Přestože počasí za okny vůbec nepřipomíná prosinec z obrázků Josefa Lady a teploměr viděl mrazíky maximálně tak v televizi, přesto všechno, ať chceme či ne, za 8 dní tu máme Štědrý den. Jak štědrý bude, možná přemýšlíte už nějaký ten pátek. A možná už jste v koncích, protože nevím jak vy, ale čím jsem starší, tím míň si toho přeju od Ježíška, a víc si toho chci nadělit sama kdykoliv jen to je možné. Zkrátka prožívat takové vánoce po celý rok.

Když hledám tip, čím bych podarovala ženy a dívky ve svém okolí, nechám se inspirovat podobně naladěnými lidmi a tak si vždycky uvědomím, že ty neskutečné vánoce  nejsou nic nedosažitelného a že je to jen o tom, vědět co kdo chce a pak se nebát to plnit do té míry, jak je to jen možné. A to nejen na vánoce.

Pro inspiraci a tip jaký vánoční dárek vybrat pro ženu,  jsem oslovila ženskou část týmu Firmy 2.0 s otázkou:

Co by vám na vánoce udělalo skutečně neskutečnou radost?

Katka FišerováKatka Fišerová

Skutečně neskutečnou radost by mi udělala spokojenost našich zákazníků.
Teď před Vánoci jsme pro ně připravili novou verzi aplikace se spoustou nových funkcí a já bych byla moc šťastná, kdyby si ji dokázali užít.
Kdyby její přednosti vyzkoušeli ještě před Ježíškem a mohli si tak vychutnat klidné svátky. Celý tým, a především jeho vývojová část, pracovala na jejím spuštění dnem i nocí. A my všichni z ní máme skutečně neskutečnou radost.

Moc bych si přála, aby stejný pocit ochutnali i naši klienti.

 

Markéta DanišováMarkéta Danišová

Týden na chaloupce v horách, off, zasněžená tak, že se nikam nedostanu autem, jsem tam SAMA, jen se sebou a bez výčitek svědomí, maluju, tvořím rukama, čtu si a přemýšlím… a chci tam pec a saunu a svoje kočky 🙂

 

Alice KiršAlice Kirš

Letošní Vánoce, víc než kdy jindy, vnímám důležitost vztahů. Je to proto, že poslední dva měsíce je v mém životě opět můj tatínek, se kterým jsem se 5 let neviděla.

A skutečně neskutečnou radost (byť mi to ještě úplně nedošlo) mi udělalo právě dnešní setkání. Potkali jsme se u tatínka v nemocnici celá rodina: bratr, sestra i maminka. Cítila jsem velkou vděčnost za tuhle byť jen krátkou chvíli. Mám fakt Veselé Vánoce 🙂

 

Markéta MálkováMarkéta Málková

Úspěšně dokončené věci, které mám ještě přes sebou, a jít do Nového roku s čistým stolem.

Zasněžené Vánoce, lehký mrazík, procházky v přírodě, hodně pohádek u vyhřátého krbu, postavený sněhulák se synem a pracovna zamčená na 2 západy :))

 

Bohdana KabátováBohdana Kabátová

Když se zasním, tak skutečně neskutečnou radost by mi udělalo, kdybych si na Štědrý den mohla vychutnat teplo z ohně rozdělaného v domácím krbu. Ten je zatím v našich hlavách a postupně se začíná zhmotňovat, tak to asi nestihneme. Ale kdyby to nějakým mávnutím kouzelného proutku šlo, představa rozbalování dárků s mými milovanými u rozehřátého krbu se mi opravdu líbí 🙂

A když tak o tom píšu, tak jsem dostala nápad, který zrealizuji. Až přijde okamžik prvního zatopení v krbu, připravím pro každého doma u této příležitosti na oslavu nějaký malý dáreček. Tím svou představu naplním, byť v jiném termínu 🙂

 

Katka SvobodováKatka Svobodová

Neskutečnou radost mi udělá, pokud všechno do vánoc zvládnu a dosyta se před Štědrým dnem vyspím. A doufám, že se dobře prospím i pár dní potom, abych načerpala tak dlouhodobě chybějící energii… a inspiraci. Na letošní svátky mi udělá radost dobře ustlaná postel 🙂

 

A co by udělalo ty vaše vánoce neskutečné?

