Žena podnikatelka – ačkoliv úkaz stále častější – překonává mýty, překračuje hranice, a častokrát hlavně ty své.

Co pro ženu znamená podnikání? Jaký k němu má přístup, co jí přináší a umožňuje? Expertky projektu Ženy ženám odpovídaly na otázku:

Jaký význam má pro váš život vlastní podnikání?

(Pokračování textu…)

Kdo čekáte, že tu teď budu popisovat nějakou domácí hádku, krizi či nepříjemný konflikt s mým mužem, čekáte marně. Ne, že by u nás občas emoce nebublaly, bublají, ale tentokrát bublala hlavně tomatová polévka a bublinky z Proseca v lahodném moku s názvem Aperol spritz. Proběhla totiž další (čtvrtá)večeře v naší bytové restauraci a tématem byla italská kuchyně.

italie3

Proč Itálie?

Ispiroval nás k tomu náš prázdninový pobyt v Benátkách. Ach, jak ty mě okouzlily. Nikdy předtím jsem tam nebyla a můj muž mě tam vzal, jako překvapení. Řekl mi sbal si věci do jednoho kufříku, protože tam kam pojedeme se autem nedá dostat. Tak jsem s hrůznými myšlenkami na opuštěnou chajdu někde v horách na konci světa sbalila. Místo chajdy Benátky, nestačila jsem žasnou. Nádherné, romantické, čisté, útulné a navíc jsem tam objevila svého nápojového šampiona – Aperol sprizt.

italie1

Mám pocit, že Aperol vymysleli Italové pro turisty, na které bylo Campari moc hořké, jako třeba na mě 🙂 S perlivým prosecem, minerálkou a pomerančem je to výborný osvěžující drink. Tady je recept:

Na večeři se nás šešlo u stolu tentorkát osm. My dva kuchaříci, známá expertka na vztahy, sexualitu a intimitu Denisa Říha Palečková s manželem a malým Pedrem (jejich půlročním miminkem), šéfová zdravého podniku Freshbedýnky Veronika Mouchová a expertka na menstruační kalíšky Nikola a její partner bubeník a nezlomný propagátor „kalichů“ Standa. A opět má nejdražší sestra Jitka, jakožto má pravá kuchyňská ruka a pomocnice, tentokrát i chůva malého Pedříka.

Menu jsme sestavili v podstatě z klasiky:

Pršut a salcicia (pršut z Myfoodu, salsicia z cesty z Benátek) jako předkrm, k tomu jsem ovšem upekli domácí houstičky podle mé oblíbené Dity P. Upřímně nás překvapilo, jak se povedly. Na pečivo zrovna experti nejsme. Udělali jsme jejich poloviční verzi, aby byly takové hezky romantické, jako Benátky :D.

italie2

Tomatová polévka s bazalkou a mozzarelou. Tu jsem vařila už den předem a recept jsme si na ni vypůjčila u Itala z televize. Je to sympaťák, je to Ital a jeho recepty mám ráda. Tohle byl prý recept jeho pra pra pra…babičky :). No všem náramně chutnala, byla pořádně hutná a kousek buvolí mozzrarely ji hezky ozvláštnil.

Následovaly klasické a jednoduché těstoviny Aglio olio peperoncino, též podle Itala s peperoncinami z Makra :). Doma jsem měla špagety na carbonary, takové více „chlupaté“, aby na nich dobře drželo vajíčko s parmazánem. To se však ukázalo, že není úplně nejlepší volba. Pokrm byl trošku vysušenější, ale i tak nám chutnal. A abych nezapomněla – dělali jsme jej též podle Itala z televize.

Po špagetách přišel náš pokusný králík :). Po cestě do Benátek jsem strávili dvě noci ve Slovinku v hotelu Grad Otočec. Nádherný hrad na ostrůvku obklopený ze všech stran divokou řekou. Moc jsme si to tam užili, jejich kuchyni obzvlášť. Nejvíc nás překvapil jejich rajčatový sorbet s bazalkou a balsamikovým octem. A tak jsme se rozhodli jej taky vyzkoušet.

Vzal si jej pod patronát David. Našel speciální recept, ve kterém se do sorbetu přidává dokonce pomerančová kůra i šťáva. Výsledkem byl velmi výrazný, osvěžujicí a pro chuťové pohárky některých stolovníků absolutně nezařaditelný sorbet. Ten si všichni zapamatují :).

Nevím jestli to byl hřeb večera, ale pro některé poprvé. Steak z tuňáka na lůžku z polníčku a rukoly a balzamikovým přelivem. Koupila jsem nádherného na sašimi v Makru a byla to dobrota. Tuňáka můžu jít v podstatě syrového. Když je well-done je po něm. Stačí 2 minutky z každé strany, žádná věda.

italie4

Na závěr….no co myslíte, že bychom asi tak mohli servírovat na závěr?

Jakápak by to byla Itálie bez Tiramisu. A že ho umíme skvělý! Už dobré čtyři roky jsme věrni receptu (opět) Itala. Je to tak krásně jednoduché a přitom božské. Tiramisu jsme připravovali den předem s Davidem společně. On připravoval krém, já máčela piškoty v kávě s amaretem. On natřel první vrstvu. Já doťukla druhou a závěrečně pocukrovala pravým holandským kakaem. Prostě božské, božské, božské….

Na konverzaci jsem také nezapomněli. Mezi jednotlivými chody šla povídací štafeta. Každý měl za úkol se představit a říct něco málo o sobě. Navzájem se naši strávníčci totiž neznali nebo jen z doslechu. A tak jsme se dozvěděli:

A že všem moc chutnalo 😀

No a nebyli bychom to žádná podnikatelé srdcem, když bychom pro naše hosty neměli připravený upsell, tedy další nabídku po večeři. Měli jsme. Domácí.

