Zajímalo vás někdy, jak je možné, že někteří lidé si neustále užívají život a přitom mají pořád dost peněz? Myslíte si, že peníze se vydělávají úsilím a pokud chcete být finančně svobodní, musíte tomu hodně obětovat? Myslíte si, že na to nemáte? To jsou jen některá přesvědčení, která doslova ovládají životy miliónů lidí. A to víc, než si myslíte. A stojí je to spoustu peněz i času. Víc, než si myslíte. Pravda je taková, že každý může být bohatý!
Možná už jste četli skvělou knihu Jak myslí milionáři od Harva T. Eckera, ve které se ty nejdůležitější principy rozebírají, a tak víte, že v každé kapitole její autor doporučuje jediné. Pojeďte na můj seminář Millionaire mind a změní vám to život. Pár takových příběhů opravdu známe, a proto jsme se jako firma rozhodli, že se do Londýna vydáme a nainstalujeme do našich hlav opravdovou Millionaire mind!
Vyzpovídali jsme kolegy z Firmy 2.0, aby nám sdělili své pocity, myšlenky a akční kroky, které si ze semináře odnesli:
Bohdanu Kabátovou, Davida Kirše, Radima Topiče, Lucii Stříbrskou a Viktora Šabackého.
1) Zažil/a jsi při semináři nějaké AHA momenty, nějaká zásadní životní uvědomění?
- Bohdana Kabátová: AHA momentů jsem měla několik. Nejsilnějším okamžikem pro mě bylo uvědomění, že jsem si na základě jedné poměrně nevinné události v dětství v sobě vybudovala silné přesvědčení, že když se snažím o to mít více peněz, jsem špatný a nepoctivý člověk. Jsem nadšená, že jsem toto své přesvědčení nejen rozpoznala, ale také rovnou „přeprogramovala“ na jiné přesvědčení, které mnohem více podporuje budování hojnosti v mém životě.V neposlední řadě patří mezi důležitá uvědomění to, že odteď s mým mužem povedeme i naše děti k tomu, aby porozuměly pojmu finanční svoboda a věděly už teď, jak si ji mohou zajistit.
- David Kirš: Ano, několik. Například že zbohatnutí je proces založený na správě svých peněz. Nejde o to, kolik člověk vydělává, ale jak své peníze spravuje. Problémem není, že lidé nemají peníze. Problémem je, že netuší, co způsobuje, že je nemají. Jakmile je známa příčina, existuje na ni řešení.
- Radim Topič: Ano. Znovu jsem si uvědomil, že efekt jakéhokoli podnětu (např. semináře nebo informace obecně) nespočívá v jeho obsahu, ale v tom, co s ním uděláme. Jinými slovy, jakou akci na základě něj uděláme.
- Lucie Stříbrská: Uvědomila jsem si svůj skutečný vztah k penězům roky schovávaný za racionálně nastavená přesvědčení o tom, jaký by měl být a jaký ho chci mít. Objevila jsem velmi hluboce zakořeněné vzorce a programy ohledně peněz, které vznikly v nepřímé souvislosti s nimi samotnými, ale v dětství v rámci zdánlivě neškodných momentů a situací týkajících se něčeho úplně jiného. Jejich identifikace najednou vysvětlila mnohé nezdary a konečně je čistší prostor pro přenastavení mysli vůči penězům.
2) Která jedna myšlenka/aktivita na semináři pro tebe byla zásadní?
- Bohdana Kabátová: YOU CAN BE RIGHT, OR YOU CAN BE RICH.
Všichni máme volbu. Můžeme trávit život obhajováním svých myšlenek a „pravd“, nebo zůstávat otevření všemu, co nám život přináší, dělat něco smysluplného a zajistit si tím doživotní hojnost. - David Kirš: Ocenění vlastních úspěchů a jejich oslava.
- Radim Topič: „You can be right, or you can be rich (happy, healthy).“ Tedy že se často necháváme strhnout potřebou věci hodnotit (hledat „pravdu“), místo abychom se jim otevřeli a prostě je prožili.