O lásce se někdy říká, že prochází žaludkem. Mám-li být upřímná, ona tak nějak prostupuje celé tělo – bez výjimky. Pokud je ale vaší láskou kuchtit něco lahodného v kuchyni, nebo se o tu lahodnost minimálně pokoušet, či naopak – jít si vychutnat exkluzivní um profíka, tohle pořekadlo hravě splníte. I u nás ve Firmě 2.0 se najde dost labužníků a tak přinášíme jejich šťavnatá svědectví.

A dostanete i recept, takoví už prostě jsme… Mlsní 🙂

 

alice_kirs_gurmanAlice Kirš: „Nechala jsem si zavolat kuchaře…“

Oba s Davidem jsme vášnivý gurmáni. Já mám dokonce řetízek se slovem gurmánka na krk – můj nejoblíbenější. Jídlo mě prostě baví a vaření obzvlášť. Proto také pořádáme gurmánské večeře.

Dneska se chci ale podělit o zážitek s kuchařem. Už dobrý rok se s Davidem hecujeme, že si po vynikající večeři v restauraci necháme zavolat kuchaře a osobně mu poděkujeme. Pořád se nedařilo, pořád to nebylo nějak ono, až do té doby než jsme navštívili restauraci Šupina a Šupinka v Třeboni.

Projížděli jsme Třeboní při návratu dobů ze sjíždění Vltavy a její bilboard mě hned oslovil. Stylově zpracovaný nás okamžitě nalákal. Našli jsme jí, ale bylo plno. V Šupině i v druhé restauraci přes cestu – Šupince. Řekli jsme si, že počkáme. Čuchali jsme, že to bude stát za to. A taky, že jo!

Restaurace obyčejná, ale jídelní lístek i personál neobyčejně příjemný. V menu jsme našli snad všechny druhy sladkovodních ryb, které jsme si jen uměli ze školních lavic přírodovědy vybavit.

Volba padla na filátko z pstruha s koriandrovým máslíčkem s grilovanou zeleninou a kapra s červenou řepou. Těmto chodům předcházela fantastická krémová rybí polévka. Chutnala i mě a to je co říct, protože já rybí polévku nejím (letos na Vánoce jsme poprvé udělala výjimku). Také paštika ze sumce byla naprosto skvělá. Dokonale vychucená.

gurman_alice

A hlavní chody? Pecka. Já ryby moc neprožívám (kromě vánočního kapra, toho miluju). Ryby mi vždy přišly takové nějaké mdlé, nevychucené, obyčejné. Ale tohle byla chuťová jízda. Tak skvěle upravené, chuťově vymazlené rybičky jsem ještě nejedla.

Takže ano, čekáte a tušíte správně! Nechali jsme si zavolat kuchaře, kterému jsme s nadšením za zprostředkování tohoto gurmánského zážitku poděkovali. Mladý kuchař (tak v mém věku) se nám vděčně a s úsměvem svěřil, že tahle restaurace aspiruje na best of restauraci v úpravě sladkovodních ryb v Evropě. Pro mě se jedničkou rozhodně stala už v ten den.

 

Markéta DanišováMarkéta Danišová: „Miluju plný dům přátel, které nakrmím…“

Moc ráda vařím, je to můj koníček. Miluju mít náš dům plní lidí, které můžu hostit :). Není nic neobvyklého, že jídla navařím víc, než dokážeme sníst, takže občas u našich přátel neplánovaně přistanou kastrůlky s jídlem.

Předpokládám, že většina mých kolegů vám poskytne recepty vegetariánské, zdravé či dokonce raw-food pokrmy. Já vám pošlu jeden pořádně masový, a navíc skoro bezpracný. Je ideální, pokud čekáte velkou návštěvu: večer si suroviny připravíte, ráno vše vrazíte do trouby a pak se dopoledne můžete věnovat návštěvě, zatímco se domem line báječná vůně.

Rozstřelené ražniči
Množství surovin si upravte podle počtu strávníků, všechno dáváme tak nějak ve stejném poměru.

Potřebujeme:

Vše dáme do hlubokého plechu, promícháme, osolíme, podlejeme vývarem, plech zakryjeme alobalem, rozehřejeme troubu na 170, vrazíme tam plech s masem a na dvě hodiny na něj naprosto zapomeneme (neodkrývat alobal!) V průběhu procesu si uvaříme jasmínovou rýži a za dvě hodiny můžeme podávat.

