Blog podnikáme srdcem ♡

MENU

Audio verze

 

Být lídrem. Vést. Skutečný lídr potřebuje dvě věci. Potřebuje vizi a potřebuje energii vést. Vede sebe a tím vede druhé. Skrz silnou vizi inspiruje další lidi a ti ho mohou následovat, nechat se vést. Ne každý je lídr, ne každý chce být lídr. Ne každý má vizi lídra, ne každý má energii na to, být lídrem. Berte věci tak, jak jsou. Ale pokud cítíte, že lídr uvnitř na vás ťuká, dejte mu prostor, dejte mu vizi a energii a on se projeví.

Veďte sebe silně a vědomě, tím povedete druhé. Lídr následuje hlas svého srdce. Nemůže si pomoci a dělá věci tak, jak považuje za správné. Někdy si ťukají na hlavu, někdy ho zrazují, někdy ho omezují. To vše je součást hry. Lídra to nezastaví.

Strategický podnikatel má schopnosti lídra.

Celou sérii videí i s ebookem a bonusy najdete na www.10dovednosti.cz

Audio verze

Podcast na iTunes

Mám pro vás, pro některé z vás možná trošku odvážnou, otázku: Jste umělci? Teď mluvím převážně k vám podnikatelům, kteří máte živnost, podnikáte nebo máte firmu, větší nebo menší, vedete nějaký tým, něco tvoříte, něco prodáváte, chcete o něčem dát vědět světu. Pro vás je tahle otázka velmi důležitá. Jste umělcem? Jste umělci toho, co děláte?

Mně se totiž obrovsky líbí představa tvořit firmu jako umělecké dílo. Mojí velkou vizí je teď vytvořit naši firmu, Firmu 2.0, jako umělecké dílo. Umělecké dílo, na které budeme pyšní, na které můžeme ukazovat, kterým můžeme inspirovat. Umělecké dílo, které inspiruje další lidi.

Každý jsme umělcem

Jsem fascinován představou budování firmy jako uměleckého díla. Jsem totiž přesvědčen o tom, že každý z nás je vlastně na nějaké úrovni umělec. Umělec, který pomáhá v účetnictví, umělec, který vytváří krásný účetní výkaz, umělec, který vytvoří krásný inzerát, umělec, který napíše webovou stránku, umělec, který povídá o produktu a je to pro něj vášní a uměním.

Každý se může stát umělcem. Umění je za mě schopnost spojit dvě možná nejdůležitější věci, které máme, a to je spojit srdce a hlavu. Pokud totiž chcete být umělcem a chcete vytvořit vaše podnikání, vaši firmu jako umělecké dílo, pak potřebujete podnikat srdcem a potřebujete podnikat hlavou. Potřebujete spojit tyhle dvě věci dohromady. Potřebujete být tím umělcem, který vidí kvádr u sebe na zahradě, vidí ho možná několik měsíců nebo několik let a čeká na tu myšlenku, co z toho kvádru vznikne, co z něj vytvoří.

Možná i vy máte myšlenku na vaše podnikání, chcete něco dokázat, chcete někam dojít, chcete něco vytvořit, chcete být umělcem ve svém životě a chcete tvořit umělecká díla, ať je to umělecké dílo v čemkoli. A ten umělec přijde do chvíle, kdy získá inspiraci, získá chvíli, kdy se rozhodnul, co z toho kvádru mramoru vytvoří, a udělá tu první ránu. Tohle je stejná analogie jako v byznyse, jako v dělání. Ve chvíli, kdy máte ten svůj sen, máte svoji vizi, potřebujete jít a potřebujete udělat svou první ránu a pak potřebujete ten kámen opracovávat a opracovávat a opracovávat, dokud to umělecké dílo před vámi nevznikne.

Umělecké dílo v podnikání

Možná si většina z vás nespojila umělecké dílo s podnikáním nebo s vytvářením prodejních stránek nebo s vytvořením nějakého obchodního systému, s produktem, který chcete nabídnout, s vaším kurzem, seminářem, s čímkoliv. A i v tomhle můžete aplikovat ty principy uměleckého díla, principy obrábění, principy inspirace, principy, kdy jste opravdu pyšní na to, co vytvoříte, a chcete to ukázat dalším lidem.

