Hodně času trávím u počítače, ve virtuálním světě. Je to jistý druh extrému, který sice miluju, ale pořád je to extrém.
A tak jsem se rozhodla ho nepravidelně-pravidelně vyvažovat extrémem opačným.
Trávit čas venku, v přírodě, se zvířaty.
Možná to o mě nevíte, ale jsem odmalička velká milovnice zvířat. Jako málá jsem si přála být veterinářkou. Bohužel nesnesu pohled na zvířecí utrpení a tak radši pomáhám ženám :).
Láska se zvířatům mě však neopustila. A právě možná z podvědomého záměru mé duše vyrovnat ten virtuálně-internetový extrém, jsem si během 9 měsíců pořídila 2 koně. Dvě koňské krásky.
Nedávno jsem četla citát: Koně nám dávají křídla, která postrádáme.
Já jsem si ho přetvořila podle své osobní zkušenosti:
Koně mi dávají klid mysli, který postrádám.
S koni prostě vypnete. S koněm nemáte prostor myslet na kraviny ani na práci ani na to, co budete večer vařit.
Kůň vás drží v přítomnosti. A hodně silně 🙂
To můžou potvrdit i moje kolegyňky, které jsem takhle jedno dopoledne vzala na vyjížďku. A tahle vyjížďka nebyla rozhodně poslední.
Pokud cítíte potřebu vypnout, zažít úplně něco jiného, vzhůru do koňského sedla.