Poslední listopadový víkend uspořádala Alice Kirš pro ženy z Firmy 2.0 a spřátelené ženy, podnikatelky a lektorky Ženy ženám, společný víkend zvaný Ladies Wellness víkend. Poutavý název přilákal ženy 2.0 v silném obsazení a to v začátku většina z nich ani netušila, že většinu víkendu stráví flirtováním a na řadu přijde i striptýz!

Ano, asi už delší dobu tušíte, že nejsme jen tak obyčejná firma. Ale toto! Není to už trochu moc?

Dobrá, přestanu tedy mlžit a trochu to osvětlím 🙂 Ladies Wellness víkend totiž neměl na programu jen nějaké flákání, klábosení a povalování se ve wellness (i když i toho jsme si užily plnými doušky). Hlavním programem byly taneční lekce pod vedením lektorky flirt dance Lucie Mattabu, kterou jste mohli vidět například na akci Ženy ženám Živě 2014. Taneční lekce navíc doplnila Lucčina kolegyně o tři lekce Pilates, takže jsme za víkend dostaly pěkně do těla.

fd1

V pátek jsme se ze všech koutů ČR sjely do krásného hotelu Sladovna vedle pivovaru Černá Hora a po večeři už některé čekala první lekce Pilates a některé z nás se vydaly okouknout wellness a bazén. Ráno jsme se po skvělé snídani pustily přímo na pomyslný parket v tzv. Sloupovém sále a pod dohledem sochy sv. Václava začaly pronikat do tajů flirt dance.

Bavily jsme se u toho opravdu skvěle a musím říct, že jsem ani netušila, jaké svělé tanečnice se ve Firmě 2.0 ukrývají za monitory MacBooků. Zatímco některé účastnice zájezdu oslovilo právě flirtování a sexy tanec, jiné si radši daly pořádně do těla na Pilates. Vrcholem pak byla lekce v sobotu večer, kdy Lucie zařadila choreografii ani ne tak flirt dancovou, ale přímo striptýzovou. No co Vám budu povídat, Sv. Václav sledující vše z čela sálu málem slezl z podstavce… 😀

Víkend splnil svůj účel. Krásně jsme si odpočinuly na duchu a opečovaly po všech stránkách tělo, zároveň bylo spousta času si příjemně popovídat pro změnu o něčem jiném, než o nových funkcích SmartEmailingu, vychytávkách FAPI nebo genialitě MioWebu 2.0.

fd2

 

A taky jsme dostaly dárek od Alice Kirš – krásná trička inspirována tématem sebelásky.

mamserada

A toto krásné tričko můžete koupit své kamarádce, mamince, sestře nebo jiné milované ženě k Vánocům v Sebeláskovém baličku, který pro Vás přichystala Alice Kirš. Je v mnoha barvičkách, určitě si vyberete, stejně jako my 🙂

wellnessvikend

Kdo čekáte, že tu teď budu popisovat nějakou domácí hádku, krizi či nepříjemný konflikt s mým mužem, čekáte marně. Ne, že by u nás občas emoce nebublaly, bublají, ale tentokrát bublala hlavně tomatová polévka a bublinky z Proseca v lahodném moku s názvem Aperol spritz. Proběhla totiž další (čtvrtá)večeře v naší bytové restauraci a tématem byla italská kuchyně.

italie3

Proč Itálie?

Ispiroval nás k tomu náš prázdninový pobyt v Benátkách. Ach, jak ty mě okouzlily. Nikdy předtím jsem tam nebyla a můj muž mě tam vzal, jako překvapení. Řekl mi sbal si věci do jednoho kufříku, protože tam kam pojedeme se autem nedá dostat. Tak jsem s hrůznými myšlenkami na opuštěnou chajdu někde v horách na konci světa sbalila. Místo chajdy Benátky, nestačila jsem žasnou. Nádherné, romantické, čisté, útulné a navíc jsem tam objevila svého nápojového šampiona – Aperol sprizt.

italie1

Mám pocit, že Aperol vymysleli Italové pro turisty, na které bylo Campari moc hořké, jako třeba na mě 🙂 S perlivým prosecem, minerálkou a pomerančem je to výborný osvěžující drink. Tady je recept:

Na večeři se nás šešlo u stolu tentorkát osm. My dva kuchaříci, známá expertka na vztahy, sexualitu a intimitu Denisa Říha Palečková s manželem a malým Pedrem (jejich půlročním miminkem), šéfová zdravého podniku Freshbedýnky Veronika Mouchová a expertka na menstruační kalíšky Nikola a její partner bubeník a nezlomný propagátor „kalichů“ Standa. A opět má nejdražší sestra Jitka, jakožto má pravá kuchyňská ruka a pomocnice, tentokrát i chůva malého Pedříka.

Menu jsme sestavili v podstatě z klasiky:

Pršut a salcicia (pršut z Myfoodu, salsicia z cesty z Benátek) jako předkrm, k tomu jsem ovšem upekli domácí houstičky podle mé oblíbené Dity P. Upřímně nás překvapilo, jak se povedly. Na pečivo zrovna experti nejsme. Udělali jsme jejich poloviční verzi, aby byly takové hezky romantické, jako Benátky :D.

italie2

Tomatová polévka s bazalkou a mozzarelou. Tu jsem vařila už den předem a recept jsme si na ni vypůjčila u Itala z televize. Je to sympaťák, je to Ital a jeho recepty mám ráda. Tohle byl prý recept jeho pra pra pra…babičky :). No všem náramně chutnala, byla pořádně hutná a kousek buvolí mozzrarely ji hezky ozvláštnil.

Následovaly klasické a jednoduché těstoviny Aglio olio peperoncino, též podle Itala s peperoncinami z Makra :). Doma jsem měla špagety na carbonary, takové více „chlupaté“, aby na nich dobře drželo vajíčko s parmazánem. To se však ukázalo, že není úplně nejlepší volba. Pokrm byl trošku vysušenější, ale i tak nám chutnal. A abych nezapomněla – dělali jsme jej též podle Itala z televize.

Po špagetách přišel náš pokusný králík :). Po cestě do Benátek jsem strávili dvě noci ve Slovinku v hotelu Grad Otočec. Nádherný hrad na ostrůvku obklopený ze všech stran divokou řekou. Moc jsme si to tam užili, jejich kuchyni obzvlášť. Nejvíc nás překvapil jejich rajčatový sorbet s bazalkou a balsamikovým octem. A tak jsme se rozhodli jej taky vyzkoušet.

Vzal si jej pod patronát David. Našel speciální recept, ve kterém se do sorbetu přidává dokonce pomerančová kůra i šťáva. Výsledkem byl velmi výrazný, osvěžujicí a pro chuťové pohárky některých stolovníků absolutně nezařaditelný sorbet. Ten si všichni zapamatují :).

Nevím jestli to byl hřeb večera, ale pro některé poprvé. Steak z tuňáka na lůžku z polníčku a rukoly a balzamikovým přelivem. Koupila jsem nádherného na sašimi v Makru a byla to dobrota. Tuňáka můžu jít v podstatě syrového. Když je well-done je po něm. Stačí 2 minutky z každé strany, žádná věda.

italie4

Na závěr….no co myslíte, že bychom asi tak mohli servírovat na závěr?

Jakápak by to byla Itálie bez Tiramisu. A že ho umíme skvělý! Už dobré čtyři roky jsme věrni receptu (opět) Itala. Je to tak krásně jednoduché a přitom božské. Tiramisu jsme připravovali den předem s Davidem společně. On připravoval krém, já máčela piškoty v kávě s amaretem. On natřel první vrstvu. Já doťukla druhou a závěrečně pocukrovala pravým holandským kakaem. Prostě božské, božské, božské….

Na konverzaci jsem také nezapomněli. Mezi jednotlivými chody šla povídací štafeta. Každý měl za úkol se představit a říct něco málo o sobě. Navzájem se naši strávníčci totiž neznali nebo jen z doslechu. A tak jsme se dozvěděli:

A že všem moc chutnalo 😀

No a nebyli bychom to žádná podnikatelé srdcem, když bychom pro naše hosty neměli připravený upsell, tedy další nabídku po večeři. Měli jsme. Domácí.

Když byla moje maminka malá, žila rok v Itálii. Můj dědeček tam projektoval chemické továrny. No a měli tam paní sousedku, starší italskou lady Rozzetu, od které má babička přivezla do Brna recept na rajčatové sugo. Sugo je omáčka na špagety. Na těchto špagetách vyrostla moje maminka a vyrostla jsem na něm i já. Vždycky když nevím, co vařit – špagety a sugo to jistí. Prostě ho miluju.

A tak jsem maminku poprosila, zda by neuvařila hrnec suga, že jej zavařím do pěkných skleniček a nabídku po večeři k prodeji. Povedlo se, ale od prodeje jsem nakonec upustila a každému strávníčkovi na cestu jednu skleničku věnovala. Jako vzpomínku na tento krásně vydařený večer.

IMG_6414

 

Nějakou dobu jsme neměli na mušce žádné z našich podnikatelských přátel (v byznys světě jinak zvaných obchodní partneři), a tak si dneska vezmu na mušku hned dva. Tedy dvě 🙂 Jsou to ženy – Lucie Kolaříkova a Jitka Ševčíková – a nutno říct, že mě lehce nadzvedly ze židle. Jak asi o mě víte, miluju podnikání z pláže a nadšeně jeho principy šířím do světa a tyto dvě ženy nejen že se rozhodly podnikat z pláže, ale rovnou berou na pláž i své klienty!