V tomhle vám držím palce, v tomhle vám přeji, abyste uspěli, abychom každý z nás vytvářeli vlastní umělecká díla, o kterých si potom můžeme povídat, která si můžeme navzájem ukazovat, kterými se navzájem můžeme inspirovat.

 

Audio verze

Podcast na iTunes

 10x, tahle myšlenka, tenhle koncept není z mojí hlavy. Nakonec co je vlastně z naší hlavy? Všechno už bylo někdy dříve vymyšleno. Každopádně tohle jsem poprvé slyšel od Dana Sullivana, což je anglický kouč, a ten prezentoval tuhle myšlenku nebo techniku pokládání otázek 10x. V čem spočívá, jak vám může posloužit?

Pokud chceme mít ve firmě větší obrat, pokud chceme více zákazníků, pokud chceme něco zjednodušit, tak si začneme věci plánovat. Řekneme si, že příští rok budeme mít obrat větší o 15 %. Nebo si řekneme, že zefektivníme naši technickou podporu o 25 % další měsíc. Začneme si plánovat, začneme přemýšlet nad tím, jak věci dělat jinak, jak je zlepšit, o něco je zefektivnit a třeba je zrychlit nebo nějak zjednodušit.

Jenže to, co se stane, je, že začneme pracovat na tom vstupu, abychom měli jiný výsledek, začneme ten vstup opracovávat, nějak ho měnit. Jenomže ne vždycky dojdeme k výsledkům, které nás uspokojí, které by byly takové, které opravdu chceme, které by způsobily větší rozdíl. Je to proto, že růst deset patnáct procent nás často vůbec neinspiruje, ale často je to spíše o tom, že tenhle přístup ke změně, k růstu neaktivuje něco, co v nás opravdu skutečně je. Neaktivuje v nás to nejlepší, ten nejlepší způsob, ty nejlepší nápady, nejlepší myšlenky, naše nejlepší schopnosti a vědomosti.

Potřebujeme totiž položit jinou otázku. A tohle je právě 10x. Musíme se začít ptát, ne jak něco změnit o deset, patnáct, padesát procent, potřebujeme se zeptat úplně jinak. A Dan Sullivan říká: „Zeptejte se, jak něco změnit desetkrát.“ Jak desetkrát víc získat a nadchnout vaše klienty, jak desetkrát víc zjednodušit to, co právě děláte, jak mít stejné výsledky, ale mít desetkrát více času, jak prodávat stejně, ale dělat to za desetkrát méně nákladů.

Tohle je otázka, kterou si musíte položit. Protože pokud si tuhle otázku položíte, tak často musíte úplně opustit ty vaše předchozí koncepty. Potřebujete opustit to, jak jste to dělali doteďka, potřebujete zapomenout na to, jak jste věci dělali doposud, a potřebujete najít úplně nový způsob. Potřebujete vytvořit nový přístup k věcem, potřebujete se na ně podívat úplně z jiné části. A tohle právě vytvoří úplnou živost a svěžest nových myšlenek, nových nápadů, inovačních věcí do vaší firmy, do vaší práce, do vašeho dělání věcí.

Myslím si, že my všichni můžeme tenhle koncept 10x aplikovat do firemních věcí, podnikatelských věcí, můžeme ho aplikovat i do našich rodinných vztahů, při práci s našimi dětmi, když se s nimi bavíme, když vymýšlíme hry, jak zlepšit vztah, jak zlepšit malé věci v každodenním životě, které jsme dělali nějakým způsobem, ale nepoložili jsme si otázku, jak je dělat desetkrát jinak, desetkrát svěžeji, efektivněji, jednodušeji, s desetkrát větším nadšením. Tahle otázka v nás aktivuje to nejlepší, co v nás je, aktivuje v nás něco nového, a tak si ji pokládejte co nejčastěji.

Koně jsou v mém životě posledních 9 let, ale až letos skutečně chápu proč. Až letos jsem pochopila, jaký neuvěřitelný zdroj sebepoznání koně nám lidem poskytují. Co všechno se od nich můžeme naučit. Jak díky nim můžeme růst.

