Audio verze
Podcast na iTunesVětšinou se s druhými dělím o názor, že by měli přestat pracovat tvrdě a měli by především pracovat chytře. Ale dneska jsem se inspiroval jednou z kapitol z knihy Arnolda Schwarzeneggera Neuvěřitelný životní příběh, kde má kapitolu, která se jmenuje Líní parchanti.
Když se totiž podívám na sebe a na věci, které se mi třeba v životě nepovedly nebo kde ten výsledek nebyl takový, jaký jsem čekal, tak, upřímně řečeno, jsem si vždycky mohl odpovědět jenom jednou věcí, a to, že jsem byl tak trošku línej parchant. Zkrátka jsem si myslel, že to půjde jednodušeji, bude to méně práce, nechtělo se mi, nedal jsem do toho celého sebe.
Jsme líní
Mám pocit, že tohle je příklad i mnoha dalších lidí. Jednoduše my jsme tak trošku líní parchanti všichni. Nechce se nám do věcí, nemáme disciplínu, na některé věci se vykašleme, nejsme často důslední, nedotahujeme věci do konce, neinovujeme, nevymýšlíme nové věci, snažíme se žít v zaběhaných starých kolejích.
Pozvánka tohoto videa je, abychom si uvědomili, že věci se stanou ve chvíli, kdy do nich jdeme, kdy přestaneme být těmi línými parchanty, zvedneme se z gauče a jdeme do světa, jdeme věci dělat a přestaneme se vymlouvat na to, že to je moc těžké, že to přece neumíme, že to nezvládneme, že to neumíme ještě dost dobře, že v něčem nejsme ještě dost dobří, že ještě neumíme udělat dobré internetové stránky, že si neumíme stoupnout před kameru a mluvit do kamery, že neumíme psát blogové články, že neumíme prodávat a spousty, spousty výmluv, které často děláme a na které pak házíme to, že nemáme výsledky, nemáme úspěch, který chceme, nemáme peníze, které chceme, firmě se nedaří tak, jak bychom čekali.
Proč?
Mám pocit, že disciplína je často špatně chápána. Já si myslím, že dělat věci disciplinovaně znamená jenom vědět, proč je dělat. Disciplína se totiž přímo pojí se slovíčkem proč. Pokud totiž nevíte, proč věci děláte, tak jaký potom máte důvod z toho gauče stoupnout a jít něco dělat? Jediný důvod, proč se nám ráno nechce z postele nebo proč se nám do věcí nechce, je slabé proč, slabá vnitřní motivace. Protože neexistuje nic jiného, co nás vyzvedne k tomu, abychom šli do akce, než vnitřní motivace.
Cokoli vnějšího i tohle video vás možná na chviličku namotivuje nebo vám dá nějakou energii, ale co je důležité, pokud je to jenom ta vnější motivace a nezažehne to něco ve vás, nezažehne to nějaké vaše vnitřní rozhodnutí, vnitřní proč, vnitřní jasnost toho, co opravdu od života chcete, co od sebe chcete, jací chcete být, jak se chcete spojit s tou dokonalostí, která tady všude kolem nás je, tak bez tohoto stejně ta energie po čase vyprchá a vrátíte se do té staré situace.
Takže držím palce, abyste našli tohle vnitřní proč, abyste hledali odpovědi na otázky, které jsou ve vás, na které si můžete dát odpověď jenom vy sami.
Každý den má 24 hodin. Pro každého z nás existuje 24 hodin, ve kterých můžeme denně fungovat. Existuje takový princip čtyř. Ten říká, že šest hodin denně bychom měli spát, šest hodin bychom měli pracovat, šest hodin bychom měli věnovat našim vztahům, péči o naše vztahy, a těch posledních šest hodin bychom měli věnovat sami sobě, taky jídlu, cvičení, vzdělávání se a těm věcem, které se týkají naší osoby. Pokud bychom v téhle rovnováze dlouhodobě vydrželi, tak si myslím, že bychom se všichni měli dobře.
Záměr a vědomí
Podívejte se na váš den, jak vypadá ten den, jaké věci v něm děláte, které z těch věcí jsou opravdu důležité a vedou vás k nějakému výsledku nebo k životu, který čekáte a který chcete, a které ty věci jsou jen takové lelkování, nezaměřené dělání něčeho, takové to dělání pro dělání. Abyste se totiž dostali do svého cíle, potřebujete focus, potřebujete záměr a potřebujete si být vědomí toho, co děláte.
Zvu vás k tomu, abyste se podívali na ten váš den, rozdělili si ho na ty sekce a třeba jenom jeden týden tomu dali vědomí. Možná nejste tak disciplinovaní, ani já nejsem nijak zvlášť systémový člověk, abych si značil každou minutu nebo hodinu, co dělám a kde dělám, ale když týden budete sledovat, co děláte nebo neděláte, tak tohle vědomí se vám automaticky nastartuje i pro další období a pak už nebudete muset ty věci kontrolovat a hlídat si je, ale přirozeně do nich naběhnete.
Takže pokud už jsme někdy líní parchanti, tak si aspoň nestěžujme. Přijměme, že někdy prostě jsme líní, že někdy se nám nechce, přijměme to jako součást našeho života, nekritizujme se za to. Přijměme, že někdy jsme jednoduše líní parchanti, kterým se nechce vstávat z postele, ale pak mějme v životě období, kdy se prostě rozhodneme do věcí jít, kdy nám věc dává smysl, kdy vstáváme ráno úplně s nadšením, protože víme, že to, pro co jsme se rozhodli, je prostě důležité, že nás to naplňuje, že to je naše poslání, že za tímhle chceme jít. Myslím si, že ten balanc, ta rovnováha, je mezi těmihle dvěma stavy.
Jsou i špatné dny
Garantuji vám, že i všichni úspěšní lidé na světě, ti nejúspěšnější, nejbohatší, lídří všech lídrů, mí učitelé, možná lidé, kteří vás inspirují, mají dny, kdy se jim ráno nechce z postele. Jednoduše se ráno probudí a mají pocit, že všechno je tak trošku na hovno, že nic nemá smysl, že to, co dělají, nemá smysl, že jejich práce nemá smysl, že k čemu to všechno vlastně je.
Tohle se může stát a bude se nejspíš stávat celý život nám všem. Jednoduše jsou to myšlenky, které nám proběhnou hlavou. Rozdíl mezi těmi, kteří uspějí, je, že tyhle myšlenky sice vnímají, pozorují je, ale nevěnují jim žádnou pozornost. Jednoduše je nechají projít hlavou, pak vstanou, oblečou se a jdou za tím svým cílem.
Neúspěšní lidé začínají tyhle myšlenky znova a znova podporovat, přemýšlejí proč, vracejí se k nim, podporují jejich energii tak často a tak do nich dávají vlastně veškerý svůj život, že samozřejmě tyhle myšlenky bobtnají a pak celý život je jenom o tom, že se jim nechce a že celý život stojí za nic.
Takže buďte tou první skupinou, držím vám k tomu palce a do té doby se mějte fajn a zjednodušte si život nejen díky internetu.
Audio verze
Proč se v životě bortíme, jsme chudí a neúspěšní? Vím, že tenhle název není moc optimistický, ale bohužel mi připomíná i mě samotného v mnoha oblastech mého života. To je chvíle, kdy k věcem přistupujeme úplně z jiné strany, než bychom měli. Kdy věci děláme opačně, než bychom měli. Například je to stejné, jako bychom chtěli vylézt na horu, ale šli bychom z opačné strany, shora dolů, nedává to logiku. Pokud chceme vylézt na kopec, tak jdeme od základu toho kopce nahoru a postupujeme výš a výš a výš. Ale často děláme věci v životě úplně obráceně, a to pak způsobuje, že se nám věci bortí.