To mi přijde jako skvělý nápad a skvělá myšlenka. Jedná se totiž o seminář zvaný Redukce stresu na Bali a kde jinde, než tisíce kilometrů od domova na prosluněné pláži se můžete opravdu s nadhledem podívat na svůj život a trénovat řešení náročných stresových a komunikačních situací. K tomu zdravá balijská detoxikační strava. No co vám budu povídat, bude to určitě skvělé 🙂 Přiznám se, že kdybych tou dobou zrovna nebyla v Nepálu, tak jedu hned (to jsou problémy, co? :D).

A tak jsem se rozhodla obě lektorky vyzpovídat

1. Mnoho našich čtenářů vás zná z programu Ženy ženám, přesto se možná najde někdo, kdo přesně neví co děláte. Můžete se v pár větách představit?

IMG_3617usLucie Kolaříková: Jsem psycholožka, lektorka a koučka a přesvědčená propagátorka života v sebelásce. Téma sebelásky a k němu další příbuzná témata šířím pomocí seminářů, online programů, facebooku a článků. Osobně mi záleží na tom, aby co nejvíc lidí pochopilo, jak důležitý je pro náš život vztah k sobě sama. Pracuji hlavě se ženami, ale třeba s Jitkou vedeme semináře pro smíšené skupiny.

Dopisuji Učebnici sebelásky a nemůžu se dočkat, až to bude. Jinak jsem cestovatelka, ráda poznávám nové země a kultury a přeji si žít jednou v čistě přírodním domě. Profesně mi udělalo v posledních letech největší radost, že se mi podařilo vystoupit z projektů pro firemní klientelu, překonat finanční krizi a začít vytvářet produkty podle mých vlastních představ a k tématům, která mi leží na srdci. A jsem vděčná, že moje práce má takový ohlas.

jitkaJitka Ševčíková: Vystudovala jsem ekonomii a marketing, pár let jsem pracovala v zahraničním obchodě a dlouho v oboru informačních technologií. Nyní jsem lektorka, koučka a mentorka, která lidi učí projevovat emoce přijatelnou formou, aby nezraňovaly, neubližovaly a zároveň je člověk nemusel v sobě dusit. Je to takzvaná kultivovaná emoční inteligence, umění přizpůsobit se dané situaci a využít energii, kterou nám emoce přinášejí.

Sama jsem si v životě několikrát prošla velmi zátěžovými situacemi (úmrtí nejlližších, vážná nemoc, ztráta práce, narušené mezilidské vztahy, partnerská krize) a naučila jsem se zvládat emoce a stres s důstojností. Dost lidí to ocenilo, začali za mnou chodit pro radu, inspiraci, chtěli se nechat doprovázet ke svému cíli. Mými klienty jsou nejen manažeři a politici, ale i maminky na rodičovské dovolené nebo třeba studenti. Také přednáším na univerzitě třetího vku a pořádám semináře ve velkých firmách.

Moje práce je velmi různorodá a baví mě. Mám spokojené manželství, tři děti, ráda jezdím na koni a miluju přírodu. Spolupracuji s Českou televizí a Českým rozhlasem, píšu o emocích a stresu do několika časopisů a s kolegyněmi připravuji knížku o emoční inteligenci pro nakladatelství Albatros.

2. V dnešní době je velká míra stresu něco, co velká část lidí považuje za nutné zlo. Jak si vy samy organizujete život tak, abyste stres eliminovaly?

Lucie Kolaříková: Stres není nic, co by přicházelo zvenčí a my jsme vůči tomu byli bezmocní. Za prvé dělám takové obecně známé věci k redukci stresu: žiju v přírodě, snažím se omezovat média a počítač, mám pohyb, snažím se zdravě stravovat, udržuji láskyplné vztahy. Vše opravdu jen do té míry, do jaké mám pevnou vůli. A tu moc nemám, takže další protistresová taktika je, příliš se za své chyby netrestat a jen se stále snažit dělat to líp a nikdy s tím snažením nepřestat.

Můj životní styl je dnes mnohem zdravější, než před pěti lety, ale dospívám k tomu svým tempem, ne tak rychle, jak by chtěla moje hlava. Vím že stres přichází hlavně kvůli tomu, jak jsme byli v dětství naprogramovaní. Někdo stále pospíchá, jiný se snaží být stále silný, další člověk chce být dokonalý. Říká se tomu vnitřní poháněče a s těmi já aktivně pracuji. Když cítím, že mě nějaký zase strhl do svého proudu (obvykle snaha o dokonalost) a už mě stahuje ke dnu, okamžitě přerušuji činnost a jdu za zábavou, čerstvým vzduchem, zavolám kamarádům.

Vědomě také odevzdávám práci ve chvíli, kdy mám pocit, že je nedodělaná. Sbírám tak pro svůj poháněč důkazy, že i tak je to dost dobré. Je to taková hra sama se sebou a částmi mě, které se mě snaží řídit. Znát ty části sebe a vědět, jak na ně, to mě uklidňuje i s vědomím, že se s nimi budu potkávat ještě dlouho.

lucie4

Jitka Ševčíková: Stres v rozumné míře člověku prospívá. Mobililzuje organismus na mimořádný výkon. Důležité je nepřepínat tu hranici, kdy je pro nás stres ještě fajn. Úplně eliminovat ho ze života nelze, vzpomeňme si třeba na dálnici D1, nebo frontu v obchodě, důležitou obchodní schůzku nebo první rande. To všechno je stres.

Já umím udělat velmi dobrou PREVENCI (být odpočatá, mít tělo, emoce a myšlení v rovnováze, hodně racionalizuji), ale pro akutní stresové situace, které nemohu zcela ovlivnit (neukázněný řidič, nečekaná návštěva, střet s kolegou), umím udělat kultitovovanou AKCI (práce s tělem, dechem, akupresurními body, napětím, mentální techniky nebo práce v hladině alfa = snížené mozkové frekvenci, kterou všichni několikrát denně zažíváme a která je pro náš organismus nesmírně relaxační a rychle regeneraceschopná).

Jinak stresu předcházím tím, že nedělám činnosti, které mne stresují (úklid, vaření, účetnictví, věci, kterým nerozumím), a deleguji je na ty, které to baví, živí a ráda jim za to zaplatím. Nejjednodušší rada: výdech nádech.

3. Máte nějaký ověřený postup, jak využít konflikty v životě pro svůj osobní růst?

Lucie Kolaříková: Abych pravdu řekla, mám konflikty docela ráda. Ideální mi přijde konfrontovat se s někým, s kým si nastavíme jasná pravidla, a pak máme prostor si od srdce říct pravdu a vyčistit vzduch. Ke kvalitnímu konfliktu je třeba mít vysoké sebevědomí a odvahu, takže mám ráda sebevědomé a odvážné lidi.

Vlastně s každým, kdo je mi blízký, jsme prošli několika konflikty, kdy bylo potřeba vyčistit vzduch a nově pojmenovat, kde spolu jsme. Většinou jsem iniciátorkou já a zajímavé je, že to zatím nikoho neodradilo, ale naopak se naše vztahy opravdu prohloubily. V konfliktu je pravda a to je na něm léčivé.

Takže umět se v rámci pravidel vzájemného respektu dobře pohádat je skvělá metoda, která vztahy posouvá dál. Další jsou naše vnitřní konflikty, které nám dávají informaci, že v sobě nemáme jasno, nebo že sami sebe ničíme, jdeme proti sobě. Je skvělé takový vnitřní konflikt prožít a zjistit při tom, kde jdu proti sobě a odstranit to.

Lvice

Jitka Ševčíková: Byla doba, kdy jsem byla velmi pyšná na to, že se konfliktu dokážu vyhýbat. Pak jsem se setkala s kolegou Martinem Švihlou, který mne naučil pohlížet na konflikt jako na příležitost: nejen ke svému osobnímu růstu, ale ke cvičení koncentrace, trpělivosti, síly, vytrvalosti. Úplně změnil můj postoj ke konfliktům a teď už se neobávám do konfliktu cíleně jít a zvládat ho bravurně a s noblesou.

Nejlepším učitelem v tomto oboru je pro mne moje tchýně, se kteru žiji pod jednou střechou už 26 let. Říkám tomu taková Univerzita života. Je to úsměvné.

4. V listopadu chystáte seminář Redukce stresu na Bali, zajímalo by mě, jakou největší změnu do svého života vnese člověk, který se semináře zúčastní.

Lucie Kolaříková: Takový seminář, kde se propojí dvě dobré lektorky, několikadenní práce, navíc v krásném a antistresovém prostředí a účastníci jsou úplně sami bez rodiny a běžného stereotypu, to má velkou sílu a na všech rovinách – hlava, tělo, emoce. Hlava se nejen pročistí od balastu díky krásnému prostředí, ale také díky meditacím v hladině alfa, józe a antistresovým cvičením, ale také se v ní díky důležitým informacím udělá slušný pořádek.

Tělo a emoce se regenerují a zklidňují hned, jakmile k tomu dostanou příležitost. My příležitost vytvoříme klidem i pohybem, zdravým a výborným jídlem a především právě tím, že budeme zklidňovat hlavu a dávat jí nové a konstruktivnější podněty. Ze svých častých cest mám sama vyzkoušené, jak účinné je propojení exotiky s takovým seminářem. V těchto několika dnech účastníci natankují síly na půl roku dopředu.

bali2

Jitka Ševčíková: Semináře na Bali jsou nabídka minimálně dva v jednom: zajímavá témata s inspirativními lektorkami v nestresujícím prostředí. Z vlastní zkušenosti musím říct, že na Bali jde redukce stresu sama, jejich životní styl je vyloženě antistresový. Tam se máme hodně co učit.

