Také se rádi v myšlenkách brouzdáte vzpomínkami? Já rozhodně. Moc ráda. Miluju tuhle úžasnou schopnost lidského mozku – jak dokáže živě vyvolávat myšlenky v barevný film s nekonečným přehráváním a někdy, když moc chci, cítím na patře chutě a v nose vůni, kterou tyhle chvíle provází. To je sen. Magic! Obzvláště pokud se v myšlenkách rozhodnete vracet k okamžikům, které nám způsobují radost a potěšení. Ty druhé myšlenky umíme taky dobře propírat, ale to už není taková zábava…
Než vás pustím k samotnému čtení, nedá mi to povzdechnout a současně si pogratulovat…
Dostat z chlapů pár řádek do jednoho článku je někdy nemožné a hrozí vyskočení z kůže!
Ale… zvládla jsem to! (Získat těch pár řádků a úspěšně naskočit do svý kůže zpátky!)
A pak že je to nemožné … VŠECHNO je možné!
Jiří Stibor: „Zachovat si prázdninový režim!“
Inspirace je teď v létě skoro povinná, pro mě už několik let. Vlastně je to jedna z mála věcí, co jsem si odnesl ze školy – zachovávat si režim alá letní prázdniny. To mě baví. Dva měsíce mentálního odpočinku.
Takže v létě dost cestuji, relaxuji a nepouštím se do velkých projektů. Dávám dnům volnost a do ničeho se nenutím – just let it flow, tak jak to cítím. 🙂
Inspirací jsou pro mě hlavně místa a také lidé. Všímám si s otevřenou hlavou různých maličkostí a zamýšlím se nad nimi.
Koncem srpna jsme byli se Stáňou mimojiné ve Francii, kousek od Mont Blanc. Za krásného, slunečného dne jsme vyrazili lozit na Via Ferrata s krásným výhledem právě na Bílou horu (Mont Blanc).
Mám strach z výšek, ale Via Ferrata mě tajemně přitahují, je to adrenalin. Bez jakéhokoliv očekávání jsem nasadil výstroj a vydal jsem se jako první po skále nahoru… a ejhle. Po 20 metrech strmého lezení se dostavil před jednou náročnější překážkou paralyzující strach, začaly se mi potit ruce, cítil jsem úzkost z toho, že bych mohl spadnout (a to i přesto, že je člověk jištěný)… uááá… prostě jsem zůstal stát na místě. Trvalo mi asi 5minut vše rozdýchat a probudit v sobě vnitřního bojovníka, který když cítí strach, nadechne se a udělá vědomý krok dopředu.
Inspirace tak letos v létě přišla na tomto místě hlavně zevnitř. Dal jsem prostor strachům, vnímal jsem je… ale pak jsem jejich působení rozbil na tisíce kousků, které se rozprchly po prostoru. To je můj oblíbený styl 🙂
Jsem stále inspirován tím, jak velký potenciál člověk skrývá, když je schopen podívat se na danou situaci s nadhledem, rozdýchat si ji a prostě vykročit do neznáma se 100% nasazením.
Mimochodem: Na té stezce to byl pouhý začátek, pak přišly 3x náročnější úseky, ale už jsem byl posílen prvotním překonáním strachu, a tak bylo vše snažší a uchopitelnější.
Je žádoucí mít strach, protože jedině pak se člověk posunuje dál.
A to je inspirující.
Tomáš Münster: „Unáším se hudbou!“
Mám čistě hudební inspiraci… Ačkoliv ignoruji význam textu, protože mu téměř nerozumím, nechávám se unášet zněním té hudby.
Inspiruje mě aktuálně k větší životní aktivitě – jakékoliv. Probouzí ve mne vitalitu – zkrátka životabudič… 😉
Daniel Križák: „Šířit štěstí v každém okamžiku“
Mojí inspirací je právě dočtená knížka Štěstí doručeno od Tonyho Hsieh. Je to cesta, dnes už úspěšné firmy, která opustila zaběhnuté koleje vývoje firmy. Přestala se soustředit jen na zisk a místo toho se zaměřila na služby zákazníkům a firemní kulturu. Jde o to udělat zákazníkovi z nákupu skvělý zážitek a nedoručit mu jen tak ledajaký produkt, ale opravdové štěstí. Aby mohla firma a všichni zaměstnanci šířit štěstí, tak nejprve oni musejí být šťastní a díky firemní kultuře, kterou společně vytvořili, byli.
Jsem rád za to, že jsem také v takové šťastné firmě 🙂
Jan Fabík: „Vybojoval jsem stříbro!“
O prázdninách jsem se zúčastnil Mezinárodní olympiády v informatice na Taiwanu. Soutěž trvala sedm dní, během kterých jsme dva dny řešili soutěžní úlohy a na ostatní dny nám organizátoři připravili bohatý program. Odnesl jsem si odsud spoustu zážitků a poznal jsem novou kulturu, hodně odlišnou od té naší.
Potkal jsem spoustu skvělých lidí z celého světa – celkem tady bylo 311 účastníků z 81 zemí. Nakonec se mi podařilo vybojovat stříbrnou medaili. Rád na tenhle týden vzpomínám, byl to skvělý zážitek.
Martin Vlk: „Živě sním o RAW ;-)“
Jsem rád v kuchyni a moc rád vařím (dnes už vlastně nevařím, ale připravuji). O vlastní restauraci sním už 10 let a s myšlenkou, že nemohu mít to, čeho už je hodně, jsem tento sen dal k ledu.
Když jsem před rokem díky přátelům poznal RAW-FOOD a co vše s ní lze zažít, neváhal jsem ani na okamžik se pustit do všeho kolem. Bylo super poznávat a testovat. Jídla, která připravuji, mají ze začátku nějaký řád – recept, nicméně po chvíli vždy vyzkouším něco nového přidat nebo ubrat. Nemohu si pomoct.
Výsledky? Zatím jsem byl vždy pochválen… ale nemusí to tak být napořád 🙂
A tak, když už jsem začal připravovat jídla okolo živé stravy, začalo psaní mé kuchařky. Je už na 99% hotová. Obsahuje 121 RAW-FOOD receptů pro začátečníky – stejně jako jsem já. Jednoduché a přitom moc chutné. Těším se až spatří světlo světa a budou z ní nevařit takoví nadšenci jako jsem já nebo vy…
A víte co, vrátil se ten můj „bláznivý“ sen. Pochopil jsem, že tohle je to pravé… Můj sen začíná být správně RAW – pro svou restauraci už mám investora…