Znáte ty chvíle „zrychleného žití“ kdy chytáte jen ozvěny událostí? Tak přesně takhle bláznivě, občasně i příjemně volně, se poslední dny cítím. Nebylo proto divu, že od brzkého rána byly věci jinak. Přestože jsem ještě po půlnoci nespala a dodělávala, co bylo třeba (klasika!), ráno jsem vstala svěží a přesně podle plánu i odešla – ano, neběžela jsem s jazykem na vestě! – na nádraží a na informačních tabulích jsem ještě před svým spojem viděla i dalších pět, které odjížděly dřív. To jsem ještě nezažila. Neuvěřitelné!

Jeli jsme v tandemu s Michalem, viděli svítání a byla to příjemně strávená cesta, přesně taková, která uteče a vy ani nevíte, že to byly 3 hodiny. Cestou na Nálepku nás provázelo slunce a já prvně zažila ten pocit, kdy někam přijdete a jste to pak VY, kdo všechny vítá. No ano, byli jsme tam zkrátka první!

 

Škatulata, přesedněte

První výzva dnešního dne byla sednout si jinam, než kde vždy sedíme. Nejet v automatu, nezískávat stále stejný pohled na podobné události. Tento přístup – změna úhlu pohledu – se hodí na cokoliv, ale často si nevšimneme, že přišel čas to udělat. Váš automat převzal komplet vedení a pak je fajn to nabourat a nezapomínat, kdo je tvůrce! První sdílecí kolečko o tom, co se od posledního setkání stalo a jak se máme, předčilo má očekávání. Jako mluvící předmět jsme si posílali nádherně vymalovaný pyj z Bhútánu, který na nás dokonce velmi něžně valil očka 🙂 Přestože to bylo veselé, musím zmínit, že držet ho dávalo opravdu neskutečnou energii. Každý v tu chvíli nepřehlédnutelně pookřál, byl přítomnější a prozářenější.

Setkání 2.0: s kapkou bhútánské radosti

 

Téma dnešního setkání opět navazovalo na ta předchozí a nádherně korespondovalo s vizí ekonomické prosperity pro letošní rok – PENÍZE! A protože zážitek, osobní zkušenost je to, co člověku dává ty nejcennější vhledy, měl pro nás David několik úkolů s energií peněz a tak jsme je na sebe nechali působit. Určitě doporučuji! Nic nehodnotit, jen sledovat své pocity a myšlenky. Zajímavé také bylo bytí s penězi, které běžně v peněžence nenosíme. Mě třeba stačila jedna petitisícovka a musím říct, že se Oldřichovi (budiž mu kreslířské nebe lehké!) moc povedla a překvapilo mne, jak hodně jsou výrazné prvky pro slepce. To jsem si vážně nikdy nevšimla, vy ano?

 

Posviťme si na vzdělávání

S úžasným nudličkovým vývarem jsme se ve skupince sešli na zahradě, abychom probrali pokračování sebeláskové revoluce. Po fenomenálním úspěchu knížky Lucky Kolaříkové Učebnice sebelásky nás čekají nejen videa zdarma, dva živé webináře, ale hlavně vytuněná, a naprosto nádherná, Škola sebelásky na Miowebu.
Celou tu slávu pak završí velká živá Sebeláska v Brně na konci června. Je na co se těšit!
Současně to samé chystáme i s jiným legendárním programem, ale na to si ještě musíte počkat, tvoření vrcholí, přípravy jsou v plném proudu….

Odpoledne se neslo v duchu vzdělávání, ale hlavně sebevzdělávání. Jak to máme, jak využíváme dané možnosti a jaké způsoby vzdělávání jsou pro nás zajímavé a proč? Kdo nás už trochu znáte, víte, že ve firmě máme ke vzdělávání spoustu příležitostí. Kromě firemní knihovny i nesčetné online programy, a to nejen vlastní výroby. Kromě toho je právě v běhu Boží koučink přímo na míru 2.0 a nedávno proběhlo první EduCircle, jehož cílem je předávat si vzájemně užitečné znalosti napříč pozicemi a získávat tak větší přehled z různých oblastí. Já byla nadšena, protože jsem se dozvěděla spoustu pro sebe užitečných věcí ohledně publikování a reklam.

Po vyřešení otázky s přijímacím ceremoniálem do firmy (jo, být s námi není jen tak a ještě nás není dost, stále někoho hledáme!) se opět dostala do popředí právě ta vzdělávací a to: Čím by měli projít noví členové týmu Firmy 2.0 a co by měli umět? V té souvislosti vzniká speciální firemní rozcestník, kde, kromě důležitých informací o nás, budeme mít možnost sdílet postřehy na vzdělávací programy, akce a knihy. Tak na to se moc těším…

Setkání 2.0: s kapkou bhútánské radosti

 

Hlavní je potkat se

Někdy není třeba vyřešit spoustu věcí. Někdy je jedno, co se řeší a zda se to vyřeší, protože pokud každý pracujeme někde jinde, to nejlepší a nejužitečnější pro nás je potkat se. Vidět se tváří tvář a být spolu, nasávat atmosféru, ujistit se, že tohle je to, co chceme.

Asi jsme všichni pracovali tak zapáleně, že právě na tohle jsme zapomněli. Duben byl měsíc nesetkávání. Většině z nás se nepodařilo v rámci individuálních setkání domluvit se a prožít společný nepracovní čas a lépe se poznat. Za sebe musím říct, že jsem se alespoň nemusela cítit tolik provinile se svým čtyřměsíčním setkávacím skluzem. V květnu je tak nová šance pro všechny a navíc online pracovní čtveřice mají mnohem větší šanci a mohly by být uskutečněny.

 

***

Jedeme do Prahy. Oblohu postupně halí červánky a my si povídáme o tom, co nás zrovna napadne. Tyhle cesty domů v autě s Kačenkou za volantem prostě miluju. Nevím proč, a můžu sedět kdekoliv v autě, ale vždy mám pocit, že je to ta nejlepší jízda života. Ta nejlepší tečka, kdy si věci postupně sednou a vy máte nad čím přemýšlet….