Před 14 dny jsem se vrátila z dovolené. Strávila jsme 14dní v romantické Francii s maminkou. Přijela jsem relativně vypnutá, odpočatá a naladěná na sebe a své ženské bytí. Večer po návratu jsem se jela podívat na “své holky” (mé dvě kobylky). A najednou jsem intenzivně zacítila, jak tam jedu s pocitem povinnosti, nutnosti, bez radosti. A že to takhle mám už nějakou dobu. Jaká je to vlastně dřina a těžká práce vést a vychovávat koně.

Ten večer jsem tam potkala jednu holčinu od koní a chvilku jsme si spolu povídaly. David tam byl se mnou a pozoroval nás. Když jsme potom spolu sedli do auta a jeli domů, oba jsme nahlas vyslovili tu samou věc. Holky od koní jsou ranařky! Tvrdé, ostré, nekompromisní, intenzivní…pocity povinnosti, těžké práce místo zábavy a radosti…tvrdá silná holka…tyhle myšlenky a slova mě vyděsily a po cestě domů jsem se rozplakala.

Vrátila jsem se z dovolené domů naladěná na odpočinek se záměrem se hodně odpojit od práce, internetu, intenzity, dřiny, přepínání se a přehnané akce. Naladěná na spočinutí v ženské energii, zklidnění, pohodu a kouzlo prázdnin. A najednou jsem byla konfrontovaná s pravým opakem. Najednou jsem měla pocit, že koně a pobyt u nich mě jen podporují v “tvrdosti” a zaměřenosti na výkon. Najednou jsem měla pocit, že by mi bez koní snad bylo líp. Při té představě se mi obrovsky ulevilo, ale chvíli na to jsem se opět rozplakala. Já přece nemůžu ani nechci své kobyky prodat a takhle to vzdát.

Nakonec jsem se uchlácholila tím, že to budu pár dní pozorovat, že jsem přece schopná najít řešení v každé situaci, takže i v této. Za týden bylo všechno jinak.

Týden na to jsem se učastnila kurzu leadershipu s koňmi

Tuhle akci jsem před časem naplánovala pro náš tým s Markétou, mou koňskou učitelkou, která vede projekt Horsense. Markéta mě už několik měsíců provází světem koní. Učí mě jim porozumět a pracovat s nimi tak, abychom si vzájemně rozuměli, respektovali se a důvěřovali si, aby nás to společně bavilo. Zní to krásně a pro mě to i krásné občas bylo, ale přesto obalené v takové těžkosti, spěchu, stresu, úzkosti, kterou neumím úplně popsat. Dala jsem si za cíl, že na tomhle kurzu najdu řešení své situace.

Semináře se účastnilo mých dalších osm kolegů z Firmy 2.0, šest krásných koní a pět skvělých lektorů z Horsense, kteří nás celý den prováděli.

Hned po prvním cvičení jsem měla jasno. Dostala jsem totiž pořádný kopanec. A to doslova. Otisk kopyta nad mým levým kolenem je toho ještě dnes bolestivým důkazem.

Úkolem bylo koně bez jakýchkoliv pomůcek, ohlávek, vodítek, mrkví dovést z bodu A do bodu B. Nastoupila jsem jasně, odhodlaně, s tím, že tohle přece znám, dokážu, udělám to správně, rychle – typická já. Jenže kůň byl opačného názoru a dal mi to jasně najevo. Kopancem, po kterém jsem se skácela do písku. V ten moment mi to došlo.

Jestli takhle dál budu přistupovat k životu i k sobě: rychle, správně, výkonně, pod tlakem, budu dostávat jeden kopanec za druhým. Musím podotknout, že jsem si před 14 dny léčila zánět šlach na ruce. Z přetížení.

Povolila jsem. Uvolnila. Vypnula hlavu. Vydechla. A najednou mě koník následoval. Úplně pokorně šel za mnou až k cíli.

