hodin vytvořit milionový web, máte ještě možnost. Tento webinář bude skvělý a já osobně se na něj moc těším. David totiž půjde velmi konkrétně k věci, získáte řadu velmi užitečných vhledů na tvorbu moderního a funkčního webu a v přímém přenosu uvidíte, jak si takový web můžete vytvořit sami – bez programátora, bez grafika, bez drahé agentury.

Webinář se chystá 6. srpna 2014 ve 20:14 a zaregistrovat se na něj můžete tady.

Před čtyřmi lety to bylo poprvé. Do té doby jsem myslel, že je to můj výmysl, že to možná nefunguje, že jsem naivní a mimo. Co? Budovat firmu jako společenství nadšených lidí, kteří milují svou práci, znají své talenty a jsou si vědomí toho, čemu a proč přispívají. Pak jsem to poprvé uviděl u Tomáše Hajzlera černé na bílé. Svoboda v práci. Má to jméno. Mnoho firem už tak dnes funguje. A existují další, kteří si myslí, že toto je budoucnost podnikání. Díky bohu.

Svoboda v životě

Svoboda v práci je životní přístup. Svobodný a zodpovědný zároveň. Není to “cochcárna”, jak říká Tomáš, je to o dohodách. Je to o tom zavázat se a důvěřovat. Vytvořit dohodu. Zavázat se, převzít zodpovědnost, moci se spolehnout na druhého. Na kolegu, na spolu-pracovníka i lídra (šéfa).

Pracovat svobodně může jen člověk, který je vědomý. Který nečeká, nevymlouvá se, nestěžuje si. Který aktivně tvoří svůj život. Nebrání mu a je součástí. Skupina takových lidí pak dělá zázraky. Alespoň pro ostatní to jako zázraky vypadá. Pak mizí slova jako pracovní doba, dovolená, příkazy, rozkazy, kontrola, cukr a bič. Kde je vědomí a zodpovědnost, tam chybí strach, nátlak, obavy. Naopak přichází prostor na nápady, inovace, změny, růst.

Svobodná firma je jako živý organismus. Je třeba o něj pečovat. Vnímat jeho potřeby, naslouchat mu, pečovat o něj, odpočívat. Každá část organismu, stejně jako fimy, má své potřeby. Části o sobě navzájem ví. Doplňují se. Nesoutěží. Spolu-pracují. Pak prosperují.

IMG_1641

Svoboda na chalupě

Byť čtyři roky buduji svobodnou firmu, jak nejlíp umím, až na pár přečtených knížek (Štěstí doručeno, Podivín) a konferenci Svoboda na živo, jsme se v tématu nijak zvlášť nevzdělávali, řídili jsme se srdcem. A tak když jsme před pár týdny s Bohdanou narazili na dvoudenní workshop Svobodná & zodpovědná firma, který Tomáš Hajzler pořádal, moc jsme neváhali. Vnitřní volání bylo jasné. Jedeme.

Sešlo se nás 10 na chalupě v Solopyscích. Dva dny sdílení s dalšími lídry, majiteli a členy několika “svobodných” firem v čechách. Různé zkušenosti, různé obory, různé názory. Vypadalo to na zajímavou sešlost.

10 kroků ke svobodě

Rámec drželo 10 bodů, které Tomáš definoval jako strukturu dvou dní. 10 pilířů svobodných firem? Možná. Myslím, že pokud je pro vás celé toto téma nové, jen projít si je a odpovědět si: “Jak jsme na tom u nás ve firmě my?” může udělat mnoho. Najdete je zde.

Existuje také skvělý dotazník na to, jak svobodná firma jde. Chcete znát vaše číslo? Udělejte si test.

Dva dny plnynuly skrz témata s úvodem Tomáše a následnou diskuzí a sdílení mezi účastníky. Sami jsme si vařili, sami jsme vlastně tvořili obsah dvou dní. Co mi přitom došlo? Že stejně tak, jako probíhaly tyto inspirující dva dny, se tvoří svobodná firma.

Každá firma je unikát. Každá firma musí naslouchat sama sobě. Každá firma musí ctít své potřeby a potřeby lidí v ní. Každá firma musí znát své proč. A každá firma smrdí tak trochu od hlavy a je zdrcadlem lídrů a majitelů. To se nemusí poslouchat lehce, ale je to tak.

Snídaně 2.0 pro účastníky workshopu

Snídaně 2.0 pro účastníky workshopu

 

Tři slova

Pokud i vy chcete budovat a tvořit svobodnou firmu, je zde návod: Vaše srdce, Zdravý rozum a Přirozenost. Nebuďte fanatičtí, nesnažte se svobodu druhým natlačit, nesnažte se moc kopírovat, vnímejte, co potřebuje váš organismus, aby mohl svobodně a volně dýchat.

Nevymýšlejte to hlavně sami, zeptejte se vašich lidí, nebojte se říct si o zpětnou vazbu, buďte transparentní a hrajte fair play. To stačí. Najděte ten správný důlek pro každého ve vaší firmě. Hledejte, dokud si to nesedne. Ta cesta nikdy nekončí. Jako život sám.

Závěrem nezapomeňte na tři slova, kterými Tomáš začal celý workshop.

LIDSKOST, PROSPĚŠNOST, PROSPERITA.

Pokud je vaše firma lidská, dovnitř i ven.
Pokud vaše firma prospívá druhým, slouží lidem, zvířatům, planetě, něčemu vyššímu.
Pokud vaše firma prosperuje a vydělává peníze.

A to vše zároveň…pak jste velmi svobodní, ve svobodné firmě a zažíváte svobodu v práci.

Blahopřeji.

– David Kirš

PS: Staňte se lídrem, vezměte vlajku, napište na ni, čemu věříte a za čím jdete, zvedněte ji pak vysoko a vykročte. Lidé ji uvidí a budou číst, to garantuji a pak se k vám postupně přidají, další a další, svobodní lidé, základ vašeho svobodného týmu, svobodné firmy.