Tělo jako důkaz našich myšlenek

Tělo. Bez něj bychom nemohli v našem světě nic. V něm a skrze něj se projevuje naše duše a realizují se naše sny a představy. Úžasný nástroj, který může být i přítěží. Ale ne sám o sobě. Naše tělo je naše zodpovědnost a je obrazem nejen toho jak a co jíme, a jak se pohybujeme, ale hlavně jak, o čem a proč smýšlíme.

Za tímhle nehledejte ženu, ale “mozek, který vám namluví všechno, co mu dovolíte“. Nejen s tímto zjištěním odcházela pod dvou dnech Veronika Heraltová – úžasná a silná podpora týmu Ženy ženám – z dvoudenního semináře Andyho Winsona nazvaného Telo ako dôkaz. Ostatně byla jsem překvapená, když žena štíhlá jako proutek šla na kurz, který jsem vnímala primárně jako “hubnoucí”. Můj omyl mi vyvrátila šťavnatým rozhovorem 🙂
Dobrou chuť 😉

 

1. Bylas na semináři Tělo jako důkaz. Jsem překvapená, protože nemyslím, že potřebuješ zhubnout! Co tě vedlo právě na tento kurs?

Na tento seminář jsem dostala pozvání od kamarádky Hanky Trnčákové, která s Andym Winsonem spolupracuje.
Prvotní myšlenka byla ve velkém zájmu poznat Andyho. Jak pracuje s lidmi, jaký je to člověk, jaký je to kouč. Znala jsem jej do té doby jen z videí. Vzhledem k tomu, že mě David dokáže vždy velmi rychle nadchnout, namotivovat, očekávala jsem podobný stav i u Andyho.

A koneckonců si nemyslím, že by tento seminář byl pouze pro ty, kteří chtějí zhubnout. Na semináři bylo mnoho krásných lidí. Vlastně byli krásní všichni, jen někteří byli více boubelatí a někteří zase hodně štíhlí.

 

2. Splnilo se tvé očekávání? Jaký byl Andy Winson naživo?

Naprosto úchvatný. Plný energie. Pořád nás vybízel k hravé dynamice, tancovali jsme, hodně jsme sdíleli, nechal nás mluvit, pokud jsme měli tu potřebu. Byl krásně oblečený a vyzařovala z něj mužská síla. Za mě dostal 1* 🙂

 

3. Přestože šlo o pozvání, nepřijala bys, pokud by sis nemyslela, že dostaneš odpověď na něco, co v životě hledáš… Našla si svou odpověď?

Vzhledem k tomu, že nejsem žádný “seminářový turista” a neznám do detailů práci různých koučů a mentorů, konkrétní otázky jsem neměla. Zajímalo mne ale, zda ve mně dokáže Andy s tímto tématem vzbudit zájem a třeba i nadšení, nebo mne v něčem posune. Jestli se najde něco, pro co bych se mohla po jeho semináři nadchnout.

Měla jsem myšlenku, že bych se ráda vrátila k stravovacím návykům, které jsem měla zhruba před rokem a půl. Byla jsem vegetarián a z velké části na vitariánské stravě.

 

4. Jaké nejzajímavější zjištění sis odnesla?

Všechno jde, když se chce. A když jsme si toho vědomi.
A taky, že mnoho věcí, které v sobě máme spojené s jídlem jsou jen rodinné frekvence a zažité postupy ve kterých jsme vyrůstali. Že spousty situací spojených s jezením je spojeno s emocemi. A to je bohužel i můj případ.

Jako dítě jsem měla jakousi lehkou formu dětské mentální anorexie. Jídlo pro mne bylo za trest. Dneska už mám tohle téma zpracované, ale v době kdy rostete a cítíte se omezovaní tím, že prostě musíte jíst, i když nechcete a v době puberty nejste nijak zajímaví, protože vypadáte jako nemocní, je to hodně silné. A za všechno mohla psychika, se kterou si mí rodiče tehdy nevěděli rady i když se mi snažili pomoci tak, jak to uměli nejlépe.

Zajímavé zjištění bylo spojené s rozebíráním emočního hladu. Emoční hlad je mi velmi dobře znám a rozhodně nemůžu říct, že bych na to byla nějak pyšná. Občas mi to hodně vadí.

Emoční hlad

 

5. Emoční hlad taky znám. Dostala si návod, jak s tím pracovat?

Nejdůležitější je asi být si toho prostě vědoma. Vědět o tom, že to existuje a v té dané chvíli si to popsat.
To, co cítíš v oblasti břicha, je hlad klasický. Prostě se musíš najíst.
To, co cítíš od oblasti hrudníku nahoru, je hlad emoční.
Uvědom si to, vydefinuj si proč se ti to děje a pak to zpracuj, ale ne jídlem!

 

6. Lze emoční hlad naprosto odbourat?

Věřím tomu, že ano. Ale kdo by odolal malé chuti něco sezobnout 😀

 

7. Co je teď pro tebe největší výzva s tím, co ses dozvěděla na semináři?

Uvědomovat si, jestli to, co cítím, tedy hlad, je potřeba ze strany těla, nebo emocí.
A taky to, že pokud mi něco nechutná, tak se to dá krásně přepsat.

Byla jsem svědky přepisu a velmi zajímavého procesu. Účastník miloval čokoládu a nesnášel grapefruit. Během povídání si s Andym a definování co je super na čokoládě a co mu nechutná na grapefruitu, to celé přehodnotil. Čokoládu neotevřel a s chutí se zakousl do grepu.

 

8. Wow, to bych taky potřebovala. Zkusila sis už nějaké jídlo takto “přepsat”?

Jím téměř všechno. Od malička ale nesnáším “dršťkovou”, nebo naši zabijačkovou “prdelanku”.
Možná se jednou odhodlám a zkusím přepsat i tohle, ale zase si říkám, že mi tyhle jídla nic zvláštního nepřinesou, tak nevím, jestli to má vůbec nějaký význam 🙂

Mozek ti namluví všechno

 

9. Co ze semináře si začala okamžitě praktikovat a proč?

Právě to rozpoznávání emočního hladu. A taky to, že energie je pohyb. Takže pokud jsi unavená, tancuj, běhej, skákej.
Pokud mám na něco chuť a vím, že to není hladem, snažím se říkat si proč? Proč zrovna teď musím mít ten dortíček. Proč to není chuť na šťavnaté hroznové víno? A proč vůbec jídlo?

Věděla jsi, že rčení “Hlad je převlečená žízeň” je opravdu pravdivé?
Mozek je lišácký orgán, který ti namluví všechno co mu dovolíš 😀

 

10. Ano, to znám a zkouším pít, když mám hlad, ale ne vždy to funguje. Je na mozek nějaký fígl?

Mozek jsi ty! Pokud se máš ráda a dokážeš si dát ty své důvody, proč něco udělat, nebo neudělat, musíš s tím být úplně srovnaná a netýrat se proto, že to nesplňuje požadavky nějakých obecných parametrů. Musíš se prostě cítit dobře.

 

11. Jedna věc, pro kterou bys tenhle kurz doporučila, nebo si ho sama zopakovala!

Energie toho semináře. Byla jsem jak přikovaná celé dva dny ve víru sdílení, pohybu a hltání informací.
Mě se tam líbilo a chystám se na Andyho znovu. Za ty zkušenosti mi to opravdu stojí.

 

Díky za inspiraci…

 

Katka Svobodová

Jsem úplně normální vodnářka, která miluje psaní. Proto píšu... A co vy, taky děláte to, co vás baví? Více o mne na www.pismenkovakralovna.cz

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.