Představte si, že bychom stavěli dům a začali bychom stavět střechu bez toho, abychom měli stěny, abychom měli základy. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud chybí v životě tyhle základy, tak se můžete snažit, můžete budovat, můžete podnikat, můžete vydělávat peníze, ale jako by se vám neustále ten život bortil, jako byste neustále objevovali chvíle, kdy si připadáte naprosto chudí, a objevují se chvíle, kdy si připadáte nešťastní a neúspěšní. Je to ale jenom chvíle, kdy jste nepostavili dostatečně pevné základy, kdy jste nezačali ty věci dělat ze správného směru, chcete-li.
Podívejme se na jednoduchou situaci toho, jak často funguje úspěch, byznys, podnikání. Mnoho z nás se snaží vydělávat peníze, říkáme si: až vydělám tyhle peníze, tak věci budou jinak, až vydělám peníze, budu úspěšný a dovolím si to a to. Jenže co když je i tohle naopak? Co když ta cesta vůbec nevede skrz peníze, ale vede z úplně jiné strany?
A k tomu vás chci dneska pozvat. Ty základy totiž stojí na úplně jiném slově, než jsou peníze. To slovo má mnoho významů a každý si za něj může dosadit to své, ale já mu obecně říkám štěstí nebo vědomí, láska, může mít i různé duchovní, spirituální názvy jako bůh, vesmír a podobně.
Základ je štěstí
Tenhle základ, na kterém postavíte svůj vlastní život, je něco, co je naprosto nezbytné k tomu, abyste pak uspěli v dalších oblastech vašeho života. Abyste byli zdraví, abyste měli skvělé partnerství, abyste měli podnikání i abyste měli peníze. Ale tohle je třeba postavit na pevný základ. A tím pevným základem je právě vědomí toho, jak věci fungují, a vědomí toho, že štěstí je tady přítomno neustále, že je tady v každý okamžik. Pokud tu cestu otočíte a nejdete skrz peníze, ale začnete štěstím, tak vám chci ukázat pět kroků, které nakonec vedou i k penězům.
Jestliže totiž začnete na tom základu, který nazveme štěstí nebo vědomí našeho života, jaká je podstata našeho života, že když se nám zrovna nehoní hlavou naše nesmysly, tak jsme v podstatě spokojení a šťastní lidé, pokud tohle vědomí budete v sobě kultivovat a uvidíte, že život je vlastně jeden velký zázrak a že podstata života je opravdu štěstí, tak z tohoto pohledu pak začnete věci dělat s úplně jinou kvalitou. Z energie štěstí se totiž potom můžete pustit do věcí, objevíte, co vás baví, co vám jde a co vám jde přirozeně a tohle se pojí se slovem vášeň. Když jste šťastní, spokojení a v pohodě, začnete často přirozeně dělat nějaké věci a děláte věci, které vás baví.
A to, co se stane, když začnete dělat věci, které vás baví, které vás přitahují, které vám nějak přirozeně jdou, je to, že v těch věcech začnete být lepší a lepší. Je to takový kruh, kterému se říká jistota a dovednost. Když totiž začnete něco dělat, tak v tom začnete být lepší, když začnete být v něčem lepší, začnete si více věřit a čím více si člověk věří, tak tu věc pak dělá častěji a čím častěji ji dělá, tak je v ní pak lepší a tohle se nabaluje a nabaluje.
Naše zkušenost, dovednost je v dnešním světě obrovsky hodnotná
Takže pokud máme vědomí naší spokojenosti, našeho štěstí, často se pouštíme do věcí, které nám jdou, které nás baví a tím se jim věnujeme častěji a strávíme u nich více času a tím pádem nám i více jdou a jsme v nich lepší. A ve chvíli, kdy něco děláme často a jsme v tom dobří, získáme zkušenost a nějaká zkušenost, dovednost v dnešním světě je obrovsky hodnotná, je to vlastně naše hodnota v dnešním světě, je, to co umíme, co známe, to, co je naše zkušenost, co jsme si v životě zažili, co umíme, co děláme.
Ve chvíli, kdy dojdeme až sem, naše dovednost se zvyšuje, naše zkušenost se zvyšuje, tak tu dovednost, naši hodnotu, můžeme vzít, předat ji dalším lidem a tihle lidé nám za ni dají peníze. A ve chvíli, kdy jsme v něčem zkušení a něco umíme, stáváme se expertem té dané oblasti a také se stáváme úspěšní, protože když něco děláme, něco nám jde, tak začínáme být známější a známější a to se v dnešní společnosti nazývá úspěchem. A pokud se dostanete až do téhle fáze, kdy jste úspěšní v tom, co děláte, tak automaticky také přicházejí peníze.
Je však důležité si uvědomit, že peníze jsou v téhle cestě až na konci. Jsou na konci, i když my často začínáme z té druhé strany. Máme pocit, že potřebujeme vydělávat peníze, abychom byli úspěšní, pak se ty věci naučíme, ale takhle to nefunguje. Je třeba najít jakousi vnitřní harmonii, vnitřní mír a z tohoto vnitřního štěstí začít dělat věci, získat zkušenosti, získat úspěch a z toho přijdou i peníze.
Audio verze
Otázku, jak být šťastnější, si nekladu tak dlouho, jak jsem si myslel dřív. Dříve jsem si totiž nekladl otázku, jak být šťastný, jak být šťastnější, ale hledal jsem spoustu dalších, zástupných věcí, o kterých jsem si myslel, že mi to štěstí dají. Jak být zamilovanější, jak mít pěknější holku, jak mít lepší auto, jak mít lepší práci, jak vydělávat víc peněz, jak být úspěšnější v tomhle a v tomhle. Nějak jsem však zapomínal, že všechny věci kolem vlastně nakonec vedou k tomu, co opravdu chci, a to, co opravdu chci, je být v životě šťastnější.
A tak mám dneska pocit, že otázka, jak být šťastnější, je možná nejklíčovější věc vůbec, kterou bychom si měli klást. Protože už to, že si ji klademe, tak ta otázka nás na nějaké úrovni challenguje, je to pro nás výzva, a nutí nás na ni odpovědět, a to je pro náš život rozhodně dobře.
Existuje pár věcí, které mi pomáhají si tuhle otázku zodpovědět a opravdu cítit, zažít ten pocit štěstí v mém životě. Uvědomil jsem si totiž, že kdykoliv jsem v životě nešťastný, tak to znamená, že chci, aby bylo něco jinak.
Jste nešťastní?
Zkuste se na to chviličku zaměřit. Pokud jste teď nešťastní, jste s něčím nespokojení, něco se vám nelíbí, z něčeho jste naštvaní, nazlobení, nejste z něčeho spokojení, co to znamená? To znamená, že nepřijímáte ty věci takové, jaké jsou, ale vaše myšlení, vaše myšlenky, to, co chcete, je jinak, než je realita kolem vás. A vy chcete tu realitu změnit. Kdykoliv je naše očekávání jiné než to, jak věci jsou, tak máme problém nebo zažíváme utrpení, respektive jsme nešťastní.
Pokud třeba jdete, potkáte nějakou paní a máte pocit, že má úplně divnou hlavu, tak je to jenom váš problém, upřímně řečeno, a jste nešťastní proto, že máte pocit, že paní by měla mít jinou hlavu. Pokud máte teď na svém účtu méně peněz, než byste chtěli, možná vám to způsobuje stres, ale je to jenom proto, že si myslíte, že ta suma na vašem účtu je nějaká jiná, než by měla být.
Přijměte, že je vše v pořádku
Zkuste přijmout situaci, že všechno, co v tuhle chvíli je, je naprosto v pořádku. Že chviličku nemusíte nic měnit. Nemusíte měnit vaši práci, nemusíte měnit vašeho partnera, nemusíte měnit lidi, co kolem vás procházejí, dokonce nemusíte chvíli měnit ani sebe. Takoví, jací jsme právě teď v tuhle chvíli, jsme naprosto dokonalí a skvělí. Tohle uvědomění, tahle myšlenka může způsobit obrovský zázrak ve vašem životě. Ve chvíli, kdy začnete věcem říkat ano, začnete věci přijímat takové, jaké jsou, může dojít k obrovskému rozdílu v úrovni štěstí vašeho života.
