Tělo. Bez něj bychom nemohli v našem světě nic. V něm a skrze něj se projevuje naše duše a realizují se naše sny a představy. Úžasný nástroj, který může být i přítěží. Ale ne sám o sobě. Naše tělo je naše zodpovědnost a je obrazem nejen toho jak a co jíme, a jak se pohybujeme, ale hlavně jak, o čem a proč smýšlíme.
Za tímhle nehledejte ženu, ale „mozek, který vám namluví všechno, co mu dovolíte„. Nejen s tímto zjištěním odcházela pod dvou dnech Veronika Heraltová – úžasná a silná podpora týmu Ženy ženám – z dvoudenního semináře Andyho Winsona nazvaného Telo ako dôkaz. Ostatně byla jsem překvapená, když žena štíhlá jako proutek šla na kurz, který jsem vnímala primárně jako „hubnoucí“. Můj omyl mi vyvrátila šťavnatým rozhovorem 🙂
Dobrou chuť 😉
1. Bylas na semináři Tělo jako důkaz. Jsem překvapená, protože nemyslím, že potřebuješ zhubnout! Co tě vedlo právě na tento kurs?
Na tento seminář jsem dostala pozvání od kamarádky Hanky Trnčákové, která s Andym Winsonem spolupracuje.
Prvotní myšlenka byla ve velkém zájmu poznat Andyho. Jak pracuje s lidmi, jaký je to člověk, jaký je to kouč. Znala jsem jej do té doby jen z videí. Vzhledem k tomu, že mě David dokáže vždy velmi rychle nadchnout, namotivovat, očekávala jsem podobný stav i u Andyho.
A koneckonců si nemyslím, že by tento seminář byl pouze pro ty, kteří chtějí zhubnout. Na semináři bylo mnoho krásných lidí. Vlastně byli krásní všichni, jen někteří byli více boubelatí a někteří zase hodně štíhlí.
2. Splnilo se tvé očekávání? Jaký byl Andy Winson naživo?
Naprosto úchvatný. Plný energie. Pořád nás vybízel k hravé dynamice, tancovali jsme, hodně jsme sdíleli, nechal nás mluvit, pokud jsme měli tu potřebu. Byl krásně oblečený a vyzařovala z něj mužská síla. Za mě dostal 1* 🙂
3. Přestože šlo o pozvání, nepřijala bys, pokud by sis nemyslela, že dostaneš odpověď na něco, co v životě hledáš… Našla si svou odpověď?
Vzhledem k tomu, že nejsem žádný „seminářový turista“ a neznám do detailů práci různých koučů a mentorů, konkrétní otázky jsem neměla. Zajímalo mne ale, zda ve mně dokáže Andy s tímto tématem vzbudit zájem a třeba i nadšení, nebo mne v něčem posune. Jestli se najde něco, pro co bych se mohla po jeho semináři nadchnout.
Měla jsem myšlenku, že bych se ráda vrátila k stravovacím návykům, které jsem měla zhruba před rokem a půl. Byla jsem vegetarián a z velké části na vitariánské stravě.
4. Jaké nejzajímavější zjištění sis odnesla?
Všechno jde, když se chce. A když jsme si toho vědomi.
A taky, že mnoho věcí, které v sobě máme spojené s jídlem jsou jen rodinné frekvence a zažité postupy ve kterých jsme vyrůstali. Že spousty situací spojených s jezením je spojeno s emocemi. A to je bohužel i můj případ.
Jako dítě jsem měla jakousi lehkou formu dětské mentální anorexie. Jídlo pro mne bylo za trest. Dneska už mám tohle téma zpracované, ale v době kdy rostete a cítíte se omezovaní tím, že prostě musíte jíst, i když nechcete a v době puberty nejste nijak zajímaví, protože vypadáte jako nemocní, je to hodně silné. A za všechno mohla psychika, se kterou si mí rodiče tehdy nevěděli rady i když se mi snažili pomoci tak, jak to uměli nejlépe.
Zajímavé zjištění bylo spojené s rozebíráním emočního hladu. Emoční hlad je mi velmi dobře znám a rozhodně nemůžu říct, že bych na to byla nějak pyšná. Občas mi to hodně vadí.
5. Emoční hlad taky znám. Dostala si návod, jak s tím pracovat?
Nejdůležitější je asi být si toho prostě vědoma. Vědět o tom, že to existuje a v té dané chvíli si to popsat.
To, co cítíš v oblasti břicha, je hlad klasický. Prostě se musíš najíst.
To, co cítíš od oblasti hrudníku nahoru, je hlad emoční.
Uvědom si to, vydefinuj si proč se ti to děje a pak to zpracuj, ale ne jídlem!
