Je to pár dní, co se nadpoloviční většina Firmy 2.0 rozhodla pustit firmu k vodě, a to doslova. Ve složení 18 dospělých, 9 dětí a 1 pes jsme ve čtvrtek 24.7. postupně po vlastní ose všichni dorazili do vodáckého kempu Branná, kde na nás čekal základní tábor spravovaný vůdcem zvaným Prcek (bohužel neznám jeho reálné jméno :D), stany, lodě, barely atd…

Po první celkem poklidné noci jsme byli odvezeni ráno na místo nalodění, mnozí poprvé v životě nasedli do lodí a vydali jsme se po Vltavě směrem k prvnímu jezu v koloně, která připomínala místy zácpy na D1 a posilňováni někteří vodou, jiní Colou s rumem, jsme sjeli během dne první úsek až do našeho „basecampu“. Počet cvaknutých lodí 1. Přežili všichni 🙂

Večer při ohni Jirka Stibor nahodil do placu otázku, zda někdo nemá kytaru, Viktor Šabacký se přiznal, že má kytaru tajně ukrytou v autě a Kamil Kabát tuto trojici kytaristů doplnil. O zábavu večera bylo hudebně postaráno a až do tří do rána jsme obšťastňovali obyvatele kempu zpěvem a repertoárem písní, které jsme si mnohdy dohledávali jako správná IT firma na iPhonech 😀

Druhý den plavby byl díky večernímu kytarovému koncertu trochu náročnější, ale všichni jsme statečně sjeli. Počet cvaknutých lodí se zvýšil, ale nakonec jsme všichni živí a zdraví (a unavení) dojeli do dalšího záchytného tábora za Českým Krumlovem.

Třetí den už nasedli do lodí jen ti nejvodáčtější a sjeli poslední úsek plánované trasy.

Fotky z vody 2.0 najdete v této fotogalerii:

A jak to viděli účastníci?

Zeptala jsem se, jaký byl jejich nejsilnější zážitek z vody 2.0 podle hesla „Zážitek nemusí být dobrý, ale musí být silný“. A tady jsou jejich odpovědi:

David Kirš: „Byla to krása, intenzivní, a moc jsem si to užil.“

Byla to krása, intenzivní, a moc jsem si to užil. Jsme dobrej tým, umíme sednout kolem ohně a zpívat a přitom sjet jako sólisti vodu a půlden se nevidět 🙂 užil jsem si to, stanování, společné snídaně i večeře, jezy, oheň, alkohol, sobotní večírek, noční i jiné koupání, zpěv…

Další podobné akce podpořím. A přidáme výjezdní zasedání po týmech, kdy budeme třeba půlden tvořit a pak se bavit. Těším se, a díky všem once more.

– David

Alice Kirš: „Pustila jsem kontrolu“

Každé sjíždění řeky pro mě vždycky bylo dost velkým a náročným testem partnerského vztahu. Těchto testů jsme zažila 5 a musím říct, že ten letošní byl vůbec ten nej.

Není to sranda, když místo háčka (ten, který sedí na lodi vepředu) zaujme žena mého typu. Tedy žena akční, která neposedí a pořád potřebuje něco dělat, kontrolovat, do nečeho kecat a radit. Jenže voda ukáže, že jediné, co může háček dělat je: pádlovat, nechat se vézt, důvěřovat a hlavně zadákovi do ničeho nekecat.

První den jsem kecala, vztekala se, nadávala Davidovi, pokaždé, když jsme štrejchli šutr nebo když jsem měla pocit, že prostě loď blbě řídí. Ten pocit jsme měla fakt často. Bylo to vyčerpávající a pohody jsem si moc neužila. Jenže jsem si nemohla pomoct.

Pak jsem viděla a slyšela lodní posádku velmi podobného složení, jako ta naše. Holka vepředu štěkala po svém chlapovi jako vlčák a neustále ho poučovala, jak to dělá blbě a jak má tu loď řídit jinak. Fuj. Tenhle pohled mě na 80% vyléčil :D.

Druhý den jsem v podstatě zahodila pádlo a nechala se vést, opalovala jsem se, obšťastňovala Davida svými prupovídkami, kochala se a prostě si užívala vodu, přírodu, bytí. Pustila jsem kontrolu. Posílila důvěru ve svého muže a užila si nádherný den, který jsme oslavili hovínkem v trávě: panákem zelené s rumovou pralinkou!

– Alice

Stáňa Mrázková: „…plovoucí boty, pádlo, barel, flaška s rumem a kolou a loď plná vody…“

Můj neintenzivnější zážitek rozhodně byl moment, kdy jsme se na čtvrtém jezu druhého dne cvakli a v následujícíh sekundách lovili Viktorku na moment zaklíněnou pod lodí, plovoucí boty, pádlo, barel, flašku s rumem a kolou a drželi loď v ten moment plnou vody a vážící pár set kilo v poryvu proudu. Zachraňovala nás posádka německy mluvícího raftu a Kamil s Kryštofem a Aničkou. Při následném vylévání vody z naší loďky jsme podobným způsobem my zachraňovali další loď podobného osudu a zasmáli se několika dalším obětem jezu U Liry.