Když byla moje maminka malá, žila rok v Itálii. Můj dědeček tam projektoval chemické továrny. No a měli tam paní sousedku, starší italskou lady Rozzetu, od které má babička přivezla do Brna recept na rajčatové sugo. Sugo je omáčka na špagety. Na těchto špagetách vyrostla moje maminka a vyrostla jsem na něm i já. Vždycky když nevím, co vařit – špagety a sugo to jistí. Prostě ho miluju.

A tak jsem maminku poprosila, zda by neuvařila hrnec suga, že jej zavařím do pěkných skleniček a nabídku po večeři k prodeji. Povedlo se, ale od prodeje jsem nakonec upustila a každému strávníčkovi na cestu jednu skleničku věnovala. Jako vzpomínku na tento krásně vydařený večer.

IMG_6414

 

Mnoho žen se internetu a technických věcí bojí. A tím pádem se bojí internet zapojit do svého podnikání. Možná si myslí, že je to něco jen pro muže a technické typy. Přitom je to tak jednoduché :). Nevím jestli mezi tyto ženy patříte i vy. Ať tak či tak k využítí internetu ve vašem podnikání vás může akce Milionová žena a také tento článek, ve kterém se s vámi chci podělit o to, jak jsem internet využila já. Obyčejná avšak podnikavá a svobodu milující žena :).

Nějak se začít musí

Mé první podnikání, krátkodobý pronájem apartmánů, by absolutně nefungovalo, kdyby se mi tenkrát nepodařilo s apartmány dostat na ubytovací portál www.booking.com, jeden z největších na světě. Tedy na internet. Díky němu jsem po tři roky měla prakticky plno. V té době jsem díky tomu zažila blažený pocit jednoduchosti, který mě přitahoval. Blaženost díky internetu.

Později, když jsem odešla ze zaměstnaneckého poměru a rozhodla se, že budu skrze konzultace a koučink pomáhat ženám. První, na co jsem myslela bylo, že si musím udělat skvělé webové stránky. Přece jen tak se o mě ženy dozví a když se jim budou líbit, ozvou se mi. Tyhle moje webové stránky dodnes běží :).

Od svého manžela Davida, který se v té době začal naplno věnovat email a online marketingu a začal budovat společnost SmartEmailing, jsem věděla, že teď musím své potenciální klientky na své stránky nějak dostat. A když už tam přijdou, tak to nejdůležitější, co musí udělat je zanechat na sebe email. Proč? No přece proto, abych s nimi mohla dál komunikovat, informovat je o svých aktivitách, sobě, své práci, vzbudit u nich důvěru a časem je přeměnit na ty klientky.

Bez magnetu to nejde

Jenže, aby na sebe nechaly kontakt musím mít na svém webu nějaký magnet. Něco, za co mi ten kontakt rády dají. Něco, co jim přinese hodnotu, obohatí je, něco, co potřebují a já jim to mohu poskytnout. A tak jsem vymyslela 3-týdenní emailový program pro zvýšení sebevědomí. Když jsem ho vytvořila a na stránky umístila, byla jsem na sebe fakt pyšná. Měla jsem a dodneška mám pocit, že předávám opravdu hodnotu a rady, které ženám mohou skutečně pomoci.

V té době jsem také založila Facebook stránku Mám se ráda. Facebook je úžasné internetové místo, kde můžete skvěle pracovat s lidmi, kteří jsou na vás naladění. Místo kde můžete kolem svého podnikání komunitu a nestojí vás to ani korunu. Facebook mi hodně pomohl. Dostala jsem nápad obeslat všechny velké osobním rozvojem „postižené“ 🙂 skupiny, především ty pro ženy s prosbou, zda by nasdílely mé stránky, na kterých je můj 3-týdenní program pro zvýšení sebevědomí zdarma. Několik z nich to udělalo a já žasla. Kontakty začaly přicházet. Díky využití softwaru SmartEmailing jsem mohla sledovat, jak se má databáze zvětšuje, roste každým dnem. Za jeden den mi díky tomu přibylo 300 kontaktů. Dnes už tímto bezplatným programem prošlo více jak 4000 žen.

A tak se rozjelo mé podnikání, díky internetu

Začala jsem psát články na svůj blog. Některé jsem publikovala i na blogu jiných portálů. Ve všech článcích jsem dávala odkazy na své stránky, ideálně na svůj magnet – program o sebevědomí. S ženami v mé databázi jsem pravidelně komunikovala, posílala jim inspiraci, články a po nějaké době jsem jim také nabídla placenou konzultaci. Uspěla jsem. Ženy se začaly ozývat a já byla nadšená z toho, jak se mi to všechno povedlo. Skoro nic mě to nestálo, kromě mého času, vytvoření webu a několika dobrým nápadům. Za tohle budu internetu navždycky vděčná.

V těchto dnech stojí z velké části celé mé podnikání, celý projekt Ženy ženám, celá naše Firma 2.0 na internetu. Jen díky internetu mohu komunikovat s 25 000 ženami ve své databázi, s téměř 11 000 ženami na Facebooku. Díky internetu už více jak 2000 žen prošlo programy Ženy ženám. Díky internetu mohu pomoci více lidem a to je fakt super.

Během té doby jsem se o podnikání na internetu, online marketingu hodně naučila. Především od svého manžela, který neúnavně a fascinovaně přináší marketingové know-how z USA a ukazuje lidem, že tohle vše funguje i tady u nás v ČR. Byť to spoustě lidem přijde moc americké, mě je to fuk, prostě to funguje, když to děláte :). Já to na svém podnikání vidím a vidím, jak moc důležité je tohle know-how znát a používat. Není to zas taková věda. Chápu to i já ženská :).

Jestli máte chuť se do světa internetu a podnikání více ponořit, mrkněte na akci Milionová žena, kterou společně s mým mužem a dvěmi úspěšnými podnikatelkami pořádáme. Ať se vám podniká jednoduše a s radostí

– Alice

Koně jsou v mém životě posledních 9 let, ale až letos skutečně chápu proč. Až letos jsem pochopila, jaký neuvěřitelný zdroj sebepoznání koně nám lidem poskytují. Co všechno se od nich můžeme naučit. Jak díky nim můžeme růst.