Cílem je nabrat síly a procvičit situace v krásném a bezpečném prostředí, zakusit si na vlastní kůži život bez stresu, protože my s Luckou nejraději předáváme učení formou prožitku. A o tom to bude. Změna za mne bude zejména v tom, že po semináři sebou nebudou muset nechat účastníci manipulovat, naučí se manipulaci bránit, rozlišovat ji a používat velmi dobré techniky k jejímu zvládání.

Také si chystám hodně praktických cvičení ze života, hravou vtipnou formou. Za mne tedy kontramanipulační techniky a práce s emocemi: nepotlačovat vztek, smutek, zoufalství, sebelítost, ale umět jim porozumět a naučit se, jak na to.

5. Proč právě Bali?

Lucie Kolaříková: Konkrétně na Bali letím poprvé, vybrala ho Jitka, která je z něj úplně vedle. Ve mně to ale rozhodně hned zarezonovalo, protože jsem procestovala celou řadu zemí v JV Asii a některé víckrát a Bali by stejně brzy přišlo na řadu. Jitka mě přesvědčuje, že Bali je ještě kouzelnější, než co jsem dosud v Asii poznala, takže jsem si naprosto jistá, že je to to správné místo.

Já navíc opravdu miluji exotické země a fascinuje mě, že jsem za 12 hodin na druhé straně zeměkoule a všechno, co souvisí s mým životem, na tu dobu prostě zmizí. A když náš život na chvíli zmizí, má naše podvědomí čas čistit, přeskládávat a tvořit doslova nového člověka. Odletět na seminář do léčivé exotiky má obrovský smysl.

bali1

Jitka Ševčíková: Projezdila jsem hodně zemí, Bali je však opravdu jiné, výjimečné. Nedá se to dobře, popsat, to se musí zažít. Hned po návratu jsem se s Luckou spojila, že se na Bali chci brzy vrátit a chci tam předávat zkušenosti a věděmosti českým lidem přímo „na těle“.

Ono se úplně jinak školí redukce stresu v zasedačce ve firmě a úplně jinak na pláži nebo pod palmou v altánu s kokosovým ořechem v ruce. Také jsem sama školení na Bali zažila a vím, jak to působilo na mne: vše zapadlo s desetinásobnou intenzitou. Bali učiní člověka mnohem vnímavějším. Nerozptyluje.

045

6. Co je podle vás „šťastný“ život a co děláte pro to, abyste jej žily?

lucie3Lucie Kolaříková: Šťastná jsem, když můžu být sama sebou, to hlavně. Proto pracovně i soukromě stále dolaďuji tak, abych dělala opravdu jen to, co se mnou maximálně rezonuje a byla opravdu jen s lidmi, se kterými si přeji být. Samozřejmě je to podmíněné vědomou pozorností a prací. Ale ráda pro své štěstí něco udělám, když už jsem jeho strůjcem.

Šťastná jsem, když jsem obklopená přírodou, každý den slyším ptáky, nebo vítr namísto cinkající tramvaje, a proto žiji uprostřed přírody. Mám ráda zvířata a ta svou bezprostředností a upřímností ve mně často vyvolají úplnou vlnu štěstí. Proto mám kočky. To samé se mnou dělají i děti. Koukám se na svou neteř se synovcem a nepřestávám žasnout, že tu ještě nedávno nebyli a teď takhle rostou a stávají se z nich takové osobnosti. Proto jsem s nim v častém kontaktu.

Hodně si pocity štěstí prožívám v sobě díky pozorování. Ale samozřejmě že můj život je šťastný i kvůli dostatku financí, cestování, že jsem milovaná a sama miluji, že si užívám své tělo, svou sexualitu, že si dokážu užívat života a mám tak smysluplnou práci. Cítím se hodně obdarovaná, opravdu, a to je opravdu naplňující. Vděčnost, kterou teď cítím, je ale také vypěstovaný zvyk, takže pro štěstí dělám i to, že stále praktikuji vděčnost.

jitka-baliJitka Ševčíková: Na nic si nehraju. Šťastný život pro mne je DOVOLIT SI. Dovolit si třeba smát se, když se mi chce smát a plakat, když se mi chce plakat. Zuřit, hněvat se, ptát se. Mluvit jasnou řečí. Dovolit si koupit po čem toužím, první lodičky od Diora. Dovolit si propustit ze svého života někoho, koho už nechci. Dovolit si letní flirt. Dovolit si nevzít zakázku. Dovolit si odjet na Bali. Dovolit si dopřát dětem dobrou školu. Dovolit si říct partnerovi NE.

Šťastný život je pro mě sundání všech masek, vědět „jak na to“ a svobodně se rozhodovat. Nenechat se tlačit a sám netlačit nikoho nikam. Mít kolem sebe lidi, kteří mě respektují takovou, jaká jsem a vědí, že je taky nebudu chtít měnit.

Šťastný život je pro mě život „výběrový“, to znamená život v hojnosti: mám na výběr dost přátel, zakázek, příležitostí, dost možností i klientů, dost času na koníčky, na nicnedělání, na knížky, na rodinu. . Žiju ho a jsem za něho fakt vděčná. Už totiž vím, jak vypadá. A jak vypadá ten míň šťastný. Díky.

 

Vydejte se na Bali s Lucií a Jitkou a naučte se, od těchto úžasných žen, jak jednou provždy vyzrát na stres >>

Je pátek ráno a já právě celá uřícená dosedám do hebké modré sedačky vlaku EuroCity směr Brno. Je pátek a já jedu vstříc exkluzivnímu setkání exkluzivních klientů Firmy 2.0. Jen Ti nejvěrnější se s námi dnes mohou setkat a zažít co ještě nezažili 🙂 A my s nimi.

Dostávám nové firemní tričko. Je lehce přiléhavé a v sexy černé barvě. Má i nový slogan. Wow. Cítím se mezi všemi těmi tvářemi, které z větší části znám z internetu skrz jejich projekty a blogy, trochu nepatřičně. Oni jsou „ti byznysmeni“. Přesto si jako správná Hvězda umím užít svých 10 vteřin pozornosti – stačí si oblékat tričko trochu dýl a pak se v něm před zraky celé skupiny předvést, než si vyhlédnu to pravé místo v kruhu, dosednu a užiji si společného přivítání a otevření dnešního dne z úst Davida Kirše. Nepochybuji, že to bude magic.

VIP Day 2014

Jsme plni očekávání – bez rozdílu

Po vzoru Indiánů máme speciální hůlku pro mluvení. Kdo ji má – mluví. Kdo nic nedrží, nejen že mlčí, ale hlavně naslouchá.To je totiž to hlavní, o co bychom se měli snažit, abychom z dnešního dne získali maximum.
„Vykročte z komfortní zóny“ vyzývá nás Tereza Kalinová, jenž nás spolu s Martinem Černohorským bude provázet programem. Společně s nimi se o rozproudění všech mozkových závitů postará ještě Vladimír Smutný. Skvělá kombinace profíků. A jsou jen pro nás!

Hůlka putuje na první okružní jízdu. Já začínám… Uf, jsem upovídaná, takže dnes krátce. A hned poslouchat ostatní. Seznamovací kolečko dá poznat s kým kdo má tu čest. Je to neuvěřitelné – velmi zajímavá směska tradičních i info podnikatelů a s nimi jejich příběhy, změny a vize i vítězství. Nejednoho firmáka v tuhle chvíli hřeje u srdíčka slyšet jak jim naše nástroje pomáhají v byznyse. Jak ulehčují a zrychlují komunikaci s jejich zákazníky a dávají podnikání řád, přehlednost a hlavně zjednodušení. Každým dalším sdílením cítím, že vize o Šťastném Česku, kterou David zmiňoval na začátku, snad opravdu začíná právě dnes a tady.
A je v tom báječné souznění očekávání i bázně.

VIP Day Firmy 2.0

Sdílej a naslouchej!

Během dne vzniká několik kruhů, ze kterých si každý vybírá to, k čemu ho srdce táhne. Ať už jde o Vědomé podnikání, Psychologii prodeje či Ženskou energii v podnikání… Po obědě si vybíráme témata z vlastních návrhů a už jen ten proces je neuvěřitelně zajímavý. Vidět co koho „trápí“ a oslovuje, a pak se v tu správnou chvíli rozhodnout, co se chci skutečně dozvědět a ustoupit z vlastních představ silnějším tématům…

Proces volného sdílení vlastní poznatků a naslouchání probíhal vždy v kruhu, mezi nimiž se dalo volně přecházet, tak jak témata plnila naše očekávání. A přestože jsme se ještě před několika hodinami neznali, proudily k nám od ostatních velmi výživné a neuvěřitelně trefné reflexe a sdělení, která nejednoho zasáhly mnohem hlouběji než jen do sféry byznysu. To je autentická síla kruhu, jsme naladěni. Je to opravdu výjimečný den.

I takové dny ale jednou končí.
V pozdním odpoledni se přesouváme k volné zábavě ven nad vonící prasátko. Živě diskutujeme, dolaďujeme svá přátelství nebo spolupráci, a necháváme doznívat tichou vlnu inspirace, do které jsem se během dne zapředli.

 

***

Dnes sice prší, ale letmá myšlenka na páteční setkání mi vyvolává úsměv na tváři a zvláštní spokojenost v srdíčku. Pokud něco podobného zažívá byť jen polovina těch, kteří se na VIP Day 2.0 potkala, tak je to přesně to MAGIC, o které se chceme dělit a nekonečně ho duplikovat.