 

kac_2005Kateřina Svobodová: „Mám novou lásku“

Ráda dělám taková ta „rychlá jídla“ – neomáčková, jen hodit na pánev pěkný kus masa, trochu něco barevného v podobě všemožné doma dostupné zeleniny a tradááá – chutné jídlo hotovo.
Nedám dopustit na poctivý olivový olej a sádlo. Jenže pak jsem objevila kokosový olej. Dar z nebes – vlastně z kokosových palem a jejich úžasných plodů, které mimochodem zbožňuju i v sušené podobě jen tak samotné, nebo v čemkoliv od müsli počínaje, přes různé tyčinky a kokosky a koláčem či roládou konče.
Tenhle olej je naprosto úžasný na smažení. Ano, a hlavně na maso! A zeleninu taky. Nejen, že krásně voní při samotné akci, a váš byt tak neprošpikuje typická vůně škvařících se živočišných tuků, ale navíc nezanechává na mase žádnou chuť, pachuť, ale ani mastný film. Fascinující!
Palačinky jsou na něm naprosto boží. Buchtu krásně provoní a dodá zvláštní nádech, prostě jiný level než dostanete z másla. Stačí jen lžička. V detailech je kouzlo 😉
Kdo ještě nezkusil, rozhodně se o mnoho ochudil.

 

David KiršDavid Kirš: „Poznat ten okamžik kdy vařit bez receptu!“

Nikdy nevařím podle receptu. Dobře, málokdy. Vždy mám potřebu si přidat něco svého. A výsledek? Jak kdy. 🙂 Asi je to jako v životě. Člověk musí poznat, kde se řídit receptem někoho jiného a kde už je to jen na něm. Každopádně, je třeba si věřit. Takže v naší kuchyni jsem „skvělý“ kuchař, ale hlavní slovo mají samozřejmě ti u stolu.

 

A co váš gurmánský tip? Podělte se

Přináším Vám letní dávku naší firemní 2.0 inspirace – ryze ženskou.
Chtěla jsem napsat nějaký úvod, možná být i trochu vtipná, protože to mi někdy jde, nakonec jsem si ale řekla, že tohle žádný extra úvod nepotřebuje. Minimálně pro dnešek ne. Zkrátka jen sdílíme kousek naší duše, toho, co s námi právě rezonuje a popravdě řečeno, k tomu není potřeba nic dodat.

Snad jen: Inspirujte se!

Alice KiršAlice Kirš: „Dosáhněte něčeho velkého!“

Můžeme přijít o všechno kromě jediného. Nikdo nikdy nám nemůže vzít naši svobodu reakce na cokoliv kolem nás. Dobrý pocit je stav, pro který se můžeme prostě a jednoduše rozhodnout.

Když chcete dosáhnout něčeho velkého, jak se budete chovat? Budete si věřit a půjdete do akce nebo se budete vymlouvat?
Když budete čelit překážkám a výzvám, jak budete reagovat? Zůstanete pozitivní, optimističtí a půjdete dál nebo se vzdáte?

 

marketa-malkova-2Markéta Málková: „Minimalistické kouzlení“

Poslední dobou mě fascinují a zajímají meditace. To, proč jsem se o ně poslední dobou začala zajímat, je zklidnění mysli. Nevěděla jsem, kde a jak správně začít, ale stačilo si říci „Learning by doing“ a najednou to šlo 🙂

Najít si pár minut volna, ideálně ve stejnou dobu, vše co mě může rušit, vypnout (pokud to jde) a poslouchat svůj dech. Pomocníkem mi byl Leo Babauta. Stačilo opravdu málo a mohla jsem začít: „Jenom tak nenásilně pozorujte svůj dech. Vnímejte, jak nabíráte vzduch do plic a zase ho vydechujete ven. Jakmile si uvědomíte, že se nesoustředíte na dech a přemýšlíte o všem možném, jenom se vraťte zpátky a opět vnímejte svůj dech. A to je celé kouzlo.
Pravděpodobně se budete cítit klidnější a klidně můžete zopakovat vícekrát denně.

 

marketa-danisova-2Markéta Danišová: „Zablbněte si jak malí kluci“

Často se poslední dobou, když se potřebuju zklidnit, vracím k Božinčinému „tady a teď“. Sedím nebo ležím, vnímám, čeho se dotýká mé tělo, soustředím se na vůně, zvuky, pocity, chlad, teplo, svůj dech.

Já jsem měla v poslední době jednu obyčejnou, ale hodně silnou inspiraci. Seděla jsem sama hodně pozdě večer na zahrádce jedné restaurace a jen tak koukala kolem sebe, unavená a vyklidněná z koňského workshopu. Přišli tam dva dospělí chlapi, mrkli na průlezky, co tam byly, mrkli na sebe a šli na ně blbnout. A mně došlo, že jsem zase začala zanedbávat své vnitřní dítě a byla jsem spíš na vlně vnitřního muže. A došlo mi, že jsem v nerovnováze a že je třeba s tím něco dělat :).
Těším se na dovku….