Před 14 dny jsem se vrátila z dovolené. Strávila jsme 14dní v romantické Francii s maminkou. Přijela jsem relativně vypnutá, odpočatá a naladěná na sebe a své ženské bytí. Večer po návratu jsem se jela podívat na “své holky” (mé dvě kobylky). A najednou jsem intenzivně zacítila, jak tam jedu s pocitem povinnosti, nutnosti, bez radosti. A že to takhle mám už nějakou dobu. Jaká je to vlastně dřina a těžká práce vést a vychovávat koně.

kone-alice-kirs-2

Ten večer jsem tam potkala jednu holčinu od koní a chvilku jsme si spolu povídaly. David tam byl se mnou a pozoroval nás. Když jsme potom spolu sedli do auta a jeli domů, oba jsme nahlas vyslovili tu samou věc. Holky od koní jsou ranařky! Tvrdé, ostré, nekompromisní, intenzivní…pocity povinnosti, těžké práce místo zábavy a radosti…tvrdá silná holka…tyhle myšlenky a slova mě vyděsily a po cestě domů jsem se rozplakala.

Vrátila jsem se z dovolené domů naladěná na odpočinek se záměrem se hodně odpojit od práce, internetu, intenzity, dřiny, přepínání se a přehnané akce. Naladěná na spočinutí v ženské energii, zklidnění, pohodu a kouzlo prázdnin. A najednou jsem byla konfrontovaná s pravým opakem. Najednou jsem měla pocit, že koně a pobyt u nich mě jen podporují v “tvrdosti” a zaměřenosti na výkon. Najednou jsem měla pocit, že by mi bez koní snad bylo líp. Při té představě se mi obrovsky ulevilo, ale chvíli na to jsem se opět rozplakala. Já přece nemůžu ani nechci své kobyky prodat a takhle to vzdát.

Nakonec jsem se uchlácholila tím, že to budu pár dní pozorovat, že jsem přece schopná najít řešení v každé situaci, takže i v této. Za týden bylo všechno jinak.

Týden na to jsem se učastnila kurzu leadershipu s koňmi

Tuhle akci jsem před časem naplánovala pro náš tým s Markétou, mou koňskou učitelkou, která vede projekt Horsense. Markéta mě už několik měsíců provází světem koní. Učí mě jim porozumět a pracovat s nimi tak, abychom si vzájemně rozuměli, respektovali se a důvěřovali si, aby nás to společně bavilo. Zní to krásně a pro mě to i krásné občas bylo, ale přesto obalené v takové těžkosti, spěchu, stresu, úzkosti, kterou neumím úplně popsat. Dala jsem si za cíl, že na tomhle kurzu najdu řešení své situace.

Semináře se účastnilo mých dalších osm kolegů z Firmy 2.0, šest krásných koní a pět skvělých lektorů z Horsense, kteří nás celý den prováděli.

horsense-2

Hned po prvním cvičení jsem měla jasno. Dostala jsem totiž pořádný kopanec. A to doslova. Otisk kopyta nad mým levým kolenem je toho ještě dnes bolestivým důkazem.

Úkolem bylo koně bez jakýchkoliv pomůcek, ohlávek, vodítek, mrkví dovést z bodu A do bodu B. Nastoupila jsem jasně, odhodlaně, s tím, že tohle přece znám, dokážu, udělám to správně, rychle – typická já. Jenže kůň byl opačného názoru a dal mi to jasně najevo. Kopancem, po kterém jsem se skácela do písku. V ten moment mi to došlo.

Jestli takhle dál budu přistupovat k životu i k sobě: rychle, správně, výkonně, pod tlakem, budu dostávat jeden kopanec za druhým. Musím podotknout, že jsem si před 14 dny léčila zánět šlach na ruce. Z přetížení.

Povolila jsem. Uvolnila. Vypnula hlavu. Vydechla. A najednou mě koník následoval. Úplně pokorně šel za mnou až k cíli.

Během další hodiny práce s koníčky mi došla druhá zásadní věc: když to nebaví mě, nebaví to nikoho kolem a hlavně: PRO RADOST SE MŮŽU ROZHODNOUT. Radovat se můžu i z maličkostí, nečekat jen na velká aaaach. A tak jsem celý zbytek dne strávila opojená radostí, pro kterou jsem se rozhodla, kterou jsem najednou dokázala vidět a cítit ve všem a ve všech kolem sebe.

I další dny jsem strávila u koní a moc jsem si je užila. Dopředu jsem se pro to rozhodla a přestala jsem perfekcionisticky tlačit na sebe i na ně. Díky tomu jsem zažila několik úžasných okamžiků. Poprvé jsem cválala bez sedla terénem. Poprvé jsem jela bez sedla na své kobylce, na kterou jsem si zatím bez sedla netroufla. Poprvé jsem bez sedla vyjela prudký kopec i slezla příkré schody. Cítila jsem dětskou radost, když se mi povedlo namočit kobylkám kopýtka do kyblíků s vodou. Maličkosti i velké věci. Radovala jsem se ze všeho.

Teď když to píšu cítím velkou vděčnost za možnost mít ve svém životě takové učitele – koně, čisté duše, které jsou naprosto a dokonale napojené na základní principy života. Děkuju, že se od vás můžu učit a připomínat si, jak ten svět kolem mě jednoduše funguje, jen tomu nesmím stát v cestě. Hawk – Alice

kone-alice-kirs-1

A jaký byl tento výjimečný seminář pro mé kolegy?

Dana Kubíková: „…úspěch má jen to, co dělám, protože opravdu chci.“

Na semináři mi docvaklo, že když se moooc snažím něčeho dosáhnout, něco zvládnout, tak to moc nejde, dlouho to trvá, ale v momentě, kdy to pustím, už na tom tak netrvám, tak to potom jde.

