Petr Starý. To jméno dnes slyšíte prvně, ale věřím, že ne naposledy.
Je mladý, má sny a obrovskou chuť je realizovat. A také ví, že tohle nestačí. Když jsem poprvé, jen v náznacích, četla jeho nápad, zaujalo mne to. Nejvíc asi to, jak jasně o tom všem mluvil. Ale až teprve tímto rozhovorem jsem odkryla s jeho podnikatelskou touhou i jasnou vizi a obrovskou motivaci udělat ze svého nápadu reálné podnikání…
Petře, začnu netradičně – jaký je to pocit, když vám někdo vyká?
S vykáním mám pořádnou zkušenost až teď na střední škole. Učitelé nám vykají, chovají se k nám už jako k dospělým lidem. To, že mě někdo bere jako dospělého, mi dává sebevědomí, a to především v tom co dělám.
Tuhle otázku bychom měli asi vysvětlit: Petře, kolik vám je a co aktuálně děláte?
Je mi 15 let a nedávno mi skončily prázdniny, které jsem strávil převážně v tátově firmě, kde jsem byl na brigádě a získal jsem zde spoustu nových zkušeností. Jsem přesvědčen, že mi tyto zkušenosti velmi pomůžou ve vlastním podnikání, a tak budu mít všechno jednodušší.
Naslouchám názorům a radám druhých, protože vím, že zkušenosti, které mi předávají, mě posouvají o míle dál a dál. Zatím jsem „expert teoretik“.
O jakých zkušenostech teď konkrétně mluvíte? Jaká myšlenka vás v poslední době nejvíc posunula?
Zkušenosti o tom, jak to funguje ve firmě, kde se můžou vyskytovat chyby nebo naopak úspěchy. Že i věc, která se zdá být jednoduchá, tak jednoduchá vůbec nemusí být.
Nedávno jsem si přečetl citát Steva Jobse „Nejsme první, kdo do téhle hry vstoupili, ale budeme těmi nejlepšími“. Přesně tohle je myšlenka, která mě, tedy především psychicky, posunula dál.
Pojďme se ještě chvíli bavit o vás a o tom, jak (vy)užíváte svůj čas…
Věnuji se rozvíjení své osobnosti – pochopitelně jako každý.
Na některé věci mám pro někoho trochu zvláštní názor. Například, že je velmi důležitý prostor, ve kterém člověk tráví svůj každoden, protože nás extrémně ovlivňuje. Tím mám na mysli, že když budu žít v neuklizeném, neuspořádaném malém domě či pokoji, budu úplně stejný jako tento prostor. Budu uzavřený, nesebevědomý, nevýrazný člověk, který bude mít v hlavě úplně stejný nepořádek jako je v tom pokoji.
Proto jsem rodiče požádal o tu největší místnost v domě, kde si buduji jednoduchost použitím bílého, hranatého nábytku, příjemného osvětlení, a především soulad každého předmětu v něm. Věřím, že jednou budu velký a výjimečný, stejně jako tento pokoj v našem domě.
Dále mě baví vařit a snažím se zdravě se stravovat.
Pak se věnuji takovým těm běžnějším koníčkům je například rybaření, natáčení outdoorových videí, kreslení nebo třeba jízdě na koni (tomu se bohužel v poslední době aktivně nevěnuji).
S vlivem prostoru na člověka souhlasím… a tak mne napadlo, zda k uspořádání prostoru využíváte principy Feng shui, nebo to řešíte nějakým vnitřním „šestým“ smyslem?
Všechno dělám podle vlastní intuice. Všechno dělám tak, aby se mi to líbilo a působilo to klidným dojmem. Líbí se mi kontrasty barev, čisté linie a výrazné předměty, které vzbuzují pozornost, ale zároveň neruší harmonii celého pokoje.
Mým cílem je vybudovat si interiér svého pokoje tak, aby každý, kdo vejdete dovnitř, na první pohled poznal moji osobnost a díky atmosféře, kterou si pokoj sám vytváří, mu přejel mráz po zádech.
Co vy a podnikání? Jak vnímáte možnost vlastního podnikání a co to pro vás znamená?
Aktuálně to pro mě znamená strašně moc. Miluji, když můžu celý den studovat a vymýšlet strategii svého podnikání. Kdyby mi to z nějakého důvodu nevyšlo (což si vůbec nepřipouštím), trvalo by mi pár týdnů, než bych se z toho oklepal a vymyslel nový plán, který by mě znova postavil na nohy. Bylo by to pro mě jako ztratit nejlepšího kamaráda, byl bych z toho psychicky vyčerpaný a otrávený.
Možnost vlastního podnikaní vnímám jako velice výjimečnou. Tento zvláštně výjimečný pocit ve mně vyvolávají především lidé kolem mě a také já sám, také si připadám výjimečný.
Lidé, přátelé, ale i nepřátelé, mi jsou jako souzeni, v každém z nich vidím něco, co mi neuvěřitelně pomáhá v rozvíjení sebe samotného. Jsou jako hlavní předměty ve škole života, které mě učí ty nejdůležitější dovednosti.
Velkou výhodou, která mi umožňuje začít podnikat, je, jak jsem už zmiňoval, můj táta. Díky tomu, že on sám má svoji firmu, kde mimochodem vyrábí také nábytek, mi může s čímkoliv poradit a varovat mě před některými chybami, kterých se třeba i on sám někdy dopustil. Myslím, že právě díky němu a vlastnostem, které jsem po něm zdědil, mám tu výjimečnou možnost podnikat už v 15 letech.
Jaké konkrétní vlastnosti to jsou?
Jsem empatický. Podnikání a pomáhání lidem mám v krvi.
Neznám nikoho ve svém okolí, kdo by se o podnikání v mém věku zajímal a vlastně neznám nikoho, kdo by měl takovou chuť podnikat jako já.
Čtu knihy o podnikatelích, sleduji videa podnikatelů, zajímám se o vytváření webových stránek, o to jak má vypadat zajímavý e-mail, o nové produkty různých firem atd. Od mala miluji, když druhého nějak můžu překvapit, udělat mu radost. Zkrátka vášeň k podnikání je to, co jsem po tátovi zdědil.
Vy jste už nakousl svůj podnikatelský záměr, který se týká nábytku. Prozradíte víc?
Mám svoji vizi, která je jako obrovská stavba, kterou je jen potřeba zrealizovat. Chci a budu prodávat luxusní jídelní židle, které budou vyráběny z velmi kvalitních materiálů a zkonstruovány elegantně a jednoduše.
Chci vytvořit svoji značku, kterou každý bude znát a mluvit o ní se slovy týkajícími se především vysoké kvality. Budou stvořeny pro osoby s obdivem moderních, uměleckých předmětů, které okouzlují především svým praktickým využitím. Budou hlavně pro luxusní kavárny a restaurace a jednotlivce s vyššími nároky na kvalitu svého nábytku.
Se zákazníky budu maximálně komunikovat a plnit všechna jejich individuální přání v podobě možnosti vygravírovat cokoliv na zahnuté opěrátko, například logo restaurace, a dát jakýkoliv odstín barvy jejich židlím. Přesnější informace o židlích a mých dalších plánech či produktech, budou zveřejňovány postupem času na mé facebookové stránce.
To je velmi jasná a nadmíru konkrétní představa, kterou by vám mohl závidět kdejaký podnikatel. Jak vás tohle celé vlastně napadlo? A proč zrovna jídelní židle?