Během další hodiny práce s koníčky mi došla druhá zásadní věc: když to nebaví mě, nebaví to nikoho kolem a hlavně: PRO RADOST SE MŮŽU ROZHODNOUT. Radovat se můžu i z maličkostí, nečekat jen na velká aaaach. A tak jsem celý zbytek dne strávila opojená radostí, pro kterou jsem se rozhodla, kterou jsem najednou dokázala vidět a cítit ve všem a ve všech kolem sebe.

I další dny jsem strávila u koní a moc jsem si je užila. Dopředu jsem se pro to rozhodla a přestala jsem perfekcionisticky tlačit na sebe i na ně. Díky tomu jsem zažila několik úžasných okamžiků. Poprvé jsem cválala bez sedla terénem. Poprvé jsem jela bez sedla na své kobylce, na kterou jsem si zatím bez sedla netroufla. Poprvé jsem bez sedla vyjela prudký kopec i slezla příkré schody. Cítila jsem dětskou radost, když se mi povedlo namočit kobylkám kopýtka do kyblíků s vodou. Maličkosti i velké věci. Radovala jsem se ze všeho.

Teď když to píšu cítím velkou vděčnost za možnost mít ve svém životě takové učitele – koně, čisté duše, které jsou naprosto a dokonale napojené na základní principy života. Děkuju, že se od vás můžu učit a připomínat si, jak ten svět kolem mě jednoduše funguje, jen tomu nesmím stát v cestě. Hawk – Alice

A jaký byl tento výjimečný seminář pro mé kolegy?

Dana Kubíková: „…úspěch má jen to, co dělám, protože opravdu chci.“

Na semináři mi docvaklo, že když se moooc snažím něčeho dosáhnout, něco zvládnout, tak to moc nejde, dlouho to trvá, ale v momentě, kdy to pustím, už na tom tak netrvám, tak to potom jde.

AHA moment – úspěch má jen to, co dělám, protože opravdu chci. Ne to, co dělám, protože dělám. Seminář byl perfektně připravený, moc příjemní a srdeční lektoři, cítila jsem se tu skvěle. Koníčci nádherní  !!!
– Dana

Bohdana Kabátová – „Když má lídr jasný záměr, je pro něj nadšený, je vytrvalý, trpělivý a bere ostatní jako rovnocenné parťáky, mohou se dít doslova zázraky.“

Workshop byl pro mě na jednu stranu výzvou. Vůči koním jsem chovala a stále chovám velký respekt. Musela jsem nejdříve překonat strach (který ani nevím, kdy jsem si v sobě vypěstovala), než jsem mohla vstoupit do ohrady a začít s koňmi pracovat. S vědomím, že nám koně zrcadlí naše niterné emoce a pocity jsem měla hned několik příležitostí podívat se do sebe sama a uvědomit si, jaké mám při vedení lidí zažité vzorce a přesvědčení. Pochopila jsem a na vlastní kůži si vyzkoušela, že když má lídr jasný záměr, je pro něj nadšený, je vytrvalý, trpělivý a bere ostatní jako rovnocenné parťáky, mohou se dít doslova zázraky.

Celý den byl pro mě úžasnou zkušeností. Koně jsou nádherná a moudrá zvířata, v jejichž přítomnosti se člověk zklidní a dostane se sám k sobě.
– Bohdana

Jitka Kubíková – „Ke koňům jsem přistupovala s pokorou a velkým respektem.“

Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, jenom jsem měla tušení, že to bude silné. A bylo. Těžko se mi o tom celém dni mluví, natož píše. Potřebuju delší čas na uvědomění.

Po celém dni, když jsem zpracovávala všechny informace a vjemy, se mě v první řadě vrátilo to, jak jsem se v minulém zaměstnání chovala ke svým podřízeným. A že to nebylo hezké. Samotnou mě to překvapilo, že to bylo to první co, mi vlezlo do hlavy. Kdyby se ke mě choval takhle kůň, tak jsem minimálně mrtvá.