AHA moment – úspěch má jen to, co dělám, protože opravdu chci. Ne to, co dělám, protože dělám. Seminář byl perfektně připravený, moc příjemní a srdeční lektoři, cítila jsem se tu skvěle. Koníčci nádherní  !!!
– Dana

kone-dana-kubikova-2

Bohdana Kabátová – „Když má lídr jasný záměr, je pro něj nadšený, je vytrvalý, trpělivý a bere ostatní jako rovnocenné parťáky, mohou se dít doslova zázraky.“

Workshop byl pro mě na jednu stranu výzvou. Vůči koním jsem chovala a stále chovám velký respekt. Musela jsem nejdříve překonat strach (který ani nevím, kdy jsem si v sobě vypěstovala), než jsem mohla vstoupit do ohrady a začít s koňmi pracovat. S vědomím, že nám koně zrcadlí naše niterné emoce a pocity jsem měla hned několik příležitostí podívat se do sebe sama a uvědomit si, jaké mám při vedení lidí zažité vzorce a přesvědčení. Pochopila jsem a na vlastní kůži si vyzkoušela, že když má lídr jasný záměr, je pro něj nadšený, je vytrvalý, trpělivý a bere ostatní jako rovnocenné parťáky, mohou se dít doslova zázraky.

Celý den byl pro mě úžasnou zkušeností. Koně jsou nádherná a moudrá zvířata, v jejichž přítomnosti se člověk zklidní a dostane se sám k sobě.
– Bohdana

kone-bohdana-kabatova

Jitka Kubíková – „Ke koňům jsem přistupovala s pokorou a velkým respektem.“

Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, jenom jsem měla tušení, že to bude silné. A bylo. Těžko se mi o tom celém dni mluví, natož píše. Potřebuju delší čas na uvědomění.

Po celém dni, když jsem zpracovávala všechny informace a vjemy, se mě v první řadě vrátilo to, jak jsem se v minulém zaměstnání chovala ke svým podřízeným. A že to nebylo hezké. Samotnou mě to překvapilo, že to bylo to první co, mi vlezlo do hlavy. Kdyby se ke mě choval takhle kůň, tak jsem minimálně mrtvá.

Ke koňům jsem přistupovala s pokorou a velkým respektem. Byl to úžasný den. Děkuji všem, kdo se o nás starali.
– Jitka

kone-jitka-kubikova-2

Markéta Málková – „…koně, kteří dělají buď to, co je baví anebo nic…“

Je podvečer a já sedím v autě na cestě domů z Brna. Tekutiny v těle se mi doslova vaří, protože dnes bylo opravdu horko. Vracím se ze semináře Leadership Horsence. Koně od svého dětství miluji. Občas jsem chodila jezdit a nasposled asi před 5 lety, jsem se dívala z koňského hřbetu na svět kolem sebe. Ovšem nikdy jsem neměla možnost, proniknout do hlouby jejich duše,  jako na semináři Horsence.

Leadership a koně? Zvláštní kombinace, ale pozor, nebezpečně skvělá a účinná. Každý někoho vede, minimálně sebe sama. Když jdete do haly, kde běhají na volno koně, kteří dělají buď to, co je baví anebo nic, máte těžkou pozici. Přimět je bez “nástroje”, aby šli s vámi k určitému bodu. Vau, to zpětné zrcadlo, které mi koníci dali. To, jak člověk musí jinak přemýšlet, nacítit se na koně, mít záměr, být rozhodnuta a s klidnou myslím, lehkou a stálou vytrvalostí je možné docílit svého ….. úžasné spojení koně a člověka.
– Markéta M.

kone-marketa-malkova

Jirka Stibor – „Velká akce si žádá velký odpočinek.“

Je skvělé naučit se žít v neočekávání. Přesně tak jsem se těšil na Horsense leadership. Věděl jsem jen, že tam budou koně, skvělí lidé, hezké počasí a určitě si užijeme spoustu legrace…

Jaký nejsilnější moment jsem si z tohoto dne odnesl? Ještě větší uvědomění toho, že když nemáme jasný záměr, je prostě lepší jen tak existovat a užívat život a neřešit, že bychom měli něco nějak dělat, abychom tak na oko něco dělali… 🙂

Akorát nás to vyčerpá a budeme frustrovaní. Víme, že děláme věc, které nás baví – ale když jich je hodně a další stojí ve frontě – tak se z toho co máme rádi stává něco, co nás začíná postupně štvát… místo toho, aby to přinášelo štěstí a radost.

Je to samozřejmé – ale často je to výzva, že?

Koníci jsou nejraději v klidu, užívají si krás života a když potřebují, jdou do AKCE.
Pak zase odpočívají.
Rádi odpočívají.
Hodně a všichni.

Velká akce si totiž žádá velký odpočinek.

Tak káže zákon přírody a na něj je i internet krátký.
– Jirka S.

kone-jirka-stibor

Markéta Danišová – „Uvědomění o netlačení na pilu a individuálním přístupu mi ukázalo cestu, kterou chci jít.“

Já jsem se po včerejšku naprosto vyklidnila, zastavila, zpomalila, a paradoxně zefektivnila svou práci (podle svého dopoledního pocitu). Uvědomění o netlačení na pilu a individuálním přístupu mi ukázalo cestu, kterou chci jít, protože u koníků se vyplatila, tak to musí fungovat v pracovní i osobní rovině. Těším se na to :).
– Markéta D.

kone-marketa-danisova

Stáňa Mrázková – „Po obdobích práce a zápřahu si dopřát období odpočinku a relaxace.“

Dle očekávání mi koně krásně nastavovaly zrcadlo a inspirovaly mě k mnoha myšlenkám nejen ohledně leadershipu, ale celkově života a byznysu. Mezi mnohými mě zaujala myšlenka, že pochválit koně, odměnit jej, je nejlepší tak, že mu člověk dopřeje společně s pochvalou klid. Nechce pořád víc a víc. Myslím, že toto je myšlenka aplikovatelná nejen na tým a jeho vedení, ale i na vedení sebe sama. Po obdobích práce a zápřahu si dopřát období odpočinku a relaxace. Jinak člověku rychle dojde dech.
– Stáňa

kone-stana-mrazkova

 

David Kirš – “Chtěj málo, akceptuj ještě méně a stupňuj požadavky.”