Jednou jsem tak seděl a přemýšlel, na čem bych mohl postavit svoje podnikání. Co bych mohl nabízet. Napadlo mě, že jelikož už mám nějaké zkušenosti s nábytkem z tátovi firmy a jsem na umělecké škole na oboru design interiéru, tak by se moje podnikání také mělo točit kolem nábytku.
Dále jsem přemýšlel, co z nábytku není moc velké, aby to bylo dobře skladné, co je takový univerzální kus nábytku, který potkáváme prakticky kdekoliv a co za nábytek se dá vyrábět ze dřeva. Ideální jsou pro to židle. A jelikož miluji jídlo, tak jídelní židle.
Miluji návštěvy restaurací a bylo by mi ctí podílet se na kráse interiérů těchto posvátných míst.
V jaké fázi realizace právě teď jste?
Právě dokončuji modelaci židle ve 3D programu, kde stanovuji přesné rozměry a důmyslně promýšlím samotný design, především aby působil jednoduše a čistě. Ve chvíli, kdy židle bude dobře promyšlená a budu už v ruce držet výkresy s kótami, tak za sebou budu mít myslím tak 40 % úspěchu.
Bez skvělého produktu můžu na celé svoje podnikatelské plány zapomenout.
Správný produkt je rozhodně důležitý, přesto je to jen dílek skládanky. Co vy sám považujete v úspěšném podnikání za nejdůležitější?
Nejdůležitější je podle mě způsob přemýšlení. Musíte myslet pozitivně a umět si přebrat důležité myšlenky od těch, které vás jen zdržují. Dále si musíte umět přebrat rady druhých, ty jsou totiž velkým zdrojem informací, které získávám.
Kolikrát se mi někdo snaží pomoci, ale naopak mě od aktivity jen odrazuje. Někdo by tak mohl propadnout beznaději, že vše, co dělá, je k ničemu, ale právě v těchto chvílích musíte být silní a říct si, že vám je jedno, co si myslí, že si za tím stojíte a nic vás nezastaví. Pak to pořádně promyslet s chladnou hlavou, jestli na tom, o čem mluvil, nebude i trocha pravdy.
Podle mne je tedy nejdůležitější umět skvěle pracovat se svými myšlenkami. A to nejen v podnikání, ale i v reálném životě.
Vrátím se k samotné realizaci – co je ještě třeba udělat, vyřešit a zařídit, než se na vaši židli v nějaké restauraci usadíme a vypijeme si kávu?
Ještě mě čeká dlouhá cesta, která je náročná především na čas, obzvlášť, když při tom studuji. Nejprve musím dokončit tvar a rozměry židle, na čemž právě pracuji, potom vyrobit první zkušební model, natočit o židlích prezentační video, vytvořit webovou stránku, získat potenciální zákazníky a vyřídit různé papírování, abych mohl už v patnácti letech podnikat.
Dále musím uzavřít dohodu s firmou, která mi židle bude vyrábět, ale hlavně musím promyslet výrobu tak, aby židle byly vyráběny efektivně, to znamená kvalitně, ale rychle. Tohle by mělo mým zákazníkům ušetřit nějaké peníze.
Následně se chci zaměřit na svoji originální strategii prodeje a na marketing. Vím, že mi pár firem bude konkurencí, proto musím zákazníkům ukázat, v čem jsou židle tak výjimečné a celkově svoji odlišnost. Chci vše hodně zautomatizovat, abych vše nemusel dělat ručně. Proto se chystám používat nejnovější aplikace například na automatické rozesílání e-mailů, zkoumání grafů úspěšnosti e-mailů, a tak dále.
Vždy se počítá až to, co člověk udělá, ne to, co ví, proto je realizace mých plánů to nejdůležitější, co mě teď čeká.
To je spousta práce, ale velmi promyšlená. Vím, že s něčím vám pomůže OnlineAcademy Club, který se chystáte studovat po našem rozhovoru. Co od toho očekáváte?
Očekávám, že mi to přinese spoustu dalších inspirací do mého podnikání, dá mi to motivaci a posune mě to o další dva kroky kupředu. Jsem přesvědčený, že Davidovy rady jsou velmi cenné a upřesní směr mého přemýšlení. Natáčí spoustu zajímavých videí jako například „Jak přemýšlejí úspěšní lidé„… tato videa mě velmi inspirují…
Jako první se chystám natočit video o svém podnikání, kterým odstartuji sérii videí, které mám v plánu o sobě a židlích natáčet.
Na závěr budu zvědavá a ráda bych, abyste nám prozradil jaké máte plány do budoucna (i ty nepodnikatelské)…
Především si chci splnit svoje sny a vize, žít si život, který mě bude dělat šťastným.
Být spokojený a nadšený ze svého života beru jako ten nejdůležitější úkol, na který by se měl zaměřit úplně každý. Chci poznávat nové věci, lidi i země a k tomu v dnešní době potřebuji jedinou věc – peníze.
V mé osobnosti se ukrývá touha být závislý jen sám na sobě a hlavně být svobodný a schopný realizovat každý – někdy i šílený – nápad, co mě právě napadne. Proto jako jedinou cestu vidím podnikání. Podnikání mi zároveň přinese i peníze pro uspokojení mých potřeb.
Po letošních prázdninách jsem nastoupil na Střední uměleckou školu v Brně na obor design interiéru, kde jsem se na talentových zkouškách umístil třetí ze 44 uchazečů. V průběhu čtyřletého studia střední školy bych chtěl s kamarádem přestoupit na střední školu na Floridu. Když z nějakého důvodu nebudu moci přestoupit už na střední školu, chtěl bych tam studovat alespoň školu vysokou.
Druhá možnost studia vysoké školy je v Brně, architektura, kde bych se chtěl věnovat moderním stavbám, domům jako stavěl Joseph Eichler v Kalifornii. Kalifornie je díky těmto překrásným domům jedním z prvních států, které bych chtěl navštívit.
Petře, děkuji za rozhovor a držím palce!
Více o Petrovi a jeho podnikatelských krocích najdete na FACEBOOKU
To, jak přistupujeme k sobě samému, se promítá nejen do našeho osobního života, ale i do profesního. Pokud jste člověk, který vede tým lidí, a pokud je nejen vedete, ale i osobnostně posouváte jako mentor, je více než žádoucí, abyste byli příkladem. A příkladem jste tehdy, když žijete, co hlásáte…
V lednu 2014 spustil tréninkový online program, ve kterém lidem pomáhá, krok za krokem, nastartovat cestu k pravidelnému pohybu a motivuje je ke zdravému životnímu stylu. Tehdy prvně mluvil před kamerou. Nevěděl nic o tom, jak natáčet a stříhat videa. Neměl ani dost času, a přesto tímto nápadem začal něco výjimečného.
Tomáš Jehlička, trenér fitness, autor online fitness programů a motivátor.
Od mala sportoval, ale i on prošel svou cestou pokusů a omylů, než přišly první výsledky a nápad s webem s online cvičením. A neskončil jen u něj… Přesto se v dnešním rozhovoru chci soustředit hlavně na ten, který jsem měla možnost jako uživatel sledovat od samého začátku: Výzva 21 dní.
Ale začneme pěkně od začátku…
Tomáši, kdy si ty sám začal s posilováním a kdy přišly první výsledky?
