A možná by to mohlo být i „Přišly – pomohly – zvítězily“. Pomáhání nám totiž dává smysl. Začít není nikdy dost brzo, a tak jsme začali v adventním čase.
Dvě ženy – jedna výzva. Přijaly ji a pokořily – tak nějak něžně… vánočně… žensky.
Jeden prosincový den strávily dvě projektové manažerky Firmy 2.0 daleko daleko od počítačů, aplikací, emailů a celkově se prostě odpojily od sítě a napojily se na úplně jinou síť. Stanuly tváří tvář výzvě pomáhat… Když jsem se ze nimi vypravila, abych udělala pár fotek a „obhlídla situaci“, musím říct, že jim to tam ve stánku mooooc slušelo. Usmívaly se, hýřily dobrou náladou a vlídným slovem, prostě byla radost u nich spočinout.
Věřím, že tohle byla jen část jejich úspěchu. A tak potvrzuji na svou vlastní čest: „Nejsou z cukru!“. Jedno je ale jisté: nejen, že strávily den užitečně, ale i produktivně, protože z kuloárů jsem se dozvěděla, že prý snad udělaly prodejní rekord! A to potěší dvakrát. Proto jsem jim položila dvě skoro zásadní otázky, abych z nich nenápadně dostala něco, co se bude hodit nám všem.
Jaké to je prodávat tváří tvář?
Katka Fišerová: „Super. Připadala jsem si jako Ježíšek:)
Každému, kdo nakoupil, jsem ze svého taky přidala nějakou drobnost pro radost.
Mám to ráda. Usmíváte se na lidi, oni se usmívají na vás. Letos jsem se nějak pořád nemohla dostat do vánoční atmosféry a prodej na stánku mě do ní dostal perfektně :)“
Petra Svobodová: „Pro mě osobně je prodávání tváří v tvář ještě lepší než online. Mám ráda osobní kontakt s klientem, kdy mohu vnímat člověka všemi smysly
a promluvit si s ním o tom, co se mu líbí a nelíbí, co by si přál apod. Pokud věřím ve službu nebo produkt, kterou nabízím, tak je pro mě prodej daleko příjemnější.
Popravdě propagovat něco, čemu nevěřím, bych stejně nedokázala. Mohu říct, že mám to štěstí, že se mohu postavit za produkty Firmy 2.0 sebevědomě a s dobrým pocitem. Se stejným dobrým pocitem se mi prodávalo (pomáhalo) na vánočním stánku, kde jsme byly s mojí kolegyňkou Kačkou Fišerovou jako dobrovolnice pro neziskovou organizaci Motýlek.“
Zkusily jste nějaké on-line triky a jak fungovaly?
Katka Fišerová: „Triky:) no nevím, jestli jsou to triky, ale uvědomila jsem si pár věcí.
Když jsem přišla na stánek a pracovnice Motýlku mi říkala, co všechno se neprodává, a že to tedy zlevnila, měla jsem nutkavou potřebu všechny ceny vynásobit dvěma a zdražit je:) A tím jsem taky začala. V průběhu odpoledne jsme pak vyzkoušely akce tipu jedna svíčka za 60 Kč při koupi dvou a více jedna jen za 35 Kč.
Také jsme zkusily 2 za cenu 1, škrtnutí původní ceny a zobrazení nové „jako že levnější“. Brala jsem to jako hru, ve které nebylo co zkazit. Takhle vnímám online prodej i offline svět. Je to život = hra, která nemá pravidla. Ty si vytváříme pořád jen my ve své hlavě.
A jak to dopadlo? Skvěle! Fungovaly všechny akce 🙂 Prodaly jsme plnou krabici dárkových balíčků se svíčkou, které prý nebylo možné vyprodat 🙂 Paráda.“
Petra Svobodová: „Zkusily jsme si vytipovat dle nás nejzajímavější produkt a skrz ten přitahovat lidi ke stánku. Umístily jsme ho doprostřed stánku a nabízely ho jako první, když někdo chtěl nějaký pěkný dáreček za dobrou cenu.
Prodávaly jsme jej výhodněji při koupi dvou a více kusů. Tato technika nám dobře fungovala a prodaly jsme všechny kusy tohoto dárečku, takže jsme pak musely určit jiného favorita, kterého jsme vyzdvihovaly.
Žádné online techniky jsme neuplatňovaly, vsadily jsme na náš milý úsměv, příjemné popovídání s lidmi a na to, že lidé rádi podpoří dobrou věc a zároveň získají originální dáreček z dílny organizace Motýlek.“
Ještě pár fotek, pro dokreslení atmosféry 🙂
… mám jeden vhled, který jsem si uvědomila. Absolutně jsem nezaznamenala „pocit konkurence“. Stánků tady bylo hafec. Vedle nás dokonce prodávali stejné svíčky jako my, resp. my měli jeden typ a oni jich měli asi 20 🙂 … ale stejně jsme byli všichni na jedné lodi.
Když si potřeboval někdo odskočit, pohlídali jste mu stánek. Dostala jsem palačinku a kafíčko z vedlejšího stánku a vzájemně jsme si nakoupili u okolních stánků drobnosti pro radost. Rozhodně jsem si celý ten den dokonale užila.
A právě ten vhled o (ne)konkurenci bych ráda přenesla do online světa.
Jak? To zatím absolutně nevím 🙂– Kateřina Fišerová