vize

Audio verze

Co vidíte? Kam jdete? Jaký máte směr? A kdo jde s vámi? Přežíváte v „Každodni“, slovy Jana Procházky? Nebo máte vizi a problémy všedních dní jsou jen zastávkami za vašimi sny, přáními a touhami? Jsou ve vašem životě problémy proto, abyste je řešili a zabývali se jimi nebo proto, abyste jimi procházeli za něčím větším? Za něčím co vás skutečně přitahuje, co má vaši pozornost, za čím jdete. Mějte vizi. Malou nebo velkou. To je jedno, ale dovolte si ten luxus vidět na obzor. Nemusíte znát cestu, stačí jen vědět, kam vede. Vesmír se pak otočí, aby vám pomohl. A v tu chvíli nepůjdete sami, k vaši vizi se přidají další s podobnou vizí a pak už nejdete nikdy sami. Jste pak součástí větší vize, vize Života.

Strategický podnikatel má vizi. Tu sdílí se zákazníky a skrz tu slouží. Skrz tu je v kontaktu, skrz jeho vizi, jeho proč totiž skutečně prodává.

Celou sérii videí i s ebookem a bonusy najdete na www.10dovednosti.cz

Audio verze

Podcast na iTunes

Mám v životě rád zdánlivě náhodné situace, které nás mají něco naučit. Taky situace, kdy se v našem životě objeví nějaký člověk a přinese nám nějakou informaci, nějakou zprávu, něco pro nás důležitého.

Nedávno jsem se potkal s člověkem, který se jmenuje Jan Procházka, a ten mi ne náhodou přinesl zprávu o jednom slově. To slovo mi přišlo tak úžasné, že se o něj chci dneska s vámi podělit.

Je to nový pojem a možná i nové slovo, které v českém jazyce vzniklo. Tohle slovo slouží k tomu, aby popsalo náš všední, obyčejný den, každodenní fungování. To slovo je každoden a chci vám teď říct, co představuje, co znamená.

Každoden

Každoden je situace, kdy se ráno probudíme, vyčistíme si zuby, dáme si snídani, pak nastoupíme do auta nebo do autobusu, jedeme do práce, tam pracujeme, jdeme na oběd, pak se pobavíme s kolegy, večer jdeme na večeři, přijdeme domů, pohrajeme si s dětmi, pomilujeme se se ženou, jdeme do postele, jdeme spát.

Tohle může být každoden. Pro někoho je to možná ideální každoden, pro někoho naprosto průměrný každoden. Jinak řečeno, každoden je něco, co děláme každý den opakovaně znova a znova, a taky to může být něco, co se po čase stane dost nudnou záležitostí. Každoden se po čase může stát něčím, co už nás vůbec nevzrušuje, vůbec nepřitahuje, kde nevnímáme žádný zápal, žádnou chuť, je to něco, u čeho se tak trošku nudíme a co nás vlastně už vůbec nebaví.

V každodni bohužel funguje většina společnosti. V každodni často fungujeme my všichni, když zapomeneme, že mimo každoden je tady spousta jiných věcí. A spousta jiných věcí možná není ten přesný výraz, protože mám na mysli spíše jednu věc a té jedné věci se říká vize.

Pokud v našem životě zapomeneme na to, že je tam jedna velmi důležitá věc – vize, nějaký náš záměr, nějaký náš cíl, nějaké naše směřování, tak se může stát, že se v každodni ztratíme tak, že se v něm točíme jako v nějakém bludišti. Chodíme tam a zase zpátky, točíme se v kruhu, jednou jdeme jedním směrem, pak dalším, jednou jdeme dopředu, pak se vracíme, a vlastně nikam nesměřujeme, točíme se v tom každodni a točíme se v něm ve chvíli, kdy zapomeneme na vizi. Kdy zapomeneme, že mimo to kolo každodne je ještě něco mnohem většího, co je ale za hranicemi každodne. A my si to musíme připomínat, abychom věděli, kam v tom každodni směřujeme, jaký hledáme směr, kudy v tom každodni jít.

Jestliže nemáme vizi, pak se ztratíme v každodni. Pokud nemáme vizi, chybí nám i energie k tomu, abychom každodnem šli. Když nám chybí vize, která je mimo ten každoden, tak nám chybí schopnost vidět, kam jdeme, chybí nám schopnost vidět někam za obzor. To neznamená, že musíme vidět úplně donekonečna a úplně všechno, ale potřebujeme vidět aspoň nějakou další část, která nás přitahuje, která nás baví, která nás vzrušuje, kterou bychom chtěli dělat, kam bychom se chtěli přiblížit.