Tohle je těžké říct přesně, protože od mala jsem se věnoval sportu. Zhruba na začátku puberty mi rodiče pořídili činky a jako většina amatérů jsem dělat kliky, bicepsový zdvihy a lehsedy. Do toho jsem začínal s fotbalem a opouštěl tréninky tenisu.
Tehdy jsem cvičil bez konkrétního plánu a bez jasného cíle. Neměřil jsem své pokroky. O jídelníček jsem se vůbec nestaral a jedl, co mi přišlo pod ruku. Nicméně po pár měsících jsem viděl náznaky toho, že se někam posouvám.
Náznaky změny a změna je ale rozdíl. Cos musel začít dělat jinak, abys dosáhl svého cíle?
Chtělo to získat více informací a nejbližší zdroj byl pro mě internet. Hledal jsem na českých kulturistických portálech a diskusích, ale nefungovalo to podle mých představ. Zabrousil jsem tedy na anglicky psané weby, kde se mi otevřelo téměř nekonečné pole možností a informací. Postupně jsem nacházel to, co jsem chtěl a inspiroval se od trenérů, kteří se zaměřovali na posilování doma a s vlastní vahou těla. Vyzkoušel jsem sám na sobě intenzivní tréninky, které mě konečně dostaly do formy, i když všichni jinak doporučovali pomalé klusání podle tepové frekvence.
To mi otevřelo oči, protože se mi zdálo, že tu každý žije v nevědomosti a nezná nic moc jiného. Tehdy mě napadlo, že to můžu změnit a mluvit o tom, co moc lidí ještě neznalo – o intervalovém tréninku – a ukázat lidem, jak posilovat doma bez drahého náčiní.
Proč ses rozhodl věnovat fitness profesionálně?
Asi bych neřekl přímo fitness, i když to zastřešuje vše, co dělám v osobním životě a taky i pro ostatní lidi. Mě je spíš bližší zdravý životní styl, přestože je to hodně zprofanované. Jde o to, že žiju podobně jako většina lidí. Během dne pracuju a navečer si zatrénuju. Nechodím na žádné soutěže ve slipech, ale jednoduše se starám o to, co jím, pravidelně trénuju a překonávám sám sebe. Proto mi výraz fitness moc nevoní. 🙂
Každopádně je těžké říct jeden konkrétní důvod nebo moment, kdy jsem se rozhodl tomu věnovat. Jak už jsem psal, vždy jsem měl ke sportu blízko. Na druhou stranu jsem ale nikdy nevypadal tak, jak bych chtěl, což mě přivedlo k posilování. To byl asi prvotní impulz. Nebylo to ale moje svobodné rozhodnutí a podobně jako u většiny lidí za tím byla vnitřní nespokojenost…
Pak jsem začal hodně číst a hledat rady na internetu, jak už jsem psal. Přicházel jsem tomu víc a víc na chuť. Když se mi začalo dařit a bylo to na mě vidět, tak mi brácha navrhnul, jestli nechci založit stránku o cvičení, protože sám tehdy vytvářel weby. Cvičil jsem výhradně doma a tak přišel nápad založit portál Cvičení doma. Tím to všechno začalo.
Zprvu se mi ta myšlenka nelíbila a vůbec se mi do toho nechtělo, protože začínalo léto a já měl celé 2 měsíce prázdnin před sebou. Navíc jsem si v té době nemyslel, že vím tolik, abych někomu mohl říkat, co má a nemá dělat. Nakonec jsem ale prázdniny vyměnil za sestavování tréninků, natáčení a focení cviků, psaní článků a dalších textů, abychom v září mohli stránky spustit.
Ani jsem si nedovedl představit, jak moc mě to začne bavit a lidem se to taky moc líbilo. Přestože jsem si myslel, že nevím skoro nic, tak jsem měl pořád mnohem větší znalosti než drtivá většina začátečníků. Nebojím se říct, že jsem v tom našel jednak smysl života, protože předávat své zkušenosti a znalosti je skvělá věc, a za další se z toho po mnoha letech stalo i živobytí. Za to díky moc všem mým fanouškům a příznivcům.
Výzva 21 dní – záběr z prvního videa ZDARMA
Wow, krásný příběh kdy člověk následuje svou vášeň. Ale to ještě není ta chvíle, kdy si spustil Výzvu 21 dní…
Ano, to máš pravdu. Pochopitelně s tím, jak se portál Cvičení doma rozrůstal, začalo se víc a víc lidí ptát, co by měli jíst, jak mají cvičit a jestli bych jim nesestavil individuální plán. Bylo jasné, že na sobě chtějí makat víc a pokračovat v tom. Proto jsme po pár letech vytvořili web www.trener-online.cz, kde jsme s lidmi pracovali více do hloubky. Už se to ale vzdálilo původní myšlence cvičení doma, a tak jsme přemýšleli, jak se lidem opět přiblížit a napadlo nás představit vše na videu.
Jak tedy vlastně Výzva 21 dní vznikala?
Začátky byly krušné. Dodnes vzpomínám, že to bylo nejnáročnější pracovní období, které jsem zažil. Tehdy jsem neměl nikoho, kdo by mi pomohlo se stříháním videí, natáčením a dalšími věcmi. Taky jsem nikdy předtím nemluvil na kameru a všechno se to seběhlo poměrně rychle. Do toho mě koncem ledna čekala nelehká zkouška ve škole.
Proto mě pobavilo, když se tehdy na setkání Digital Summitu někdo zeptal: „Kde mám najít čas na natočení jednoho videa týdně?“ Zkrátka leden 2014 byl měsíc bez víkendu a bez volna. Přelívalo se to z práce do školy a ze školy do práce. Ovšem toto nabité období přineslo i své ovoce a započalo něco výjimečného. 🙂
Někdo řešil jak točit jedno video týdně a ty sis našel čas na celý program. Odhadneš kolik hodin práce si tomu věnoval a co bylo tehdy – kromě videa – nejtěžší?
Přiznám se, že svou pracovní dobu nemám pevně stanovenou, ale vím, že to nekončilo mnohdy ani v deset večer… Ze začátku byl problém říct na kameru souvisle a srozumitelně několik vět najednou. V reálu pak takovým stylem natáčíte 4 minuty videa klidně i 3 hodiny, a to člověka hodně vyčerpá. Tomu ale předchází příprava textu, abych se neopakoval a celá řeč dávala smysl. To zabere taky nějakou tu hodinku. Nakonec je třeba si přehrát jednotlivé záběry, dát je dohromady, sestříhat je a uložit finální video, které nahrajete na YouTube.
Chodil jsem tehdy spát dost pozdě a vstával poměrně brzo, protože hotovým videem práce nekončí, ale spíš začíná, jelikož je člověk zaplaven komentáři na Facebooku a emailu. Takových 10-12 hodin denně se tomu člověk určitě pověnuje.
Nejtěžší však bylo tohle všechno skloubit s dalšími aktivitami a věnovat se taky svým blízkým. Naštěstí se takto extrémní období neodehrává tak často, aby člověk nemohl zatnout zuby a zvládnout to.
Výzva 21 dní – motivační video v programu zdarma
Začalo to tedy jediným videem na webu trener-online.cz. Kolik lidí prošlo historicky první Výzvou 21 dní?
Tady si nejsem jistý, jestli vím přesné číslo. V průběhu dalšího vývoje jsme změnili poskytovatele emailové komunikace a k původním statistikám už teď není přístup. Pamatuji si ale, že za prvních 5 dní, než se Výzva přímo spustila, v lednu 2014, čekalo na první video téměř 4.000 lidí. V průběhu dalších tří měsíců se ale toto číslo rozrostlo na 25.000 lidí.