6. Lze emoční hlad naprosto odbourat?
Věřím tomu, že ano. Ale kdo by odolal malé chuti něco sezobnout 😀
7. Co je teď pro tebe největší výzva s tím, co ses dozvěděla na semináři?
Uvědomovat si, jestli to, co cítím, tedy hlad, je potřeba ze strany těla, nebo emocí.
A taky to, že pokud mi něco nechutná, tak se to dá krásně přepsat.
Byla jsem svědky přepisu a velmi zajímavého procesu. Účastník miloval čokoládu a nesnášel grapefruit. Během povídání si s Andym a definování co je super na čokoládě a co mu nechutná na grapefruitu, to celé přehodnotil. Čokoládu neotevřel a s chutí se zakousl do grepu.
8. Wow, to bych taky potřebovala. Zkusila sis už nějaké jídlo takto „přepsat“?
Jím téměř všechno. Od malička ale nesnáším „dršťkovou“, nebo naši zabijačkovou „prdelanku“.
Možná se jednou odhodlám a zkusím přepsat i tohle, ale zase si říkám, že mi tyhle jídla nic zvláštního nepřinesou, tak nevím, jestli to má vůbec nějaký význam 🙂
9. Co ze semináře si začala okamžitě praktikovat a proč?
Právě to rozpoznávání emočního hladu. A taky to, že energie je pohyb. Takže pokud jsi unavená, tancuj, běhej, skákej.
Pokud mám na něco chuť a vím, že to není hladem, snažím se říkat si proč? Proč zrovna teď musím mít ten dortíček. Proč to není chuť na šťavnaté hroznové víno? A proč vůbec jídlo?
Věděla jsi, že rčení „Hlad je převlečená žízeň“ je opravdu pravdivé?
Mozek je lišácký orgán, který ti namluví všechno co mu dovolíš 😀
10. Ano, to znám a zkouším pít, když mám hlad, ale ne vždy to funguje. Je na mozek nějaký fígl?
Mozek jsi ty! Pokud se máš ráda a dokážeš si dát ty své důvody, proč něco udělat, nebo neudělat, musíš s tím být úplně srovnaná a netýrat se proto, že to nesplňuje požadavky nějakých obecných parametrů. Musíš se prostě cítit dobře.
11. Jedna věc, pro kterou bys tenhle kurz doporučila, nebo si ho sama zopakovala!
Energie toho semináře. Byla jsem jak přikovaná celé dva dny ve víru sdílení, pohybu a hltání informací.
Mě se tam líbilo a chystám se na Andyho znovu. Za ty zkušenosti mi to opravdu stojí.
Díky za inspiraci…
Každý v životě zatoužíme po kousku duhy, kapičce inspirace, která nám udělá radost a posílí nás na cestě za naším snem. Někdy pak stačí jediná věta, úryvek z knihy nebo video, a začnou se dít zázraky. Znáte to? Všichni milujeme tuhle inspiraci. Rádi ji prožíváme a rádi ji předáváme ostatním.
V týmu 2.0 jsme se rozhodli, že nebudeme inspirovat jen sami sebe navzájem, ale o své malé inspirace se budeme pravidelně dělit také s Vámi. Mnohdy budeme osobní. Každý jsme jiný a každého inspiruje něco jiného 🙂 A někteří svou inspiraci vtiskly i do svých e-mailových podpisů.
Své AHA momenty a životní radosti chceme sdílet až za hranice blogu.
Chceme být inspirativní v každé chvíli 🙂
Hezky se usaďte, vydatná várka inspirace přichází.
Alice Kirš: „Víc toho, na čem mi opravdu záleží“
Už delší dobu jsem inspirována knížečkou Lea Babauty s patřičným názvem Soustředění. Díky inspiraci, která ke mně skrze tuto knihu přišla, jsem překonala konkrétně tyto strachy:
- strach, že mi něco důležitého uteče
- strach, že mě nebudou mít lidi rádi
- strach, že co si o mě budou myslet
- strach, že to prostě nedám a nezvládnu
A tak jsem zavedla několik prázdninových pravidel:
- e-maily čtu jen jednou týdně
- z iPhonu jsem smazala e-mail i Facebook
- vypnula jsem zvonění na telefonu
Proč vlastně to všechno? Protože chci mít více času a prostoru na věci, na kterých mi opravdu záleží. Chci více odpočívat a dělat obyčejné věci, pečovat o sebe (zánět šlach, který jsme před 3 týdny prodělala, mě o tom naprosto ubezpečil).
Nechci být otrokem závislosti na pozitivní zpětné vazbě, která skrze e-mail a Facebook i mobil přichází, ale vlastně není skutečná, protože život se odehrává tady a teď, ne v mailové schránce!
Po třech týdnech cítím, že jsem se nechala inspirovat správně, a většina strachů už je pryč :). Digitální prázdniny jsou super. Vyzkoušejte se odpojit třeba na den, pak na dva… a pak na celý týden 🙂
Michal Kolář: „Pekelně se namotivuj a zvedni zadek!“
Jednoduše začněte makat a dejte si pořádně do těla! Tohle video k tomu skvěle inspiruje.
