Je sobota ráno. Zaspala jsem. Vlak o hodinu později nestíhám o moc líp. Naopak! Řítím se ztemnělou prázdnou ulicí, batoh na zádech se natřásá. Funím. V infarktovém stavu vbíhám na nádraží, a jako by toho nebylo dost, dorazí mne hlášení z amplionu: můj vlak je připraven k odjezdu. Sakra! Vbíhám na perón, otvírám už zavřené dveře, dech sotva popadaje, proklopýtám první třídou a hroutím se v bazénu potu na první volné nekuřácké sedadlo třídy 2. Odjíždíme! Tohle bylo zas o fous.

Brno mne vítá deštěm.
Ranní výkon na mne doléhá v moment, kdy dorážím na seminář Sebe-vědomá žena, pořádaný Ženy ženám. Dělá se mi mdlo a bolí mne nesnesitelně v kříži. Dovolím si klesnout. Nechávám se opečovat. Uložena na sedačku, dostávám deku a nahřívací láhev. Odpočívám. Do hodinky jsem fit. Právě jsem prošla první soukromou lekcí sebe-vědomé ženy a je mi jasné, že díky téhle si užiju celý víkend na maximum!

Seminář Sebe-vědomá žena

Jaká jsem?

Je nás tu kolem 30, na první pohled velmi různorodá směs žen různého typu i věku. Hned z kraje dostáváme od Bohdany Kabátové, koučky a naší dnešní průvodkyně na cestě k sebe-vědomí, kreativní úkol – definovat se 😉 Je to hravé cvičení se jménem, a po krátkém sdílení se zabýváme samotným pojmem sebe-vědomí z pohledu ženy. S ním se pojí spousta mýtů a programů, které nám naočkovaly už generace našich babiček, v nejlepší víře, že nám tak život dělají lehčí. Bohužel jsou to většinou převlečení zabijáci, kteří už se v našich životech zabydleli. Tenhle víkend si na ně minimálně posvítíme a některé i úspěšně vyženeme…

Seminář je velmi živý, Bohdana je intuitivní energická lektorka, dává nám maximum prostoru a pocit bezpečí a tak mám brzy dojem, že jsem na úžasném setkání s kamarádkami, kde jaksi prapůvodně mysticky pracujeme na svém životaběhu. Každý úkol, každé další sdílení, nám odhaluje kus něčeho v nás, nebo v druhých, co se nás dotýká. Navíc maximálně aktivně narušujeme komfortní zónu třeba i tím, že se po každé krátké pauze „stěhujeme“. Zkrátka být na jednom místě je dnes hřích. Pohodlí je totiž to poslední, co chceme pěstovat.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Mozek, mysl, emoce. Smích, slzy a odvaha jít o krok dál. Chceme nacházet rovnováhu a naučit se s tím vším pracovat. Pochopit zákonitosti, najít vlastní cestu, otevřít se proudu bytí, neočekávat. Ještě v pátek jsem netušila, jak tohle všechno poberu. Teď tu sedím, chvíli poslouchám, poté zapisuji a přemýšlím. Rozmlouváme ve dvojicích, ve skupinkách, sdílíme sami sebe a své osudy, píšeme, kreslíme, meditujeme a společně i tančíme. Být ženou mi přijde najednou tak jednoduché a úžasné. Přestat si bránit, přestat bránit něčemu v sobě, co si myslí, že by mělo a jen být, protože… Být Žena je nejvíc!

 

Už zase zářím!

Bohdana nám vložila do rukou naší vlastní moc. Ukázala nám cestu kde brát v každodenním šíleném světě energii, jak začít jednoduše pracovat se svým tělem a učit se vnímat jeho proměny (a být za ně vděčná). Nechala nás vyzkoušet moc našeho hlasu a slov, která vysíláme do vesmíru. A mezi tím vším vznikaly otázky – hlavně pro nás a naší duši, neboť tohle není jen pro teď, je to pro každodenní život. Protože ať je to jak chce, pokud toužíme opravdu někam dojít a být vědomé, takový víkend je jen první krok…

Skvělé návody, šikovné pomůcky a praktická cvičení zásadním způsobem ovlivňující kvalitu života – to je výbava, se kterou se v neděli večer unaveně, ale šťastně loučíme. Všechny můžeme pokračovat v téhle jízdě. Už jsme nastoupily…
Nemusíme, ale za sebe říkám: „Vystupovat se mi ani za mák nechce!“

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

***
Cestou ve vlaku si čtu. Asi opravdu hodně zářím, protože je to prvně, co mne osloví spolucestující, mimochodem velmi sympatický mladík, zda si může přisednout a ochotně se mi nabízí, že mi dá batoh nahoru. Aha, tak tohle se stane, když jsem ve své energii. Tohle je síla sebe-vědomé ženy. To chci. Tohle fakt chci…

Koukám do noční krajiny a mám jen jedinou myšlenku: „Kéž by to nikdy nezmizelo…“
Je to v mých rukách.
Je na mně, jestli to dovolím…

A kdyby přece jen, vzpomenu si na jeden listopadový víkend…