Ke koňům jsem přistupovala s pokorou a velkým respektem. Byl to úžasný den. Děkuji všem, kdo se o nás starali.
– Jitka

Markéta Málková – „…koně, kteří dělají buď to, co je baví anebo nic…“

Je podvečer a já sedím v autě na cestě domů z Brna. Tekutiny v těle se mi doslova vaří, protože dnes bylo opravdu horko. Vracím se ze semináře Leadership Horsence. Koně od svého dětství miluji. Občas jsem chodila jezdit a nasposled asi před 5 lety, jsem se dívala z koňského hřbetu na svět kolem sebe. Ovšem nikdy jsem neměla možnost, proniknout do hlouby jejich duše,  jako na semináři Horsence.

Leadership a koně? Zvláštní kombinace, ale pozor, nebezpečně skvělá a účinná. Každý někoho vede, minimálně sebe sama. Když jdete do haly, kde běhají na volno koně, kteří dělají buď to, co je baví anebo nic, máte těžkou pozici. Přimět je bez “nástroje”, aby šli s vámi k určitému bodu. Vau, to zpětné zrcadlo, které mi koníci dali. To, jak člověk musí jinak přemýšlet, nacítit se na koně, mít záměr, být rozhodnuta a s klidnou myslím, lehkou a stálou vytrvalostí je možné docílit svého ….. úžasné spojení koně a člověka.
– Markéta M.

Jirka Stibor – „Velká akce si žádá velký odpočinek.“

Je skvělé naučit se žít v neočekávání. Přesně tak jsem se těšil na Horsense leadership. Věděl jsem jen, že tam budou koně, skvělí lidé, hezké počasí a určitě si užijeme spoustu legrace…

Jaký nejsilnější moment jsem si z tohoto dne odnesl? Ještě větší uvědomění toho, že když nemáme jasný záměr, je prostě lepší jen tak existovat a užívat život a neřešit, že bychom měli něco nějak dělat, abychom tak na oko něco dělali… 🙂

Akorát nás to vyčerpá a budeme frustrovaní. Víme, že děláme věc, které nás baví – ale když jich je hodně a další stojí ve frontě – tak se z toho co máme rádi stává něco, co nás začíná postupně štvát… místo toho, aby to přinášelo štěstí a radost.

Je to samozřejmé – ale často je to výzva, že?

Koníci jsou nejraději v klidu, užívají si krás života a když potřebují, jdou do AKCE.
Pak zase odpočívají.
Rádi odpočívají.
Hodně a všichni.

Velká akce si totiž žádá velký odpočinek.

Tak káže zákon přírody a na něj je i internet krátký.
– Jirka S.

Markéta Danišová – „Uvědomění o netlačení na pilu a individuálním přístupu mi ukázalo cestu, kterou chci jít.“

Já jsem se po včerejšku naprosto vyklidnila, zastavila, zpomalila, a paradoxně zefektivnila svou práci (podle svého dopoledního pocitu). Uvědomění o netlačení na pilu a individuálním přístupu mi ukázalo cestu, kterou chci jít, protože u koníků se vyplatila, tak to musí fungovat v pracovní i osobní rovině. Těším se na to :).
– Markéta D.

Stáňa Mrázková – „Po obdobích práce a zápřahu si dopřát období odpočinku a relaxace.“

Dle očekávání mi koně krásně nastavovaly zrcadlo a inspirovaly mě k mnoha myšlenkám nejen ohledně leadershipu, ale celkově života a byznysu. Mezi mnohými mě zaujala myšlenka, že pochválit koně, odměnit jej, je nejlepší tak, že mu člověk dopřeje společně s pochvalou klid. Nechce pořád víc a víc. Myslím, že toto je myšlenka aplikovatelná nejen na tým a jeho vedení, ale i na vedení sebe sama. Po obdobích práce a zápřahu si dopřát období odpočinku a relaxace. Jinak člověku rychle dojde dech.
– Stáňa

 

David Kirš – “Chtěj málo, akceptuj ještě méně a stupňuj požadavky.”

Moje žena mě občas postaví, jak jinak  ale teď mám na mysli postavení do pro mě nové role. Jako nedávno, kdy vymyslela, že část Firmy 2.0 pojede na Horsense Leadership. Workshop s koňmi. Což o to, na koně už díky Alici chodím pět let a mám pár úžasných i pár adrenalínových zážitků, ale toto bylo trochu jiné. A co jsem naprosto nečekal bylo, že mi tam naši velcí konští kamarádi ukážou, jak funguje prodej.