- Lucie Stříbrská: Dvě myšlenky nakonec stejně spojené v jeden princip: Oslavovat vlastní úspěchy a skutečně přijímat ocenění i od druhých. Neschovávat se skromně za to, že to nestojí za řeč a že to nic nebylo, ale pořádně si to vychutnat. Nemyslím tím nic povýšeneckého, ale dát zpět tu odezvu radosti, kterou mám.
Došlo mi to na příkladu, kdy dvěma různým lidem dávám dárek, na jehož výběru jsem si dala obzvlášť záležet a nemůžu se dočkat, jakou radost tím překvapením obdarovanému udělám. A první dárek rozbalí, otevře krabici a suše poděkuje… Druhý rozbalí, otevře krabici, rozsvítí se mu oči a začne projevovat radost skákáním, ječením, slzami, čímkoli, co je mu vlastní…
V jaké situaci je asi větší harmonie a komu budu příště vybírat další dárek raději a s jak velkou vlastní investovanou energií a nadšením? 😉
3) Naplánoval/a jsi si už nějaké akční kroky, které se ti zrodily v hlavě, že chceš udělat?
- Bohdana Kabátová: Akčních kroků jsem si poznačila mnoho. Mezi ty první a nejzásadnější patří nastavení řízení mých financí podle systému, který nám byl po celý víkend vštěpován až do morku kostí. Takže si dnes koupím nějaké hezké zavařovací skleničky a založím několik nových účtů. A pokud se ptáte, k čemu jsou ty zavařovačky, doporučuji si zajít na seminář MMI! 😉
- David Kirš:Ano, dnes jsem strávil poprvé v životě celý den jen tím, že jsem pečoval a spravoval své peníze. Celý pracovní den. WOW!
- Radim Topič: Doladím a zefektivním money management system, který mám(e) nastavený už několik měsíců. A taky budu víc věnovat pozornost tomu, že spousta problémů a překážek, které vnímám, jsou jen v mé hlavě a že dokážu mnohem víc, než si obvykle „dovolím“ představit.
- Lucie Stříbrská: Možná se to někomu zdá jako samozřejmost, ale poprvé v životě mi někdo ukázal, jak je možné naprosto prakticky spravovat peníze, takže jsem si odnesla do své praxe systém na jejich správu. A jako bonus spoustu zdánlivě drobných a zanedbatelných „mikro-rituálů“ pro podporu hojnosti ve všem 🙂
Viktor Šabacký:
Myšlenek je spousta, které utkvěly, ale vyčnívá mi z toho všeho momentálně jeden krátký příměr.
Představte si, že máte čtyřletého chlapečka a jdete s ním na zmrzlinu. Dítě je rádo že jde, což mu ale nebrání v tom, aby si cestou z cukrárny – oblizujíc se až za ušima – pyšně neslo svůj jeden kopeček zmrzliny.
Po deseti metrech chůze z cukrárny mu zmrzlina přepadne z kornoutu a skončí na zemi. Ouha. Velký křik, a tak jako správný rodič jdete zpátky do cukrárny to napravit. Najednou si chlapeček všimne reklamního plakátu, který vyobrazuje tři obří kopečky (přečtete si, že cukrárna nabízí štědrou akci 2+1 zdarma), a začne se sladké porce dožadovat. Vytáhnete peněženku a objednáváte 2+1…
Otázka na tělo nejen pro rodiče malých dětí: CO JE NA TÉHLE SITUACI ŠPATNĚ???
Odpověď tentokrát v kontextu peněz: Dokud nedokážete vesmíru, že zvládnete uřídit málo, nikdy vám nepošle víc.
A protože jsme se toho naučili opravdu hodně a chceme vám život nejen zjednodušovat, ale také doslova obohacovat, budeme vám v následujících týdnech předávat myšlenky a postřehy, které vás posunou dál, ať už jste milionáři nebo ne. Každý může být bohatý!
Tělo. Bez něj bychom nemohli v našem světě nic. V něm a skrze něj se projevuje naše duše a realizují se naše sny a představy. Úžasný nástroj, který může být i přítěží. Ale ne sám o sobě. Naše tělo je naše zodpovědnost a je obrazem nejen toho jak a co jíme, a jak se pohybujeme, ale hlavně jak, o čem a proč smýšlíme.