Vzpomínám si na ten pocit, když jsem loni o prázdninách dostala pozvánku k nové Výzvě 21 dní. Nový web, nová videa, vyladěné e-maily – byla to úžasná změna. Co se za těch 8 měsíců vlastně stalo?
Jednak jsme několik dalších týdnů pracovali na Pokračování Výzvy, protože každému je jasné, že 21 dní nestačí na skutečné zázraky. Potom jsem potřeboval taky nějaký odpočinek, který ale bohužel nebyl tak dlouhý, jak bych si představoval. Jak jinak přišla na řadu škola a dvojí státnice a těm předcházelo stěhování. Nicméně červen a červenec jsme se opět zaměřili na posun Výzvy dál.
Tvořili jsme web a taky novou část videí zdarma, kde jsme se více zaměřili na motivaci a vysvětlení základních principů přeměny postavy, protože právě tyto základy většině lidí chybí. Stejně jsme si uvědomovali, že moc lidí neví, kdo jsem, co dělám a jak jsem se k tomu dostal, a proto jsem účastníkům rekapituloval i svůj příběh.
Toto jsou ale věci víceméně viditelné na první pohled. Pak je tu ale programátorská a technická část, kde se musí nastavit automatické procesy pro všechny emaily (celkem jich je už 176), pro platby a další oznámení.
Spousta práce! Ale zpět k samotnému projektu. Jak už si sám zmínil, Výzva 21 dní není tvůj první projekt, v čem je tedy jiný?
Výzva je hodně odlišná, jak po uživatelské tak po technické stránce. Pro účastníky je nejprve k dispozici 14 videí zcela zdarma, kde s nimi cvičím, pracujeme na změně jejich postoje, hodně na motivaci a taky zabrousíme k zamyšlení nad jídelníčkem, aby si odnesli kompletní informace. Dále je čeká 21 dní plných drobných změn. Nechci po lidech, aby ze dne na den změnili své dlouho zaběhlé zvyky, a proto postupujeme krok po kroku – den po dni. Vše je natočeno na videu a funguje taky plná individuální podpora skrze komentáře pod jednotlivými videi.
Každý den mají účastníci pouze 1 úkol, což zvládnou opravdu všichni. Postupně tak začnou trénovat, změní svůj jídelníček, podpoří svou motivaci, vidí změny a nejsou zatíženi příliš mnoho věcmi najednou. Jakmile si vše osahají, spojíme to dohromady a přidáváme k tomu další a další úpravy, aby jejich režim byl maximálně vyladěný.
Po technické stránce zase funguje hodně věcí automaticky, jak už jsem se zmínil. Jednotlivé emaily tedy chodí každému individuálně bez našeho přičinění, což nám dává čas odpovídat na dotazy, rozvíjet projekt dál a pracovat na nových věcech. Za to patří velké díky systému SmartEmailing a celému jejich týmu včetně Davida Kirše.
Stejně tak při objednávce se automaticky posílá faktura a po úhradě jsou zákazníkovi zaslány přihlašovací údaje a bonusy. O to se zase stará FAPI. Díky tomu se do Výzvy přihlásilo přes 100.000 lidí a prémiovým programem prochází či prošlo přes 3.000 účastníků.
Výzva 21 dní – z natáčení v Alpách
Teď o prázdninách jsi spustil další vylepšenou verzi Výzvy 21 dní, jestli dobře počítám tak čtvrtou. Jsou to změny, ke kterým tě motivují účastníci předchozích výzev?
Změny vychází spíš z naší iniciativy posouvat projekt neustále dál a předávat lidem větší a větší hodnotu. Proto jsem pro lidi připravil speciální členskou sekci, která je zdarma a mají v ní video-tréninky na 4 týdny s ukázkami cviků a motivačními videi o stanovování cílů, posílení pozitivního postoje a disciplíně.
Pár měsíců předtím jsem ale pro členy prémiového programu vytvořil Výzvu pro pokročilé, o které jsem naprosto přesvědčený, že bude mít skvělé výsledky a ukáže lidem jejich plný potenciál kondice, síly a vyrýsované postavy.
Vyrýsovaná postava je třeba i můj cíl v rámci Výzvy 21 dní. Co vnímáš jako největší problém v cestě za zdravým a pevným tělem?
Toho by se dalo vymyslet hodně, ale asi největší problém mají lidi ve své hlavě. Když člověk cvičí a stravuje se zdravě, pak podle toho i vypadá. Je to zcela prostý zákon akce a reakce. Bohužel v dnešní době internetu mají lidi přístup na tisíce webů o cvičení, jídle a hubnutí, a během několika minut si mohou přečíst 5 různých názorů na stejnou věc.
Když máte na výběr z příliš mnoho možností, tak si nakonec nevyberete vůbec nic…
S tím taky souvisí, že lidé nevydrží dostatečně dlouhou dobu, aby viděli výsledky a chtějí úžasné změny za pár týdnů. Proto si najdou další skvěle vypadající program na hubnutí a zkusí ho. Opět u něj nevydrží a takhle to jde dál.
Vše to ale souvisí s tím, co se odehrává v naší hlavě. Abychom začali cvičit a vydrželi u toho, musíme mít motivaci, která vychází z nás samotných. Musíme mít tu hnací sílu uvnitř v sobě a díky tomu si vytvořit pozitivní zvyky – že budeme pravidelně cvičit a zdravě jíst. Proto se na začátku Výzvy 21 dní zaměřuji právě na nastavení pozitivního uvažování nad zdravým životním stylem.
Ve Výzvě se ti ale nastartování motivace daří. Jakých nejzajímavějších výsledků dosáhli klienti během těch 3týdnů?
Typicky se lidem podaří zhubnout 2-5 kilo a několik centimetrů, ale nejzajímavější je změna jejich pohledu na věc. Zpravidla si totiž nevěří, protože už leccos vyzkoušeli a vždy to nakonec dopadlo špatně. Tady ale po 21dnech vidí, že to šlo poměrně hladce a baví je to. Sice změna není až tak dramatická, ale zato si dovedou představit takto žít i nadále. Stačí tomu dát volný průběh, pokračovat týden co týden v nových video-trénincích a jíst zdravá a chutná jídla. Jakmile si lidé projdou dalšími 9týdny Pokračování Výzvy a mají za sebou celých 12 týdnů programu, shodí okolo 10 kilo a uberou 12-18 cm v pase.
Ovšem zdaleka největším skokanem byl Pavel, kterému se v rámci naší soutěže podařilo za první 4 týdny shodit 15,5 kilo a rovných 20 centimetrů v pase. To je vskutku obdivuhodný výsledek!
Výzva 21 dní – přeměny před a po: Pavel
Na závěr se musím zeptat: Tome, jaký je to pocit vidět, jak měníš lidem životy?
Je to pochopitelně úžasný pocit a ještě více jsem si to uvědomil po zhlédnutí filmu Proměna (The Shift) od Wayna Dyera. Někdy si to ale úplně neuvědomuji, dokud to od lidí přímo neslyším. Je ale vidět, že se moje poselství šíří dál a dál a lidé si to říkají navzájem. Jen si říkám, že by lidé mohli být ještě sdílnější a otevřenější. Hodně lidí si své úspěchy nechává pro sebe, což je škoda. Na druhou stranu jsem optimista a věřím, že se to časem bude měnit k lepšímu 😉
Díky Tome za úžasný rozhovor a přeji Výzvě 21 dní další spokojené klienty, kteří změní nejen svou postavu k lepšímu 🙂
Přidejte se i vy a začněte Výzvu 21 dní!