Přečtěte si můj celý článek o tom, co mě koně učí o prodeji >>

– David

A pokud se chcete podívat, jaký byl leadership s koňmi v obrazech, podívejte se na celou fotogalerii z tohoto dne tady >>

Moje žena mě občas postaví do pro mě nové role. Jako nedávno, kdy vymyslela, že část Firmy 2.0 pojede na Horsense Leadership. Workshop s koňmi. Což o to, na koně už díky Alici chodím pět let a mám pár úžasných i pár adrenalínových zážitků, ale toto bylo trochu jiné. A co jsem naprosto nečekal bylo, že mi tam naši velcí konští kamarádi ukážou, jak funguje prodej.

Poučení č. 1

“Chtěj málo, akceptuj ještě méně a stupňuj požadavky.”

Když po koňovi něco chcete, musíte začít pomalu, zlehka a pochválit ho za malý úspěch. A pak zvýšit požadavky. Stejně jako v byznyse.

Chtějte po zákazníkovi málo. Např. návštěvník přijde na web, tak hned nečekejte, že si od vás koupí to nejlepší a nejdražší, co máte, když o vás dnes slyšel poprvé. Začněte pomalu. Ukažte co zajímavého máte. Pak si řekněte o kontakt. Pochvalte za registraci. A pak pomalu přidávejte a stupňujte požadavky. Pěkně pomalu a zlehka.

Poučení č. 2

“Vždy někdo vede, pokud to nejste vy, je to kůň.”

Garantuji vám, že vám s koňem nebude dobře a moc si to neužijete, pokud se jím necháte vést. Stejně jako v prodeji. Jak vám je, když vás vede zákazník? Když si s vámi dělá co chce? Když ztrácíte kontrolu? Hrůza? Nedivím se. Je to prostě stejné. Když nevedete vy, vede klient. Jenže proč si vás klient opravdu vybral. Asi máte něco, co potřebuje, chce, co mu pomůže. Co ho můžete naučit, čím mu můžete posloužit. A pak jste logicky lídr. Buďte lídrem, to od vás lidé čekají. Ukažte směr a cestu, pak vás bude klient následovat, pak se s vámi bude cítit dobře. Ucítí jistotu vašeho vedení, jasnost a záměr. Pak se bude cítit bezpečně a půjde s vámi.

Poučení č. 3

“Jsou tři důvody, proč kůň nedělá to, co po něm chceme.”

NEROZUMÍ VÁM.

NERESPEKTUJE VÁS.

NEDŮVĚRUJE VÁM.

Další dokonalý příklad prodeje. Pokud klient nekupuje, pak:

1. mluvíte jazykem, kterému nerozumí
2. nemáte jeho respekt, nevnímá vás jako autoritu
3. nevěří vám

Takže to otočme a máme tři důvody, kdy od vás lidé budou kupovat více.

1. Když se jim naučíte naslouchat a budete mluvit jejich jazykem
2. Když se stanete lídrem, sebe-vědomým člověkem, expertem na vaši oblast
3. Když si dáte práci a věnujete čas vybudování vztahu a získání důvěry

Poučení č. 4

“Koně namotivujete třemi věcmi. Jídlem. Vztahem. Klidem.”

A jak více prodáte?

• Když poskytnete mrkvičku, návnadu, slevu, super cenu, prodeji to asi pomůže.
• Když vytvoříte hluboký vztah, pak i jiné zaváhání nebo vyšší cena často nehraje roli
• Když jste klidní. Klient z vás cítí jistotu, může se spolehnut a vy řešíte klidně každou katastrofu

…pak dáváte zákazníkům motivaci s vámi dělat obchod.

Poučení č. 5

“Koně baví to co děláte a bude to dělat s vámi, když to děláte s nadšením, energií a baví vás to.”