Díky za skvělé setkání…

Díky, že jste v tom s námi…

Je to pár dní, co se nadpoloviční většina Firmy 2.0 rozhodla pustit firmu k vodě, a to doslova. Ve složení 18 dospělých, 9 dětí a 1 pes jsme ve čtvrtek 24.7. postupně po vlastní ose všichni dorazili do vodáckého kempu Branná, kde na nás čekal základní tábor spravovaný vůdcem zvaným Prcek (bohužel neznám jeho reálné jméno :D), stany, lodě, barely atd…

Po první celkem poklidné noci jsme byli odvezeni ráno na místo nalodění, mnozí poprvé v životě nasedli do lodí a vydali jsme se po Vltavě směrem k prvnímu jezu v koloně, která připomínala místy zácpy na D1 a posilňováni někteří vodou, jiní Colou s rumem, jsme sjeli během dne první úsek až do našeho „basecampu“. Počet cvaknutých lodí 1. Přežili všichni 🙂

Večer při ohni Jirka Stibor nahodil do placu otázku, zda někdo nemá kytaru, Viktor Šabacký se přiznal, že má kytaru tajně ukrytou v autě a Kamil Kabát tuto trojici kytaristů doplnil. O zábavu večera bylo hudebně postaráno a až do tří do rána jsme obšťastňovali obyvatele kempu zpěvem a repertoárem písní, které jsme si mnohdy dohledávali jako správná IT firma na iPhonech 😀

Druhý den plavby byl díky večernímu kytarovému koncertu trochu náročnější, ale všichni jsme statečně sjeli. Počet cvaknutých lodí se zvýšil, ale nakonec jsme všichni živí a zdraví (a unavení) dojeli do dalšího záchytného tábora za Českým Krumlovem.

Třetí den už nasedli do lodí jen ti nejvodáčtější a sjeli poslední úsek plánované trasy.

Fotky z vody 2.0 najdete v této fotogalerii:

A jak to viděli účastníci?

Zeptala jsem se, jaký byl jejich nejsilnější zážitek z vody 2.0 podle hesla „Zážitek nemusí být dobrý, ale musí být silný“. A tady jsou jejich odpovědi:

David Kirš: „Byla to krása, intenzivní, a moc jsem si to užil.“

Byla to krása, intenzivní, a moc jsem si to užil. Jsme dobrej tým, umíme sednout kolem ohně a zpívat a přitom sjet jako sólisti vodu a půlden se nevidět 🙂 užil jsem si to, stanování, společné snídaně i večeře, jezy, oheň, alkohol, sobotní večírek, noční i jiné koupání, zpěv…

Další podobné akce podpořím. A přidáme výjezdní zasedání po týmech, kdy budeme třeba půlden tvořit a pak se bavit. Těším se, a díky všem once more.

– David

Alice Kirš: „Pustila jsem kontrolu“

Každé sjíždění řeky pro mě vždycky bylo dost velkým a náročným testem partnerského vztahu. Těchto testů jsme zažila 5 a musím říct, že ten letošní byl vůbec ten nej.

Není to sranda, když místo háčka (ten, který sedí na lodi vepředu) zaujme žena mého typu. Tedy žena akční, která neposedí a pořád potřebuje něco dělat, kontrolovat, do nečeho kecat a radit. Jenže voda ukáže, že jediné, co může háček dělat je: pádlovat, nechat se vézt, důvěřovat a hlavně zadákovi do ničeho nekecat.

První den jsem kecala, vztekala se, nadávala Davidovi, pokaždé, když jsme štrejchli šutr nebo když jsem měla pocit, že prostě loď blbě řídí. Ten pocit jsme měla fakt často. Bylo to vyčerpávající a pohody jsem si moc neužila. Jenže jsem si nemohla pomoct.

Pak jsem viděla a slyšela lodní posádku velmi podobného složení, jako ta naše. Holka vepředu štěkala po svém chlapovi jako vlčák a neustále ho poučovala, jak to dělá blbě a jak má tu loď řídit jinak. Fuj. Tenhle pohled mě na 80% vyléčil :D.

Druhý den jsem v podstatě zahodila pádlo a nechala se vést, opalovala jsem se, obšťastňovala Davida svými prupovídkami, kochala se a prostě si užívala vodu, přírodu, bytí. Pustila jsem kontrolu. Posílila důvěru ve svého muže a užila si nádherný den, který jsme oslavili hovínkem v trávě: panákem zelené s rumovou pralinkou!

– Alice

Stáňa Mrázková: „…plovoucí boty, pádlo, barel, flaška s rumem a kolou a loď plná vody…“

Můj neintenzivnější zážitek rozhodně byl moment, kdy jsme se na čtvrtém jezu druhého dne cvakli a v následujícíh sekundách lovili Viktorku na moment zaklíněnou pod lodí, plovoucí boty, pádlo, barel, flašku s rumem a kolou a drželi loď v ten moment plnou vody a vážící pár set kilo v poryvu proudu. Zachraňovala nás posádka německy mluvícího raftu a Kamil s Kryštofem a Aničkou. Při následném vylévání vody z naší loďky jsme podobným způsobem my zachraňovali další loď podobného osudu a zasmáli se několika dalším obětem jezu U Liry.

Další skvělý zážitek bylo to, že se Jirka společně s Viktorem a Kamilem chopili střídavě kytary a udělali nám i okolo spícím lidem hezký kulturní večer u ohně až do tří do rána 😀

Katka Svobodová: Pár myšlenek (ne)vodních – 

Bohdana Kabátová: „Odevzdala jsem se tedy do rukou zdatného instruktora a užívala si plavbu…“

Na vodě jsem nikdy nebyla. Vratké lodě a plavidla jakéhokoliv druhu mi nikdy nedělala vnitřně moc dobře, takže jsem do kempu jela s malou duší a velkým odhodláním to zvládnout a ideálně si to navíc i užít.

Dle povahy mi vlastní jsem si svůj komfort a vnitřní klid na vodě zajistila hned na úvod tím, že jsem se „vetřela“ i s dcerkou Nikolkou jakožto porcelánem do lodi instruktora naší grupy. Na Vltavu jsem tedy vyplouvala s pocitem, že jsem v naprostém bezpečí a v těch nejlepších možných rukách. A taky byla. Ovšem…

Prcek (náš vodní instuktor) je podle všeho hrdý vodák, který sice uvítá v občasném oleji pomoc háčka při pádlování, ale jinak pohyb lodi po proudu zvládá nejraději a naprosto bravůrně sám. Pár hodin po vyplutí se mi proto začalo dostávat nabídek k uložení pádla do lodi a vystavení mého těla záření slunečnímu v poloze vleže.

Tomu se nedalo odolat 🙂 Odevzdala jsem se tedy do rukou zdatného instruktora a užívala si plavbu, okolní krásnou přírodu, sluníčko, dobrou náladu kolemplynouvších vodáků i Prckovu veršovanou pohádku o Karkulce (ve verzi pouze pro dospělé, kterou má 10-letá dcera poslouchala jako už dlouho žádnou jinou :)).

Nezapomenutelným okamžikem pro mě byla návštěva divokého prasete v našem stanovém městečku. Z balení věcí mě zaslechlo hlasité chrochtání. Když jsem (s částečným vnitřním napětím) hledala zdroj tohoto zvuku, zahlédla jsem Bártíka, jednoho z nejmladších účastníků naší výpravy, jak chodí po všech čtyřech a naprosto autenticky chrochtá jako divoké prase. Kdybych to neviděla na vlastní oči, nikdy bych neuvěřila, že tak hutný zvuk může vyjít i z tak malého a droboučkého dítěte 😀

Kamil Kabát: „…slunce, šplouchání, tlachání, úsměvy, Jirkova cola s rumem, večírkování, koupačky…“

Voda – do minulého týdne abstraktní pojem.
Dnes už synonymum intenzívního odpojení se z hlavy a současného vplutí do těla, pohoda, setkávání s přáteli, zpívaní, bytí. Moje první voda ve mě nechala silné, hluboké a nádherné zážitky :).

A moje hajlajty:

Organizace – luxusní pohoda s Václavem Prckem Kalousem, zkušeným vodákem, poskytovatelem lodiček a pádel, barelů a příbytků, dřeva na oheň a kytary, misek na jídlo a teplé vody na snídani, wifesitting a babysitting (Bohdana a Nikolka) — zkrátka taková pětihvězdičková vodácká cestovka

Posádka – mojí pohodovou posádkou byli postupně Kryštůfek (7), Vikorka (8) a Anička (6), se kterými mělo pro mě sjíždění jezů rozměr odpovědnosti, empatie k posádce, rozpoznání a respektování přání všech jejích členů, přestože to může znamenat změny tempa a směru jízdy, jakož i odpojení od ostatních lodí, obcházení jezů s části posádky … a nakonec poslední den ještě Honza, se kterým jsme v raketovém tempu projeli poslední úsek a užil jsme si s ním pádlování v chlapském pojetí.

Jezy – lérnink baj důjink – spojení s lodí a vodou, napětí z neznáma, úleva a radost z úspěšného sjetí.