To neznamená, že si necháváte všechno líbit, to neznamená, že věci neděláte, to ani neznamená, že jsou vám věci jedno, to jenom znamená, že ve chvíli, kdy se vám v životě něco objeví, vy se na to podíváte, přijmete to, nejste z toho ani naštvaní, ani nazlobení, jenom to uvidíte takové, jaké to v danou chvíli je, a z téhle energie, z téhle kvality se můžete pak rozhodnout udělat cokoliv. Můžete na to zareagovat, můžete to změnit, můžete tomu člověku něco říct, můžete sami sobě říct, že se v nějaké oblasti zlepšíte, ale je to úplně něco jiného, než když se sami na sebe díváte jako na nedokonalého nebo se díváte na svého partnera jako na někoho naprosto neschopného nebo když se díváte na svůj život jako na něco, co je jedno velké utrpení.
Pokud to tak je a máte pocit, že v životě trpíte, prosím, zkuste se podívat na to, že utrpení si způsobujete jen tím, jak o věcech kolem sebe přemýšlíte. Zkuste chviličku přijmout, že věci kolem nás jsou tak, jak jsou, naprosto v pořádku a že utrpení je jenom situace, kdy si myslíme, že věci mají být jinak, než jsou, kdy naše očekávání je jiné než realita kolem nás.
Audio verze
Je úžasné sledovat, jak jsou věci v životě propojeny. Jak se na první pohled zdánlivě nespojitelné věci dají úžasně spojit a můžeme se z nich v životě inspirovat. Dnes bych se chtěl zmínit o dvou oblastech, a to o podnikání a milování, byznys a sex.
Možná jste slyšeli, že vůbec nejtvořivější síla na světě je sexuální síla. Síla, která dokáže stvořit nový život, musí mít obrovskou sílu. Často jsem si kladl otázku, jestli tahle síla není přítomna i v jiných oblastech života nebo jak udělat, abychom tuto sílu v jiných oblastech života mohli použít.
A nejsem sám. Nakonec jsem si uvědomil, že o tomhle tématu jsem četl v mnoha dalších knížkách. Pokud znáte knihu Myšlením k bohatství, už tam je kapitola, jak sexuální síla, sexualita, je obrovským hnacím motorem úspěšných lidí, o kterých jste možná mnohokrát v životě slyšeli.
Jako by ten zdroj nějaké naší tvořivosti, síly toho, co dokážeme ve světě, byl nějak spojen s touhle sexuální silou, kterou každý v sobě máme. A to, jak ji projevujeme, jak s ní pracujeme, se pak projevuje nejen v posteli s naším partnerem, ale i v naší práci, v našem byznyse a podnikání. (prosím, pokud vás vaše milování s partnerem nudí, nevzrušuje vás, nemáte v něm vášeň ani na něj chuť, nebo dokonce chybí láska, pak tento článek není dál pro vás, pokračujte prosím zde tímto odkazem www.kurzypropary.cz)
Existují dvě slova, která bych tady chtěl dnes zdůraznit a která jsou v obou těch oblastech obrovsky důležitá.
Vášeň
První slovo je vášeň. Vášeň, nadšení, pohyb, jednoduše je to pohyb, kdy se věci hýbou, kdy nejste zalezlí někde ve vašem teplém koutečku nebo v teplém bahýnku, ale naopak věci jsou živé, věci se začínají hýbat a vy začínáte cítit jakousi živost ve vašem těle.
Pokud tahle vášeň není přítomná ve vašem milování, tak je to jen obyčejné milování, ale není to vášnivé milování, o kterém teď možná sníte. Stejně tak ve vašem byznyse. Pokud právě teď váš byznys spíš stagnuje nebo není moc v pohybu, možná právě nepřítomnost vášně, nepřítomnost toho, jak svou práci milujete, jak jste z ní nadšení, jak jdete do nových věcí, jak jste schopní se nadchnout pro něco nového, tak tohle všechno má vliv na to, jak se vám pak daří i v byznyse.
Jestliže jdete s něčím za klientem a přijdete tam takzvaně jako leklá ryba, bez vášně, nadšení a jakéhosi jiskření v očích, možná to je ten důvod, proč se vám nedaří získat ten protějšek. Zaměřte se na vášeň ve vašem byznyse a položte si otázku, jak je vášeň přítomna teď ve vašem podnikání. Položte si možná také otázku, jak je vášeň přítomná teď ve vašem milování, protože často jsou ty věci spojeny. A možná si jenom někde blokujete tu nejtvořivější energii ve vašem těle, ve vašem životě a možná se pak nemůže projevit ani v partnerství, ani v podnikání.
Spojení
Tím druhým slovem je spojení. Stejně jako v milování se potřebujete spojit, aby energie mohla začít proudit, stejně tak v byznyse a podnikání potřebujete spojení.
To spojení, které mám na mysli tady, je spojení sami se sebou. Být online, jak říká Vláďa Vymětal. Potřebujete se spojit s tím, kdo doopravdy jste, potřebujete se spojit s tím, co představujete, a potřebujete si být vědomí své vlastní hodnoty a toho, kdo jste. Potřebujete sebe-vědomí.
Pokud nejste spojení se sebou, chybí vám základní ingredience, chybí vám vnitřní klid. Chybí vám vnitřní stav, kdy relaxujete. Ať se děje venku kolem vás cokoliv, vy relaxujete a tím pádem jste v přítomnosti a máte schopnost spojit se s jakousi moudrostí ve vás.
Když jste neustále rozběhaní, děláte chvíli jedno, chvíli druhé, máte pocit, že nemáte dost času, v tomhle stavu je všechno, ale často ne vnitřní klid. Pak ale děláte špatná rozhodnutí a celkově se vám špatně rozhoduje. A vy víte, že v byznyse, v podnikání je to taky o tom, abyste dělali rozhodnutí, jasná a správná. Moje zkušenost je, že k takovému rozhodnutí potřebujete mít vnitřní klid. A právě vnitřní klid je často udělán jenom tím, že se spojíte na chvíli se sebou.
My totiž v tom dennodenním běhu jsme neustále spojeni s mnoha věcmi kolem. Pracujeme na počítači, odpovídáme kolegovi, zvedáme telefon, jsme spojeni s mnoha věcmi tam venku. Ale nejdůležitější je uvědomit si to spojení s námi. Ono tam neustále je, jenom si ho nejsme tak dobře vědomí.
A proto je důležité spojení v podnikání, protože ve chvíli, kdy jste s tímto vnitřním klidem, s touto harmonií ve vás, tak v tu chvíli se můžete spojit s tím prvním slovem, které jsme si řekli, s tou vaší vášní, s tím nadšením pro věc, s tím, že vás věci baví, že vaši práci milujete, že to, co děláte, vás vlastně vzrušuje a máte tam vášeň, a ve spojení s tímhle vnitřním klidem, ve spojení a s vášní, se pak dějí malé zázraky.
Moje zkušenost za poslední roky je, že pokud tyhle dvě věci spojíte, tak se spojujete přímo s tou nejtvořivější energií, což je právě sexuální energie, a využíváte ji v mnoha oblastech ve vašem životě. Nejen v milování a v partnerství, v podnikání a v byznyse, ale i v mnoha oblastech vašeho života vůbec.
Hodně štěstí a milování.
David
Audio verze
Včera mi zazvonil telefon a moc rád bych se s vámi podělil o to, co mi řekla paní, která mi volala. Řekla: „Já potřebuji pomoc. Potřebuji se naučit komunikovat. Mám chuť něco dělat svým srdcem, ale neumím dobře komunikovat.“
A dalších pět minut mi velmi plynule, velmi výrazným, jasným hlasem vysvětlovala svou situaci a snažila se mě přesvědčit o tom, že to, co potřebuje, je naučit se komunikovat. Po několika minutách, co mě teprve pustila ke slovu, jsem jí řekl, že komunikuje velmi skvěle a že si vůbec nemyslím, že by potřebovala změnu a zlepšení komunikace.