A stejně tak lidé kolem vás. Budou vás následovat, budou od vás kupovat a budete je inspirovat, pokud to co děláte, děláte s nadšením, s maximální energií a s radostí, protože vás prostě vaše práce baví.

Tolik poučení z koňského stáda a malý trénink leadershipu.

Od dob, co pamatuji (tedy od října 2012) je milou tradicí každoměsíční pravidelné setkávání týmu Firmy 2.0. Pro běžnou firmu, která se setkává den co den v kanceláři, by toto mohlo být spíše podivnou tradicí, nicméně pro svobodnou firmu, která funguje ve své podstatě online a to všude po České republice (a někdy i ve světě), kde většina členů týmu pracuje ze svého domova a komunikuje spolu pomocí internetu, je každoměsíční setkávání takovou milou nutností.

Internet a virtuální doba mají mnohá plus, spousta věcí jde dělat rychle, efektivně. Internet nám dává svobodu. Každopádně setkání tváří v tvář má úplně jinou energii, než skype call nebo hangout, takže i přesto, že využíváme nástroje internetu na maximum, potřeba osobního setkávání tím nevymizela.

Jedno z takových setkání proběhlo právě pár dní zpátky, v sobotu 26. dubna, a to tentokrát v domě naší paní šéfové Bohdany Kabátové ve Frýdlantě nad Ostravicí. Toto místo je pro naše setkávání neobvyklé, protože zatím téměř vždy jsme se setkávali v domě u Kiršů v Brně. O to zajímavější setkání bylo. V mezičase proběhlo taky setkání Firmy 3.0 🙂 a to o pár domů dál u Markéty Danišové, kde hlídací četa zaopatřila a zabavila všechny zúčastněné děti setkání.

Jak setkání Firmy 2.0 probíhalo tentokrát?

Obvyklým startem každého setkání je tzv. „kolečko“, kdy každý člen týmu má slovo a prostor na to říct, co potřebuje, obvykle jak se má a jaký byl pro něj uběhlý měsíc. Pomáhá nám to sladit se na společnou vlnu a taky se rychle zorientovat v tom, jaká nálada v týmu panuje a co kdo řeší, jak se kdo má. Leckdy se při tom člověk dozví i nějaký ten drb, takže abychom nebyli tak vážní, tak tady je pár z toho setkání:

• Kuba Trnčák tentokrát přišel na setkání pěšky a zmokl tak, že následně strávil 30 minut ve sprše. Na otázku, jaké to bylo odpověděl, že se těší, až zase zvlhne.
• David Kirš si bral trochu osobně to, že dvanuláci mají radost z toho, že se po dlouhé době konečně setkání koná někde jinde, než v Brně a není tedy jisté, zda se ke Kiršům ještě podíváme.
• Den před setkáním celého týmu proběhlo setkání dílčího týmu SmartEmailingu, který strávil večer grilování a hodováním u Danišů. Přestože Markéta Danišová prohlásila, že je naplněná vděčností za to, že může hostit členy týmu ve svém domě, Václav Růt oponoval, že po takové grilovačce je naplněn lecčíms, ale vděčnost se tam už nevleze.

Davidova chvilka osvícení

Tak jsme (s nadsázkou) nazvali tradiční vstup majitele a šéfa Firmy 2.0 Davida Kirše, který obvykle po úvodním kolečku následuje. Osobně musím říct, že toto jsou ty části setkání, ve kterých vždycky najdu nějaký posun a AHA moment a je pro mě přínosný.

Tentokrát na téma vedení týmu a fungování firmy jako kmene, inspirováno knihou Zrození kmenového vůdce o tom, že na úrovni týmu fungují lidé v různých výchozích pozicích. Tou primární je pozice oběti, která se staví k řešení pozitivních i negativních situací v rámci firmy i vně ve stylu „to oni“. V okamžiku, kdy člověk objeví své sebe-vědomí a svou hodnotu často přichází pozice „to já“, což je dle mé zkušenosti situace, kdy mnoho lidí pocítí potřebu se osamostatnit a nepokračovat na další level, kterým je „to my“ – to my tvoříme, to my jsme zodpovědni jako tým, to my jako tým inspirujeme. Poslední úroveň pak David nazval „to jedno“ a pokud se mi podaří od Bohdany získat záznam této části Davidovy chvilky osvícení, dám vám tady odkaz 🙂

Následovalo zamyšlení a odpovězení si individuálně na otázky: 

1. Čeho se vlastně snažíme dosáhnout?
2. Jak zjistíme, že jsme úspěšní?

