Poslední listopadový víkend uspořádala Alice Kirš pro ženy z Firmy 2.0 a spřátelené ženy, podnikatelky a lektorky Ženy ženám, společný víkend zvaný Ladies Wellness víkend. Poutavý název přilákal ženy 2.0 v silném obsazení a to v začátku většina z nich ani netušila, že většinu víkendu stráví flirtováním a na řadu přijde i striptýz!

Ano, asi už delší dobu tušíte, že nejsme jen tak obyčejná firma. Ale toto! Není to už trochu moc?

Dobrá, přestanu tedy mlžit a trochu to osvětlím 🙂 Ladies Wellness víkend totiž neměl na programu jen nějaké flákání, klábosení a povalování se ve wellness (i když i toho jsme si užily plnými doušky). Hlavním programem byly taneční lekce pod vedením lektorky flirt dance Lucie Mattabu, kterou jste mohli vidět například na akci Ženy ženám Živě 2014. Taneční lekce navíc doplnila Lucčina kolegyně o tři lekce Pilates, takže jsme za víkend dostaly pěkně do těla.

fd1

V pátek jsme se ze všech koutů ČR sjely do krásného hotelu Sladovna vedle pivovaru Černá Hora a po večeři už některé čekala první lekce Pilates a některé z nás se vydaly okouknout wellness a bazén. Ráno jsme se po skvělé snídani pustily přímo na pomyslný parket v tzv. Sloupovém sále a pod dohledem sochy sv. Václava začaly pronikat do tajů flirt dance.

Bavily jsme se u toho opravdu skvěle a musím říct, že jsem ani netušila, jaké svělé tanečnice se ve Firmě 2.0 ukrývají za monitory MacBooků. Zatímco některé účastnice zájezdu oslovilo právě flirtování a sexy tanec, jiné si radši daly pořádně do těla na Pilates. Vrcholem pak byla lekce v sobotu večer, kdy Lucie zařadila choreografii ani ne tak flirt dancovou, ale přímo striptýzovou. No co Vám budu povídat, Sv. Václav sledující vše z čela sálu málem slezl z podstavce… 😀

Víkend splnil svůj účel. Krásně jsme si odpočinuly na duchu a opečovaly po všech stránkách tělo, zároveň bylo spousta času si příjemně popovídat pro změnu o něčem jiném, než o nových funkcích SmartEmailingu, vychytávkách FAPI nebo genialitě MioWebu 2.0.

fd2

 

A taky jsme dostaly dárek od Alice Kirš – krásná trička inspirována tématem sebelásky.

mamserada

A toto krásné tričko můžete koupit své kamarádce, mamince, sestře nebo jiné milované ženě k Vánocům v Sebeláskovém baličku, který pro Vás přichystala Alice Kirš. Je v mnoha barvičkách, určitě si vyberete, stejně jako my 🙂

wellnessvikend

Kdo čekáte, že tu teď budu popisovat nějakou domácí hádku, krizi či nepříjemný konflikt s mým mužem, čekáte marně. Ne, že by u nás občas emoce nebublaly, bublají, ale tentokrát bublala hlavně tomatová polévka a bublinky z Proseca v lahodném moku s názvem Aperol spritz. Proběhla totiž další (čtvrtá)večeře v naší bytové restauraci a tématem byla italská kuchyně.

italie3

Proč Itálie?

Ispiroval nás k tomu náš prázdninový pobyt v Benátkách. Ach, jak ty mě okouzlily. Nikdy předtím jsem tam nebyla a můj muž mě tam vzal, jako překvapení. Řekl mi sbal si věci do jednoho kufříku, protože tam kam pojedeme se autem nedá dostat. Tak jsem s hrůznými myšlenkami na opuštěnou chajdu někde v horách na konci světa sbalila. Místo chajdy Benátky, nestačila jsem žasnou. Nádherné, romantické, čisté, útulné a navíc jsem tam objevila svého nápojového šampiona – Aperol sprizt.

italie1

Mám pocit, že Aperol vymysleli Italové pro turisty, na které bylo Campari moc hořké, jako třeba na mě 🙂 S perlivým prosecem, minerálkou a pomerančem je to výborný osvěžující drink. Tady je recept:

Na večeři se nás šešlo u stolu tentorkát osm. My dva kuchaříci, známá expertka na vztahy, sexualitu a intimitu Denisa Říha Palečková s manželem a malým Pedrem (jejich půlročním miminkem), šéfová zdravého podniku Freshbedýnky Veronika Mouchová a expertka na menstruační kalíšky Nikola a její partner bubeník a nezlomný propagátor „kalichů“ Standa. A opět má nejdražší sestra Jitka, jakožto má pravá kuchyňská ruka a pomocnice, tentokrát i chůva malého Pedříka.

Menu jsme sestavili v podstatě z klasiky:

Pršut a salcicia (pršut z Myfoodu, salsicia z cesty z Benátek) jako předkrm, k tomu jsem ovšem upekli domácí houstičky podle mé oblíbené Dity P. Upřímně nás překvapilo, jak se povedly. Na pečivo zrovna experti nejsme. Udělali jsme jejich poloviční verzi, aby byly takové hezky romantické, jako Benátky :D.

italie2

Tomatová polévka s bazalkou a mozzarelou. Tu jsem vařila už den předem a recept jsme si na ni vypůjčila u Itala z televize. Je to sympaťák, je to Ital a jeho recepty mám ráda. Tohle byl prý recept jeho pra pra pra…babičky :). No všem náramně chutnala, byla pořádně hutná a kousek buvolí mozzrarely ji hezky ozvláštnil.

Následovaly klasické a jednoduché těstoviny Aglio olio peperoncino, též podle Itala s peperoncinami z Makra :). Doma jsem měla špagety na carbonary, takové více „chlupaté“, aby na nich dobře drželo vajíčko s parmazánem. To se však ukázalo, že není úplně nejlepší volba. Pokrm byl trošku vysušenější, ale i tak nám chutnal. A abych nezapomněla – dělali jsme jej též podle Itala z televize.

Po špagetách přišel náš pokusný králík :). Po cestě do Benátek jsem strávili dvě noci ve Slovinku v hotelu Grad Otočec. Nádherný hrad na ostrůvku obklopený ze všech stran divokou řekou. Moc jsme si to tam užili, jejich kuchyni obzvlášť. Nejvíc nás překvapil jejich rajčatový sorbet s bazalkou a balsamikovým octem. A tak jsme se rozhodli jej taky vyzkoušet.

