Žijeme své životy, ve kterých se orientujeme právě díky Slunci. Den a noc určuje povědomí nejen o tom, co máme dělat, ale i kde a proč. Ale co když tenhle zajetý rytmus narušíme? Co když totálně vypneme, nebudeme nic dělat a budeme jen sami se sebou. A pro dokonalý dojem totální nečasovosti a pro stažení smyslů do vlastního nitra, se ponoříme do tmy. Černočerné hluboké tmy a ticha…


Michal Kolář se koncem ledna rozhodl na týden odpojit a úplně vymazat z běžného životaběhu a jít „do tmy“. Do té chvíle, než to napsal, jsem o možnosti pobytu ve tmě nevěděla zhola nic. Ani teď nejsem moudřejší, protože vím, že tohle je věc, kterou musí člověk prožít, aby pochopil, ale o to více jsem zvědavá na jeho vlastní zkušenost…

Nechala jsem Michala vydechnout a pak neodolala touze získat od něj odpovědi na mé otázky…

 

1. Co byl hlavní impuls jít do tmy?

Pro mě hlavním impulzem, který jsem řešil, byly vztahy, a to jak vztahy na osobní úrovni, tak vztahy pracovní. Jak sloučit osobní a pracovní život a udělat si v tom více jasno.

 

2. Proč sis vybral zrovna pobyt ve tmě?

O pobytu ve tmě jsem se dozvěděl při jednom ze setkání naší Firmy 2.0 a to od Sida. Ihned mě pobyt ve tmě zaujal. Vyhledal jsem si další informace a následně si zarezervoval termín, který byl o skoro 4 měsíce později.

 

3. Jak to vlastně probíhá – jak vypadá „klasický den“ ve tmě?

Nevím jak klasický, ale ten můj den, respektive čas od probuzení, se skládal z přemýšlení, cvičení, přemýšlení, jídla a zase přemýšlení…

 

4. To je hodně přemýšlení… o čem si nejvíc přemýšlel?

Bylo to tak, že ze začátku jsem se snažil myšlenky nějak řídit, ale vše se rozjelo tak rychle, že jsem je nechal plynout jak samy chtěly… prošel jsem tak spoustou věcí a události z minulosti…
V podstatě jsem přemýšlel o věcech co se udály, o celém svém životě a o tom, co mě čeká…

Michal Kolář

 

5. Měls potřebu hledat odpovědi na otázky, které přicházely?

Ne. Došel jsem k uvědomění, že jednoduše nemůžu mít odpovědi na všechno. Je to proces, cesta a já si uvědomil, že jsem na úplném začátku… Otázky budou totiž pořád a odpovědi budou přicházet postupně

 

6. Je třeba se nějak speciálně připravovat? Jak ses připravoval ty?

Co jsem o pobytu ve tmě četl, tak je dobré informovat své okolí, že člověk bude celý týden offline a tomu přizpůsobit jak osobní, tak pracovní věci. Na tohle jsem své okolí připravil a více jsem přípravu neřešil – což se ukázalo jako trochu podcenění situace, ale o to hodnotnější pro mě pobyt ve tmě byl.

 

7. Cos očekával a která očekávání se splnila?

Snažil jsem se jít do tmy bez očekávání, což se mi mírně povedlo, neboť v čekací době na pobyt ve tmě se ustálily jak mé osobní vztahy, tak směrem k práci jsem nabral nový vítr do plachet.

 

8. Co bylo pro tebe na pobytu ve tmě nejzajímavější – nejpřínosnější?

Nejzajímavější pro mě bylo uvědomění toho, jak málo času trávím sám se sebou. Zjistil jsem, že na to nejsem vůbec zvyklý a mezi pracovními věcmi a denní rutinou nemám moc času opravdu na sebe. Tohle jsem se rozhodl změnit a pro mě to bylo velké uvědomění ze tmy.

Druhá věc mi došla až poté co jsem ze tmy vyšel a povídal si s průvodcem tmou – Tomášem. Šlo v podstatě o vnímání věcí, které se nám dějí a které děláme. Zjistil jsem, že je pro nás jednodušší než si některé věci prožít do hloubky, tak je zahodit a jít dál novým směrem. Bráníme se tak od bolesti v případě věcí špatných, ale o to více si následně ubližujeme.

Je to jako bychom šli po cestě, kde jsou kameny. My jeden z kamenů zvedneme, ale místo toho, abychom si jej pořádně prohlédli, tak si jej hodíme do batohu na zádech. Takto to jde delší dobu a my pak zjišťujeme, že máme celý batoh plný kamenů a nemůžeme jít vůbec dál. Je potřeba ty kameny z batohu vytáhnout, seznámit se s nimi, prohlédnout si je jak vypadají, potěžkat kolik váží, zjistit z čeho jsou a následně je zahodit.

Toto Tomášovo připodobnění mě hodně oslovilo a zjistil jsem, že takto řeším spoustu věcí a díky tomu mám již řádně napěchovaný batoh na svých bedrech.

Michal Kolář

 

9. Kolik dní si byl ve tmě (a kolik sis plánoval)?

Plán bylo být ve tmě celý týden – od soboty odpoledne do soboty další týden ráno. Realita byla taková, že jsem ze tmy vyšel po 44 hodinách.

 

10. Z dnešního pohledu: udělal bys něco jinak?

Co bych před pobytem nyní rozhodně udělal, tak bych byl více se sebou, stačil by den dva někde sám. Jen já a mé myšlenky. Nyní již vím, jak tma vypadá a co od ní mohu čekat, takže bych se na ni mohl i lépe připravit.
Celkově mě napadlo pobyt ve tmě přirovnat k běhání. Dlouhé běhy se dají dát bez přípravy, ale bolí to a člověka to může přestat bavit. Když má však natrénováno, tak je to jakoby jednodušší.

 

Závěrem…

Tmu bych doporučil všem, kteří cítí, že je toho na ně moc a potřebují zklidnit. Pobyt ve tmě pro mě byl startem práce na sobě a to v mnoha podobách. Začal jsem více trávit čas se sebou, probral jsem si své hodnoty a znova se vrátil ke své vášni – běhání. Doslova mi to otevřelo oči a já zjistil co je pro mě opravdu důležité.
Na začátku jsem měl strach a obavy, co mě čeká – bylo to na místě, nesl jsem si hodně kamenů, které jsem potřeboval více poznat, ale bez tmy bych se s nimi vláčel dál.

Tma každému ukáže přesně to, co potřebuje. Už nyní vím, že se do tmy jednou zase vrátím…