Moje žena mě občas postaví, jak jinak :) ale teď mám na mysli postavení do pro mě nové role. Jako nedávno, kdy vymyslela, že část Firmy 2.0 pojede na Horsense Leadership. Workshop s koňmi. Což o to, na koně už díky Alici chodím pět let a mám pár úžasných i pár adrenalínových zážitků, ale toto bylo trochu jiné. A co jsem naprosto nečekal bylo, že mi tam naši velcí konští kamarádi ukážou, jak funguje prodej.

Přečtěte si můj celý článek o tom, co mě koně učí o prodeji >>

– David

david-kirs-horsmanship-2

A pokud se chcete podívat, jaký byl leadership s koňmi v obrazech, podívejte se na celou fotogalerii z tohoto dne tady >>

horsense

Francouzské šansony. Kir royale. Cibulová polévka. Baret a pruhované tričko. Hovězí po burgundsku. Pastis. Bonjour.

Tušíte v jakém duchu se nesla další večeře naší bytové restaurace? Ano, tentokrát jsme v kuchařce Dity P nalistovali kapitolu: Víkend v Paříži.

Tahle večeře byla opravdu insurmortable. Ale pojďme od začátku. Menu.

vikend-v-parizi1

Hrozně ráda vařím podle Ditiných videí. V kuchařce je sice mnohem více receptů, ale mě to prostě nejvíc baví, když můžu koukat Ditě pod ruce a s blaženým výrazem ji pak doma u sporáku kopírovat. Naštěstí je jich ještě celkem dost, které jsem nepokořila svým kuchařským uměním a tak se mám pořád na co těšit.

Do dnešního menu jsem zařadila dva recepty bez videa. Mám trošku obavu. Žádné video a oba jsou má premiéra. Jak to asi dopadne?

Takže to menu :).

Rozhodla jsem se uvařit (je mi tak nějak dopředu jasné, že tentokrát budu stát u sporáku asi víc já než David):

Nákupy ingrediencí začínají už 3 dny před večeří. Objednávám bedýnku s ovocem a zeleninou v biokvalitě z Freshbedýnek. Z výletu do Makra přivezu likér Grand Manier (do palačinek), banánové šalotky (do guláše), švýcarský sýr Gruyer (do cibulačky), různé druhy bio vepřového masíčka (na rillets) a samozřejmě francouzské vínečko.

V Dobrým špajzu naberu domácí vajíčka (na palačinky). Na netu objednám Creme de Casiss (Že nevíte co to je? Dozvíte se…) a nakonec na doporučení kamaráda zajedu pro maso na guláš do Mikrofarmy, odkud odjíždím s krásným 1,5kg telecího masíčka (neměli vhodné hovězí), které mi dokonce pan řezník pečlivě nakrájel na kostky.

Jen pro vaši informaci: Mikrofarma je podnik, ve kterém koupíte maso ze zvířátek, která žila v dobrých podmínkách na českých farmách a zemřela šetrně a s úctou.

Týden zpátky si s Davidem říkáme, jak by se dala tahle večeře oživit, abychom si užili fakt skvělou zábavu a nasmáli se dosytosti? Nakonec posíláme svým přátelům, kteří mají na večeři dorazit, zadání:

„Abyste to s námi neměli tak lehké a bylo o čem psát do našeho bulvárku, mám pro vás úkol. Pro všechny…
Jelikož máme pařížské/francouzské téma a chceme vytvořit co nej francouzskou atmosféru, nachystejte si nějakou francouzskou historku nebo přineste něco echt francouzského (víno se nepočítá, to je moc snadný) nebo se vyšvihněte do nějakého pařížského oblečku…whatever…ať je sranda :)“

Už v neděli se pouštím do několikahodinové přípravy Rillets

Rillets je francouzská delikatesa, česky hezky zjednodušeně: masová pomazánka, která je naprosto jednoduchá, co do počtu surovin, ale naprosto delikátní, co do chuti. S Rillets už mám zkušenost z Vánoc, kdy jsem ji vyráběla jako kulinářské dárky pro příbuzné.

A protože jsem chtěla být originální a zvýraznit, že se jedná fakt o doma vyrobenou věc, na každou skleničku jsem nalepila cedulku s názvem: Kirš paté.

Je to na jednu stranu úžasný, jak celou neděli bytem voní maso ála zabíjačka, hlavně proto, že se do rillets dávají škvarky, ale na druhou stranu, co už tak úžasný není, je fakt, že ať si čichnu k jakémukoliv kousku oblečení, k sedačce, závěsům, ručníkům v koupelně, cítím zabíjačku :D.

V neděli v 00:00 přesně je rillets v zavařovačkách (7ks) a já znaveně usínám. Jo a to jsem zapomněla napsat, že jsem k tomu všemu ještě vedle na sporáku táhla několik hodin hovězí vývar do cibulačky a gulášku…a to prosím z hovězí oháňky, kterou jsem si přivezla až z Budapeště z trhu a ona zatím hezky spala v mrazáku a čekala na svou dnešní chvilku slávy.

vikend-v-parizi5

V pondělí je na řadě cibulačka

Možná vás napadne, proč vařím takhle dopředu? Večeře je až v úterý. Důvod je prostý. Čím více toho navařím a nachystám dopředu, tím více času mám u večeře na radovánky s přáteli.

Na tuhle cibulačku jsem moc zvědavá. Dita do ní totiž dává portské víno a dijon hořcici. Cibulačku jsem dělala zatím jen 2x. Jednou z bílého vína – nechutnala mi. Podruhé z piva – chutnala mi, ale s pivem to není Francie, že? Udělala jsem jí pořádný hrnec a padl do ní i ten luxusní vývárek z oháňky.