Vzal si jej pod patronát David. Našel speciální recept, ve kterém se do sorbetu přidává dokonce pomerančová kůra i šťáva. Výsledkem byl velmi výrazný, osvěžujicí a pro chuťové pohárky některých stolovníků absolutně nezařaditelný sorbet. Ten si všichni zapamatují :).

Nevím jestli to byl hřeb večera, ale pro některé poprvé. Steak z tuňáka na lůžku z polníčku a rukoly a balzamikovým přelivem. Koupila jsem nádherného na sašimi v Makru a byla to dobrota. Tuňáka můžu jít v podstatě syrového. Když je well-done je po něm. Stačí 2 minutky z každé strany, žádná věda.

italie4

Na závěr….no co myslíte, že bychom asi tak mohli servírovat na závěr?

Jakápak by to byla Itálie bez Tiramisu. A že ho umíme skvělý! Už dobré čtyři roky jsme věrni receptu (opět) Itala. Je to tak krásně jednoduché a přitom božské. Tiramisu jsme připravovali den předem s Davidem společně. On připravoval krém, já máčela piškoty v kávě s amaretem. On natřel první vrstvu. Já doťukla druhou a závěrečně pocukrovala pravým holandským kakaem. Prostě božské, božské, božské….

Na konverzaci jsem také nezapomněli. Mezi jednotlivými chody šla povídací štafeta. Každý měl za úkol se představit a říct něco málo o sobě. Navzájem se naši strávníčci totiž neznali nebo jen z doslechu. A tak jsme se dozvěděli:

A že všem moc chutnalo 😀

No a nebyli bychom to žádná podnikatelé srdcem, když bychom pro naše hosty neměli připravený upsell, tedy další nabídku po večeři. Měli jsme. Domácí.

Když byla moje maminka malá, žila rok v Itálii. Můj dědeček tam projektoval chemické továrny. No a měli tam paní sousedku, starší italskou lady Rozzetu, od které má babička přivezla do Brna recept na rajčatové sugo. Sugo je omáčka na špagety. Na těchto špagetách vyrostla moje maminka a vyrostla jsem na něm i já. Vždycky když nevím, co vařit – špagety a sugo to jistí. Prostě ho miluju.

A tak jsem maminku poprosila, zda by neuvařila hrnec suga, že jej zavařím do pěkných skleniček a nabídku po večeři k prodeji. Povedlo se, ale od prodeje jsem nakonec upustila a každému strávníčkovi na cestu jednu skleničku věnovala. Jako vzpomínku na tento krásně vydařený večer.

IMG_6414

 

Je pátek ráno a já právě celá uřícená dosedám do hebké modré sedačky vlaku EuroCity směr Brno. Je pátek a já jedu vstříc exkluzivnímu setkání exkluzivních klientů Firmy 2.0. Jen Ti nejvěrnější se s námi dnes mohou setkat a zažít co ještě nezažili 🙂 A my s nimi.

Dostávám nové firemní tričko. Je lehce přiléhavé a v sexy černé barvě. Má i nový slogan. Wow. Cítím se mezi všemi těmi tvářemi, které z větší části znám z internetu skrz jejich projekty a blogy, trochu nepatřičně. Oni jsou „ti byznysmeni“. Přesto si jako správná Hvězda umím užít svých 10 vteřin pozornosti – stačí si oblékat tričko trochu dýl a pak se v něm před zraky celé skupiny předvést, než si vyhlédnu to pravé místo v kruhu, dosednu a užiji si společného přivítání a otevření dnešního dne z úst Davida Kirše. Nepochybuji, že to bude magic.

VIP Day 2014

Jsme plni očekávání – bez rozdílu

Po vzoru Indiánů máme speciální hůlku pro mluvení. Kdo ji má – mluví. Kdo nic nedrží, nejen že mlčí, ale hlavně naslouchá.To je totiž to hlavní, o co bychom se měli snažit, abychom z dnešního dne získali maximum.
„Vykročte z komfortní zóny“ vyzývá nás Tereza Kalinová, jenž nás spolu s Martinem Černohorským bude provázet programem. Společně s nimi se o rozproudění všech mozkových závitů postará ještě Vladimír Smutný. Skvělá kombinace profíků. A jsou jen pro nás!

Hůlka putuje na první okružní jízdu. Já začínám… Uf, jsem upovídaná, takže dnes krátce. A hned poslouchat ostatní. Seznamovací kolečko dá poznat s kým kdo má tu čest. Je to neuvěřitelné – velmi zajímavá směska tradičních i info podnikatelů a s nimi jejich příběhy, změny a vize i vítězství. Nejednoho firmáka v tuhle chvíli hřeje u srdíčka slyšet jak jim naše nástroje pomáhají v byznyse. Jak ulehčují a zrychlují komunikaci s jejich zákazníky a dávají podnikání řád, přehlednost a hlavně zjednodušení. Každým dalším sdílením cítím, že vize o Šťastném Česku, kterou David zmiňoval na začátku, snad opravdu začíná právě dnes a tady.
A je v tom báječné souznění očekávání i bázně.

VIP Day Firmy 2.0

Sdílej a naslouchej!

Během dne vzniká několik kruhů, ze kterých si každý vybírá to, k čemu ho srdce táhne. Ať už jde o Vědomé podnikání, Psychologii prodeje či Ženskou energii v podnikání… Po obědě si vybíráme témata z vlastních návrhů a už jen ten proces je neuvěřitelně zajímavý. Vidět co koho „trápí“ a oslovuje, a pak se v tu správnou chvíli rozhodnout, co se chci skutečně dozvědět a ustoupit z vlastních představ silnějším tématům…

Proces volného sdílení vlastní poznatků a naslouchání probíhal vždy v kruhu, mezi nimiž se dalo volně přecházet, tak jak témata plnila naše očekávání. A přestože jsme se ještě před několika hodinami neznali, proudily k nám od ostatních velmi výživné a neuvěřitelně trefné reflexe a sdělení, která nejednoho zasáhly mnohem hlouběji než jen do sféry byznysu. To je autentická síla kruhu, jsme naladěni. Je to opravdu výjimečný den.