Pohoda – slunce, šplouchání, tlachání, úsměvy, Jirkova cola s rumem, večírkování, koupačky, Viktorův zpěvník a jeho muzikantství, Jirkova kytarová sóla a perkusní ekvilibristika na desce kytary, freesbee nad vrcholky stanů …

Tom Münster: „Bylo to fajn!“

Velice děkuji všem organizátorům za tuto „vodní“ příležitost s Vámi. Vltavu jsem ještě nesjížděl a v kanoi seděl poprvé. Tyto plavební dny jsem si s Vámi velice užil, i když to byl někdy až nepříjemný adrenalin (chvile, kdy i vnitrek kanoe vyplnuje voda a vy mate v tu chvili akutni nedostatek rukou) 🙂
Bylo to fajn!

Koně jsou v mém životě posledních 9 let, ale až letos skutečně chápu proč. Až letos jsem pochopila, jaký neuvěřitelný zdroj sebepoznání koně nám lidem poskytují. Co všechno se od nich můžeme naučit. Jak díky nim můžeme růst.

Před 14 dny jsem se vrátila z dovolené. Strávila jsme 14dní v romantické Francii s maminkou. Přijela jsem relativně vypnutá, odpočatá a naladěná na sebe a své ženské bytí. Večer po návratu jsem se jela podívat na “své holky” (mé dvě kobylky). A najednou jsem intenzivně zacítila, jak tam jedu s pocitem povinnosti, nutnosti, bez radosti. A že to takhle mám už nějakou dobu. Jaká je to vlastně dřina a těžká práce vést a vychovávat koně.

kone-alice-kirs-2

Ten večer jsem tam potkala jednu holčinu od koní a chvilku jsme si spolu povídaly. David tam byl se mnou a pozoroval nás. Když jsme potom spolu sedli do auta a jeli domů, oba jsme nahlas vyslovili tu samou věc. Holky od koní jsou ranařky! Tvrdé, ostré, nekompromisní, intenzivní…pocity povinnosti, těžké práce místo zábavy a radosti…tvrdá silná holka…tyhle myšlenky a slova mě vyděsily a po cestě domů jsem se rozplakala.

Vrátila jsem se z dovolené domů naladěná na odpočinek se záměrem se hodně odpojit od práce, internetu, intenzity, dřiny, přepínání se a přehnané akce. Naladěná na spočinutí v ženské energii, zklidnění, pohodu a kouzlo prázdnin. A najednou jsem byla konfrontovaná s pravým opakem. Najednou jsem měla pocit, že koně a pobyt u nich mě jen podporují v “tvrdosti” a zaměřenosti na výkon. Najednou jsem měla pocit, že by mi bez koní snad bylo líp. Při té představě se mi obrovsky ulevilo, ale chvíli na to jsem se opět rozplakala. Já přece nemůžu ani nechci své kobyky prodat a takhle to vzdát.

Nakonec jsem se uchlácholila tím, že to budu pár dní pozorovat, že jsem přece schopná najít řešení v každé situaci, takže i v této. Za týden bylo všechno jinak.

Týden na to jsem se učastnila kurzu leadershipu s koňmi

Tuhle akci jsem před časem naplánovala pro náš tým s Markétou, mou koňskou učitelkou, která vede projekt Horsense. Markéta mě už několik měsíců provází světem koní. Učí mě jim porozumět a pracovat s nimi tak, abychom si vzájemně rozuměli, respektovali se a důvěřovali si, aby nás to společně bavilo. Zní to krásně a pro mě to i krásné občas bylo, ale přesto obalené v takové těžkosti, spěchu, stresu, úzkosti, kterou neumím úplně popsat. Dala jsem si za cíl, že na tomhle kurzu najdu řešení své situace.

Semináře se účastnilo mých dalších osm kolegů z Firmy 2.0, šest krásných koní a pět skvělých lektorů z Horsense, kteří nás celý den prováděli.

horsense-2

Hned po prvním cvičení jsem měla jasno. Dostala jsem totiž pořádný kopanec. A to doslova. Otisk kopyta nad mým levým kolenem je toho ještě dnes bolestivým důkazem.

Úkolem bylo koně bez jakýchkoliv pomůcek, ohlávek, vodítek, mrkví dovést z bodu A do bodu B. Nastoupila jsem jasně, odhodlaně, s tím, že tohle přece znám, dokážu, udělám to správně, rychle – typická já. Jenže kůň byl opačného názoru a dal mi to jasně najevo. Kopancem, po kterém jsem se skácela do písku. V ten moment mi to došlo.

Jestli takhle dál budu přistupovat k životu i k sobě: rychle, správně, výkonně, pod tlakem, budu dostávat jeden kopanec za druhým. Musím podotknout, že jsem si před 14 dny léčila zánět šlach na ruce. Z přetížení.

Povolila jsem. Uvolnila. Vypnula hlavu. Vydechla. A najednou mě koník následoval. Úplně pokorně šel za mnou až k cíli.

Během další hodiny práce s koníčky mi došla druhá zásadní věc: když to nebaví mě, nebaví to nikoho kolem a hlavně: PRO RADOST SE MŮŽU ROZHODNOUT. Radovat se můžu i z maličkostí, nečekat jen na velká aaaach. A tak jsem celý zbytek dne strávila opojená radostí, pro kterou jsem se rozhodla, kterou jsem najednou dokázala vidět a cítit ve všem a ve všech kolem sebe.

I další dny jsem strávila u koní a moc jsem si je užila. Dopředu jsem se pro to rozhodla a přestala jsem perfekcionisticky tlačit na sebe i na ně. Díky tomu jsem zažila několik úžasných okamžiků. Poprvé jsem cválala bez sedla terénem. Poprvé jsem jela bez sedla na své kobylce, na kterou jsem si zatím bez sedla netroufla. Poprvé jsem bez sedla vyjela prudký kopec i slezla příkré schody. Cítila jsem dětskou radost, když se mi povedlo namočit kobylkám kopýtka do kyblíků s vodou. Maličkosti i velké věci. Radovala jsem se ze všeho.

Teď když to píšu cítím velkou vděčnost za možnost mít ve svém životě takové učitele – koně, čisté duše, které jsou naprosto a dokonale napojené na základní principy života. Děkuju, že se od vás můžu učit a připomínat si, jak ten svět kolem mě jednoduše funguje, jen tomu nesmím stát v cestě. Hawk – Alice

kone-alice-kirs-1

A jaký byl tento výjimečný seminář pro mé kolegy?

Dana Kubíková: „…úspěch má jen to, co dělám, protože opravdu chci.“

Na semináři mi docvaklo, že když se moooc snažím něčeho dosáhnout, něco zvládnout, tak to moc nejde, dlouho to trvá, ale v momentě, kdy to pustím, už na tom tak netrvám, tak to potom jde.

AHA moment – úspěch má jen to, co dělám, protože opravdu chci. Ne to, co dělám, protože dělám. Seminář byl perfektně připravený, moc příjemní a srdeční lektoři, cítila jsem se tu skvěle. Koníčci nádherní  !!!
– Dana

kone-dana-kubikova-2

Bohdana Kabátová – „Když má lídr jasný záměr, je pro něj nadšený, je vytrvalý, trpělivý a bere ostatní jako rovnocenné parťáky, mohou se dít doslova zázraky.“

Workshop byl pro mě na jednu stranu výzvou. Vůči koním jsem chovala a stále chovám velký respekt. Musela jsem nejdříve překonat strach (který ani nevím, kdy jsem si v sobě vypěstovala), než jsem mohla vstoupit do ohrady a začít s koňmi pracovat. S vědomím, že nám koně zrcadlí naše niterné emoce a pocity jsem měla hned několik příležitostí podívat se do sebe sama a uvědomit si, jaké mám při vedení lidí zažité vzorce a přesvědčení. Pochopila jsem a na vlastní kůži si vyzkoušela, že když má lídr jasný záměr, je pro něj nadšený, je vytrvalý, trpělivý a bere ostatní jako rovnocenné parťáky, mohou se dít doslova zázraky.

Celý den byl pro mě úžasnou zkušeností. Koně jsou nádherná a moudrá zvířata, v jejichž přítomnosti se člověk zklidní a dostane se sám k sobě.
– Bohdana

kone-bohdana-kabatova

Jitka Kubíková – „Ke koňům jsem přistupovala s pokorou a velkým respektem.“

Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, jenom jsem měla tušení, že to bude silné. A bylo. Těžko se mi o tom celém dni mluví, natož píše. Potřebuju delší čas na uvědomění.

Po celém dni, když jsem zpracovávala všechny informace a vjemy, se mě v první řadě vrátilo to, jak jsem se v minulém zaměstnání chovala ke svým podřízeným. A že to nebylo hezké. Samotnou mě to překvapilo, že to bylo to první co, mi vlezlo do hlavy. Kdyby se ke mě choval takhle kůň, tak jsem minimálně mrtvá.

Ke koňům jsem přistupovala s pokorou a velkým respektem. Byl to úžasný den. Děkuji všem, kdo se o nás starali.
– Jitka

kone-jitka-kubikova-2

Markéta Málková – „…koně, kteří dělají buď to, co je baví anebo nic…“

Je podvečer a já sedím v autě na cestě domů z Brna. Tekutiny v těle se mi doslova vaří, protože dnes bylo opravdu horko. Vracím se ze semináře Leadership Horsence. Koně od svého dětství miluji. Občas jsem chodila jezdit a nasposled asi před 5 lety, jsem se dívala z koňského hřbetu na svět kolem sebe. Ovšem nikdy jsem neměla možnost, proniknout do hlouby jejich duše,  jako na semináři Horsence.