Úterý je tu. Hezky si předsmažím palačinky. Omluva Ditě – nedělám je přesně podle ní. V hlavě mám totiž už pár let naprosto simple recept: 2 vejce, 400ml mléka a 200gr hladké mouky. Největší fígl v palačinkách, který jsem za svou krátkou kulinářskou kariéru objevila, je ve dvou věcech: 1. super litinová pánev, na kterou se nic nepřipeče a 2. sádlo – palačinky na sádle jsou prostě nej mňam.

No a pak se pustím do gulášku. Miluju recepty z jednoho hrnce a ty zalité vínem obzvlášť. Mám premiéru – vařit z telecího, je to vážně nádherný maso – vegetariáni prominou.

Bytem to voní a společně se sestrou Jitkou chystáme na stůl. Jitka nám už od poslední večeře pomáhá, což je naprosto super. Bez ní bychom si večer asi tak neužili, měli bychom ruce většinu času ve dřezu 😀

Tabuli jsem nakonec oživila kytičkami levandule, která nám roste na terase. Vytvořila jsem maličkou pro každou dámu, aby měly taky nějakou památku :).

Hosté se začínají scházet…a začíná vskutku zábava…

Blonďatá dáma nezklame a přijde s dokonalou šansonovou dekorací hlavy…no uznejte sami…

vikend-v-parizi14

Dokonale ladící pár nadšených extrémních sportovců přinese typický francouzský pastis…o kterém se píše, cituji:

„Pití pastisu je obřad, při kterém se nápoj whiskové barvy dotykem vody mění v mléčný mok. Milovník pastisu navíc ocení, že při správné konzumaci se sklenka nikdy nevyprázdní.”

vikend-v-parizi13

Ve finále přijíždí pár až z azurového pobřeží…okázalá dáma s dokonalým francouzským přízvukem a neméně dokonalým kloboukem…v doprovodu svého svěžího, charismatického a čokoládově opáleného milence, který dal přednost večeři s námi před sledováním západu slunce ze své x metrů dlouhé jachty…jaká čest…bagety, které přinesl jsou ještě teplé…ach

vikend-v-parizi27

Poslední pár bohužel nedorazil, tento krátký rozhovor vám to objasní:

“Ahoj, počítáte dnes s tou večeří?”
“Ta večeře je dnes?”

Celý večer se nedá slovy popsat

Když jste tady a teď a několik hodin v kuse se smějete, jíte výborné jídlo, pijete skvělé víno s rybízovým likérem, zpětně uvnitř sebe cítíte jen blažený pocit, ze kterého se usmíváte od ucha k uchu, ale dát to do slov? To nejde…

Nechci ale čtenáře úplně zklamat a tak sdílím alespoň pár útržků z naší velmi plodné konverzace.

Nejvíc uchvácen byl právě jachtařský mladík, který k celé večeři poznamenal, že je:

„Chuťově paf”

Když jsme servírovali úžasné crepes Suzette, které se máčí v karamelové lázni s pomerančovou šťávou a oním výše zmíněným likérem Grand Manier, jeden z hostů (nejmenovaný samozřejmě) se otázal:

„Můžu si to tam taky vymáchat nebo mi to uděláte?”

Načež jiný gentleman u servírování těch samých delikátních palačinek poznamenal k talíři jisté dámy:

“Jééé ty tam máš hodně šťávičky.”

Po večeři došlo údajně k přeřeku půvabné mademoiselle:

“Už jsem vyžraná do postele.”

A na závěr při placení jsme slyšeli dokonce toto:

“Podnikáme srdcem, ale pořád jde tak trochu o prachy.”

Také s vámi posdílím gurmánské perly večera:

Co dodat na závěr? Snad, že láska k jídlu se stále prohlubuje a tyhle večeře mě čím dál více baví.

Vaše foodloverka

– Alice

PS: Nechyběly ani francouzské polibky 😀

vikend-v-parizi28

Je sobota ráno a my s Davidem vyrážíme do centra Brna na Naučmese.cz FEST. Do té doby znám Naučmese.cz jen z doslechu. Sharing is carring, jak praví Tomík Hajzler a proto, když se na jeho zdi objevila pozvánka na tuhle akcičku v Brně, zbystřila jsem. No a teď jsme tu. Kupodivu máme volnou sobotu a chuť udělat něco netradičního.

naucmese-fest-alice-kirs-david

Přivítají nás úsměvy, dostaneme krásné jmenovky, dokonce tašku (plátěnou) s tričkem a notýskem, taky hned zdarma výbornou kávičku od Rebelbean.cz (ač jsme nekávičkoví, na cappucinu si pochutnáváme).

Jako ve škole, ale…

Po společném úvodu v učebnám Newton College kousek od Svoboďáku, se cca 70 lidí rozejde na první přednášky. Na programu je 8 hooodně zajímavých přednášek, ze kterých si každý můžeme vybrat 4, které absolvujeme. Je to netradiční a velmi zajímavý model, protože každý lektor svou přednášku musí za ten den odvykládat 4x, to jim nezávidím :).

naucmese-festival-1

Chleba je prý Božím darem

Jako první se vrhneme na pečení chleba. Kváskového chleba. Lubomír Kobeda, který workshopík vede je moc prima a pohodovej kluk, který toho o chlebu, tak jak ho dělaly naše babičky i toho, jak se chleba peče dnes, ví fakt hodně. Nejdřív si každý úplácáme své chlebíčkové miminko, které necháváme kynout v ošatkách, zatímco se na stolech žhaví šest remosek. Jo, fakt budeme péct chleba v remoskách.

naucmese-festival-2-david-kirs

Díky pečení chleba, člověk zpomalí

Mezitím nám Luba povídá o tom, jak si připravit kvásek a všechny možné tipy a triky při výrobě chlebu doma tou nejpřirozenější a nejpřírodnější cestou. Nejvíc mě zaujme fakt, že pečení chleba je vlastně úžasnej nástroj k tomu, aby člověk v životě zpomalil. Proč? Protože výrobu kvásku ani kynutí prostě neurychlíš, chce to svůj čas a taky 3 zásadní kvality, které jak si uvědmuju, mě hodně chybí:

Mám pocit, že těmito vlastnostmi oplývaly babičky nás všech, ale co my? Každopádně s chlebem to můžeme trénovat :).