I takové dny ale jednou končí.
V pozdním odpoledni se přesouváme k volné zábavě ven nad vonící prasátko. Živě diskutujeme, dolaďujeme svá přátelství nebo spolupráci, a necháváme doznívat tichou vlnu inspirace, do které jsem se během dne zapředli.

 

***

Dnes sice prší, ale letmá myšlenka na páteční setkání mi vyvolává úsměv na tváři a zvláštní spokojenost v srdíčku. Pokud něco podobného zažívá byť jen polovina těch, kteří se na VIP Day 2.0 potkala, tak je to přesně to MAGIC, o které se chceme dělit a nekonečně ho duplikovat.

Díky za skvělé setkání…

Díky, že jste v tom s námi…

Je to pár dní, co se nadpoloviční většina Firmy 2.0 rozhodla pustit firmu k vodě, a to doslova. Ve složení 18 dospělých, 9 dětí a 1 pes jsme ve čtvrtek 24.7. postupně po vlastní ose všichni dorazili do vodáckého kempu Branná, kde na nás čekal základní tábor spravovaný vůdcem zvaným Prcek (bohužel neznám jeho reálné jméno :D), stany, lodě, barely atd…

Po první celkem poklidné noci jsme byli odvezeni ráno na místo nalodění, mnozí poprvé v životě nasedli do lodí a vydali jsme se po Vltavě směrem k prvnímu jezu v koloně, která připomínala místy zácpy na D1 a posilňováni někteří vodou, jiní Colou s rumem, jsme sjeli během dne první úsek až do našeho „basecampu“. Počet cvaknutých lodí 1. Přežili všichni 🙂

Večer při ohni Jirka Stibor nahodil do placu otázku, zda někdo nemá kytaru, Viktor Šabacký se přiznal, že má kytaru tajně ukrytou v autě a Kamil Kabát tuto trojici kytaristů doplnil. O zábavu večera bylo hudebně postaráno a až do tří do rána jsme obšťastňovali obyvatele kempu zpěvem a repertoárem písní, které jsme si mnohdy dohledávali jako správná IT firma na iPhonech 😀

Druhý den plavby byl díky večernímu kytarovému koncertu trochu náročnější, ale všichni jsme statečně sjeli. Počet cvaknutých lodí se zvýšil, ale nakonec jsme všichni živí a zdraví (a unavení) dojeli do dalšího záchytného tábora za Českým Krumlovem.

Třetí den už nasedli do lodí jen ti nejvodáčtější a sjeli poslední úsek plánované trasy.

Fotky z vody 2.0 najdete v této fotogalerii:

A jak to viděli účastníci?

Zeptala jsem se, jaký byl jejich nejsilnější zážitek z vody 2.0 podle hesla „Zážitek nemusí být dobrý, ale musí být silný“. A tady jsou jejich odpovědi:

David Kirš: „Byla to krása, intenzivní, a moc jsem si to užil.“

Byla to krása, intenzivní, a moc jsem si to užil. Jsme dobrej tým, umíme sednout kolem ohně a zpívat a přitom sjet jako sólisti vodu a půlden se nevidět 🙂 užil jsem si to, stanování, společné snídaně i večeře, jezy, oheň, alkohol, sobotní večírek, noční i jiné koupání, zpěv…

Další podobné akce podpořím. A přidáme výjezdní zasedání po týmech, kdy budeme třeba půlden tvořit a pak se bavit. Těším se, a díky všem once more.

– David

Alice Kirš: „Pustila jsem kontrolu“

Každé sjíždění řeky pro mě vždycky bylo dost velkým a náročným testem partnerského vztahu. Těchto testů jsme zažila 5 a musím říct, že ten letošní byl vůbec ten nej.

Není to sranda, když místo háčka (ten, který sedí na lodi vepředu) zaujme žena mého typu. Tedy žena akční, která neposedí a pořád potřebuje něco dělat, kontrolovat, do nečeho kecat a radit. Jenže voda ukáže, že jediné, co může háček dělat je: pádlovat, nechat se vézt, důvěřovat a hlavně zadákovi do ničeho nekecat.

První den jsem kecala, vztekala se, nadávala Davidovi, pokaždé, když jsme štrejchli šutr nebo když jsem měla pocit, že prostě loď blbě řídí. Ten pocit jsme měla fakt často. Bylo to vyčerpávající a pohody jsem si moc neužila. Jenže jsem si nemohla pomoct.

Pak jsem viděla a slyšela lodní posádku velmi podobného složení, jako ta naše. Holka vepředu štěkala po svém chlapovi jako vlčák a neustále ho poučovala, jak to dělá blbě a jak má tu loď řídit jinak. Fuj. Tenhle pohled mě na 80% vyléčil :D.

Druhý den jsem v podstatě zahodila pádlo a nechala se vést, opalovala jsem se, obšťastňovala Davida svými prupovídkami, kochala se a prostě si užívala vodu, přírodu, bytí. Pustila jsem kontrolu. Posílila důvěru ve svého muže a užila si nádherný den, který jsme oslavili hovínkem v trávě: panákem zelené s rumovou pralinkou!

– Alice

Stáňa Mrázková: „…plovoucí boty, pádlo, barel, flaška s rumem a kolou a loď plná vody…“

Můj neintenzivnější zážitek rozhodně byl moment, kdy jsme se na čtvrtém jezu druhého dne cvakli a v následujícíh sekundách lovili Viktorku na moment zaklíněnou pod lodí, plovoucí boty, pádlo, barel, flašku s rumem a kolou a drželi loď v ten moment plnou vody a vážící pár set kilo v poryvu proudu. Zachraňovala nás posádka německy mluvícího raftu a Kamil s Kryštofem a Aničkou. Při následném vylévání vody z naší loďky jsme podobným způsobem my zachraňovali další loď podobného osudu a zasmáli se několika dalším obětem jezu U Liry.

Další skvělý zážitek bylo to, že se Jirka společně s Viktorem a Kamilem chopili střídavě kytary a udělali nám i okolo spícím lidem hezký kulturní večer u ohně až do tří do rána 😀

Katka Svobodová: Pár myšlenek (ne)vodních – 

Bohdana Kabátová: „Odevzdala jsem se tedy do rukou zdatného instruktora a užívala si plavbu…“

Na vodě jsem nikdy nebyla. Vratké lodě a plavidla jakéhokoliv druhu mi nikdy nedělala vnitřně moc dobře, takže jsem do kempu jela s malou duší a velkým odhodláním to zvládnout a ideálně si to navíc i užít.