Zkuste si na ně taky odpovědět, a to jak z pozice „já“ – tedy čeho vy osobně se snažíte dosáhnout a jak zjistíte, že jste úspěšní a taky z pozice „my“ – čeho se snažíte dosáhnout v rámci týmu, ve kterém pracujete a jak jako tým/firma zjistíte, že jste úspěšní.

Před obědem jsme ještě informovali o záměru nového blogu PodnikámeSrdcem.cz a o jeho fungování s možností všech členů týmu k tomu dát své námitky, otázky nebo se zeptat na nejasnosti a následoval oběd, obohacený tentokrát výslužkou ze svatby našeho grafika Martina Dolenského. Ku příležitosti svatby jsme taky předali hromadný svatební dar – Povinnou výbavu na společné cesty manželským životem.

Superfirmáci na scéně 🙂

Po obědě následovalo několik milých každoměsíčních tradicí. Tou první je, že v průběhu obědové přestávky má každý člen týmu možnost napsat na lístek jméno toho člena týmu, který měl pro něj a jeho práci za poslední měsíc největší přínos. Následně se vylosují dva vítězové, superfirmáci měsíce, kteří kromě trofeje získají i oficiální „čas pro sebe“ v hotelu Infinit – poukázku na relax.

Tento měsíc se stali superfirmáky měsíce Markéta Danišová a já, Stáňa Mrázková (nový blog PodnikámeSrdcem se líbí). Těším se do Infinitu na masáž 🙂

A hned další příjemnou tradicí je oslava všech narozenin uběhlých v posledním měsíci. Zatímco obvykle se toto týká jednoho až dvou lidí, přelom března a dubna byl na narozeniny hodně bohatý a oslavenců se sešlo hned 8. V následující půlhodině program vyrušovalo šustění obalů od čokoládek Merci.

Seznámení s detaily firemní struktury

Bohdana Kabátová s Davidem Kiršem v posledních měsících pečlivě pracovali na rozpracování detailně propracované firemní struktury, se kterou se celý tým v následujících hodinách seznámil. Zjednodušeně řečeno tak každý mohl vidět svou pozici a zodpovědnost v souvislostech s ostatními členy týmu, ujasnit si, na koho se s čím obracet, stejně jako pochopit, na jakých pilířích firma staví. Věřím, že detailněji o tvorbě firemní struktury napíše Bohdana samostatný článek, protože si myslím, že to může být skvělou inspirací pro další majitele firem.

Na to jsme volně navázali novou strategií prodeje, kterou právě David Kirš se Stáňou Mrázkovou v těchto dnech vytvářejí a promýšlejí a proto jsme chtěli tým seznámit s konceptem na další měsíce. Padlo slovo i na systém odměňování, který se bude teď v rámci nově vzniklé struktury taky vybrušovat, stejně jako na koncept nově vzniklého blogu PodnikámeSrdcem.cz a jeho navazujícího sourozence, který vznikne co nevidět.

A na závěr trocha srandy – protože při úvodním ranním kolečku mnoho členů týmu řeklo, že by se chtěli setkávat častěji, rozhodli jsme se to zrealizovat v trochu vtipnější formě a to tak, že se vylosovaly náhodné dvojice, které spolu v následujícím měsíci stráví jeden den nebo odpoledne, ať už pracovně nebo volnočasově a užijou si tak trochu nevirtuálního lidského kontaktu 🙂

Při závěrečném „kolečku“, které tradičně probíhá formou sdílení toho, s jakými pocity člověk ze setkání odchází, hodně lidí sdílelo radost z toho, v jak pohodovém duchu se tentokrát setkání neslo a Vašek Růt se nabídl, že poprázdninové setkání uděláme v jeho novém domě v Jižních Čechách. Těšíme se 🙂