Další skvělý zážitek bylo to, že se Jirka společně s Viktorem a Kamilem chopili střídavě kytary a udělali nám i okolo spícím lidem hezký kulturní večer u ohně až do tří do rána 😀

Katka Svobodová: Pár myšlenek (ne)vodních – 

Bohdana Kabátová: „Odevzdala jsem se tedy do rukou zdatného instruktora a užívala si plavbu…“

Na vodě jsem nikdy nebyla. Vratké lodě a plavidla jakéhokoliv druhu mi nikdy nedělala vnitřně moc dobře, takže jsem do kempu jela s malou duší a velkým odhodláním to zvládnout a ideálně si to navíc i užít.

Dle povahy mi vlastní jsem si svůj komfort a vnitřní klid na vodě zajistila hned na úvod tím, že jsem se „vetřela“ i s dcerkou Nikolkou jakožto porcelánem do lodi instruktora naší grupy. Na Vltavu jsem tedy vyplouvala s pocitem, že jsem v naprostém bezpečí a v těch nejlepších možných rukách. A taky byla. Ovšem…

Prcek (náš vodní instuktor) je podle všeho hrdý vodák, který sice uvítá v občasném oleji pomoc háčka při pádlování, ale jinak pohyb lodi po proudu zvládá nejraději a naprosto bravůrně sám. Pár hodin po vyplutí se mi proto začalo dostávat nabídek k uložení pádla do lodi a vystavení mého těla záření slunečnímu v poloze vleže.

Tomu se nedalo odolat 🙂 Odevzdala jsem se tedy do rukou zdatného instruktora a užívala si plavbu, okolní krásnou přírodu, sluníčko, dobrou náladu kolemplynouvších vodáků i Prckovu veršovanou pohádku o Karkulce (ve verzi pouze pro dospělé, kterou má 10-letá dcera poslouchala jako už dlouho žádnou jinou :)).

Nezapomenutelným okamžikem pro mě byla návštěva divokého prasete v našem stanovém městečku. Z balení věcí mě zaslechlo hlasité chrochtání. Když jsem (s částečným vnitřním napětím) hledala zdroj tohoto zvuku, zahlédla jsem Bártíka, jednoho z nejmladších účastníků naší výpravy, jak chodí po všech čtyřech a naprosto autenticky chrochtá jako divoké prase. Kdybych to neviděla na vlastní oči, nikdy bych neuvěřila, že tak hutný zvuk může vyjít i z tak malého a droboučkého dítěte 😀

Kamil Kabát: „…slunce, šplouchání, tlachání, úsměvy, Jirkova cola s rumem, večírkování, koupačky…“

Voda – do minulého týdne abstraktní pojem.
Dnes už synonymum intenzívního odpojení se z hlavy a současného vplutí do těla, pohoda, setkávání s přáteli, zpívaní, bytí. Moje první voda ve mě nechala silné, hluboké a nádherné zážitky :).

A moje hajlajty:

Organizace – luxusní pohoda s Václavem Prckem Kalousem, zkušeným vodákem, poskytovatelem lodiček a pádel, barelů a příbytků, dřeva na oheň a kytary, misek na jídlo a teplé vody na snídani, wifesitting a babysitting (Bohdana a Nikolka) — zkrátka taková pětihvězdičková vodácká cestovka

Posádka – mojí pohodovou posádkou byli postupně Kryštůfek (7), Vikorka (8) a Anička (6), se kterými mělo pro mě sjíždění jezů rozměr odpovědnosti, empatie k posádce, rozpoznání a respektování přání všech jejích členů, přestože to může znamenat změny tempa a směru jízdy, jakož i odpojení od ostatních lodí, obcházení jezů s části posádky … a nakonec poslední den ještě Honza, se kterým jsme v raketovém tempu projeli poslední úsek a užil jsme si s ním pádlování v chlapském pojetí.

Jezy – lérnink baj důjink – spojení s lodí a vodou, napětí z neznáma, úleva a radost z úspěšného sjetí.

Pohoda – slunce, šplouchání, tlachání, úsměvy, Jirkova cola s rumem, večírkování, koupačky, Viktorův zpěvník a jeho muzikantství, Jirkova kytarová sóla a perkusní ekvilibristika na desce kytary, freesbee nad vrcholky stanů …

Tom Münster: „Bylo to fajn!“

Velice děkuji všem organizátorům za tuto „vodní“ příležitost s Vámi. Vltavu jsem ještě nesjížděl a v kanoi seděl poprvé. Tyto plavební dny jsem si s Vámi velice užil, i když to byl někdy až nepříjemný adrenalin (chvile, kdy i vnitrek kanoe vyplnuje voda a vy mate v tu chvili akutni nedostatek rukou) 🙂
Bylo to fajn!