Dle povahy mi vlastní jsem si svůj komfort a vnitřní klid na vodě zajistila hned na úvod tím, že jsem se „vetřela“ i s dcerkou Nikolkou jakožto porcelánem do lodi instruktora naší grupy. Na Vltavu jsem tedy vyplouvala s pocitem, že jsem v naprostém bezpečí a v těch nejlepších možných rukách. A taky byla. Ovšem…

Prcek (náš vodní instuktor) je podle všeho hrdý vodák, který sice uvítá v občasném oleji pomoc háčka při pádlování, ale jinak pohyb lodi po proudu zvládá nejraději a naprosto bravůrně sám. Pár hodin po vyplutí se mi proto začalo dostávat nabídek k uložení pádla do lodi a vystavení mého těla záření slunečnímu v poloze vleže.

Tomu se nedalo odolat 🙂 Odevzdala jsem se tedy do rukou zdatného instruktora a užívala si plavbu, okolní krásnou přírodu, sluníčko, dobrou náladu kolemplynouvších vodáků i Prckovu veršovanou pohádku o Karkulce (ve verzi pouze pro dospělé, kterou má 10-letá dcera poslouchala jako už dlouho žádnou jinou :)).

Nezapomenutelným okamžikem pro mě byla návštěva divokého prasete v našem stanovém městečku. Z balení věcí mě zaslechlo hlasité chrochtání. Když jsem (s částečným vnitřním napětím) hledala zdroj tohoto zvuku, zahlédla jsem Bártíka, jednoho z nejmladších účastníků naší výpravy, jak chodí po všech čtyřech a naprosto autenticky chrochtá jako divoké prase. Kdybych to neviděla na vlastní oči, nikdy bych neuvěřila, že tak hutný zvuk může vyjít i z tak malého a droboučkého dítěte 😀

Kamil Kabát: „…slunce, šplouchání, tlachání, úsměvy, Jirkova cola s rumem, večírkování, koupačky…“

Voda – do minulého týdne abstraktní pojem.
Dnes už synonymum intenzívního odpojení se z hlavy a současného vplutí do těla, pohoda, setkávání s přáteli, zpívaní, bytí. Moje první voda ve mě nechala silné, hluboké a nádherné zážitky :).

A moje hajlajty:

Organizace – luxusní pohoda s Václavem Prckem Kalousem, zkušeným vodákem, poskytovatelem lodiček a pádel, barelů a příbytků, dřeva na oheň a kytary, misek na jídlo a teplé vody na snídani, wifesitting a babysitting (Bohdana a Nikolka) — zkrátka taková pětihvězdičková vodácká cestovka

Posádka – mojí pohodovou posádkou byli postupně Kryštůfek (7), Vikorka (8) a Anička (6), se kterými mělo pro mě sjíždění jezů rozměr odpovědnosti, empatie k posádce, rozpoznání a respektování přání všech jejích členů, přestože to může znamenat změny tempa a směru jízdy, jakož i odpojení od ostatních lodí, obcházení jezů s části posádky … a nakonec poslední den ještě Honza, se kterým jsme v raketovém tempu projeli poslední úsek a užil jsme si s ním pádlování v chlapském pojetí.

Jezy – lérnink baj důjink – spojení s lodí a vodou, napětí z neznáma, úleva a radost z úspěšného sjetí.

Pohoda – slunce, šplouchání, tlachání, úsměvy, Jirkova cola s rumem, večírkování, koupačky, Viktorův zpěvník a jeho muzikantství, Jirkova kytarová sóla a perkusní ekvilibristika na desce kytary, freesbee nad vrcholky stanů …

Tom Münster: „Bylo to fajn!“

Velice děkuji všem organizátorům za tuto „vodní“ příležitost s Vámi. Vltavu jsem ještě nesjížděl a v kanoi seděl poprvé. Tyto plavební dny jsem si s Vámi velice užil, i když to byl někdy až nepříjemný adrenalin (chvile, kdy i vnitrek kanoe vyplnuje voda a vy mate v tu chvili akutni nedostatek rukou) 🙂
Bylo to fajn!

Spala jsem jen tři hodiny a vlak stihla na minutu přesně. Je sobota ráno a já jedu vstříc víkendovému dobrodružství Firmy 2.0. Sluníčko se začíná probouzet, nacpávám se müsli snídaní v cestovním balení vlastní výroby a cesta krásně utíká, snad i díky báječné společnosti skorokolegyně.

Přijíždíme do Polska. Překvapivě i za hranicemi mají zelený les, oblohu s několika zapomenutými mráčky a hřejivé slunce. Přesto je to jiné, takové malebné. A když přijíždíme k hotýlku, mám pocit, jako bych přijela o pár let zpátky – chybí mi jen secesní šatičky, paraple a galantní muž v tmavém obleku po boku. Tak příště.

Fasujeme klíče a po úzkých dřevěných schodech stoupáme nahoru. Rychle převlíknout, vydechnout, vzít blok a tužku a jdeme čerpat Dynamiku bohatství. Janko Polák hodlá rozrýt naše profily a ukázat, jak skvěle se doplňujeme, pokud se známe a chápeme, jak jako jednotlivci fungujeme. Jedině tak vytvoříme skutečný Magic team 2.0.

 

Nalaďte se…

Všichni se setkáváme v místnosti sousedící s jídelnou. Sedíme v kruhu. Jsem nová, trochu nervozní, ale neuvěřitelně natěšená. Žmoulám si svůj notýsek, schovávám foťák do klína a tuším, že tohle bude vydatný víkend. Vzápětí zjišťuji, že jsem se nemýlila.

Janko Polák představuje Dynamiku bohatství

Začínáme myšlenkou na konec: „Co si odnesu z dnešního dne, aby byl skvělý?“
Zapisuji si příliš obecné banality, ale v tu chvíli mi to stačí, zůstávám otevřená všemu, co přijde a to se jeví vcelku účinné. Tak jo, ukaž se, frajerko: „Utvořte dvojice a podělte se o to, nač jste hrdí“ zní úkol. Zůstávám tak nějak na ocet, ale ze vzniklých dvojic se vynořuje Vašek, což zjistím hned poté, co si vzájemně začneme sdělovat informace nad limit úkolu. Naše poznatky tlumočíme kolektivu a tak se postupně seznamuji s celým přítomným týmem Firmy 2.0. Chytré a zábavné!