Leadership a koně? Zvláštní kombinace, ale pozor, nebezpečně skvělá a účinná. Každý někoho vede, minimálně sebe sama. Když jdete do haly, kde běhají na volno koně, kteří dělají buď to, co je baví anebo nic, máte těžkou pozici. Přimět je bez “nástroje”, aby šli s vámi k určitému bodu. Vau, to zpětné zrcadlo, které mi koníci dali. To, jak člověk musí jinak přemýšlet, nacítit se na koně, mít záměr, být rozhodnuta a s klidnou myslím, lehkou a stálou vytrvalostí je možné docílit svého ….. úžasné spojení koně a člověka.
– Markéta M.

kone-marketa-malkova

Jirka Stibor – „Velká akce si žádá velký odpočinek.“

Je skvělé naučit se žít v neočekávání. Přesně tak jsem se těšil na Horsense leadership. Věděl jsem jen, že tam budou koně, skvělí lidé, hezké počasí a určitě si užijeme spoustu legrace…

Jaký nejsilnější moment jsem si z tohoto dne odnesl? Ještě větší uvědomění toho, že když nemáme jasný záměr, je prostě lepší jen tak existovat a užívat život a neřešit, že bychom měli něco nějak dělat, abychom tak na oko něco dělali… 🙂

Akorát nás to vyčerpá a budeme frustrovaní. Víme, že děláme věc, které nás baví – ale když jich je hodně a další stojí ve frontě – tak se z toho co máme rádi stává něco, co nás začíná postupně štvát… místo toho, aby to přinášelo štěstí a radost.

Je to samozřejmé – ale často je to výzva, že?

Koníci jsou nejraději v klidu, užívají si krás života a když potřebují, jdou do AKCE.
Pak zase odpočívají.
Rádi odpočívají.
Hodně a všichni.

Velká akce si totiž žádá velký odpočinek.

Tak káže zákon přírody a na něj je i internet krátký.
– Jirka S.

kone-jirka-stibor

Markéta Danišová – „Uvědomění o netlačení na pilu a individuálním přístupu mi ukázalo cestu, kterou chci jít.“

Já jsem se po včerejšku naprosto vyklidnila, zastavila, zpomalila, a paradoxně zefektivnila svou práci (podle svého dopoledního pocitu). Uvědomění o netlačení na pilu a individuálním přístupu mi ukázalo cestu, kterou chci jít, protože u koníků se vyplatila, tak to musí fungovat v pracovní i osobní rovině. Těším se na to :).
– Markéta D.

kone-marketa-danisova

Stáňa Mrázková – „Po obdobích práce a zápřahu si dopřát období odpočinku a relaxace.“

Dle očekávání mi koně krásně nastavovaly zrcadlo a inspirovaly mě k mnoha myšlenkám nejen ohledně leadershipu, ale celkově života a byznysu. Mezi mnohými mě zaujala myšlenka, že pochválit koně, odměnit jej, je nejlepší tak, že mu člověk dopřeje společně s pochvalou klid. Nechce pořád víc a víc. Myslím, že toto je myšlenka aplikovatelná nejen na tým a jeho vedení, ale i na vedení sebe sama. Po obdobích práce a zápřahu si dopřát období odpočinku a relaxace. Jinak člověku rychle dojde dech.
– Stáňa

kone-stana-mrazkova

 

David Kirš – “Chtěj málo, akceptuj ještě méně a stupňuj požadavky.”

Moje žena mě občas postaví, jak jinak :) ale teď mám na mysli postavení do pro mě nové role. Jako nedávno, kdy vymyslela, že část Firmy 2.0 pojede na Horsense Leadership. Workshop s koňmi. Což o to, na koně už díky Alici chodím pět let a mám pár úžasných i pár adrenalínových zážitků, ale toto bylo trochu jiné. A co jsem naprosto nečekal bylo, že mi tam naši velcí konští kamarádi ukážou, jak funguje prodej.

Přečtěte si můj celý článek o tom, co mě koně učí o prodeji >>

– David

david-kirs-horsmanship-2

A pokud se chcete podívat, jaký byl leadership s koňmi v obrazech, podívejte se na celou fotogalerii z tohoto dne tady >>

horsense

Moje žena mě občas postaví do pro mě nové role. Jako nedávno, kdy vymyslela, že část Firmy 2.0 pojede na Horsense Leadership. Workshop s koňmi. Což o to, na koně už díky Alici chodím pět let a mám pár úžasných i pár adrenalínových zážitků, ale toto bylo trochu jiné. A co jsem naprosto nečekal bylo, že mi tam naši velcí konští kamarádi ukážou, jak funguje prodej.

Poučení č. 1

“Chtěj málo, akceptuj ještě méně a stupňuj požadavky.”

Když po koňovi něco chcete, musíte začít pomalu, zlehka a pochválit ho za malý úspěch. A pak zvýšit požadavky. Stejně jako v byznyse.

Chtějte po zákazníkovi málo. Např. návštěvník přijde na web, tak hned nečekejte, že si od vás koupí to nejlepší a nejdražší, co máte, když o vás dnes slyšel poprvé. Začněte pomalu. Ukažte co zajímavého máte. Pak si řekněte o kontakt. Pochvalte za registraci. A pak pomalu přidávejte a stupňujte požadavky. Pěkně pomalu a zlehka.

Poučení č. 2

“Vždy někdo vede, pokud to nejste vy, je to kůň.”

Garantuji vám, že vám s koňem nebude dobře a moc si to neužijete, pokud se jím necháte vést. Stejně jako v prodeji. Jak vám je, když vás vede zákazník? Když si s vámi dělá co chce? Když ztrácíte kontrolu? Hrůza? Nedivím se. Je to prostě stejné. Když nevedete vy, vede klient. Jenže proč si vás klient opravdu vybral. Asi máte něco, co potřebuje, chce, co mu pomůže. Co ho můžete naučit, čím mu můžete posloužit. A pak jste logicky lídr. Buďte lídrem, to od vás lidé čekají. Ukažte směr a cestu, pak vás bude klient následovat, pak se s vámi bude cítit dobře. Ucítí jistotu vašeho vedení, jasnost a záměr. Pak se bude cítit bezpečně a půjde s vámi.

david-kirs-horsmanship-2

Poučení č. 3

“Jsou tři důvody, proč kůň nedělá to, co po něm chceme.”

NEROZUMÍ VÁM.

NERESPEKTUJE VÁS.

NEDŮVĚRUJE VÁM.

Další dokonalý příklad prodeje. Pokud klient nekupuje, pak:

1. mluvíte jazykem, kterému nerozumí
2. nemáte jeho respekt, nevnímá vás jako autoritu
3. nevěří vám

Takže to otočme a máme tři důvody, kdy od vás lidé budou kupovat více.

1. Když se jim naučíte naslouchat a budete mluvit jejich jazykem
2. Když se stanete lídrem, sebe-vědomým člověkem, expertem na vaši oblast
3. Když si dáte práci a věnujete čas vybudování vztahu a získání důvěry

david-kirs-horsmanship-3

Poučení č. 4

“Koně namotivujete třemi věcmi. Jídlem. Vztahem. Klidem.”

A jak více prodáte?

…pak dáváte zákazníkům motivaci s vámi dělat obchod.

Poučení č. 5

“Koně baví to co děláte a bude to dělat s vámi, když to děláte s nadšením, energií a baví vás to.”

A stejně tak lidé kolem vás. Budou vás následovat, budou od vás kupovat a budete je inspirovat, pokud to co děláte, děláte s nadšením, s maximální energií a s radostí, protože vás prostě vaše práce baví.

Tolik poučení z koňského stáda a malý trénink leadershipu.

Francouzské šansony. Kir royale. Cibulová polévka. Baret a pruhované tričko. Hovězí po burgundsku. Pastis. Bonjour.

Tušíte v jakém duchu se nesla další večeře naší bytové restaurace? Ano, tentokrát jsme v kuchařce Dity P nalistovali kapitolu: Víkend v Paříži.

Tahle večeře byla opravdu insurmortable. Ale pojďme od začátku. Menu.

vikend-v-parizi1

Hrozně ráda vařím podle Ditiných videí. V kuchařce je sice mnohem více receptů, ale mě to prostě nejvíc baví, když můžu koukat Ditě pod ruce a s blaženým výrazem ji pak doma u sporáku kopírovat. Naštěstí je jich ještě celkem dost, které jsem nepokořila svým kuchařským uměním a tak se mám pořád na co těšit.

Do dnešního menu jsem zařadila dva recepty bez videa. Mám trošku obavu. Žádné video a oba jsou má premiéra. Jak to asi dopadne?

Takže to menu :).

Rozhodla jsem se uvařit (je mi tak nějak dopředu jasné, že tentokrát budu stát u sporáku asi víc já než David):

Nákupy ingrediencí začínají už 3 dny před večeří. Objednávám bedýnku s ovocem a zeleninou v biokvalitě z Freshbedýnek. Z výletu do Makra přivezu likér Grand Manier (do palačinek), banánové šalotky (do guláše), švýcarský sýr Gruyer (do cibulačky), různé druhy bio vepřového masíčka (na rillets) a samozřejmě francouzské vínečko.

V Dobrým špajzu naberu domácí vajíčka (na palačinky). Na netu objednám Creme de Casiss (Že nevíte co to je? Dozvíte se…) a nakonec na doporučení kamaráda zajedu pro maso na guláš do Mikrofarmy, odkud odjíždím s krásným 1,5kg telecího masíčka (neměli vhodné hovězí), které mi dokonce pan řezník pečlivě nakrájel na kostky.

Jen pro vaši informaci: Mikrofarma je podnik, ve kterém koupíte maso ze zvířátek, která žila v dobrých podmínkách na českých farmách a zemřela šetrně a s úctou.