Za hodinku a půl držím v ruce svůj krásný bochníček, který mě hřeje do rukou. V hlavě mám čisto a srdce mi radostí poskakuje, pozoruju se, jak se samovolně usmívám od ucha k uchu. Zaplavuje mě dětská radost.

naucmese-festival-alice-kirs

Od chleba po pauze přeskočím do tech sféry na přednášku Elišky Vyhnánkové o LinkedInu. S Eliškou se už nějakou dobu naháníme po mailech a ne a ne se potkat. Mám obrovskou radost, že nám to vychází právě dnes. Vidím Elišku v akci, je vážně dobrá a hodině s ní vůbec nezpochybnuju to, že o sobě říká, že je krotitelka sociálních sítí. Později u oběda i ještě později večer u vína si spolu moc hezky popovídáme a já s nadšením zjišťuju, jak mi tahle ženská sedí.

Eliška mě přivádí na zajímavou knihu: Prodávat je lidské. Víte, že všichni prodáváte a mnohdy o tom ani nevíte?

Cestování jako umění

Po obědě míříme na Travel Hacking s Petrem Novákem. Celé je to o tom, jak cestovat chytře, levně a hlavně zajímavě. Petrova přednáška je nabitá tipy a informacemi, nad kterými moje cestovatelské srdce skáče 2 metry do vzduchu. Nejvíc mě dostane, že když přijedete na letiště do Frankfurtu a nejste omezeni destinací, kam chcete cestovat, může se vám stát, že večer odletíte na týden na Maledivy. Ale ne za 80 tisíc, ale za 18. Buy and flight tam funguje prý neuvěřitelně.

Náklady na život ve všech koutech světa můžete sledovat na Numbeo.com, pivo je u nás prostě nejlevnější :). Taky jsem se dozvěděla, že nejdražší létání je paradoxně z Prahy a že na Skypicker.com najdu lowcostové letenky do celé Evropy včetně různých kombinací letů. Průvodcovský servis zdarma najdete na SandeMans.com, průvodci platíte dobrovolně podle spokojenosti. Zjistila jsem, že bookovat hotely přes booking.com je sice pohodlné, ale ne vždy nejlevnější, ode dneška hledám na HotelsCombined.com, který sdružuje všechny hotelové portály. A kdybysme chtěli zažít trošku dobrodrůža, můžeme se ubytovat v klášteře přes Monasterystays.com nebo ve stanu u někoho za zahradě campinmygarden.com. Prostě skvělá přednáška, už se těším na náš další trip 🙂

Znáte sketchnotes?

A na závěr nás čeká přednáška o Sketchnotes s Danem Gamrotem. Během ní zjišťuju, že používání kombinace obrázků a textů místo psaní klasického lineárního textu je:

Dostáváme několik úkolů.

Popsat ve sketchnotes za 10 minut nějaký příběh. Tak tohle je příběh našeho plánovaného víkendového firemního setkání. Kolegové z týmu se už jistě moc těší! 🙂

naucmese-festival-3

Pak přichází těžší úkol. Máme ve sketchnotes zachytit tuhle přednášku z Tedu. Na tu se fakt podívejte, je skvělá. No a já ji zachytila takhle a u toho jsem zjistila, že jsem ji díky tomu tak nějak jinak a více prožila.

naucmese-festival-4

Vínečko na závěr

Po skvělé večeři, o kterou se postaral Klub cestovatelů (a taky i o oběd) už po učebnách koluje vínečko a my se zapojujeme do příjemných rozhovorů s účastníky i lektory. Na after party do vinárny už nepokračujeme, přesto mám z celého dne skvělý pocit a moc všem z Naučmese.cz fandím. Děkuju.

naucmese-festival-5

– Alice

Což ale není tak úplně pravda! Ano, tento záměr tahle večeře měla, dopadlo to však úplně jinak.

Ale pojďme na to od začátku.

Jsem vášnivá kuchařka, to asi víte, že? No a jestli ne, tak teď už ano!

Před rokem jsem v jednom ženském časopise objevila rozhovor s filmovou kritičkou, která si koupila starou faru a otevřela si tam bytovou restauraci. Bytová restaurace spočívá v tom, že vaříte doma, zvete hosty a oni vám za večeři platí tak jako v restauraci. Nadchla jsem se. O to víc, když jsme si přečetla, že této ženě jednou na večeři naprosto nečekaně dorazil i Karel Schwarzenberg (jeho bodyguardi poslušně čekali před farou).

S mým velmi živým životním tempem trvalo dalšího třičtvrtě roku, než jsem si tohle nadšení dovolila dále rozvést. Bylo to letos v únoru, kdy jsme s Davidem na dovolené v Thajsku naplánovali první 3 termíny večeří v naší bytové restauraci.

david-alice-kirs-vari

Vytvořili jsme jednoduchou webku. Vymysleli první menu (thajské, jak jinak po návratu z Asie), systém registrace (Doodle.com) a obeslali své přátele. Nakonec se u nás na konci března sešlo 7 prvních hostů. Večeře slavila success, my kuchaři (Alice&David) jsme si to v rámci možností též užili. Naše inovativní myšlení hned vykoumalo, co příště zlepšit a udělat jinak. Třeba, že fakt nestíháme umývat mezi chody nádobí, prostě 30 talířů nevlastníme.

A už se blížíme k onomu sexu!

K mým třicátým narozeninám jsem dostala nejen super úžasný staro-růžový mixér (říkám mu intimně Míchal), ale také mi došlo, že mám poprvé ve svém životě nějaký idol. Tím idolem, vlastně idolkou, je Dita P. Kdo ji neznáte, krátce ji představím: nekonvenční hobby kuchařka a fantastická story-tellerka, která vytvořila kuchařku i cooking show s duší. Ditu, její kuchařku i pořad prostě miluju, byť v každém díle řekne asi 10x strašně a hrozně dobrý (asi ještě neviděla Čtyři dohody).