Pro lepší pochopení základních kamenů Dynamiky bohatství, jsme rozděleni do skupin podle klíče, který je nám zprvu utajen, ale v naší skupince sestavené z Podporovatelů a mé Hvězdné maličkosti, se brzo systém projeví. Jak naložíme s prázdným šekem, neomezeným rozpočtem a vysněným vozem? Máme brzy jasno. Nebýt to jen úkol, pravděpodobně zítra zakládáme továrnu a zaplavíme svět „Autem na pohodu“. To auto byste taky milovali, jak jinak 🙂

 

Kdo je kdo?

Jednotlivé profily jsou běh na delší trať. A tak je dostáváme po dávkách. Nejdřív se seznámíme se základními projevy a vlastnostmi: jak jsme prospěšní pro tým, čím si můžeme navzájem pomoci, jak se projevuje polarita. Souvislost s koloběhem času symbolizuje poslední element, který nás transformuje a nenechá točit do zblbnutí v kolečku. Pokud samozřejmě nechceme, jinak nám v tom nikdo nebrání! To už je ale trochu vyšší level.

Dynamika bohatství

Pauza na oběd je neméně úžasnou událostí. Setkáváme se u společného stolu, na který se postupně snáší všem smyslům lahodící oběd. Krémová cibulačka se sýrem – s tou byla hodně zábava!, a pak losos s česnekem, brambory a naprosto fenomenální špenát. Povídáme si, smějeme, a při společném hodování si prokazujeme laskavosti. Je to jak velký rodinný oběd a tenhle pocit ze mne už do konce víkendu nevyprchá…

Odpoledne je čas na lámání chleba, a abychom nenadrobili, setkáváme se venku, rozděleni do skupin podle profilu a na dekách usazeni tak, jak hlásá dynamický obrazec. Janko Polák nám dává poslední velký úkol přímo na tělo: odhalit své silné a slabé stránky a určit jaká práce je pro nás ta nej a naopak. Postupně přecházíme od jednoho k druhému a zjišťujeme, jak se cítíme a proč. Tyto zpovědi vyústí v nedělní „burzu práce“ a taky v možnost projevit své touhy a talenty tím, že si řekneme o práci, která nás činí šťastnými.
Protože to je to, proč to celé děláme. Chceme být v souladu se sebou a s tím, v čem se cítíme silní a prospěšní. A vzájemná spolupráce tak může být maximálně efektivní. Ale to trochu předbíhám.

 

Transformace, vize a zábava

Podvečerní dortík přinese nečekané rozptýlení a jsme připraveni přejít do finále. Transformace – nic menšího už nepřijde! Když už víme, kdo jsme kdo, je možné vytvářet společně skutečně velké věci. Nakonec vlastně vůbec nejsme tím, kým jsme. Míříme přece mnohem výš. Jednou, až k tomu dojdeme skrze náš vlastní talent. Náš osobní i firemní MAGIC okamžik teprve přichází. Jsme připraveni?

Večerní zábava

Večeře předznamenává velké věci. Opět v duchu skvělé rodinné události, na které nikdy nechcete chybět. Z principu ani nemůžete. Jsme organismus, fungujeme za všech okolností sehraně. A tak, po doladění posledních plánů, pokračuje večer plný zábavy. Jdeme na procházku, povídáme si, já fotím do chvíle, než baterkám dojde šťáva a pak už není nic. I když pravda je taková, že hraju celý večer kulečník. Až do noci. Počet výher bych ale spočítala na jedné ruce.
No, nemohu být Hvězda ve všem 😉

Škrtám, vrátím-li se na začátek. Ta nejdůležitější myšlenka dneška je: Buď sama sebou!

Jsme-li inspirováni, je snadné dát ze sebe to NEJ.

Francouzské šansony. Kir royale. Cibulová polévka. Baret a pruhované tričko. Hovězí po burgundsku. Pastis. Bonjour.

Tušíte v jakém duchu se nesla další večeře naší bytové restaurace? Ano, tentokrát jsme v kuchařce Dity P nalistovali kapitolu: Víkend v Paříži.

Tahle večeře byla opravdu insurmortable. Ale pojďme od začátku. Menu.

vikend-v-parizi1

Hrozně ráda vařím podle Ditiných videí. V kuchařce je sice mnohem více receptů, ale mě to prostě nejvíc baví, když můžu koukat Ditě pod ruce a s blaženým výrazem ji pak doma u sporáku kopírovat. Naštěstí je jich ještě celkem dost, které jsem nepokořila svým kuchařským uměním a tak se mám pořád na co těšit.

Do dnešního menu jsem zařadila dva recepty bez videa. Mám trošku obavu. Žádné video a oba jsou má premiéra. Jak to asi dopadne?

Takže to menu :).

Rozhodla jsem se uvařit (je mi tak nějak dopředu jasné, že tentokrát budu stát u sporáku asi víc já než David):

Nákupy ingrediencí začínají už 3 dny před večeří. Objednávám bedýnku s ovocem a zeleninou v biokvalitě z Freshbedýnek. Z výletu do Makra přivezu likér Grand Manier (do palačinek), banánové šalotky (do guláše), švýcarský sýr Gruyer (do cibulačky), různé druhy bio vepřového masíčka (na rillets) a samozřejmě francouzské vínečko.

V Dobrým špajzu naberu domácí vajíčka (na palačinky). Na netu objednám Creme de Casiss (Že nevíte co to je? Dozvíte se…) a nakonec na doporučení kamaráda zajedu pro maso na guláš do Mikrofarmy, odkud odjíždím s krásným 1,5kg telecího masíčka (neměli vhodné hovězí), které mi dokonce pan řezník pečlivě nakrájel na kostky.

Jen pro vaši informaci: Mikrofarma je podnik, ve kterém koupíte maso ze zvířátek, která žila v dobrých podmínkách na českých farmách a zemřela šetrně a s úctou.