Paní se zastavila, mlčela a pak se mě zeptala: „To myslíte vážně?“ Ale já jsem to myslel smrtelně vážně. Ta paní byla prostě úžasná, skvělá. Jediné, co jí bránilo v tom, aby vyrazila a žila svůj život, bylo nějaké její přesvědčení.
A mě to inspirovalo k tomu, abychom si dneska řekli pět věcí, které mi došly v poslední době. Těch pět věcí jsem nazval 5 věcí, které dělají, nebo na které myslí, chudáci. Chudáci v tom smyslu, že jsou to lidé, kteří neví, co se svým životem. My si o chudácích říkáme: „Jé, ten má smůlu, ten má neštěstí, zase se mu něco přihodilo.“ Nebo často nazýváme chudákem někoho, kdo nemá peníze: „Hm, to je chudinka, to je chudák, ten je chudý a nemá peníze.“ Anebo také nazýváme chudákem někoho, kdo je nemocný. Což ale znamená, že nemá moc nad svým životem.
Dneska se s vámi podělím o pět věcí, které když budete dělat, tak vám garantuji, že budete chudí.
Čekání na spasení
Tou první věcí, kterou pokud lidé dělají, tak budou zaručeně chudí do konce života, je, že čekají na spasení.
Jednoduše řečeno, čekají, že jim někdo pomůže, čekají na to, že se něco stane, že najdou svatý grál, že někde tam venku existuje něco, co jim převrátí život naruby, co jim dodá odvahu, chuť žít, dodá peníze, čekají, že všechno, co hledají, najdou někde venku. Ale tohle nemůže nikdy nastat. Je to čekání do konce života a pak v dalších životech se bude dít to samé. Pokud lidé čekají na to, že je někdo nebo něco spasí, je to nekonečné čekání.
Tak jestli na jisté úrovni, v různých oblastech vašeho života, stále na něco čekáte, nejspíš se nedočkáte. Je jediná cesta. Zastavit se, podívat se na tu oblast života a nečekat, ale vyrazit. Vyrazit do akce. Začít přemýšlet trošičku jinak a nečekat na spasení, protože spasení od nikoho a z žádné strany nepřijde. Jediný, kdo má moc spasit váš život, jste vy sami. Protože váš život se odehrává všude ve vašem těle, ve vašem vědomí. Přemýšlejte nad svým životem v tom smyslu, že vy máte tu zázračnou moc ho změnit, nikdo jiný.
Čekat na spasení je první cesta k tomu, aby se z lidí stali chudáci. Proto také když se podíváte, kdo vede naši zem, tak jsou to nyní lidé, kteří dávají lidem naději ve smyslu spasení. Jenže tohle je takový ten nekonečný běh psa za svým ocasem. Vy někoho vábíte a on vás následuje. Ale pokud neprocitneme, tak vám garantuji, že tam nahoře budou pořád ti stejní lidé. Protože, jednoduše řečeno, tam nahoře jsou jenom lidé, kteří jsou průměrem nás všech. Možná se vám to těžce poslouchá, ale opravdu tam nahoře, jsou lidé, kteří jsou průměrem nás všech.
Svět je nespravedlivý
Jaká je druhá věc? Druhá věc je, že chudí lidé si myslí, že svět je nespravedlivý. Jenže nespravedlnost neexistuje. Svět není ani nespravedlivý, ani spravedlivý. Svět prostě jednoduše je. Všechno, co tady kolem nás je, prostě jenom je. Není to dobré ani špatné. Je to prostě jenom úžasné a jedinou věc, kterou musíme udělat, je žasnout nad tím zázrakem, že vůbec žijeme, že naše tělo funguje tak, jak funguje, že všechno, co se kolem nás děje, vůbec může fungovat.
Takže svět není nespravedlivý. Svět prostě je, jaký je. A to, jak ho interpretujeme, je jenom naše vnímání v naší mysli, v našich myšlenkách. Pojďme změnit přesvědčení, že svět je nespravedlivý. Pojďme se na svět dívat jako na zázrak. Pokud tenhle pohled nenajdeme, spadneme do role těch chudáků, kteří si pouze stěžují, že někdo nebo něco se chová nespravedlivě. Ale takhle to není.
Šetří na horší časy
Třetí věc, kterou lidé dělají a budou do konce chudí, je, že šetří na horší časy. Protože co jsou peníze? Peníze jsou energie, je to tok, je to velmi jemná esence nějaké hodnoty, kterou vyměňujete, která se tady ve světě kolem nás točí, a záleží na tom, jaký vztah k té energii máte.
Pokud váš vztah je, že té energie je málo, že musíte šetřit, a že dokonce někdy v budoucnu budou horší časy, na které teď musíte šetřit, pak se vám ta energie zdaleka vyhne, protože tahle energie žádné horší časy nezná. Tahle energie miluje teď a tady. Miluje život, miluje tok, miluje akci.
Představte si to jako řeku, která plyne. Někdy je klidná, někdy je velmi bouřlivá. A tohle je o penězích. Když zastavíte vodu v rybníce, co udělá? Ztuhne, zesmrádne. To stejné peníze. Pokud je dáte pod polštář, na vkladní knížku nebo do nějakého skvělého investičního fondu, tyhle peníze tam zatuchnou.
Dovolte si ne utrácet horem spodem a nevážit si vašich peněz, ale dovolte si peníze užívat. Rozdělte si je na skupinky a jednu si užívejte, mějte z ní radost, dopřejte si sobě a vaší rodině to, co chcete, to, co jste celý život chtěli. A pak si můžete odložit část peněz a ty investovat nebo mít je jako nějakou zálohu. To je v pořádku. Ale změňte ten program, kdy šetříte na horší časy. Peníze musí téct, musí být ve flow. Šetřit na horší časy se nevyplácí a dělají to chudáci.
Myslet hlavně na druhé
Jaká je čtvrtá věc? Čtvrtá věc je myslet hlavně na druhé. Pokud lidé myslí hlavně na druhé, stává se, že pak nemyslí na sebe, nemají se rádi, a to znamená, že nejsou šťastní, naplnění a druhým ze sebe nemohou nic dát.
Je obrovský omyl, když si lidé myslí, že budou žít naplněný a úžasný život, pokud nemyslí na sebe, ale myslí jen na druhé. Nemůžete totiž dát lásku někomu druhému, jestliže nedáváte lásku sami sobě. Nemůžete někoho udělat bohatým, když vy nejste bohatí. Nemůžete v letadle zachránit malé dítě, pokud si tu masku nenasadíte nejdříve vy a nemáte kyslík, abyste žili. Potřebujete kyslík, energii, potřebujete si uvědomit, že jste skvělí, dokonalí, že jste vlastně láska. Začněte se milovat, protože pokud se tohle nestane, nemůžete to předat dál.
A tak možná to, že o sebe teď nepečujete, že se o sebe nestaráte, že pořád něco děláte pro druhé, staráte se, co si jiní lidé myslí, jak na vás reagují, prostě jste neustále myšlenkami u druhých lidí, znamená, že jste chudí. Tohle vede k tomu, že lidé budou chudí, pokud nezmění tento program.
Po škole se už neučit
Pátou věcí, o kterou se s vámi chci dneska podělit, proč jsou lidé chudí a co vede k tomu, že budete chudí do konce života, je, že po škole se takoví lidé přestanou učit. Když se člověk přestane učit poté, co odešel ze základky nebo z gymplu, odkudkoliv, klidně i po vysoké škole, tak bude chudý.
Vzdělávání je totiž celoživotní proces. Vy víte, že moje heslo je: „Učit se od nejlepších na světě.“ A já vás k tomu zvu a garantuji vám, že budete bohatí na všech úrovních, ve financích i ve všech oblastech života, pokud se budete učit, budete se vzdělávat, budete otevření novým myšlenkám, necháte se inspirovat druhými lidmi. Učit se je celoživotní cesta. Každý mistr je především žákem. Každý mistr se neustále učí, vzdělává a sleduje, co se kolem něj děje. Jestliže to neuděláte, budete chudí.