Dnešní doba je přeplněná informacemi a ne vždy nás baví číst nekonečně dlouhé texty. Nejen na webech. Ale s videem… to je jiná!
Znáte ty chvíle „zrychleného žití“ kdy chytáte jen ozvěny událostí? Tak přesně takhle bláznivě, občasně i příjemně volně, se poslední dny cítím. Nebylo proto divu, že od brzkého rána byly věci jinak. Přestože jsem ještě po půlnoci nespala a dodělávala, co bylo třeba (klasika!), ráno jsem vstala svěží a přesně podle plánu i odešla – ano, neběžela jsem s jazykem na vestě! – na nádraží a na informačních tabulích jsem ještě před svým spojem viděla i dalších pět, které odjížděly dřív. To jsem ještě nezažila. Neuvěřitelné!
Jeli jsme v tandemu s Michalem, viděli svítání a byla to příjemně strávená cesta, přesně taková, která uteče a vy ani nevíte, že to byly 3 hodiny. Cestou na Nálepku nás provázelo slunce a já prvně zažila ten pocit, kdy někam přijdete a jste to pak VY, kdo všechny vítá. No ano, byli jsme tam zkrátka první!
Škatulata, přesedněte
První výzva dnešního dne byla sednout si jinam, než kde vždy sedíme. Nejet v automatu, nezískávat stále stejný pohled na podobné události. Tento přístup – změna úhlu pohledu – se hodí na cokoliv, ale často si nevšimneme, že přišel čas to udělat. Váš automat převzal komplet vedení a pak je fajn to nabourat a nezapomínat, kdo je tvůrce! První sdílecí kolečko o tom, co se od posledního setkání stalo a jak se máme, předčilo má očekávání. Jako mluvící předmět jsme si posílali nádherně vymalovaný pyj z Bhútánu, který na nás dokonce velmi něžně valil očka 🙂 Přestože to bylo veselé, musím zmínit, že držet ho dávalo opravdu neskutečnou energii. Každý v tu chvíli nepřehlédnutelně pookřál, byl přítomnější a prozářenější.
Téma dnešního setkání opět navazovalo na ta předchozí a nádherně korespondovalo s vizí ekonomické prosperity pro letošní rok – PENÍZE! A protože zážitek, osobní zkušenost je to, co člověku dává ty nejcennější vhledy, měl pro nás David několik úkolů s energií peněz a tak jsme je na sebe nechali působit. Určitě doporučuji! Nic nehodnotit, jen sledovat své pocity a myšlenky. Zajímavé také bylo bytí s penězi, které běžně v peněžence nenosíme. Mě třeba stačila jedna petitisícovka a musím říct, že se Oldřichovi (budiž mu kreslířské nebe lehké!) moc povedla a překvapilo mne, jak hodně jsou výrazné prvky pro slepce. To jsem si vážně nikdy nevšimla, vy ano?
Posviťme si na vzdělávání
S úžasným nudličkovým vývarem jsme se ve skupince sešli na zahradě, abychom probrali pokračování sebeláskové revoluce. Po fenomenálním úspěchu knížky Lucky Kolaříkové Učebnice sebelásky nás čekají nejen videa zdarma, dva živé webináře, ale hlavně vytuněná, a naprosto nádherná, Škola sebelásky na Miowebu.
Celou tu slávu pak završí velká živá Sebeláska v Brně na konci června. Je na co se těšit!
Současně to samé chystáme i s jiným legendárním programem, ale na to si ještě musíte počkat, tvoření vrcholí, přípravy jsou v plném proudu….
Odpoledne se neslo v duchu vzdělávání, ale hlavně sebevzdělávání. Jak to máme, jak využíváme dané možnosti a jaké způsoby vzdělávání jsou pro nás zajímavé a proč? Kdo nás už trochu znáte, víte, že ve firmě máme ke vzdělávání spoustu příležitostí. Kromě firemní knihovny i nesčetné online programy, a to nejen vlastní výroby. Kromě toho je právě v běhu Boží koučink přímo na míru 2.0 a nedávno proběhlo první EduCircle, jehož cílem je předávat si vzájemně užitečné znalosti napříč pozicemi a získávat tak větší přehled z různých oblastí. Já byla nadšena, protože jsem se dozvěděla spoustu pro sebe užitečných věcí ohledně publikování a reklam.
Po vyřešení otázky s přijímacím ceremoniálem do firmy (jo, být s námi není jen tak a ještě nás není dost, stále někoho hledáme!) se opět dostala do popředí právě ta vzdělávací a to: Čím by měli projít noví členové týmu Firmy 2.0 a co by měli umět? V té souvislosti vzniká speciální firemní rozcestník, kde, kromě důležitých informací o nás, budeme mít možnost sdílet postřehy na vzdělávací programy, akce a knihy. Tak na to se moc těším…
Hlavní je potkat se
Někdy není třeba vyřešit spoustu věcí. Někdy je jedno, co se řeší a zda se to vyřeší, protože pokud každý pracujeme někde jinde, to nejlepší a nejužitečnější pro nás je potkat se. Vidět se tváří tvář a být spolu, nasávat atmosféru, ujistit se, že tohle je to, co chceme.
Asi jsme všichni pracovali tak zapáleně, že právě na tohle jsme zapomněli. Duben byl měsíc nesetkávání. Většině z nás se nepodařilo v rámci individuálních setkání domluvit se a prožít společný nepracovní čas a lépe se poznat. Za sebe musím říct, že jsem se alespoň nemusela cítit tolik provinile se svým čtyřměsíčním setkávacím skluzem. V květnu je tak nová šance pro všechny a navíc online pracovní čtveřice mají mnohem větší šanci a mohly by být uskutečněny.
***
Jedeme do Prahy. Oblohu postupně halí červánky a my si povídáme o tom, co nás zrovna napadne. Tyhle cesty domů v autě s Kačenkou za volantem prostě miluju. Nevím proč, a můžu sedět kdekoliv v autě, ale vždy mám pocit, že je to ta nejlepší jízda života. Ta nejlepší tečka, kdy si věci postupně sednou a vy máte nad čím přemýšlet….
Je to už rituál: jít spát hodně pozdě, vlastně k ránu, a pak jen o prsa stihnout vlak. Nechci vás, ani sebe, zklamat a tak ani tentokrát tomu nebylo jinak. Noční příprava článku a posty na fejs, pak koupit lístek do Kolína, i když už jsou všechny kasy zavřený (vychytaná záležitost), a před tím vším se dozvědět, že nakonec pojedu sama. Tak si dáme jeden ženský tandem směr Brno.
Přestože počasí za okny vůbec nepřipomíná prosinec z obrázků Josefa Lady a teploměr viděl mrazíky maximálně tak v televizi, přesto všechno, ať chceme či ne, za 8 dní tu máme Štědrý den. Jak štědrý bude, možná přemýšlíte už nějaký ten pátek. A možná už jste v koncích, protože nevím jak vy, ale čím jsem starší, tím míň si toho přeju od Ježíška, a víc si toho chci nadělit sama kdykoliv jen to je možné. Zkrátka prožívat takové vánoce po celý rok.
