Měsíc s měsícem se sešel a já zase pátrala po tom nejbestovnějším zpestření pro vaše prázdninové dny.
Alespoň na chvíli získáte pocit, ten nepolapitelný dojem, že můžete porozumět ženské duši…
Cha, konec pohádkám 😉 Začtěte se do toho nejlepšího. Prověřeno tisíci – nejen ženských – očí.

Vezměte se do vlastních rukou!
Tělo je úžasný „obal“ duše. Obal, který má své vlastní touhy a potřeby: a ty se musí krmit. Nejen potravou fyzickou, ale i dotekem. Láskyplným, jemným a co nejlaskavějším.
A stejně jako tělo špatně krmené nekvalitní stravou, i tělo bez doteků nekvete. Uznejte sami, jak těžce a zpomaleně se cítíte po smažených, mastných jídlech a jak prázdní jste bez objetí a pohlazení.
Dotek je skutečně léčivý, a nemusíte být „léčitel“. A pokud není pohlazení od partnera, protože právě žádný není, o své vlastní tělo se můžeme s chutí postarat sami.
Dokonce musíte! Protože ten, kdo je nejvíce zodpovědný za naši psychiku, jsme my sami!
Nemám pravdu?

Dva roky prázdnin
Určitě znáte román Julesa Verna líčící příběh skupiny kluků, kteří ztroskotají na ostrově a výlet se tak protáhne na dva roky. Ty dva roky společně žijí a fungují na ostrově tak, že každý dá ze sebe to nejlepší a díky tomu si vybudují fungující osadu.
Před dvěma lety vyplula taky jedna „výletní loď“. Na palubě byly skvělé a silné ženy, které spojily své schopnosti a dovednosti v jednu vizi, aby přinesly jiným ženám vítr do plachet.
Tisíce žen a desítky tisíc fanoušků oslovených přes Facebook, on-line programy, DVD, živými setkáními a semináři. Řeknu Vám: „Je to síla!“

Změní vám to život!
Máte rádi výzvy? Já je miluju. Ne, že by se člověk sám o sobě nebyl schopen změnit, ale když se tomu dá jasný směr, rozbalíte plány a víte jak a kam dojít, jde to prostě tak nějak líp.
Častokrát nemusí jít o obrovské kroky, i když to tak mohlo vyznít. Dát si závazek a měnit postupně věci, co nás štvou, nebo nejsou tolik přínosné, se může stát běžnou součástí našeho života. Návykem, kterým si život děláte den za dnem lepší a hezčí.
A že častokrát ty nejmenší drobnosti mění váš život nejvíc, o tom snad ani není pochyb.
Stačí pár minut každý den a mohou se dít zázraky. Stačí jen začít!

Můžete VŠE, co chcete!
Znáte ty okamžiky, kdy se cítíte totálně pod psa. Naprosto bez úcty k sobě samému, naprosto nepoužitelně, vyčerpaně a zbytečně. Někteří takové chvilky zažívají opravdu jen jako okamih. Jiní se v nich utápí den co den, bez vidiny konce a světlého zítřku. Maximálně tak světla na konci tunelu.
Můžete stále čekat, co se změní „tam venku“ a až vás druzí přijmou a pochválí, uznají vaši hodnotu. Anebo je předběhnete.
Sami sebe pochválíte, budete hrdi na to, co děláte, i když chybujete. Budete v sobě a ve svém životě hledat to, co opravdu umíte a kdy jste něco dokázali, něčeho dosáhli.
Čím víc budete trénovat, tím snadněji vše najdete a pak se může svět stavět na hlavu a odrážet ušima, a vy budete vědět, že „JSTE DOBŘÍ!“
A pokud ještě ne, tak šup šup, sepište si to všechno na papír…

Co dělá nejvíc ženu ženou?
Položili jste si někdy takovou otázku? V čem jsou ženy silné a co je dělá tím ženštější, čím více to „něco“ projevují?
Mohou to být emoce, samotné ženské bytí, to, že jsou sami sebou, že si důvěřují, že jsou v harmonii ve své duši, že jsou si vědomé svého těla a intimity, vědomé sebe samé jako ženy.
Ať to pojmenujeme jakkoliv, každá žena má „to něco“, co jí dělá ženštější a unikátní ve své ženskosti.
Podle mne dělá ženu nejvíc ženou její křehká duše a nezdolná síla překonávat každodenní překážky, i navzdory sama sobě – svému strachu…