Směr, naplnění, smysl

Protože ve chvíli, kdy uděláme první krok k té naší vizi, tak se o něco přiblížíme a ukáže se nový obzor, ukáže se nová situace, objeví se nový člověk a my můžeme najednou pokročit dál. Pokud ale zapomeneme, kam směřujeme, jaká je ta naše vize, chybí nám tahle energie.

Všichni potřebujeme v životě vizi. Každý z nás potřebuje v životě to směřování, nějaký ten provázek, skrz který nás jakoby tahá někam. Pokud totiž to táhnutí nemáme nebo nás z nějakého důvodu opustí, pak nám chybí v životě něco, čemu říkáme naplnění, taky něco, čemu říkáme smysl. Jdeme životem a možná v tom každodni dosahujeme různých věcí. Dosahujeme v každodni úspěchu, dosahujeme toho, že máme nový dům, lepší ženu, skvělé děti, zabezpečení, jenže neustále po něčem toužíme. A to, po čem toužíme, je rozpoznat, že neexistuje jenom každoden, ale že za každým dnem je něco mnohem jiskřivějšího, že je tam něco, k čemu směřujeme a nemůžeme si pomoct, a je vlastně naším životním posláním to něco objevit a tohle hledání nikdy nevzdávat.

Audio verze

Podcast na iTunes

10x, tahle myšlenka, tenhle koncept není z mojí hlavy. Nakonec co je vlastně z naší hlavy? Všechno už bylo někdy dříve vymyšleno. Každopádně tohle jsem poprvé slyšel od Dana Sullivana, což je anglický kouč, a ten prezentoval tuhle myšlenku nebo techniku pokládání otázek 10x. V čem spočívá, jak vám může posloužit?

Pokud chceme mít ve firmě větší obrat, pokud chceme více zákazníků, pokud chceme něco zjednodušit, tak si začneme věci plánovat. Řekneme si, že příští rok budeme mít obrat větší o 15 %. Nebo si řekneme, že zefektivníme naši technickou podporu o 25 % další měsíc. Začneme si plánovat, začneme přemýšlet nad tím, jak věci dělat jinak, jak je zlepšit, o něco je zefektivnit a třeba je zrychlit nebo nějak zjednodušit.

Jenže to, co se stane, je, že začneme pracovat na tom vstupu, abychom měli jiný výsledek, začneme ten vstup opracovávat, nějak ho měnit. Jenomže ne vždycky dojdeme k výsledkům, které nás uspokojí, které by byly takové, které opravdu chceme, které by způsobily větší rozdíl. Je to proto, že růst deset patnáct procent nás často vůbec neinspiruje, ale často je to spíše o tom, že tenhle přístup ke změně, k růstu neaktivuje něco, co v nás opravdu skutečně je. Neaktivuje v nás to nejlepší, ten nejlepší způsob, ty nejlepší nápady, nejlepší myšlenky, naše nejlepší schopnosti a vědomosti.

Potřebujeme totiž položit jinou otázku. A tohle je právě 10x. Musíme se začít ptát, ne jak něco změnit o deset, patnáct, padesát procent, potřebujeme se zeptat úplně jinak. A Dan Sullivan říká: „Zeptejte se, jak něco změnit desetkrát.“ Jak desetkrát víc získat a nadchnout vaše klienty, jak desetkrát víc zjednodušit to, co právě děláte, jak mít stejné výsledky, ale mít desetkrát více času, jak prodávat stejně, ale dělat to za desetkrát méně nákladů.

Tohle je otázka, kterou si musíte položit. Protože pokud si tuhle otázku položíte, tak často musíte úplně opustit ty vaše předchozí koncepty. Potřebujete opustit to, jak jste to dělali doteďka, potřebujete zapomenout na to, jak jste věci dělali doposud, a potřebujete najít úplně nový způsob. Potřebujete vytvořit nový přístup k věcem, potřebujete se na ně podívat úplně z jiné části. A tohle právě vytvoří úplnou živost a svěžest nových myšlenek, nových nápadů, inovačních věcí do vaší firmy, do vaší práce, do vašeho dělání věcí.

Myslím si, že my všichni můžeme tenhle koncept 10x aplikovat do firemních věcí, podnikatelských věcí, můžeme ho aplikovat i do našich rodinných vztahů, při práci s našimi dětmi, když se s nimi bavíme, když vymýšlíme hry, jak zlepšit vztah, jak zlepšit malé věci v každodenním životě, které jsme dělali nějakým způsobem, ale nepoložili jsme si otázku, jak je dělat desetkrát jinak, desetkrát svěžeji, efektivněji, jednodušeji, s desetkrát větším nadšením. Tahle otázka v nás aktivuje to nejlepší, co v nás je, aktivuje v nás něco nového, a tak si ji pokládejte co nejčastěji.