Když hledám tip, čím bych podarovala ženy a dívky ve svém okolí, nechám se inspirovat podobně naladěnými lidmi a tak si vždycky uvědomím, že ty neskutečné vánoce nejsou nic nedosažitelného a že je to jen o tom, vědět co kdo chce a pak se nebát to plnit do té míry, jak je to jen možné. A to nejen na vánoce.
Pro inspiraci a tip jaký vánoční dárek vybrat pro ženu, jsem oslovila ženskou část týmu Firmy 2.0 s otázkou:
Co by vám na vánoce udělalo skutečně neskutečnou radost?
Katka Fišerová
Skutečně neskutečnou radost by mi udělala spokojenost našich zákazníků.
Teď před Vánoci jsme pro ně připravili novou verzi aplikace se spoustou nových funkcí a já bych byla moc šťastná, kdyby si ji dokázali užít.
Kdyby její přednosti vyzkoušeli ještě před Ježíškem a mohli si tak vychutnat klidné svátky. Celý tým, a především jeho vývojová část, pracovala na jejím spuštění dnem i nocí. A my všichni z ní máme skutečně neskutečnou radost.
Moc bych si přála, aby stejný pocit ochutnali i naši klienti.
Markéta Danišová
Týden na chaloupce v horách, off, zasněžená tak, že se nikam nedostanu autem, jsem tam SAMA, jen se sebou a bez výčitek svědomí, maluju, tvořím rukama, čtu si a přemýšlím… a chci tam pec a saunu a svoje kočky 🙂
Alice Kirš
Letošní Vánoce, víc než kdy jindy, vnímám důležitost vztahů. Je to proto, že poslední dva měsíce je v mém životě opět můj tatínek, se kterým jsem se 5 let neviděla.
A skutečně neskutečnou radost (byť mi to ještě úplně nedošlo) mi udělalo právě dnešní setkání. Potkali jsme se u tatínka v nemocnici celá rodina: bratr, sestra i maminka. Cítila jsem velkou vděčnost za tuhle byť jen krátkou chvíli. Mám fakt Veselé Vánoce 🙂
Markéta Málková
Úspěšně dokončené věci, které mám ještě přes sebou, a jít do Nového roku s čistým stolem.
Zasněžené Vánoce, lehký mrazík, procházky v přírodě, hodně pohádek u vyhřátého krbu, postavený sněhulák se synem a pracovna zamčená na 2 západy :))
Bohdana Kabátová
Když se zasním, tak skutečně neskutečnou radost by mi udělalo, kdybych si na Štědrý den mohla vychutnat teplo z ohně rozdělaného v domácím krbu. Ten je zatím v našich hlavách a postupně se začíná zhmotňovat, tak to asi nestihneme. Ale kdyby to nějakým mávnutím kouzelného proutku šlo, představa rozbalování dárků s mými milovanými u rozehřátého krbu se mi opravdu líbí 🙂
A když tak o tom píšu, tak jsem dostala nápad, který zrealizuji. Až přijde okamžik prvního zatopení v krbu, připravím pro každého doma u této příležitosti na oslavu nějaký malý dáreček. Tím svou představu naplním, byť v jiném termínu 🙂
Katka Svobodová
Neskutečnou radost mi udělá, pokud všechno do vánoc zvládnu a dosyta se před Štědrým dnem vyspím. A doufám, že se dobře prospím i pár dní potom, abych načerpala tak dlouhodobě chybějící energii… a inspiraci. Na letošní svátky mi udělá radost dobře ustlaná postel 🙂
A co by udělalo ty vaše vánoce neskutečné?
O lásce se někdy říká, že prochází žaludkem. Mám-li být upřímná, ona tak nějak prostupuje celé tělo – bez výjimky. Pokud je ale vaší láskou kuchtit něco lahodného v kuchyni, nebo se o tu lahodnost minimálně pokoušet, či naopak – jít si vychutnat exkluzivní um profíka, tohle pořekadlo hravě splníte. I u nás ve Firmě 2.0 se najde dost labužníků a tak přinášíme jejich šťavnatá svědectví.
A dostanete i recept, takoví už prostě jsme… Mlsní 🙂
Alice Kirš: „Nechala jsem si zavolat kuchaře…“
Oba s Davidem jsme vášnivý gurmáni. Já mám dokonce řetízek se slovem gurmánka na krk – můj nejoblíbenější. Jídlo mě prostě baví a vaření obzvlášť. Proto také pořádáme gurmánské večeře.
Dneska se chci ale podělit o zážitek s kuchařem. Už dobrý rok se s Davidem hecujeme, že si po vynikající večeři v restauraci necháme zavolat kuchaře a osobně mu poděkujeme. Pořád se nedařilo, pořád to nebylo nějak ono, až do té doby než jsme navštívili restauraci Šupina a Šupinka v Třeboni.
Projížděli jsme Třeboní při návratu dobů ze sjíždění Vltavy a její bilboard mě hned oslovil. Stylově zpracovaný nás okamžitě nalákal. Našli jsme jí, ale bylo plno. V Šupině i v druhé restauraci přes cestu – Šupince. Řekli jsme si, že počkáme. Čuchali jsme, že to bude stát za to. A taky, že jo!
Restaurace obyčejná, ale jídelní lístek i personál neobyčejně příjemný. V menu jsme našli snad všechny druhy sladkovodních ryb, které jsme si jen uměli ze školních lavic přírodovědy vybavit.
Volba padla na filátko z pstruha s koriandrovým máslíčkem s grilovanou zeleninou a kapra s červenou řepou. Těmto chodům předcházela fantastická krémová rybí polévka. Chutnala i mě a to je co říct, protože já rybí polévku nejím (letos na Vánoce jsme poprvé udělala výjimku). Také paštika ze sumce byla naprosto skvělá. Dokonale vychucená.
A hlavní chody? Pecka. Já ryby moc neprožívám (kromě vánočního kapra, toho miluju). Ryby mi vždy přišly takové nějaké mdlé, nevychucené, obyčejné. Ale tohle byla chuťová jízda. Tak skvěle upravené, chuťově vymazlené rybičky jsem ještě nejedla.
Takže ano, čekáte a tušíte správně! Nechali jsme si zavolat kuchaře, kterému jsme s nadšením za zprostředkování tohoto gurmánského zážitku poděkovali. Mladý kuchař (tak v mém věku) se nám vděčně a s úsměvem svěřil, že tahle restaurace aspiruje na best of restauraci v úpravě sladkovodních ryb v Evropě. Pro mě se jedničkou rozhodně stala už v ten den.
Markéta Danišová: „Miluju plný dům přátel, které nakrmím…“
Moc ráda vařím, je to můj koníček. Miluju mít náš dům plní lidí, které můžu hostit :). Není nic neobvyklého, že jídla navařím víc, než dokážeme sníst, takže občas u našich přátel neplánovaně přistanou kastrůlky s jídlem.
Předpokládám, že většina mých kolegů vám poskytne recepty vegetariánské, zdravé či dokonce raw-food pokrmy. Já vám pošlu jeden pořádně masový, a navíc skoro bezpracný. Je ideální, pokud čekáte velkou návštěvu: večer si suroviny připravíte, ráno vše vrazíte do trouby a pak se dopoledne můžete věnovat návštěvě, zatímco se domem line báječná vůně.
Rozstřelené ražniči
Množství surovin si upravte podle počtu strávníků, všechno dáváme tak nějak ve stejném poměru.