Týden zpátky si s Davidem říkáme, jak by se dala tahle večeře oživit, abychom si užili fakt skvělou zábavu a nasmáli se dosytosti? Nakonec posíláme svým přátelům, kteří mají na večeři dorazit, zadání:

„Abyste to s námi neměli tak lehké a bylo o čem psát do našeho bulvárku, mám pro vás úkol. Pro všechny…
Jelikož máme pařížské/francouzské téma a chceme vytvořit co nej francouzskou atmosféru, nachystejte si nějakou francouzskou historku nebo přineste něco echt francouzského (víno se nepočítá, to je moc snadný) nebo se vyšvihněte do nějakého pařížského oblečku…whatever…ať je sranda :)“

Už v neděli se pouštím do několikahodinové přípravy Rillets

Rillets je francouzská delikatesa, česky hezky zjednodušeně: masová pomazánka, která je naprosto jednoduchá, co do počtu surovin, ale naprosto delikátní, co do chuti. S Rillets už mám zkušenost z Vánoc, kdy jsem ji vyráběla jako kulinářské dárky pro příbuzné.

A protože jsem chtěla být originální a zvýraznit, že se jedná fakt o doma vyrobenou věc, na každou skleničku jsem nalepila cedulku s názvem: Kirš paté.

Je to na jednu stranu úžasný, jak celou neděli bytem voní maso ála zabíjačka, hlavně proto, že se do rillets dávají škvarky, ale na druhou stranu, co už tak úžasný není, je fakt, že ať si čichnu k jakémukoliv kousku oblečení, k sedačce, závěsům, ručníkům v koupelně, cítím zabíjačku :D.

V neděli v 00:00 přesně je rillets v zavařovačkách (7ks) a já znaveně usínám. Jo a to jsem zapomněla napsat, že jsem k tomu všemu ještě vedle na sporáku táhla několik hodin hovězí vývar do cibulačky a gulášku…a to prosím z hovězí oháňky, kterou jsem si přivezla až z Budapeště z trhu a ona zatím hezky spala v mrazáku a čekala na svou dnešní chvilku slávy.

vikend-v-parizi5

V pondělí je na řadě cibulačka

Možná vás napadne, proč vařím takhle dopředu? Večeře je až v úterý. Důvod je prostý. Čím více toho navařím a nachystám dopředu, tím více času mám u večeře na radovánky s přáteli.

Na tuhle cibulačku jsem moc zvědavá. Dita do ní totiž dává portské víno a dijon hořcici. Cibulačku jsem dělala zatím jen 2x. Jednou z bílého vína – nechutnala mi. Podruhé z piva – chutnala mi, ale s pivem to není Francie, že? Udělala jsem jí pořádný hrnec a padl do ní i ten luxusní vývárek z oháňky.

Úterý je tu. Hezky si předsmažím palačinky. Omluva Ditě – nedělám je přesně podle ní. V hlavě mám totiž už pár let naprosto simple recept: 2 vejce, 400ml mléka a 200gr hladké mouky. Největší fígl v palačinkách, který jsem za svou krátkou kulinářskou kariéru objevila, je ve dvou věcech: 1. super litinová pánev, na kterou se nic nepřipeče a 2. sádlo – palačinky na sádle jsou prostě nej mňam.

No a pak se pustím do gulášku. Miluju recepty z jednoho hrnce a ty zalité vínem obzvlášť. Mám premiéru – vařit z telecího, je to vážně nádherný maso – vegetariáni prominou.

Bytem to voní a společně se sestrou Jitkou chystáme na stůl. Jitka nám už od poslední večeře pomáhá, což je naprosto super. Bez ní bychom si večer asi tak neužili, měli bychom ruce většinu času ve dřezu 😀

Tabuli jsem nakonec oživila kytičkami levandule, která nám roste na terase. Vytvořila jsem maličkou pro každou dámu, aby měly taky nějakou památku :).

Hosté se začínají scházet…a začíná vskutku zábava…

Blonďatá dáma nezklame a přijde s dokonalou šansonovou dekorací hlavy…no uznejte sami…

vikend-v-parizi14

Dokonale ladící pár nadšených extrémních sportovců přinese typický francouzský pastis…o kterém se píše, cituji:

„Pití pastisu je obřad, při kterém se nápoj whiskové barvy dotykem vody mění v mléčný mok. Milovník pastisu navíc ocení, že při správné konzumaci se sklenka nikdy nevyprázdní.”

vikend-v-parizi13

Ve finále přijíždí pár až z azurového pobřeží…okázalá dáma s dokonalým francouzským přízvukem a neméně dokonalým kloboukem…v doprovodu svého svěžího, charismatického a čokoládově opáleného milence, který dal přednost večeři s námi před sledováním západu slunce ze své x metrů dlouhé jachty…jaká čest…bagety, které přinesl jsou ještě teplé…ach

vikend-v-parizi27

Poslední pár bohužel nedorazil, tento krátký rozhovor vám to objasní:

“Ahoj, počítáte dnes s tou večeří?”
“Ta večeře je dnes?”

Celý večer se nedá slovy popsat

Když jste tady a teď a několik hodin v kuse se smějete, jíte výborné jídlo, pijete skvělé víno s rybízovým likérem, zpětně uvnitř sebe cítíte jen blažený pocit, ze kterého se usmíváte od ucha k uchu, ale dát to do slov? To nejde…

Nechci ale čtenáře úplně zklamat a tak sdílím alespoň pár útržků z naší velmi plodné konverzace.

Nejvíc uchvácen byl právě jachtařský mladík, který k celé večeři poznamenal, že je:

„Chuťově paf”

Když jsme servírovali úžasné crepes Suzette, které se máčí v karamelové lázni s pomerančovou šťávou a oním výše zmíněným likérem Grand Manier, jeden z hostů (nejmenovaný samozřejmě) se otázal:

„Můžu si to tam taky vymáchat nebo mi to uděláte?”

Načež jiný gentleman u servírování těch samých delikátních palačinek poznamenal k talíři jisté dámy:

“Jééé ty tam máš hodně šťávičky.”

Po večeři došlo údajně k přeřeku půvabné mademoiselle:

“Už jsem vyžraná do postele.”

A na závěr při placení jsme slyšeli dokonce toto:

“Podnikáme srdcem, ale pořád jde tak trochu o prachy.”

Také s vámi posdílím gurmánské perly večera:

Co dodat na závěr? Snad, že láska k jídlu se stále prohlubuje a tyhle večeře mě čím dál více baví.

Vaše foodloverka

– Alice

PS: Nechyběly ani francouzské polibky 😀

vikend-v-parizi28

Jedním z kréd týmu Firmy 2.0 je to, že se neustále vzděláváme ve svém oboru a učíme se od nejlepších a platí to napříč celým týmem. Na počátku května se do učení od nejlepších pustilye hlavy klientské podpory Firmy 2.0 – Markéta DanišováVáclav Růt  a vydali na školení „Majster komunikácie“ od Andyho Winsona až do krásného slovenského města Trenčín.

Navíc toto školení spojili s nově vzniklou tradicí členů Firmy 2.0, o které se také dočtete v rozhovoru níže.

Rozhovor: Majster komunikacie a den „dvojic“

Jak jste na toto školení narazili?

Jak je naším zvykem, hledali jsme způsob, jak být ještě lepší v tom, co děláme, Bohdana Kabátová nám doporučila ze svých osobních skvělých zkušeností Andyho Winsona, jemuž jsme neodolali, a bum, byli jsme přihlášení.

S čím jste ho spojili?

Na posledním živém setkání se nám ve firmě narodila nová milá tradice: abychom se ještě lépe poznali a vyvážili nedostatek osobního kontaktu při práci, kdy se vidíme častěji po skypu než osobně, každý měsíc si rozlosujeme dvojice, které spolu stráví den podle své úvahy, buď mohou spolu-pracovat, nebo práci hodí za hlavu a budou se jen bavit, důležité je, aby byli spolu. Ruka losujícího Davida spojila poprvé zrovna nás dva.

Jaký byl váš společný den, co vám dal a že by vám i snad něco vzal?

Markéta
Protože donedávna jsme byli s Vašíkem v jednom týmu (Smartemailing), troufám si říct, že se známe už docela dobře. Zašli jsme si na večeři, povídali si a večer si užili hromadu srandy u vymýšlení a focení nezveřejnitelných fotek :D. Přesto jsem na Vašíkovi objevila vlastnosti mně dosud utajené:

Jako máma dítěte celiaka jsem zvyklá s sebou jídlo vozit, protože ne všude narazíte na vhodnou stravu. Oproti tomuto zvyku jsem na cestu vyrazila vybavena pouze láhví vody a dvěma tyčinkami deli s tím, že si cestou něco koupíme. O to mileji mě překvapil Vašík vybaven pečlivě namazanými a proloženými houskami a krabičkou s nakrájenou mrkvičkou a paprikou.

Naprosto jsem netušila, že Vašík je člověk, který se nechá okouzlit krajinou, a pro snídani vybral nádherné místo s výhledem na louku, řepkové pole a les. Sice byla příšerná zima ☺, ale byla to krásná snídaně. Od té doby jsme se krajinou kochali oba a celou tu dobu strávenou spolu jsme si měli co povídat a opravdu jsme byli rádi, že jsme mohli být spolu.

Vřele vám takovéto dny pro posílení vztahů s kolegy můžu doporučit a moc se těším na další kolo a na člověka, kterého mi ruka losujícího Davida vybere.