Rozhodla jsem se, že další večeři zasvětím jí a jejím receptům. A úplnou „náhodou“ mě nejvíc zaujala její vařící epizoda „Po sexu“.

Všichni pozvaní na tuto večeři byli předem instruováni, co mají před večeří dělat, jinak že jim nebude náležitě chutnat. Vím, že my s Davidem jsme splnili na jedničku s hvězdičkou a asi i proto jsme si vaření a celý večer tak skvěle užili.

vecere-po-sexu

Sešla se skvělá parta = absolventni legendárních kurzů Denisy a Richarda a Richard, náš velký sexuální guru dorazil osobně. Takže je vám asi jasné v jakém duchu se vedly konverzace tohoto peprného večera. Nasmáli jsme se opravdu hodně a taky napapali.

vecere-po-sexu2

Co jsme vařili? Vše z tohoto dílu Ditina seriálu.

K tomu jsme si jako aperitiv dali jahodovo-malinové pyré s Martini šampaňským a tím jsme v podstatě vymysleli dokonalý koktejl. Nazveme ho na počest naší bytové restaurace.

Stáňa nás dokonce poctila písemnou referencí:

„Večeře „po sexu“ podle Dity P. byla opravdu chutná po všech stránkách, přestože v mém případě byla spíše „před sexem“ 😀 Každý chod měl svůj šmrnc a zpětně mi utkvěl v hlavě hlavně welcome drink s jahodovou dření, předkrmové masíčko (už si nemapatuju nóbl název) a desert s pusinkama. Šéfkuchaři Alice a David se o nás starali velmi mile a užili jsme si i spoustu srandy. K vážení a zjišťování tuků před večeří bych příště přidala i vážení po večeři. Z nápadu bytové restaurace jsem nadšená a proto se ze mě pomalu stává štamgast Nálepkovy 14 :)“ Stáňa Mrázková

A co nás čeká příště? Vaření na téma: Víkend v Paříži, skvělá společnost a výborné jídlo!

Lásce k jídlu zdar!

-Alice

Vím, že jeden z důvodů proč mě to táhne ke koním je:

můj vlastní osobní růst

Ray Hunt, jeden z nejproslulejších horsemanů a koňská legenda ve své knize V harmonii s koněm napsal:

„Cílem mé práce s koněm není zvítězit, je to můj osobní souboj se sebou samým. Být dnes co nejlepší a zítra ještě o zkušenost lepší. K tomu, abyste opravdu rostli, musíte pracovat na sobě, ne na svém koni.“

Dneska, po tom, co jsem strávila své první dopoledne na vycházce bez sedla, mi tahle hluboká pravda došla. Uvědomila jsem si, že pokaždé, když po koni něco chci a on to neudělá na první dobrou, mám tendence to přejít a jít dál. Vykašlat se na to, než abych se namáhala. Taky je to strach ze selhání, který mě často drží zpátky. Pocity, že se ztrapním, že něco nezvládnu.

Třeba dneska jsem chtěla, aby se mnou koník vyšplhal takový násep, ale on mi na první pobídku zareagoval tím, že se otočil a kráčel pryč. A já místo důslednosti povolila. Čím jsem mu potvrdila, že jeho jednání bylo naprosto v pořádku.

Možná namítnete, že je to maličkost a vlastně o nic nejde. Jenže mě docvaklo, že takhle to v životě mám. Něco mi nejde hned a snadno, tak se na to prostě vyprdnu a zaměřím pozornost jinam. Nebo je mi něco nepřijemné (a přesto důležité), například konflikt a já do něj radši nejdu. Nebo mám strach, že se mi něco nepovede, vyhnu se tomu.

Pokud by šlo o kraviny, mávnu rukou, ale co když jde o důležité věci? Třeba o vztah s člověkem, kterého miluji? Nebo o věc, na které mi skutečně záleží? Tam přece nemohu couvat a uhýbat. Můžu, ale nechci. Potřebuji se s nepohodlím a svými strachy konfrontovat.

Tahle konfrontace a vycházení z komfortní zóny mě totiž vede do hloubky, do skutečného žití a prožívání života. Každé takové vykročení mě neuvěřitelně posílí a já cítím, jak rostu 🙂

A tak to na čem teď ve svém životě pracuji a co se učím skrze koně je:

Hawk

– Alice

Hodně času trávím u počítače, ve virtuálním světě. Je to jistý druh extrému, který sice miluju, ale pořád je to extrém.

A tak jsem se rozhodla ho nepravidelně-pravidelně vyvažovat extrémem opačným.

Trávit čas venku, v přírodě, se zvířaty.

Možná to o mě nevíte, ale jsem odmalička velká milovnice zvířat. Jako málá jsem si přála být veterinářkou. Bohužel nesnesu pohled na zvířecí utrpení a tak radši pomáhám ženám :).

Láska se zvířatům mě však neopustila. A právě možná z podvědomého záměru mé duše vyrovnat ten virtuálně-internetový extrém, jsem si během 9 měsíců pořídila 2 koně. Dvě koňské krásky.

1517495_10203739764961109_1208449448_n

Nedávno jsem četla citát: Koně nám dávají křídla, která postrádáme.

Já jsem si ho přetvořila podle své osobní zkušenosti:

Koně mi dávají klid mysli, který postrádám.

S koni prostě vypnete. S koněm nemáte prostor myslet na kraviny ani na práci ani na to, co budete večer vařit.

Kůň vás drží v přítomnosti. A hodně silně 🙂

To můžou potvrdit i moje kolegyňky, které jsem takhle jedno dopoledne vzala na vyjížďku. A tahle vyjížďka nebyla rozhodně poslední.

Pokud cítíte potřebu vypnout, zažít úplně něco jiného, vzhůru do koňského sedla.