Našel jsem si ho po návštěvě u kámoše, který začal cvičit crossfit. I on si všiml, že mám nějaké to kilo navíc. Tohle je pro mě inspirace, abych se sebou začal něco dělat. Některé záběry si přehrávám při tréninku v hlavě, ale hlavně mi pomáhá před tréninkem, abych vůbec začal něco dělat – odlepil se od počítače a dal si do těla!
Bohdana Kabátová: „Najděte prostor pro pracovní svobodu“
V posledních dnech je mi velkou inspirací kniha Sedmidenní víkend napsaná Ricardem Semlerem, majitelem brazilské společnosti Semco. Začetla jsem se do ní s velkým zaujetím a těžko se mi večer odkládá na noční stolek 🙂 Knížka mi mění pohled na svobodu v práci a doplňuje další dílky do obrázku, který už o ní mám. Pochopila jsem a uviděla, jak velký prostor ke svobodě stále máme v naší firmě, přestože ji vedeme na základě principů svobodných firem.
Budování firmy s týmem vědomých a zodpovědných lidí, kteří nečekají na příkazy, ale mají příležitost a prostor pro sebe-řízení – to je představa, která mne neskutečně motivuje. Sama takto ke své práci přistupuji a těší mě, že jsem obklopená týmem lidí, kteří jsou naladěni velmi podobně. Jsem přesvědčená, že cestou svobody v práci a vědomého podnikání, se potřebují vydat všechny firmy a společnosti, které mají v dnešním světě ambice dosáhnout dlouhodobého růstu, úspěchu a udržitelného rozvoje.
David Kirš: „Ničím se netrap a žij“
Tento člověk mě teď naprosto inspiruje – Eckhart Tolle.
Tím jak ukazuje, jak život a realita opravdu funguje. Když to uvidíme, už nikdy se nebudeme ničím trápit…
Veronika Heraltová: „Přeju si svou vlastní – mám chuť do ní psát…“
Pokud hledáte trochu jiný pohled na práci, tou správnou inspirací je kniha Tomáše Hajzlera – Peníze, nebo život?
Velmi zajímavě podaná kniha, která ve mně zpočátku vyvolala pocit jako kdysi Čtyři dohody v podání Jaroslava Duška. Tomáš Hajzler se nejdřív pozastavuje nad rodinou a výchovou dítěte. U mnoha myšlenek člověk pouze přikyvoval a usmíval se. Tomáš má prostě pravdu 🙂
Postavil proti sobě filosofii tradičních „matrixových“ firem a jak to mají, nebo by mohly mít, firmy moderní, které nepohlíží na člověka jen jako na číslo v řádku.
Mnoho hlubokých myšlenek mě přimělo přát si vlastní výtisk. Chci si tam psát své osobní poznatky – což do půjčené nejde :/
A co ve mě změnila? Dopřává mi vyšší pocit sebevědomí – nemusím se bát projevit svůj vlastní názor, a mít se více ráda v pracovní stránce osobnosti.
Kateřina Svobodová: „Růžová Panda mě ponořila do slov“
Je to jen týden zpět, co jsem si udělala radost a vyrazila osobně poznat jednu bloggerku a taky se od ní inspirovat v Umění slov. Oboje byl naprosto úžasný zážitek. Nejen, že jsem sebe samu překvapila a zapamatovala si hned na začátku jména všech zúčastněných, ale sáhla jsem si do svý písmenkový duše a zjistila, že ještě není tak hluboká, jak by bylo potřeba. Skvělý je, že mne to vůbec nezklamalo – naopak. Lačnila jsem po vědění víc než jindy.
Kromě typů k tvořivému psaní, jsme podstoupili nespočet cvičení, která nás měla dostat kousek dál, k výživnějšímu psaní. Nebudu lhát, pěkně jsem se zapotila nad nejedním kreativním úkolem.
Všem vzkazuji: „Jděte a zlepšujte se v tom, v čem máte pocit, že jste dobří!“ Nebuďte jen dobří, buďte výborní. Buďte vynikající. Buďte nepřekonatelní! Ten pocit z posouvání hranic, a objevování netušených možností ve vlastních schopnostech, je k nezaplacení…
Stanislava Mrázková: „Nechte se vést životem“
Víte, co se stane, když si naordinujete 10 dní bez internetu?
Můžete být dál posedlí vším tím, co se děje ve vašem životě, nebo vědomě pustit kontrolu a přenechat ji někomu jinému, třeba životu.
A k tomu vypnout celý svět „na drátě“ a naplno si prožít ten, který je přímo před Vámi.
Příběh, který si musíte přečíst celý – Co nabídne život, když člověk pustí kontrolu.