To bylo pět věcí, o které jsem se s vámi chtěl dneska podělit. A ne náhodou tou poslední věcí je se učit. V posledních měsících sledujete, co se stalo po Milionovém impériu. Lidé začali objevovat sami sebe, začali si uvědomovat, že v sobě mají milionové impérium, a začali ho sdílet s druhými lidmi.
Mám obrovskou radost, že jsou mezi vámi lidé, kteří si své vědomosti, životní zkušenosti a svůj životní příběh nenechávají pro sebe, ale dělí se o ně s druhými lidmi. Takže ta videa, programy, akce, projekty, které tady teď vznikají, jsou přesně tou cestou, kde se můžete vzdělávat, můžete se dozvědět úžasné věci, můžete potkat úžasné lidi.
Dívejte se na věci, které se vám v životě dějí. Dívejte se, zda váš život spěje k chudobě, nebo k bohatství, protože který směr si vyberete, je jenom na vás a je to jenom ve vaší hlavě, kterou cestou se vydáte.
Mějte se krásně. Díky, že jste sledovali tohle video. Nezapomeňte na těchto pět věcí, které jsme si řekli a které jistě vedou k chudobě, a užívejte si život a zjednodušte si ho i díky internetu.
Audio verze
Vzpomínám si na dobu, kdy jsem chodil na gymnázium. To jsem měl strach něco říct v hospodě, měl jsem strach něco říct holce, měl jsem strach postavit se před třídou a něco říct. Vzpomínám si na dobu před deseti lety, kdy bych si ani náhodou nedovedl představit, že bych si stoupl před kameru a začal mluvit. Vzpomínám si na dobu před sedmi lety, kdy jsem psal svůj první blogový článek a měl jsem obrovský strach, co se stane, až ho publikuji na svém blogu. Co na to lidé řeknou, co si budou myslet, kam mě zařadí, co se stane. Měl jsem ohromný strach z mnoha věcí, které jsem v životě chtěl dělat.
Dnes však vidím dvě obrovské věci, které mi pomáhají můj strach překonávat. Existují dvě věci, které když se vám podaří rozpoznat, tak najednou se věci stanou lehčí, najednou ten strach nebude už tak obrovský a nebude zaujímat tak veliké místo ve vašem životě.
Tou první věcí je, že strach tady byl, je a bude a je přítomen v hlavách všech lidí na světě. Já osobně teď mám strach, vy máte strach, jsou situace, kdy všichni máme strach, všichni prezidenti všech států na světě, všichni úspěšní sportovci, herci, obyčejní lidé, všichni máme svoje strachy a budeme je mít nejspíš celý život.
Nebojujte se strachem
Strach není něco, čeho byste se mohli zbavit, strach není něco, co nás najednou na lusknutí prsty opustí, strach není něco, s čím byste měli neustále bojovat a bojovat a překonat to, zvítězit, a jednou strach nebude přítomen ve vašem životě. Pokud je ve vašem životě přítomný boj se strachem, nejspíš je to boj, který nikdy nevyhrajete a ve kterém teď ztrácíte obrovské množství energie.
Přijměte, že strach tady s vámi bude pořád. Přijměte, že strach mají všichni lidé, které obdivujete, že strach je prostě součástí naší lidské přirozenosti. Když přijmete váš strach, přijmete sami sebe a přijmete vaši součást a přestanete ji odmítat, tak tím, že ji přestanete odmítat, se na nějaké úrovni zintegrujete a stanete se celistvější.
A tak první věc je – myslete a vzpomeňte si na to, že strach tady je, že je přítomen neustále v našich hlavách a nemá smysl s ním bojovat. Je ale důležité uvidět, že strach je jenom jedna součást hry zvané život. Pokud se podíváte na váš svět nebo na váš život a někde v tomhle prostoru je přítomen strach, možná je někde nahoře, já ho vidím jakoby za mnou, trošku mě pozoruje, je důležité uvidět, že to je jenom jedno místo, ale kolem je spousta jiných věcí.
Nedávejte strachu svou pozornost
K prvnímu uvědomění, kdy přijmete strach, patří ještě to, abyste mu nedávali takovou pozornost, jako mu dáváte teď. Pokud neustále hledáte důvody, jak se zbavit strachu, jak se strachem pracovat, jak s ním bojovat, jak ho vymizet, tak se nejspíš děje to, že se celý svůj život díváte na ten svůj strach, ale nevidíte všechny ty věci, které jsou neustále přítomny kolem.
Takže změňte pozornost, přestaňte neustále pozorovat strach a začněte pozorovat všechny příležitosti, které jsou kolem. Pomůže vám v tom druhé uvědomění, ta druhá věc, která se pojí se strachem, je uvidět, že strach není nic jiného než myšlenka ve vaší hlavě. Strach není žádný člověk, který stojí vedle vás s palicí a chce vás srazit každou chvíli, kdykoliv se začnete bát. Ne, strach je jenom něco, co se vám právě honí hlavou.
Strach je jen příběh ve vaší hlavě
Když uvidíte, že všechny strachy, které máme, strach oslovit někoho, strach mluvit na veřejnosti, strach říci si o něco, strach dovolit si věci, nejsou reálné věci, jsou to jenom naše představy, naše příběhy, naše myšlenky, které nám běží hlavou, tak po čase se stane, že ve chvíli, kdy se ve vašem zorném poli objeví strach, tak ho necháte jednoduše projít, nebudete mu dávat pozornost.
On se objeví a vy ho necháte projít, protože budete vědět, že za tím strachem je spousta jiných, lepších, krásných myšlenek a nemusíte tomu strachu věnovat pozornost. Se strachem jsme se setkali už tolikrát v životě, tolikrát jsme se všichni báli, tolikrát jsme se obávali, strachovali jsme se, že když přijmeme, že tohle je součást našeho života, a přestaneme tomu věnovat tak šílenou pozornost a jednoduše ty věci necháme projít, často právě tímto ten vlastní strach překonáme, přejdeme přes něj, respektive nám nebude najednou tolik vadit.
Když půjdete na to pódium a začnete mluvit pro lidi nebo začnete natáčet video, psát e-maily, články, nejspíš neustále budete mít strach, i když tuhle věc uděláte popáté, podesáté, podvacáté. Se mnou je teď také přítomen strach, který mě sleduje, co říkám, jestli to říkám správně, zda je to dostatečně chytré, inteligentní, super, inspirující, motivující… Ten strach je tady přítomen, ale já ho pozoruji, začali jsme se kamarádit a už mě neparalyzuje a nechává mě dělat moji práci, moje věci.
Zkuste se inspirovat těmito dvěma věcmi, se kterými pracuji. Přijmout, že strach je tady pořád se mnou, a trénovat, že strach je jenom myšlenka, kterou nechávám projít. Někdy to procházení trvá třeba několik hodin, někdy to je i několik dní, ale zatím vždycky odešel. Takže v tomhle vám držím palce.
Je to přesně měsíc, kdy se konal historicky první živý workshop Dynamiky Bohatství pod záštitou Firmy 2.0
Pro spoustu lidí je Dynamika Bohatství stále velkou neznámou, přestože se jedná o neskutečně zajímavý systém osobnostních profilů. Klasicky známý psychologický profil temperamentů, vycházející původně podle Hippokrata z tělních tekutin, a postupně upravovaný až do dnešní podoby rozdělení podle směřování (introvert/extrovert) a neuroticismu (lability/stability), zná každý. Tohle je ale trochu jiné kafe.
Audio:
Chci se s vámi podělit o 3 principy na kterých jsem postavil svůj úspěch v podnikání a také svůj šťastný a naplněný život.