 

stanislava-mrazkovaStanislava Mrázková: „Jak dojít až na vrchol? Stačí vykročit!“

Mě inspirovala před pár dny cesta na Lysou horu 😀
Před pár dny jsem se se svou starší dcerkou vydala pro ni poprvé na nejvyšší horu Beskyd. A v momentě, kdy jsme už měli vrchol na dosah, se začala radovat a řekla mi, že první půl hodinu se jí tak nechtělo, že to chtěla vzdát a říct nám, že jít nechce, ale řekla si, že si to nechá pro sebe a půjde.

A já jsem jí na to řekla: „A to je Viki přesně to, co dělí i v životě neúspěšné lidi od úspěšných. Ti neúspěšní poslechnou na startu svou lenost, obavy, strach z bolesti a námahy a nikdy se nedozví, že po prvním kilometru tohle všechno odezní a než se nadějou, jsou na vrcholu.“

10562527_498399623593689_6790953955456244717_o

 

kac_2005Kateřina Svobodová: „Vypněte hlavu a NIC NEDĚLEJTE“

Přistihla jsem se, že neumím odpočívat, že neumím vypnout. Vycvaknout systém a nechat volnoběh. I když jsem si už snad milionkrát řekla, že bych „si měla odpočinout“, stejně jsem nakonec našla kvadrilion věcí, které jsou naprosto neodkladné a nutně, ale opravdu NUTNĚ, se musí udělat právě teď, když jsem bez dětí a mohu svému času vládnout naprosto v plné míře.
Já ale ničemu nevládla. Nechala jsem se vláčet vším, co nestíhám a snažila se zběsile dohnat čas, který už dávno proběh kolem.
Tentokrát jsem to ale udělala úplně jinak… a bylo to BOŽÍ!

Jestli máte dojem, že odpočíváte – tak jako já, a po každém „odpočinku“ jste ještě víc vyšťavení a vystresovaní, tak věřte, že neodpočíváte. Musíte vypnout hlavu! Já vím, je to těžký, ale musíte to udělat. A přestat se bát, že vám něco uteče! Co by asi tak mohlo utéct (?), snad kromě vašeho života, pokud se na něj občas nepodíváte a nenecháte ho jen tak samostatně plynout a nedovolíte pohoupat vás na jeho vlnkách, který vzniknou…

A co inspiruje právě teď Vás?

Jedním z kréd týmu Firmy 2.0 je to, že se neustále vzděláváme ve svém oboru a učíme se od nejlepších a platí to napříč celým týmem. Na počátku května se do učení od nejlepších pustilye hlavy klientské podpory Firmy 2.0 – Markéta DanišováVáclav Růt  a vydali na školení „Majster komunikácie“ od Andyho Winsona až do krásného slovenského města Trenčín.

Navíc toto školení spojili s nově vzniklou tradicí členů Firmy 2.0, o které se také dočtete v rozhovoru níže.

Rozhovor: Majster komunikacie a den „dvojic“

Jak jste na toto školení narazili?

Jak je naším zvykem, hledali jsme způsob, jak být ještě lepší v tom, co děláme, Bohdana Kabátová nám doporučila ze svých osobních skvělých zkušeností Andyho Winsona, jemuž jsme neodolali, a bum, byli jsme přihlášení.

S čím jste ho spojili?

Na posledním živém setkání se nám ve firmě narodila nová milá tradice: abychom se ještě lépe poznali a vyvážili nedostatek osobního kontaktu při práci, kdy se vidíme častěji po skypu než osobně, každý měsíc si rozlosujeme dvojice, které spolu stráví den podle své úvahy, buď mohou spolu-pracovat, nebo práci hodí za hlavu a budou se jen bavit, důležité je, aby byli spolu. Ruka losujícího Davida spojila poprvé zrovna nás dva.

Jaký byl váš společný den, co vám dal a že by vám i snad něco vzal?

Markéta
Protože donedávna jsme byli s Vašíkem v jednom týmu (Smartemailing), troufám si říct, že se známe už docela dobře. Zašli jsme si na večeři, povídali si a večer si užili hromadu srandy u vymýšlení a focení nezveřejnitelných fotek :D. Přesto jsem na Vašíkovi objevila vlastnosti mně dosud utajené:

Jako máma dítěte celiaka jsem zvyklá s sebou jídlo vozit, protože ne všude narazíte na vhodnou stravu. Oproti tomuto zvyku jsem na cestu vyrazila vybavena pouze láhví vody a dvěma tyčinkami deli s tím, že si cestou něco koupíme. O to mileji mě překvapil Vašík vybaven pečlivě namazanými a proloženými houskami a krabičkou s nakrájenou mrkvičkou a paprikou.