Týden zpátky si s Davidem říkáme, jak by se dala tahle večeře oživit, abychom si užili fakt skvělou zábavu a nasmáli se dosytosti? Nakonec posíláme svým přátelům, kteří mají na večeři dorazit, zadání:

„Abyste to s námi neměli tak lehké a bylo o čem psát do našeho bulvárku, mám pro vás úkol. Pro všechny…
Jelikož máme pařížské/francouzské téma a chceme vytvořit co nej francouzskou atmosféru, nachystejte si nějakou francouzskou historku nebo přineste něco echt francouzského (víno se nepočítá, to je moc snadný) nebo se vyšvihněte do nějakého pařížského oblečku…whatever…ať je sranda :)“

Už v neděli se pouštím do několikahodinové přípravy Rillets

Rillets je francouzská delikatesa, česky hezky zjednodušeně: masová pomazánka, která je naprosto jednoduchá, co do počtu surovin, ale naprosto delikátní, co do chuti. S Rillets už mám zkušenost z Vánoc, kdy jsem ji vyráběla jako kulinářské dárky pro příbuzné.

A protože jsem chtěla být originální a zvýraznit, že se jedná fakt o doma vyrobenou věc, na každou skleničku jsem nalepila cedulku s názvem: Kirš paté.

Je to na jednu stranu úžasný, jak celou neděli bytem voní maso ála zabíjačka, hlavně proto, že se do rillets dávají škvarky, ale na druhou stranu, co už tak úžasný není, je fakt, že ať si čichnu k jakémukoliv kousku oblečení, k sedačce, závěsům, ručníkům v koupelně, cítím zabíjačku :D.

V neděli v 00:00 přesně je rillets v zavařovačkách (7ks) a já znaveně usínám. Jo a to jsem zapomněla napsat, že jsem k tomu všemu ještě vedle na sporáku táhla několik hodin hovězí vývar do cibulačky a gulášku…a to prosím z hovězí oháňky, kterou jsem si přivezla až z Budapeště z trhu a ona zatím hezky spala v mrazáku a čekala na svou dnešní chvilku slávy.

vikend-v-parizi5

V pondělí je na řadě cibulačka

Možná vás napadne, proč vařím takhle dopředu? Večeře je až v úterý. Důvod je prostý. Čím více toho navařím a nachystám dopředu, tím více času mám u večeře na radovánky s přáteli.

Na tuhle cibulačku jsem moc zvědavá. Dita do ní totiž dává portské víno a dijon hořcici. Cibulačku jsem dělala zatím jen 2x. Jednou z bílého vína – nechutnala mi. Podruhé z piva – chutnala mi, ale s pivem to není Francie, že? Udělala jsem jí pořádný hrnec a padl do ní i ten luxusní vývárek z oháňky.

Úterý je tu. Hezky si předsmažím palačinky. Omluva Ditě – nedělám je přesně podle ní. V hlavě mám totiž už pár let naprosto simple recept: 2 vejce, 400ml mléka a 200gr hladké mouky. Největší fígl v palačinkách, který jsem za svou krátkou kulinářskou kariéru objevila, je ve dvou věcech: 1. super litinová pánev, na kterou se nic nepřipeče a 2. sádlo – palačinky na sádle jsou prostě nej mňam.

No a pak se pustím do gulášku. Miluju recepty z jednoho hrnce a ty zalité vínem obzvlášť. Mám premiéru – vařit z telecího, je to vážně nádherný maso – vegetariáni prominou.

Bytem to voní a společně se sestrou Jitkou chystáme na stůl. Jitka nám už od poslední večeře pomáhá, což je naprosto super. Bez ní bychom si večer asi tak neužili, měli bychom ruce většinu času ve dřezu 😀

Tabuli jsem nakonec oživila kytičkami levandule, která nám roste na terase. Vytvořila jsem maličkou pro každou dámu, aby měly taky nějakou památku :).

Hosté se začínají scházet…a začíná vskutku zábava…

Blonďatá dáma nezklame a přijde s dokonalou šansonovou dekorací hlavy…no uznejte sami…

vikend-v-parizi14

Dokonale ladící pár nadšených extrémních sportovců přinese typický francouzský pastis…o kterém se píše, cituji:

„Pití pastisu je obřad, při kterém se nápoj whiskové barvy dotykem vody mění v mléčný mok. Milovník pastisu navíc ocení, že při správné konzumaci se sklenka nikdy nevyprázdní.”

vikend-v-parizi13

Ve finále přijíždí pár až z azurového pobřeží…okázalá dáma s dokonalým francouzským přízvukem a neméně dokonalým kloboukem…v doprovodu svého svěžího, charismatického a čokoládově opáleného milence, který dal přednost večeři s námi před sledováním západu slunce ze své x metrů dlouhé jachty…jaká čest…bagety, které přinesl jsou ještě teplé…ach

vikend-v-parizi27

Poslední pár bohužel nedorazil, tento krátký rozhovor vám to objasní:

“Ahoj, počítáte dnes s tou večeří?”
“Ta večeře je dnes?”

Celý večer se nedá slovy popsat

Když jste tady a teď a několik hodin v kuse se smějete, jíte výborné jídlo, pijete skvělé víno s rybízovým likérem, zpětně uvnitř sebe cítíte jen blažený pocit, ze kterého se usmíváte od ucha k uchu, ale dát to do slov? To nejde…

Nechci ale čtenáře úplně zklamat a tak sdílím alespoň pár útržků z naší velmi plodné konverzace.

Nejvíc uchvácen byl právě jachtařský mladík, který k celé večeři poznamenal, že je:

„Chuťově paf”

Když jsme servírovali úžasné crepes Suzette, které se máčí v karamelové lázni s pomerančovou šťávou a oním výše zmíněným likérem Grand Manier, jeden z hostů (nejmenovaný samozřejmě) se otázal:

„Můžu si to tam taky vymáchat nebo mi to uděláte?”

Načež jiný gentleman u servírování těch samých delikátních palačinek poznamenal k talíři jisté dámy:

“Jééé ty tam máš hodně šťávičky.”

Po večeři došlo údajně k přeřeku půvabné mademoiselle:

“Už jsem vyžraná do postele.”

A na závěr při placení jsme slyšeli dokonce toto:

“Podnikáme srdcem, ale pořád jde tak trochu o prachy.”

Také s vámi posdílím gurmánské perly večera:

Co dodat na závěr? Snad, že láska k jídlu se stále prohlubuje a tyhle večeře mě čím dál více baví.