1. princip je POZNÁVAT SÁM SEBE
Každou minutu jsme každý z nás jiným člověkem, s každým uvědoměním, s každou myšlenkou, která nám proběhne hlavou, s každou situací, novou výzvou v životě se stáváme jiným člověkem. Věci, kterým jsem věřil, dnes už nevěřím, a těm, co věřím dnes, nemusím věřit příště, protože se posunu dál. Poznávat sám sebe znamená růst, být připraven na změny. Poznávat se je naše schopnost dívat se na sebe a uvědomovat si, jak se měníme. Dívat se na problémy v životě ne jako na něco, co se nám zase přihodilo, ale jako na něco, co mi možná pomůže se posunout o kus dál. Ta naše cesta životem není rovná, ale je velmi klikatá a možná je to štěstí, protože pak je život zajímavý.
Učit se, poznávat se je naprosto klíčové. Poznávat sám sebe je princip číslo jedna.
2. principem je UČIT SE OD NEJLEPŠÍCH NA SVĚTĚ
Nebojte se pro tu svou oblast, práci, cokoliv co děláte, rozhlédnout se po světě a vybrat si člověka, který vás bude inspirovat. Vybrat si 3 lidi, které uznáváte ve vašem oboru. A tyto lidi začít studovat, učit se od nich a nechat se inspirovat. Mně osobně změnilo život, když jsem se za těmito lidmi vydal, tahle inspirace mne pomohla posunout se a poznat i sám sebe. Takže jsem se skrz to učení od nejlepších posunul v životě o mílové kroky. Učit se od nejlepších na světě je obrovská zkratka.
Proto zvu lidi, aby našli v sobě hodnotu, aby o této hodnotě dali na internetu vědět, aby své know-how změnili v produkty, které můžou prodávat jiným lidem. Proč? Protože skrz tohle můžou zkrátit tu cestu i těm lidem kolem sebe, kteří jim za to budou rádi platit, protože my všichni si na nějaké úrovni chceme zjednodušovat život. Chceme umět lépe tohle na internetu … chceme se lépe starat o naše děti … chceme mít lepší zdraví … chceme se lépe stravovat … chceme lépe spravovat své peníze … chceme vydělávat víc peněz … na všechno tohle už někdo přišel. Našim úkolem je najít toho učitele, od kterého se budeme učit s láskou, a který nás bude inspirovat nejvíce.
3. principem je JÍT DO AKCE A NIKDY SE NEVZDÁVAT
Tuna teorie není nic proti gramu akce. Pokud budete vědět všechno na světě, ale neuděláte další krok, neuděláte akci, tak se nestane vůbec nic. Cesta k naším snům je dlouhá, ale vždy dojdeme do cíle, pokud uděláme první krok, pak ještě jeden a ještě jeden a ještě jeden. Krásné na tom je, že pokud u těch kroků poznáváte sami sebe a nezůstáváte u toho sami, to znamená, že vyhledáte lidi, kteří vám s tím můžou pomoci a učíte se od druhých lidí, tak vám to kráčení jde prostě snáz.
Tak tyhle 3 principy jsou pro mne stále platné.
Už několik let z nich vycházím ve svém podnikání a životě. A je mi potěšením, že jsem se s vámi mohl o ně podělit zde.
Nějakou dobu jsme neměli na mušce žádné z našich podnikatelských přátel (v byznys světě jinak zvaných obchodní partneři), a tak si dneska vezmu na mušku hned dva. Tedy dvě 🙂 Jsou to ženy – Lucie Kolaříkova a Jitka Ševčíková – a nutno říct, že mě lehce nadzvedly ze židle. Jak asi o mě víte, miluju podnikání z pláže a nadšeně jeho principy šířím do světa a tyto dvě ženy nejen že se rozhodly podnikat z pláže, ale rovnou berou na pláž i své klienty!
To mi přijde jako skvělý nápad a skvělá myšlenka. Jedná se totiž o seminář zvaný Redukce stresu na Bali a kde jinde, než tisíce kilometrů od domova na prosluněné pláži se můžete opravdu s nadhledem podívat na svůj život a trénovat řešení náročných stresových a komunikačních situací. K tomu zdravá balijská detoxikační strava. No co vám budu povídat, bude to určitě skvělé 🙂 Přiznám se, že kdybych tou dobou zrovna nebyla v Nepálu, tak jedu hned (to jsou problémy, co? :D).
A tak jsem se rozhodla obě lektorky vyzpovídat
1. Mnoho našich čtenářů vás zná z programu Ženy ženám, přesto se možná najde někdo, kdo přesně neví co děláte. Můžete se v pár větách představit?
Lucie Kolaříková: Jsem psycholožka, lektorka a koučka a přesvědčená propagátorka života v sebelásce. Téma sebelásky a k němu další příbuzná témata šířím pomocí seminářů, online programů, facebooku a článků. Osobně mi záleží na tom, aby co nejvíc lidí pochopilo, jak důležitý je pro náš život vztah k sobě sama. Pracuji hlavě se ženami, ale třeba s Jitkou vedeme semináře pro smíšené skupiny.
Dopisuji Učebnici sebelásky a nemůžu se dočkat, až to bude. Jinak jsem cestovatelka, ráda poznávám nové země a kultury a přeji si žít jednou v čistě přírodním domě. Profesně mi udělalo v posledních letech největší radost, že se mi podařilo vystoupit z projektů pro firemní klientelu, překonat finanční krizi a začít vytvářet produkty podle mých vlastních představ a k tématům, která mi leží na srdci. A jsem vděčná, že moje práce má takový ohlas.
Jitka Ševčíková: Vystudovala jsem ekonomii a marketing, pár let jsem pracovala v zahraničním obchodě a dlouho v oboru informačních technologií. Nyní jsem lektorka, koučka a mentorka, která lidi učí projevovat emoce přijatelnou formou, aby nezraňovaly, neubližovaly a zároveň je člověk nemusel v sobě dusit. Je to takzvaná kultivovaná emoční inteligence, umění přizpůsobit se dané situaci a využít energii, kterou nám emoce přinášejí.
Sama jsem si v životě několikrát prošla velmi zátěžovými situacemi (úmrtí nejlližších, vážná nemoc, ztráta práce, narušené mezilidské vztahy, partnerská krize) a naučila jsem se zvládat emoce a stres s důstojností. Dost lidí to ocenilo, začali za mnou chodit pro radu, inspiraci, chtěli se nechat doprovázet ke svému cíli. Mými klienty jsou nejen manažeři a politici, ale i maminky na rodičovské dovolené nebo třeba studenti. Také přednáším na univerzitě třetího vku a pořádám semináře ve velkých firmách.
Moje práce je velmi různorodá a baví mě. Mám spokojené manželství, tři děti, ráda jezdím na koni a miluju přírodu. Spolupracuji s Českou televizí a Českým rozhlasem, píšu o emocích a stresu do několika časopisů a s kolegyněmi připravuji knížku o emoční inteligenci pro nakladatelství Albatros.
2. V dnešní době je velká míra stresu něco, co velká část lidí považuje za nutné zlo. Jak si vy samy organizujete život tak, abyste stres eliminovaly?
Lucie Kolaříková: Stres není nic, co by přicházelo zvenčí a my jsme vůči tomu byli bezmocní. Za prvé dělám takové obecně známé věci k redukci stresu: žiju v přírodě, snažím se omezovat média a počítač, mám pohyb, snažím se zdravě stravovat, udržuji láskyplné vztahy. Vše opravdu jen do té míry, do jaké mám pevnou vůli. A tu moc nemám, takže další protistresová taktika je, příliš se za své chyby netrestat a jen se stále snažit dělat to líp a nikdy s tím snažením nepřestat.
Můj životní styl je dnes mnohem zdravější, než před pěti lety, ale dospívám k tomu svým tempem, ne tak rychle, jak by chtěla moje hlava. Vím že stres přichází hlavně kvůli tomu, jak jsme byli v dětství naprogramovaní. Někdo stále pospíchá, jiný se snaží být stále silný, další člověk chce být dokonalý. Říká se tomu vnitřní poháněče a s těmi já aktivně pracuji. Když cítím, že mě nějaký zase strhl do svého proudu (obvykle snaha o dokonalost) a už mě stahuje ke dnu, okamžitě přerušuji činnost a jdu za zábavou, čerstvým vzduchem, zavolám kamarádům.