Potřebujeme:
- kuřecí maso na kostičky
- vepřové maso na kostičky, vyberte si, které máte rádi, já používám panenku nebo kotletu
- nějakou mňamkovou klobásku na kolečka
- anglickou slaninu na proužky
- červenou syrovou papriku
- na proužky nakrájenou cibuli
Vše dáme do hlubokého plechu, promícháme, osolíme, podlejeme vývarem, plech zakryjeme alobalem, rozehřejeme troubu na 170, vrazíme tam plech s masem a na dvě hodiny na něj naprosto zapomeneme (neodkrývat alobal!) V průběhu procesu si uvaříme jasmínovou rýži a za dvě hodiny můžeme podávat.
Kateřina Svobodová: „Mám novou lásku“
Ráda dělám taková ta „rychlá jídla“ – neomáčková, jen hodit na pánev pěkný kus masa, trochu něco barevného v podobě všemožné doma dostupné zeleniny a tradááá – chutné jídlo hotovo.
Nedám dopustit na poctivý olivový olej a sádlo. Jenže pak jsem objevila kokosový olej. Dar z nebes – vlastně z kokosových palem a jejich úžasných plodů, které mimochodem zbožňuju i v sušené podobě jen tak samotné, nebo v čemkoliv od müsli počínaje, přes různé tyčinky a kokosky a koláčem či roládou konče.
Tenhle olej je naprosto úžasný na smažení. Ano, a hlavně na maso! A zeleninu taky. Nejen, že krásně voní při samotné akci, a váš byt tak neprošpikuje typická vůně škvařících se živočišných tuků, ale navíc nezanechává na mase žádnou chuť, pachuť, ale ani mastný film. Fascinující!
Palačinky jsou na něm naprosto boží. Buchtu krásně provoní a dodá zvláštní nádech, prostě jiný level než dostanete z másla. Stačí jen lžička. V detailech je kouzlo 😉
Kdo ještě nezkusil, rozhodně se o mnoho ochudil.
David Kirš: „Poznat ten okamžik kdy vařit bez receptu!“
Nikdy nevařím podle receptu. Dobře, málokdy. Vždy mám potřebu si přidat něco svého. A výsledek? Jak kdy. 🙂 Asi je to jako v životě. Člověk musí poznat, kde se řídit receptem někoho jiného a kde už je to jen na něm. Každopádně, je třeba si věřit. Takže v naší kuchyni jsem „skvělý“ kuchař, ale hlavní slovo mají samozřejmě ti u stolu.
A co váš gurmánský tip? Podělte se
Přináším Vám letní dávku naší firemní 2.0 inspirace – ryze ženskou.
Chtěla jsem napsat nějaký úvod, možná být i trochu vtipná, protože to mi někdy jde, nakonec jsem si ale řekla, že tohle žádný extra úvod nepotřebuje. Minimálně pro dnešek ne. Zkrátka jen sdílíme kousek naší duše, toho, co s námi právě rezonuje a popravdě řečeno, k tomu není potřeba nic dodat.
Snad jen: Inspirujte se!
Alice Kirš: „Dosáhněte něčeho velkého!“
Můžeme přijít o všechno kromě jediného. Nikdo nikdy nám nemůže vzít naši svobodu reakce na cokoliv kolem nás. Dobrý pocit je stav, pro který se můžeme prostě a jednoduše rozhodnout.
Když chcete dosáhnout něčeho velkého, jak se budete chovat? Budete si věřit a půjdete do akce nebo se budete vymlouvat?
Když budete čelit překážkám a výzvám, jak budete reagovat? Zůstanete pozitivní, optimističtí a půjdete dál nebo se vzdáte?
Markéta Málková: „Minimalistické kouzlení“
Poslední dobou mě fascinují a zajímají meditace. To, proč jsem se o ně poslední dobou začala zajímat, je zklidnění mysli. Nevěděla jsem, kde a jak správně začít, ale stačilo si říci „Learning by doing“ a najednou to šlo 🙂
Najít si pár minut volna, ideálně ve stejnou dobu, vše co mě může rušit, vypnout (pokud to jde) a poslouchat svůj dech. Pomocníkem mi byl Leo Babauta. Stačilo opravdu málo a mohla jsem začít: „Jenom tak nenásilně pozorujte svůj dech. Vnímejte, jak nabíráte vzduch do plic a zase ho vydechujete ven. Jakmile si uvědomíte, že se nesoustředíte na dech a přemýšlíte o všem možném, jenom se vraťte zpátky a opět vnímejte svůj dech. A to je celé kouzlo.
Pravděpodobně se budete cítit klidnější a klidně můžete zopakovat vícekrát denně.
Markéta Danišová: „Zablbněte si jak malí kluci“
Často se poslední dobou, když se potřebuju zklidnit, vracím k Božinčinému „tady a teď“. Sedím nebo ležím, vnímám, čeho se dotýká mé tělo, soustředím se na vůně, zvuky, pocity, chlad, teplo, svůj dech.
Já jsem měla v poslední době jednu obyčejnou, ale hodně silnou inspiraci. Seděla jsem sama hodně pozdě večer na zahrádce jedné restaurace a jen tak koukala kolem sebe, unavená a vyklidněná z koňského workshopu. Přišli tam dva dospělí chlapi, mrkli na průlezky, co tam byly, mrkli na sebe a šli na ně blbnout. A mně došlo, že jsem zase začala zanedbávat své vnitřní dítě a byla jsem spíš na vlně vnitřního muže. A došlo mi, že jsem v nerovnováze a že je třeba s tím něco dělat :).
Těším se na dovku….
Stanislava Mrázková: „Jak dojít až na vrchol? Stačí vykročit!“
Mě inspirovala před pár dny cesta na Lysou horu 😀
Před pár dny jsem se se svou starší dcerkou vydala pro ni poprvé na nejvyšší horu Beskyd. A v momentě, kdy jsme už měli vrchol na dosah, se začala radovat a řekla mi, že první půl hodinu se jí tak nechtělo, že to chtěla vzdát a říct nám, že jít nechce, ale řekla si, že si to nechá pro sebe a půjde.
A já jsem jí na to řekla: „A to je Viki přesně to, co dělí i v životě neúspěšné lidi od úspěšných. Ti neúspěšní poslechnou na startu svou lenost, obavy, strach z bolesti a námahy a nikdy se nedozví, že po prvním kilometru tohle všechno odezní a než se nadějou, jsou na vrcholu.“
Kateřina Svobodová: „Vypněte hlavu a NIC NEDĚLEJTE“
Přistihla jsem se, že neumím odpočívat, že neumím vypnout. Vycvaknout systém a nechat volnoběh. I když jsem si už snad milionkrát řekla, že bych „si měla odpočinout“, stejně jsem nakonec našla kvadrilion věcí, které jsou naprosto neodkladné a nutně, ale opravdu NUTNĚ, se musí udělat právě teď, když jsem bez dětí a mohu svému času vládnout naprosto v plné míře.
Já ale ničemu nevládla. Nechala jsem se vláčet vším, co nestíhám a snažila se zběsile dohnat čas, který už dávno proběh kolem.
Tentokrát jsem to ale udělala úplně jinak… a bylo to BOŽÍ!