Vaše foodloverka

– Alice

PS: Nechyběly ani francouzské polibky 😀

vikend-v-parizi28

Což ale není tak úplně pravda! Ano, tento záměr tahle večeře měla, dopadlo to však úplně jinak.

Ale pojďme na to od začátku.

Jsem vášnivá kuchařka, to asi víte, že? No a jestli ne, tak teď už ano!

Před rokem jsem v jednom ženském časopise objevila rozhovor s filmovou kritičkou, která si koupila starou faru a otevřela si tam bytovou restauraci. Bytová restaurace spočívá v tom, že vaříte doma, zvete hosty a oni vám za večeři platí tak jako v restauraci. Nadchla jsem se. O to víc, když jsme si přečetla, že této ženě jednou na večeři naprosto nečekaně dorazil i Karel Schwarzenberg (jeho bodyguardi poslušně čekali před farou).

S mým velmi živým životním tempem trvalo dalšího třičtvrtě roku, než jsem si tohle nadšení dovolila dále rozvést. Bylo to letos v únoru, kdy jsme s Davidem na dovolené v Thajsku naplánovali první 3 termíny večeří v naší bytové restauraci.

david-alice-kirs-vari

Vytvořili jsme jednoduchou webku. Vymysleli první menu (thajské, jak jinak po návratu z Asie), systém registrace (Doodle.com) a obeslali své přátele. Nakonec se u nás na konci března sešlo 7 prvních hostů. Večeře slavila success, my kuchaři (Alice&David) jsme si to v rámci možností též užili. Naše inovativní myšlení hned vykoumalo, co příště zlepšit a udělat jinak. Třeba, že fakt nestíháme umývat mezi chody nádobí, prostě 30 talířů nevlastníme.

A už se blížíme k onomu sexu!

K mým třicátým narozeninám jsem dostala nejen super úžasný staro-růžový mixér (říkám mu intimně Míchal), ale také mi došlo, že mám poprvé ve svém životě nějaký idol. Tím idolem, vlastně idolkou, je Dita P. Kdo ji neznáte, krátce ji představím: nekonvenční hobby kuchařka a fantastická story-tellerka, která vytvořila kuchařku i cooking show s duší. Ditu, její kuchařku i pořad prostě miluju, byť v každém díle řekne asi 10x strašně a hrozně dobrý (asi ještě neviděla Čtyři dohody).

Rozhodla jsem se, že další večeři zasvětím jí a jejím receptům. A úplnou „náhodou“ mě nejvíc zaujala její vařící epizoda „Po sexu“.

Všichni pozvaní na tuto večeři byli předem instruováni, co mají před večeří dělat, jinak že jim nebude náležitě chutnat. Vím, že my s Davidem jsme splnili na jedničku s hvězdičkou a asi i proto jsme si vaření a celý večer tak skvěle užili.

vecere-po-sexu

Sešla se skvělá parta = absolventni legendárních kurzů Denisy a Richarda a Richard, náš velký sexuální guru dorazil osobně. Takže je vám asi jasné v jakém duchu se vedly konverzace tohoto peprného večera. Nasmáli jsme se opravdu hodně a taky napapali.

vecere-po-sexu2

Co jsme vařili? Vše z tohoto dílu Ditina seriálu.

K tomu jsme si jako aperitiv dali jahodovo-malinové pyré s Martini šampaňským a tím jsme v podstatě vymysleli dokonalý koktejl. Nazveme ho na počest naší bytové restaurace.

Stáňa nás dokonce poctila písemnou referencí:

„Večeře „po sexu“ podle Dity P. byla opravdu chutná po všech stránkách, přestože v mém případě byla spíše „před sexem“ 😀 Každý chod měl svůj šmrnc a zpětně mi utkvěl v hlavě hlavně welcome drink s jahodovou dření, předkrmové masíčko (už si nemapatuju nóbl název) a desert s pusinkama. Šéfkuchaři Alice a David se o nás starali velmi mile a užili jsme si i spoustu srandy. K vážení a zjišťování tuků před večeří bych příště přidala i vážení po večeři. Z nápadu bytové restaurace jsem nadšená a proto se ze mě pomalu stává štamgast Nálepkovy 14 :)“ Stáňa Mrázková

A co nás čeká příště? Vaření na téma: Víkend v Paříži, skvělá společnost a výborné jídlo!

Lásce k jídlu zdar!

-Alice

Ve čtvrtek 24. dubna 2014 nastal jeden z těch dní, které jsou v životě člověka zlomové. A tentokrát se jednalo o jednoho z klíčových členů týmu Firmy 2.0, Martina Dolenského, hlavního grafika, jehož práci znáte například z aplikace SmartEmailing či velkých kampaní Davida Kirše EmailAcademy nebo Milionové impérium či z úžasných grafických výtvorů u produktů z kolekce Ženy ženám a v neposlední řadě tvůrce skvělého nástroje pro tvorbu webových stránek MIOweb (a tím výčet zdaleka nekončí, ale pojďmě k věci).

Naše redakce byla samozřejmě u toho, stejně jako několik dalších členů týmu, kteří se rozhodli Martina v jeho rozhodnutí tento den podpořit a přihlížet (s úsměvem) tomu, jak se Martin nechá dobrovolně připravit svou vyvolenou, právničkou Petrou, o svobodu.

svatba-martin-dolensky-petra

Bavili jsme se skvěle a byl to den plný lásky, smíchu, přírody, skvělého jídla a pití, radosti a několika tvůrčích momentů 🙂

Ve frontě na gratulaci vymysleli (dvanuláci) nový blog

No jo, nedáme si pokoj, tvůrčí myšlenky se vkrádají i v ty nejromantičtější okamžiky, jakými rozhodně je například stání ve frontě na gratulace novomanželům. Brainstorming se prostě neptá, kdy zaútočí na naše hlavy. Alice Kirš chtěla nově vymyšlenou doménu registrovat už před samotnou gratulací, ale nakonec to vydržela a doménu zaregistrovala až o deset minut později. A o co se jedná? Dozvíte se brzy 🙂 Na malou chvíli se nám pak podařilo si ženicha ještě půjčit pro společné foto, kde chybí jen kameraman Kuba Trnčák.