Vědomě také odevzdávám práci ve chvíli, kdy mám pocit, že je nedodělaná. Sbírám tak pro svůj poháněč důkazy, že i tak je to dost dobré. Je to taková hra sama se sebou a částmi mě, které se mě snaží řídit. Znát ty části sebe a vědět, jak na ně, to mě uklidňuje i s vědomím, že se s nimi budu potkávat ještě dlouho.
Jitka Ševčíková: Stres v rozumné míře člověku prospívá. Mobililzuje organismus na mimořádný výkon. Důležité je nepřepínat tu hranici, kdy je pro nás stres ještě fajn. Úplně eliminovat ho ze života nelze, vzpomeňme si třeba na dálnici D1, nebo frontu v obchodě, důležitou obchodní schůzku nebo první rande. To všechno je stres.
Já umím udělat velmi dobrou PREVENCI (být odpočatá, mít tělo, emoce a myšlení v rovnováze, hodně racionalizuji), ale pro akutní stresové situace, které nemohu zcela ovlivnit (neukázněný řidič, nečekaná návštěva, střet s kolegou), umím udělat kultitovovanou AKCI (práce s tělem, dechem, akupresurními body, napětím, mentální techniky nebo práce v hladině alfa = snížené mozkové frekvenci, kterou všichni několikrát denně zažíváme a která je pro náš organismus nesmírně relaxační a rychle regeneraceschopná).
Jinak stresu předcházím tím, že nedělám činnosti, které mne stresují (úklid, vaření, účetnictví, věci, kterým nerozumím), a deleguji je na ty, které to baví, živí a ráda jim za to zaplatím. Nejjednodušší rada: výdech nádech.
3. Máte nějaký ověřený postup, jak využít konflikty v životě pro svůj osobní růst?
Lucie Kolaříková: Abych pravdu řekla, mám konflikty docela ráda. Ideální mi přijde konfrontovat se s někým, s kým si nastavíme jasná pravidla, a pak máme prostor si od srdce říct pravdu a vyčistit vzduch. Ke kvalitnímu konfliktu je třeba mít vysoké sebevědomí a odvahu, takže mám ráda sebevědomé a odvážné lidi.
Vlastně s každým, kdo je mi blízký, jsme prošli několika konflikty, kdy bylo potřeba vyčistit vzduch a nově pojmenovat, kde spolu jsme. Většinou jsem iniciátorkou já a zajímavé je, že to zatím nikoho neodradilo, ale naopak se naše vztahy opravdu prohloubily. V konfliktu je pravda a to je na něm léčivé.
Takže umět se v rámci pravidel vzájemného respektu dobře pohádat je skvělá metoda, která vztahy posouvá dál. Další jsou naše vnitřní konflikty, které nám dávají informaci, že v sobě nemáme jasno, nebo že sami sebe ničíme, jdeme proti sobě. Je skvělé takový vnitřní konflikt prožít a zjistit při tom, kde jdu proti sobě a odstranit to.
Jitka Ševčíková: Byla doba, kdy jsem byla velmi pyšná na to, že se konfliktu dokážu vyhýbat. Pak jsem se setkala s kolegou Martinem Švihlou, který mne naučil pohlížet na konflikt jako na příležitost: nejen ke svému osobnímu růstu, ale ke cvičení koncentrace, trpělivosti, síly, vytrvalosti. Úplně změnil můj postoj ke konfliktům a teď už se neobávám do konfliktu cíleně jít a zvládat ho bravurně a s noblesou.
Nejlepším učitelem v tomto oboru je pro mne moje tchýně, se kteru žiji pod jednou střechou už 26 let. Říkám tomu taková Univerzita života. Je to úsměvné.
4. V listopadu chystáte seminář Redukce stresu na Bali, zajímalo by mě, jakou největší změnu do svého života vnese člověk, který se semináře zúčastní.
Lucie Kolaříková: Takový seminář, kde se propojí dvě dobré lektorky, několikadenní práce, navíc v krásném a antistresovém prostředí a účastníci jsou úplně sami bez rodiny a běžného stereotypu, to má velkou sílu a na všech rovinách – hlava, tělo, emoce. Hlava se nejen pročistí od balastu díky krásnému prostředí, ale také díky meditacím v hladině alfa, józe a antistresovým cvičením, ale také se v ní díky důležitým informacím udělá slušný pořádek.
Tělo a emoce se regenerují a zklidňují hned, jakmile k tomu dostanou příležitost. My příležitost vytvoříme klidem i pohybem, zdravým a výborným jídlem a především právě tím, že budeme zklidňovat hlavu a dávat jí nové a konstruktivnější podněty. Ze svých častých cest mám sama vyzkoušené, jak účinné je propojení exotiky s takovým seminářem. V těchto několika dnech účastníci natankují síly na půl roku dopředu.
Jitka Ševčíková: Semináře na Bali jsou nabídka minimálně dva v jednom: zajímavá témata s inspirativními lektorkami v nestresujícím prostředí. Z vlastní zkušenosti musím říct, že na Bali jde redukce stresu sama, jejich životní styl je vyloženě antistresový. Tam se máme hodně co učit.
Cílem je nabrat síly a procvičit situace v krásném a bezpečném prostředí, zakusit si na vlastní kůži život bez stresu, protože my s Luckou nejraději předáváme učení formou prožitku. A o tom to bude. Změna za mne bude zejména v tom, že po semináři sebou nebudou muset nechat účastníci manipulovat, naučí se manipulaci bránit, rozlišovat ji a používat velmi dobré techniky k jejímu zvládání.
Také si chystám hodně praktických cvičení ze života, hravou vtipnou formou. Za mne tedy kontramanipulační techniky a práce s emocemi: nepotlačovat vztek, smutek, zoufalství, sebelítost, ale umět jim porozumět a naučit se, jak na to.
5. Proč právě Bali?
Lucie Kolaříková: Konkrétně na Bali letím poprvé, vybrala ho Jitka, která je z něj úplně vedle. Ve mně to ale rozhodně hned zarezonovalo, protože jsem procestovala celou řadu zemí v JV Asii a některé víckrát a Bali by stejně brzy přišlo na řadu. Jitka mě přesvědčuje, že Bali je ještě kouzelnější, než co jsem dosud v Asii poznala, takže jsem si naprosto jistá, že je to to správné místo.
Já navíc opravdu miluji exotické země a fascinuje mě, že jsem za 12 hodin na druhé straně zeměkoule a všechno, co souvisí s mým životem, na tu dobu prostě zmizí. A když náš život na chvíli zmizí, má naše podvědomí čas čistit, přeskládávat a tvořit doslova nového člověka. Odletět na seminář do léčivé exotiky má obrovský smysl.
Jitka Ševčíková: Projezdila jsem hodně zemí, Bali je však opravdu jiné, výjimečné. Nedá se to dobře, popsat, to se musí zažít. Hned po návratu jsem se s Luckou spojila, že se na Bali chci brzy vrátit a chci tam předávat zkušenosti a věděmosti českým lidem přímo „na těle“.
Ono se úplně jinak školí redukce stresu v zasedačce ve firmě a úplně jinak na pláži nebo pod palmou v altánu s kokosovým ořechem v ruce. Také jsem sama školení na Bali zažila a vím, jak to působilo na mne: vše zapadlo s desetinásobnou intenzitou. Bali učiní člověka mnohem vnímavějším. Nerozptyluje.
6. Co je podle vás „šťastný“ život a co děláte pro to, abyste jej žily?
Lucie Kolaříková: Šťastná jsem, když můžu být sama sebou, to hlavně. Proto pracovně i soukromě stále dolaďuji tak, abych dělala opravdu jen to, co se mnou maximálně rezonuje a byla opravdu jen s lidmi, se kterými si přeji být. Samozřejmě je to podmíněné vědomou pozorností a prací. Ale ráda pro své štěstí něco udělám, když už jsem jeho strůjcem.