Václav:
Celý den byl suprovej. Jak po stránce obsahu, tak společnosti Markétky. Jediný nedostatkovým zbožím byla ke konci dne energie. Večer předtím jsme byli společně na večeři a pak jsme kecali snad do 2 ráno. Vstávání před 6 a celodenní školení mě pěkně vyšťavilo. Takže co mi celý den s Markétkou dal? Spoustu zábavy, povídání, příjemných zážitků a vzal mi energii. Tu jsem ale rychle doplnil a zůstaly pouze příjemné vzpomínky a znalosti ze školení ☺

Andy

Jaká byla hlavní myšlenka tohoto školení?

Václav:
Šlo o to se naučit, jak být pánem rozhovoru, umět vést druhou osobu rozhovorem tak, aby se v něm cítila dobře, důvěřovala mi a řekla mi tak vše, co potřebuji zjistit pro to, abych jí pomohl v rámci technické podpory, kde pracuji.

Markéta:
Co nejrychleji se nacítit na člověka, s ním jsem kontaktu, vyvolat v něm pocit pohody, dosáhnout toho, co potřebuji, bez pocitu ztráty na obou stranách, a naučit se techniky, jak toho dosáhnout.

Co vás nejvíce oslovilo na semináři Majster komunikacie?

Markétka:
To, jak bylo školení vedeno, sotva jsme si sedli, už jsme vstávali a šli rovnou do praxe. V minulosti jsem se již intenzivně věnovala neverbální komunikaci a část školení byla o ní, tohle je téma, které mě neomrzí nikdy. Naprosto mě uchvátil trénink, kterému jsem věřila ze začátku nejméně, totiž technika „ako čítat z očí.“

Bylo pro mě naprosto fascinující pochopit pravidla a zjistit, že fungují téměř na sto procent. Nepokoušejte se mi od teď neříkat pravdu, poznám to! ☺

Václav:
Nejlepší byla tvorba „raportu“, tedy vztahu s druhým člověkem v rozhovoru, jak s ním navázat co nejrychleji vztah, aby mi důvěřoval. Super byly i vhledy do výchovy dětí, které třeba jednou využiji :))

A v poslední části školení jsme probírali i krizové situace, jak zachovat chladnou hlavu, nebrat si věci osobně apod. Což je jedna z věcí, s kterými bojuji a stále se učím.

S čím se hodláte v souvislosti s nově nabytými poznatky poprat a na co se zaměřit?

Markétka:
Nezapomenout na věci, které jsme se naučili, a naučit se je přirozeně používat ve vzájemné komunikaci. Metoda zvládání konfliktů mi již pomáhá v osobním životě, zdokonaluji se i v písemném styku se zákazníky.

Václav:
Určitě na řešení krizových situací, kdy se něco nedaří, klient je naštvaný a já se mu snažím vysvětlit, že opravdu udělám co bude v silách podpory, aby se našlo řešení situace a obě strany byly tak spokojené! ☺

Plánujete se dále vzdělávat, jít na další školení nebo seminář?

Václav:
Mívám problém druhou stranu přesvědčit o tom, že jeho řešení není moc vhodné a měl by postupovat jinak, ale nikdy se v té chvíli na to moc necítím mu to jen tak „vmést“, takže bych se chtěl určitě naučit a vzdělat v asertivní komunikaci.

Markétka:
Ledva jsem dojela domů, našla jsem si další, na které jsem se hned přihlásila. Týká se telefonické interaktivní komunikace. Moc se na něj těším, a taky na to, jak nově nabyté zkušenosti předáme ostatním kolegům z firmy na podpoře.

Je sobota ráno a my s Davidem vyrážíme do centra Brna na Naučmese.cz FEST. Do té doby znám Naučmese.cz jen z doslechu. Sharing is carring, jak praví Tomík Hajzler a proto, když se na jeho zdi objevila pozvánka na tuhle akcičku v Brně, zbystřila jsem. No a teď jsme tu. Kupodivu máme volnou sobotu a chuť udělat něco netradičního.

naucmese-fest-alice-kirs-david

Přivítají nás úsměvy, dostaneme krásné jmenovky, dokonce tašku (plátěnou) s tričkem a notýskem, taky hned zdarma výbornou kávičku od Rebelbean.cz (ač jsme nekávičkoví, na cappucinu si pochutnáváme).

Jako ve škole, ale…

Po společném úvodu v učebnám Newton College kousek od Svoboďáku, se cca 70 lidí rozejde na první přednášky. Na programu je 8 hooodně zajímavých přednášek, ze kterých si každý můžeme vybrat 4, které absolvujeme. Je to netradiční a velmi zajímavý model, protože každý lektor svou přednášku musí za ten den odvykládat 4x, to jim nezávidím :).

naucmese-festival-1

Chleba je prý Božím darem

Jako první se vrhneme na pečení chleba. Kváskového chleba. Lubomír Kobeda, který workshopík vede je moc prima a pohodovej kluk, který toho o chlebu, tak jak ho dělaly naše babičky i toho, jak se chleba peče dnes, ví fakt hodně. Nejdřív si každý úplácáme své chlebíčkové miminko, které necháváme kynout v ošatkách, zatímco se na stolech žhaví šest remosek. Jo, fakt budeme péct chleba v remoskách.

naucmese-festival-2-david-kirs

Díky pečení chleba, člověk zpomalí

Mezitím nám Luba povídá o tom, jak si připravit kvásek a všechny možné tipy a triky při výrobě chlebu doma tou nejpřirozenější a nejpřírodnější cestou. Nejvíc mě zaujme fakt, že pečení chleba je vlastně úžasnej nástroj k tomu, aby člověk v životě zpomalil. Proč? Protože výrobu kvásku ani kynutí prostě neurychlíš, chce to svůj čas a taky 3 zásadní kvality, které jak si uvědmuju, mě hodně chybí:

Mám pocit, že těmito vlastnostmi oplývaly babičky nás všech, ale co my? Každopádně s chlebem to můžeme trénovat :).

Za hodinku a půl držím v ruce svůj krásný bochníček, který mě hřeje do rukou. V hlavě mám čisto a srdce mi radostí poskakuje, pozoruju se, jak se samovolně usmívám od ucha k uchu. Zaplavuje mě dětská radost.

naucmese-festival-alice-kirs

Od chleba po pauze přeskočím do tech sféry na přednášku Elišky Vyhnánkové o LinkedInu. S Eliškou se už nějakou dobu naháníme po mailech a ne a ne se potkat. Mám obrovskou radost, že nám to vychází právě dnes. Vidím Elišku v akci, je vážně dobrá a hodině s ní vůbec nezpochybnuju to, že o sobě říká, že je krotitelka sociálních sítí. Později u oběda i ještě později večer u vína si spolu moc hezky popovídáme a já s nadšením zjišťuju, jak mi tahle ženská sedí.

Eliška mě přivádí na zajímavou knihu: Prodávat je lidské. Víte, že všichni prodáváte a mnohdy o tom ani nevíte?

Cestování jako umění

Po obědě míříme na Travel Hacking s Petrem Novákem. Celé je to o tom, jak cestovat chytře, levně a hlavně zajímavě. Petrova přednáška je nabitá tipy a informacemi, nad kterými moje cestovatelské srdce skáče 2 metry do vzduchu. Nejvíc mě dostane, že když přijedete na letiště do Frankfurtu a nejste omezeni destinací, kam chcete cestovat, může se vám stát, že večer odletíte na týden na Maledivy. Ale ne za 80 tisíc, ale za 18. Buy and flight tam funguje prý neuvěřitelně.

Náklady na život ve všech koutech světa můžete sledovat na Numbeo.com, pivo je u nás prostě nejlevnější :). Taky jsem se dozvěděla, že nejdražší létání je paradoxně z Prahy a že na Skypicker.com najdu lowcostové letenky do celé Evropy včetně různých kombinací letů. Průvodcovský servis zdarma najdete na SandeMans.com, průvodci platíte dobrovolně podle spokojenosti. Zjistila jsem, že bookovat hotely přes booking.com je sice pohodlné, ale ne vždy nejlevnější, ode dneška hledám na HotelsCombined.com, který sdružuje všechny hotelové portály. A kdybysme chtěli zažít trošku dobrodrůža, můžeme se ubytovat v klášteře přes Monasterystays.com nebo ve stanu u někoho za zahradě campinmygarden.com. Prostě skvělá přednáška, už se těším na náš další trip 🙂

Znáte sketchnotes?

A na závěr nás čeká přednáška o Sketchnotes s Danem Gamrotem. Během ní zjišťuju, že používání kombinace obrázků a textů místo psaní klasického lineárního textu je:

Dostáváme několik úkolů.

Popsat ve sketchnotes za 10 minut nějaký příběh. Tak tohle je příběh našeho plánovaného víkendového firemního setkání. Kolegové z týmu se už jistě moc těší! 🙂

naucmese-festival-3

Pak přichází těžší úkol. Máme ve sketchnotes zachytit tuhle přednášku z Tedu. Na tu se fakt podívejte, je skvělá. No a já ji zachytila takhle a u toho jsem zjistila, že jsem ji díky tomu tak nějak jinak a více prožila.

naucmese-festival-4

Vínečko na závěr

Po skvělé večeři, o kterou se postaral Klub cestovatelů (a taky i o oběd) už po učebnách koluje vínečko a my se zapojujeme do příjemných rozhovorů s účastníky i lektory. Na after party do vinárny už nepokračujeme, přesto mám z celého dne skvělý pocit a moc všem z Naučmese.cz fandím. Děkuju.

naucmese-festival-5

– Alice