Kdo čekáte, že tu teď budu popisovat nějakou domácí hádku, krizi či nepříjemný konflikt s mým mužem, čekáte marně. Ne, že by u nás občas emoce nebublaly, bublají, ale tentokrát bublala hlavně tomatová polévka a bublinky z Proseca v lahodném moku s názvem Aperol spritz. Proběhla totiž další (čtvrtá)večeře v naší bytové restauraci a tématem byla italská kuchyně.
Proč Itálie?
Ispiroval nás k tomu náš prázdninový pobyt v Benátkách. Ach, jak ty mě okouzlily. Nikdy předtím jsem tam nebyla a můj muž mě tam vzal, jako překvapení. Řekl mi sbal si věci do jednoho kufříku, protože tam kam pojedeme se autem nedá dostat. Tak jsem s hrůznými myšlenkami na opuštěnou chajdu někde v horách na konci světa sbalila. Místo chajdy Benátky, nestačila jsem žasnou. Nádherné, romantické, čisté, útulné a navíc jsem tam objevila svého nápojového šampiona – Aperol sprizt.
Mám pocit, že Aperol vymysleli Italové pro turisty, na které bylo Campari moc hořké, jako třeba na mě 🙂 S perlivým prosecem, minerálkou a pomerančem je to výborný osvěžující drink. Tady je recept:
Na večeři se nás šešlo u stolu tentorkát osm. My dva kuchaříci, známá expertka na vztahy, sexualitu a intimitu Denisa Říha Palečková s manželem a malým Pedrem (jejich půlročním miminkem), šéfová zdravého podniku Freshbedýnky Veronika Mouchová a expertka na menstruační kalíšky Nikola a její partner bubeník a nezlomný propagátor „kalichů“ Standa. A opět má nejdražší sestra Jitka, jakožto má pravá kuchyňská ruka a pomocnice, tentokrát i chůva malého Pedříka.
Menu jsme sestavili v podstatě z klasiky:
Pršut a salcicia (pršut z Myfoodu, salsicia z cesty z Benátek) jako předkrm, k tomu jsem ovšem upekli domácí houstičky podle mé oblíbené Dity P. Upřímně nás překvapilo, jak se povedly. Na pečivo zrovna experti nejsme. Udělali jsme jejich poloviční verzi, aby byly takové hezky romantické, jako Benátky :D.
Tomatová polévka s bazalkou a mozzarelou. Tu jsem vařila už den předem a recept jsme si na ni vypůjčila u Itala z televize. Je to sympaťák, je to Ital a jeho recepty mám ráda. Tohle byl prý recept jeho pra pra pra…babičky :). No všem náramně chutnala, byla pořádně hutná a kousek buvolí mozzrarely ji hezky ozvláštnil.
Následovaly klasické a jednoduché těstoviny Aglio olio peperoncino, též podle Itala s peperoncinami z Makra :). Doma jsem měla špagety na carbonary, takové více „chlupaté“, aby na nich dobře drželo vajíčko s parmazánem. To se však ukázalo, že není úplně nejlepší volba. Pokrm byl trošku vysušenější, ale i tak nám chutnal. A abych nezapomněla – dělali jsme jej též podle Itala z televize.
Po špagetách přišel náš pokusný králík :). Po cestě do Benátek jsem strávili dvě noci ve Slovinku v hotelu Grad Otočec. Nádherný hrad na ostrůvku obklopený ze všech stran divokou řekou. Moc jsme si to tam užili, jejich kuchyni obzvlášť. Nejvíc nás překvapil jejich rajčatový sorbet s bazalkou a balsamikovým octem. A tak jsme se rozhodli jej taky vyzkoušet.
Vzal si jej pod patronát David. Našel speciální recept, ve kterém se do sorbetu přidává dokonce pomerančová kůra i šťáva. Výsledkem byl velmi výrazný, osvěžujicí a pro chuťové pohárky některých stolovníků absolutně nezařaditelný sorbet. Ten si všichni zapamatují :).
Nevím jestli to byl hřeb večera, ale pro některé poprvé. Steak z tuňáka na lůžku z polníčku a rukoly a balzamikovým přelivem. Koupila jsem nádherného na sašimi v Makru a byla to dobrota. Tuňáka můžu jít v podstatě syrového. Když je well-done je po něm. Stačí 2 minutky z každé strany, žádná věda.
Na závěr….no co myslíte, že bychom asi tak mohli servírovat na závěr?
Jakápak by to byla Itálie bez Tiramisu. A že ho umíme skvělý! Už dobré čtyři roky jsme věrni receptu (opět) Itala. Je to tak krásně jednoduché a přitom božské. Tiramisu jsme připravovali den předem s Davidem společně. On připravoval krém, já máčela piškoty v kávě s amaretem. On natřel první vrstvu. Já doťukla druhou a závěrečně pocukrovala pravým holandským kakaem. Prostě božské, božské, božské….
Na konverzaci jsem také nezapomněli. Mezi jednotlivými chody šla povídací štafeta. Každý měl za úkol se představit a říct něco málo o sobě. Navzájem se naši strávníčci totiž neznali nebo jen z doslechu. A tak jsme se dozvěděli:
- že hromadné bubnování se dát dělat jen venku, protože uvnitř bychom asi ohluchli
- že v USA vědci vyvinuli menstruační korálky Cycle beads, podle kterých si ženy mohou sledovat své plodné a neplodné dny (jedny jsme dostala 🙂
- že freshbedynky distruují úžasnou a prý nejlepší čokoládu, jakou můžete ochutnat: …nevím jak se jmenuje 😀
- a že nejvíc teď frčí kurzy pro páry – retreaty, kde mohou páry znovu zažehnout jiskru v jejich vztazích
A že všem moc chutnalo 😀
No a nebyli bychom to žádná podnikatelé srdcem, když bychom pro naše hosty neměli připravený upsell, tedy další nabídku po večeři. Měli jsme. Domácí.
Když byla moje maminka malá, žila rok v Itálii. Můj dědeček tam projektoval chemické továrny. No a měli tam paní sousedku, starší italskou lady Rozzetu, od které má babička přivezla do Brna recept na rajčatové sugo. Sugo je omáčka na špagety. Na těchto špagetách vyrostla moje maminka a vyrostla jsem na něm i já. Vždycky když nevím, co vařit – špagety a sugo to jistí. Prostě ho miluju.
A tak jsem maminku poprosila, zda by neuvařila hrnec suga, že jej zavařím do pěkných skleniček a nabídku po večeři k prodeji. Povedlo se, ale od prodeje jsem nakonec upustila a každému strávníčkovi na cestu jednu skleničku věnovala. Jako vzpomínku na tento krásně vydařený večer.