Šťastná jsem, když jsem obklopená přírodou, každý den slyším ptáky, nebo vítr namísto cinkající tramvaje, a proto žiji uprostřed přírody. Mám ráda zvířata a ta svou bezprostředností a upřímností ve mně často vyvolají úplnou vlnu štěstí. Proto mám kočky. To samé se mnou dělají i děti. Koukám se na svou neteř se synovcem a nepřestávám žasnout, že tu ještě nedávno nebyli a teď takhle rostou a stávají se z nich takové osobnosti. Proto jsem s nim v častém kontaktu.
Hodně si pocity štěstí prožívám v sobě díky pozorování. Ale samozřejmě že můj život je šťastný i kvůli dostatku financí, cestování, že jsem milovaná a sama miluji, že si užívám své tělo, svou sexualitu, že si dokážu užívat života a mám tak smysluplnou práci. Cítím se hodně obdarovaná, opravdu, a to je opravdu naplňující. Vděčnost, kterou teď cítím, je ale také vypěstovaný zvyk, takže pro štěstí dělám i to, že stále praktikuji vděčnost.
Jitka Ševčíková: Na nic si nehraju. Šťastný život pro mne je DOVOLIT SI. Dovolit si třeba smát se, když se mi chce smát a plakat, když se mi chce plakat. Zuřit, hněvat se, ptát se. Mluvit jasnou řečí. Dovolit si koupit po čem toužím, první lodičky od Diora. Dovolit si propustit ze svého života někoho, koho už nechci. Dovolit si letní flirt. Dovolit si nevzít zakázku. Dovolit si odjet na Bali. Dovolit si dopřát dětem dobrou školu. Dovolit si říct partnerovi NE.
Šťastný život je pro mě sundání všech masek, vědět „jak na to“ a svobodně se rozhodovat. Nenechat se tlačit a sám netlačit nikoho nikam. Mít kolem sebe lidi, kteří mě respektují takovou, jaká jsem a vědí, že je taky nebudu chtít měnit.
Šťastný život je pro mě život „výběrový“, to znamená život v hojnosti: mám na výběr dost přátel, zakázek, příležitostí, dost možností i klientů, dost času na koníčky, na nicnedělání, na knížky, na rodinu. . Žiju ho a jsem za něho fakt vděčná. Už totiž vím, jak vypadá. A jak vypadá ten míň šťastný. Díky.
Vydejte se na Bali s Lucií a Jitkou a naučte se, od těchto úžasných žen, jak jednou provždy vyzrát na stres >>
Bylo nebylo… Za devatero horami žila máma dvou dětí, manželka a podnikatelka Martina. Podnikala už několik let, ale kolikrát měla pocit, že je to snad větší dřina, než kdyby někam chodila od devíti do čtyř do zaměstnání, jako její kamarádky z gymplu. Přesto měla ale pořád velkou touhu dělat věci jinak, pomáhat svými produkty lidem a najít ve svém podnikání svobodu, radost a prostředek k tomu, aby žila život svých snů.
Je pátek, deštivé zářijové odpoledne. Mohlo by to vypadat jako jakýkoli jiný začínající víkend s rodinou, ale není. Martina přenechává byt i děti manželovi s pevnou vírou v to, že dva dny bez její přítomnosti přežijí a sedá na vlak. K večeru přijíždí do Prahy, plná očekávání a natěšená tak, že se v noci nervózně převaluje z boku na bok a nemůže ani dospat rána…
A pak je to tady, sobota ráno, Martina jede na Prahu 6 a vstupuje do sálu, který se postupně plní spoustou dalších žen, které si povídají, těší se, přemýšlejí, jaké to bude a co se nového dozví. Je 9:30 a na pódium přichází Alice Kirš, autorka projektu Ženy ženám, která organizuje tento seminář, na který Martina přijela, seminář s názvem Milionová žena. A Martina má takové tušení někde unvitř, že právě ona tou milionovou ženou je a když se rozhlédne kolem, tak vidí, že v tom není sama.
Sama není ani Alice na pódiu a hned v úvodu ji doplní David Kirš, Bohdana Kabátová a Stanislava Mrázková. Ti všichni teď Martinu a dalších 199 žen provedou zákoutími toho, jak dělat podnikání v dnešní době jinak, jak k tomu využít chytré nástroje internetu, online marketingu a info-marketingu a jak to vše skloubit tak, aby jí podnikání přinášelo radost, peníze, čas pro sebe, splněné sny.
O 33 hodin později v neděli večer Martina odchází ze semináře, hlavu má nacpanou nově nabytými vědomostmi k praskuntí, poznámky si střeží v kabelce pečlivě přitisknuté na těle jako vzácný poklad a hlavou jí běží nápady, do čeho se zítra ráno pustí jako první. Myšlenek je hodně a je těžké si je utřídit, musí se z toho vyspat a nechat vše uležet a vytáhnout z poza trička zlaté konfety 🙂
Ale jedno ví s neochvějnou jistotou. Její podnikání se od dnešního dne dělí na dvě období – na období před seminářem Milionová žena a po semináři Milionová žena. A to nové období právě začíná.
Slovo autorky 🙂
Sedím tady a přemýšlím, proč jsem právě dopsala příběh očima imaginární Martiny, když bych o semináři Milionová žena měla psát spíše očima svýma, coby lektorky. Pravdou je, že mě to na chvíli vtáhlo o čtyři roky zpátky do roku 2010, kdy jsem sama byla na semináři T.Harv Ekera v Londýně, který pro mě znamenal životně-podnikatelský průlom a tak nějak podobně, jako příběh Martiny, tenkrát vypadal příběh můj.
A teď je neděle večer, 21. září 2014 a já tady stojím s Davidem, Alicí a Bohdanou na pódiu, hraje hudba a probíhá závěrečná oslava, pod pódiem je rozzářených 200 žen a já vím, že pro ně už nebudou ode dneška věci stejné. Že půjdou domů a postupně, krok za krokem, začnou do svého podnikání implementovat to všechno, co jsme je za ty dva dny naučili.
A že toho bylo požehnaně.
Jak najít svou vášeň, talent, budovat svou milionovou značku pomocí příběhu, vytvářet milionový obsah a využívat k tomu všechny nástroje online marketingu, blog, email marketing, ebooky, sociální sítě, video, jak prodávat své produkty a služby na internetu, jak funguje cesta zákazníka, co všechno je potřeba na internetu udělat pro to, aby webové stránky prodávaly a jak to celé skloubit s tím, že máme rodinu a jsme ženy, což skvěle doplnila svým vstupem i Dana-Sofie Šlancarová.
Nebude to lehká cesta. To mimo jiné v sobotu odpoledne sdílí na pódiu i podnikatelka a autorka projektu Strollering Edita Berková ve svém strhujícím příběhu k podnikatelskému úspěchu, který je plný klopýtnutí a překážek. Připomenutí toho, že být milionovou ženou neznamená probudit se o dva dny později a mít na účtě miliony. Znamená to vzít všechny nabyté vědomosti a pustit se do akce.
A tak společně s Davidem, Alicí a Bohdanou přejeme všem účastnicím, ať jim vydrží zápal a nadšení a zároveň ať mají otevřenou mysl a statečné srdce na cestě za svými sny.
– Stáňa Mrázková
Autorka fotografií www.fotograf-ka.cz Kateřina Petrů
PS: A jeden osobní zážitek navíc… S předstihem jsem si nechala vytisknout a na seminář jsem dovezla prvních 100 kusů mé knihy Podnikání z pláže, byť oficiálně vychází až 17. listopadu, a poprvé v životě jsem zažila to, že jsem mohla podepisovat své knihy. To je pro mě takový osobní happy end jedné z pohádek o Milionové ženě 🙂 Těším se na další díly, které mi přinese život.