Naprosto jsem netušila, že Vašík je člověk, který se nechá okouzlit krajinou, a pro snídani vybral nádherné místo s výhledem na louku, řepkové pole a les. Sice byla příšerná zima ☺, ale byla to krásná snídaně. Od té doby jsme se krajinou kochali oba a celou tu dobu strávenou spolu jsme si měli co povídat a opravdu jsme byli rádi, že jsme mohli být spolu.

Vřele vám takovéto dny pro posílení vztahů s kolegy můžu doporučit a moc se těším na další kolo a na člověka, kterého mi ruka losujícího Davida vybere.

Václav:
Celý den byl suprovej. Jak po stránce obsahu, tak společnosti Markétky. Jediný nedostatkovým zbožím byla ke konci dne energie. Večer předtím jsme byli společně na večeři a pak jsme kecali snad do 2 ráno. Vstávání před 6 a celodenní školení mě pěkně vyšťavilo. Takže co mi celý den s Markétkou dal? Spoustu zábavy, povídání, příjemných zážitků a vzal mi energii. Tu jsem ale rychle doplnil a zůstaly pouze příjemné vzpomínky a znalosti ze školení ☺

Andy

Jaká byla hlavní myšlenka tohoto školení?

Václav:
Šlo o to se naučit, jak být pánem rozhovoru, umět vést druhou osobu rozhovorem tak, aby se v něm cítila dobře, důvěřovala mi a řekla mi tak vše, co potřebuji zjistit pro to, abych jí pomohl v rámci technické podpory, kde pracuji.

Markéta:
Co nejrychleji se nacítit na člověka, s ním jsem kontaktu, vyvolat v něm pocit pohody, dosáhnout toho, co potřebuji, bez pocitu ztráty na obou stranách, a naučit se techniky, jak toho dosáhnout.

Co vás nejvíce oslovilo na semináři Majster komunikacie?

Markétka:
To, jak bylo školení vedeno, sotva jsme si sedli, už jsme vstávali a šli rovnou do praxe. V minulosti jsem se již intenzivně věnovala neverbální komunikaci a část školení byla o ní, tohle je téma, které mě neomrzí nikdy. Naprosto mě uchvátil trénink, kterému jsem věřila ze začátku nejméně, totiž technika „ako čítat z očí.“

Bylo pro mě naprosto fascinující pochopit pravidla a zjistit, že fungují téměř na sto procent. Nepokoušejte se mi od teď neříkat pravdu, poznám to! ☺

Václav:
Nejlepší byla tvorba „raportu“, tedy vztahu s druhým člověkem v rozhovoru, jak s ním navázat co nejrychleji vztah, aby mi důvěřoval. Super byly i vhledy do výchovy dětí, které třeba jednou využiji :))

A v poslední části školení jsme probírali i krizové situace, jak zachovat chladnou hlavu, nebrat si věci osobně apod. Což je jedna z věcí, s kterými bojuji a stále se učím.

S čím se hodláte v souvislosti s nově nabytými poznatky poprat a na co se zaměřit?

Markétka:
Nezapomenout na věci, které jsme se naučili, a naučit se je přirozeně používat ve vzájemné komunikaci. Metoda zvládání konfliktů mi již pomáhá v osobním životě, zdokonaluji se i v písemném styku se zákazníky.

Václav:
Určitě na řešení krizových situací, kdy se něco nedaří, klient je naštvaný a já se mu snažím vysvětlit, že opravdu udělám co bude v silách podpory, aby se našlo řešení situace a obě strany byly tak spokojené! ☺

Plánujete se dále vzdělávat, jít na další školení nebo seminář?

Václav:
Mívám problém druhou stranu přesvědčit o tom, že jeho řešení není moc vhodné a měl by postupovat jinak, ale nikdy se v té chvíli na to moc necítím mu to jen tak „vmést“, takže bych se chtěl určitě naučit a vzdělat v asertivní komunikaci.

Markétka:
Ledva jsem dojela domů, našla jsem si další, na které jsem se hned přihlásila. Týká se telefonické interaktivní komunikace. Moc se na něj těším, a taky na to, jak nově nabyté zkušenosti předáme ostatním kolegům z firmy na podpoře.