Jestli máte dojem, že odpočíváte – tak jako já, a po každém „odpočinku“ jste ještě víc vyšťavení a vystresovaní, tak věřte, že neodpočíváte. Musíte vypnout hlavu! Já vím, je to těžký, ale musíte to udělat. A přestat se bát, že vám něco uteče! Co by asi tak mohlo utéct (?), snad kromě vašeho života, pokud se na něj občas nepodíváte a nenecháte ho jen tak samostatně plynout a nedovolíte pohoupat vás na jeho vlnkách, který vzniknou…
A co inspiruje právě teď Vás?
Každý v životě zatoužíme po kousku duhy, kapičce inspirace, která nám udělá radost a posílí nás na cestě za naším snem. Někdy pak stačí jediná věta, úryvek z knihy nebo video, a začnou se dít zázraky. Znáte to? Všichni milujeme tuhle inspiraci. Rádi ji prožíváme a rádi ji předáváme ostatním.
V týmu 2.0 jsme se rozhodli, že nebudeme inspirovat jen sami sebe navzájem, ale o své malé inspirace se budeme pravidelně dělit také s Vámi. Mnohdy budeme osobní. Každý jsme jiný a každého inspiruje něco jiného 🙂 A někteří svou inspiraci vtiskly i do svých e-mailových podpisů.
Své AHA momenty a životní radosti chceme sdílet až za hranice blogu.
Chceme být inspirativní v každé chvíli 🙂
Hezky se usaďte, vydatná várka inspirace přichází.
Alice Kirš: „Víc toho, na čem mi opravdu záleží“
Už delší dobu jsem inspirována knížečkou Lea Babauty s patřičným názvem Soustředění. Díky inspiraci, která ke mně skrze tuto knihu přišla, jsem překonala konkrétně tyto strachy:
- strach, že mi něco důležitého uteče
- strach, že mě nebudou mít lidi rádi
- strach, že co si o mě budou myslet
- strach, že to prostě nedám a nezvládnu
A tak jsem zavedla několik prázdninových pravidel:
- e-maily čtu jen jednou týdně
- z iPhonu jsem smazala e-mail i Facebook
- vypnula jsem zvonění na telefonu
Proč vlastně to všechno? Protože chci mít více času a prostoru na věci, na kterých mi opravdu záleží. Chci více odpočívat a dělat obyčejné věci, pečovat o sebe (zánět šlach, který jsme před 3 týdny prodělala, mě o tom naprosto ubezpečil).
Nechci být otrokem závislosti na pozitivní zpětné vazbě, která skrze e-mail a Facebook i mobil přichází, ale vlastně není skutečná, protože život se odehrává tady a teď, ne v mailové schránce!
Po třech týdnech cítím, že jsem se nechala inspirovat správně, a většina strachů už je pryč :). Digitální prázdniny jsou super. Vyzkoušejte se odpojit třeba na den, pak na dva… a pak na celý týden 🙂
Michal Kolář: „Pekelně se namotivuj a zvedni zadek!“
Jednoduše začněte makat a dejte si pořádně do těla! Tohle video k tomu skvěle inspiruje.
Našel jsem si ho po návštěvě u kámoše, který začal cvičit crossfit. I on si všiml, že mám nějaké to kilo navíc. Tohle je pro mě inspirace, abych se sebou začal něco dělat. Některé záběry si přehrávám při tréninku v hlavě, ale hlavně mi pomáhá před tréninkem, abych vůbec začal něco dělat – odlepil se od počítače a dal si do těla!
Bohdana Kabátová: „Najděte prostor pro pracovní svobodu“
V posledních dnech je mi velkou inspirací kniha Sedmidenní víkend napsaná Ricardem Semlerem, majitelem brazilské společnosti Semco. Začetla jsem se do ní s velkým zaujetím a těžko se mi večer odkládá na noční stolek 🙂 Knížka mi mění pohled na svobodu v práci a doplňuje další dílky do obrázku, který už o ní mám. Pochopila jsem a uviděla, jak velký prostor ke svobodě stále máme v naší firmě, přestože ji vedeme na základě principů svobodných firem.
Budování firmy s týmem vědomých a zodpovědných lidí, kteří nečekají na příkazy, ale mají příležitost a prostor pro sebe-řízení – to je představa, která mne neskutečně motivuje. Sama takto ke své práci přistupuji a těší mě, že jsem obklopená týmem lidí, kteří jsou naladěni velmi podobně. Jsem přesvědčená, že cestou svobody v práci a vědomého podnikání, se potřebují vydat všechny firmy a společnosti, které mají v dnešním světě ambice dosáhnout dlouhodobého růstu, úspěchu a udržitelného rozvoje.
David Kirš: „Ničím se netrap a žij“
Tento člověk mě teď naprosto inspiruje – Eckhart Tolle.
Tím jak ukazuje, jak život a realita opravdu funguje. Když to uvidíme, už nikdy se nebudeme ničím trápit…
Veronika Heraltová: „Přeju si svou vlastní – mám chuť do ní psát…“
Pokud hledáte trochu jiný pohled na práci, tou správnou inspirací je kniha Tomáše Hajzlera – Peníze, nebo život?
Velmi zajímavě podaná kniha, která ve mně zpočátku vyvolala pocit jako kdysi Čtyři dohody v podání Jaroslava Duška. Tomáš Hajzler se nejdřív pozastavuje nad rodinou a výchovou dítěte. U mnoha myšlenek člověk pouze přikyvoval a usmíval se. Tomáš má prostě pravdu 🙂
Postavil proti sobě filosofii tradičních „matrixových“ firem a jak to mají, nebo by mohly mít, firmy moderní, které nepohlíží na člověka jen jako na číslo v řádku.
Mnoho hlubokých myšlenek mě přimělo přát si vlastní výtisk. Chci si tam psát své osobní poznatky – což do půjčené nejde :/
A co ve mě změnila? Dopřává mi vyšší pocit sebevědomí – nemusím se bát projevit svůj vlastní názor, a mít se více ráda v pracovní stránce osobnosti.
Kateřina Svobodová: „Růžová Panda mě ponořila do slov“
Je to jen týden zpět, co jsem si udělala radost a vyrazila osobně poznat jednu bloggerku a taky se od ní inspirovat v Umění slov. Oboje byl naprosto úžasný zážitek. Nejen, že jsem sebe samu překvapila a zapamatovala si hned na začátku jména všech zúčastněných, ale sáhla jsem si do svý písmenkový duše a zjistila, že ještě není tak hluboká, jak by bylo potřeba. Skvělý je, že mne to vůbec nezklamalo – naopak. Lačnila jsem po vědění víc než jindy.
Kromě typů k tvořivému psaní, jsme podstoupili nespočet cvičení, která nás měla dostat kousek dál, k výživnějšímu psaní. Nebudu lhát, pěkně jsem se zapotila nad nejedním kreativním úkolem.
Všem vzkazuji: „Jděte a zlepšujte se v tom, v čem máte pocit, že jste dobří!“ Nebuďte jen dobří, buďte výborní. Buďte vynikající. Buďte nepřekonatelní! Ten pocit z posouvání hranic, a objevování netušených možností ve vlastních schopnostech, je k nezaplacení…
Stanislava Mrázková: „Nechte se vést životem“
Víte, co se stane, když si naordinujete 10 dní bez internetu?
Můžete být dál posedlí vším tím, co se děje ve vašem životě, nebo vědomě pustit kontrolu a přenechat ji někomu jinému, třeba životu.
A k tomu vypnout celý svět „na drátě“ a naplno si prožít ten, který je přímo před Vámi.
Příběh, který si musíte přečíst celý – Co nabídne život, když člověk pustí kontrolu.