martin-dolensky-se-zeni

A pak přišla chvíle, na kterou jsme se všichni těšili nejvíce (obzvláště gurmán Jirka Stibor zvaný Stírka) a tím byl slavnostní oběd o třech chodech. Opravdu jsme si pošmákli, a to dokonce i naše vitariánská sekce a bezlepková sekce. Své místo našli i podnikatelé z pláže a jiné bytosti zvané Mr. Boss, Mrs.Boss a další.

svatba-obed

David Kirš a Jirka Stibor si dali do držky kvůli nevěstě

Po příjemných procházkách po okolí Mlýna u vodníka Slámy v hodinách, kdy se novomanželé odebrali pózovat pod rozkvetlými stromy, nastalo několik prekérních situací. Tou první byl moment, kdy byla vyhlášena amnestie na nevěru a přítomní hosté mohli vrátit klíče od bytu novomanželů bez úhony, což naši redakci překvapilo především tehdy, kdy klíč od bytu Martinovi vrátila jedna z přítomných těhotných žen a blízký kamarád. Nechceme si ale nic domýšlet…

Další prekérní situace nastala jen o něco později, kdy nevěsta posmutněla (nejspíše z toho předávání klíčů) a vyhlásila, že pokud ji někdo rozesměje, dostane jako odměnu její modrý podvazek. Přítomní muži se do rozesmívání moc neměli, ale David Kirš a Jirka Stibor se oba rozhodli, že výhra bude jejich. A protože se k nevěstě vydali oba najednou, nezbylo nic jiného, než se o podvazek porvat.

Popadli delikátní marcipánové modré dortíky a nemilosrdně si jimi navzájem „dali do držky“ (rozumějte, rozplácli si je o obličej), a to přímo před šíleně smutnou nevěstou. Ta (nejspíš pod vlivem šoku) se dala do smíchu a Jirka s Davidem odešli hrdě s výhrou z nevěstiny nožky. Jak to probíhalo, se můžete podívat v tomto videu…

Na zásadních věcech se neshodnou, vybrali si správně?

Při podrobném zkoumání vztahu novomanželů Dolenských postupně vyšlo najevo, že na zásadních věcech o tom, kdo je hlava rodiny, kdo koho sbalil a kdo se chodí jako první usmiřovat, se rozhodně neshodnou. Zda je to pro manželství dobře nebo ne, to se teprve uvidí.

svatba-martin-petra

Také při výběru ženicha podle tvaru pozadí se nevěsta příliš neosvědčila a místo svého muže si vybrala svého bratra (ano, ano, tomu se říká „epic fail“). Na základě velikosti hrudníku však byla neomylná a nenechala se zmást a svého muže vybrala správně.

Pokusili se o únos, ale ženich měl oči všude

V mezičase začali členové týmu kout pikle a rvačkou a adrenalinem posilnění se ke kutí piklí přidali i David Kirš s Jirkou Stiborem. Tvořivá nálada v našem týmu nikdy neutuchá, a tak jsme během krátké chvilky vymysleli geniální plán na únos nevěsty – v některých částech tak geniální (a kontroverzní), že není možné jej publikovat.

Začaly poctivé přípravy, ve kterých nevěsta nadšeně kolaborovala. Únos byl naplánován na 21 hodinu, Alice Kirš přistavila (nenápadně) před budovu auto, David s Jirkou mezitím zabavovali ženicha, Stáňa Mrázková se Sisou Pazderovou velice nenápadně opustily hodovní síň a nevěsta se vyplížila ven. Ovšem v moment, kdy Alice otevřela nevěstě dveře od bílého BMW, se ženich uprostřed hovoru otočil, vyšel ze sálu ven a zavolal na svou novomanželku, kamže se to chystá. A bylo po srandě… Únos se jednoduše nezdařil.

Jako odměnu za poctivé hlídání své ženy si Martin vysloužil pro sebe a Petru dárek v podobě víkendového retreatu pro páry s Denisou Říha Palečkovou a Richardem Vojíkem a tým únosců mohl s klidem vydechnout a pustit se do všeobecného veselí a tancování.

Na svatební dar si museli počkat

Protože hned dva dny po svatbě se konalo naše pravidelné firemní každoměsíční setkávání, museli si novomanželé Dolenští počkat na svatební dar od Firmy 2.0 právě tyto dva dny. A že to stálo za to!

petra-martin-svatebni-dar

Povinná výbava na společné cesty životem, kterou dostali, byla opravdu bohatá a věříme, že jim ulehčí nejednu manželskou situaci.

svatebni-dar-firma-2-0

Martinovi a Petře Dolenským přejeme, ať jsou spolu tak dlouho, dokud jejich láska potrvá!

 

Hodně času trávím u počítače, ve virtuálním světě. Je to jistý druh extrému, který sice miluju, ale pořád je to extrém.

A tak jsem se rozhodla ho nepravidelně-pravidelně vyvažovat extrémem opačným.

Trávit čas venku, v přírodě, se zvířaty.

Možná to o mě nevíte, ale jsem odmalička velká milovnice zvířat. Jako málá jsem si přála být veterinářkou. Bohužel nesnesu pohled na zvířecí utrpení a tak radši pomáhám ženám :).

Láska se zvířatům mě však neopustila. A právě možná z podvědomého záměru mé duše vyrovnat ten virtuálně-internetový extrém, jsem si během 9 měsíců pořídila 2 koně. Dvě koňské krásky.

1517495_10203739764961109_1208449448_n

Nedávno jsem četla citát: Koně nám dávají křídla, která postrádáme.

Já jsem si ho přetvořila podle své osobní zkušenosti:

Koně mi dávají klid mysli, který postrádám.

S koni prostě vypnete. S koněm nemáte prostor myslet na kraviny ani na práci ani na to, co budete večer vařit.

Kůň vás drží v přítomnosti. A hodně silně 🙂

To můžou potvrdit i moje kolegyňky, které jsem takhle jedno dopoledne vzala na vyjížďku. A tahle vyjížďka nebyla rozhodně poslední.

Pokud cítíte potřebu vypnout, zažít úplně něco jiného, vzhůru do koňského sedla.

Tým Firmy 2.0 je velice tvůrčí nejen když jde o online aplikace a vzdělávací programy….  Ve středu 16. dubna se brněnsá část naší ženská složky připravovala na Velikonoce v kuchyni Alice Kirš a vznikly z toho zajímavé výtvory. Jestli povedené, můžete posoudit sami 🙂

A co vy? Už se těšíte na svátky jara?