Za tímhle nehledejte ženu, ale „mozek, který vám namluví všechno, co mu dovolíte„. Nejen s tímto zjištěním odcházela pod dvou dnech Veronika Heraltová – úžasná a silná podpora týmu Ženy ženám – z dvoudenního semináře Andyho Winsona nazvaného Telo ako dôkaz. Ostatně byla jsem překvapená, když žena štíhlá jako proutek šla na kurz, který jsem vnímala primárně jako „hubnoucí“. Můj omyl mi vyvrátila šťavnatým rozhovorem 🙂
Dobrou chuť 😉
1. Bylas na semináři Tělo jako důkaz. Jsem překvapená, protože nemyslím, že potřebuješ zhubnout! Co tě vedlo právě na tento kurs?
Na tento seminář jsem dostala pozvání od kamarádky Hanky Trnčákové, která s Andym Winsonem spolupracuje.
Prvotní myšlenka byla ve velkém zájmu poznat Andyho. Jak pracuje s lidmi, jaký je to člověk, jaký je to kouč. Znala jsem jej do té doby jen z videí. Vzhledem k tomu, že mě David dokáže vždy velmi rychle nadchnout, namotivovat, očekávala jsem podobný stav i u Andyho.
A koneckonců si nemyslím, že by tento seminář byl pouze pro ty, kteří chtějí zhubnout. Na semináři bylo mnoho krásných lidí. Vlastně byli krásní všichni, jen někteří byli více boubelatí a někteří zase hodně štíhlí.
2. Splnilo se tvé očekávání? Jaký byl Andy Winson naživo?
Naprosto úchvatný. Plný energie. Pořád nás vybízel k hravé dynamice, tancovali jsme, hodně jsme sdíleli, nechal nás mluvit, pokud jsme měli tu potřebu. Byl krásně oblečený a vyzařovala z něj mužská síla. Za mě dostal 1* 🙂
3. Přestože šlo o pozvání, nepřijala bys, pokud by sis nemyslela, že dostaneš odpověď na něco, co v životě hledáš… Našla si svou odpověď?
Vzhledem k tomu, že nejsem žádný „seminářový turista“ a neznám do detailů práci různých koučů a mentorů, konkrétní otázky jsem neměla. Zajímalo mne ale, zda ve mně dokáže Andy s tímto tématem vzbudit zájem a třeba i nadšení, nebo mne v něčem posune. Jestli se najde něco, pro co bych se mohla po jeho semináři nadchnout.
Měla jsem myšlenku, že bych se ráda vrátila k stravovacím návykům, které jsem měla zhruba před rokem a půl. Byla jsem vegetarián a z velké části na vitariánské stravě.
4. Jaké nejzajímavější zjištění sis odnesla?
Všechno jde, když se chce. A když jsme si toho vědomi.
A taky, že mnoho věcí, které v sobě máme spojené s jídlem jsou jen rodinné frekvence a zažité postupy ve kterých jsme vyrůstali. Že spousty situací spojených s jezením je spojeno s emocemi. A to je bohužel i můj případ.
Jako dítě jsem měla jakousi lehkou formu dětské mentální anorexie. Jídlo pro mne bylo za trest. Dneska už mám tohle téma zpracované, ale v době kdy rostete a cítíte se omezovaní tím, že prostě musíte jíst, i když nechcete a v době puberty nejste nijak zajímaví, protože vypadáte jako nemocní, je to hodně silné. A za všechno mohla psychika, se kterou si mí rodiče tehdy nevěděli rady i když se mi snažili pomoci tak, jak to uměli nejlépe.
Zajímavé zjištění bylo spojené s rozebíráním emočního hladu. Emoční hlad je mi velmi dobře znám a rozhodně nemůžu říct, že bych na to byla nějak pyšná. Občas mi to hodně vadí.
5. Emoční hlad taky znám. Dostala si návod, jak s tím pracovat?
Nejdůležitější je asi být si toho prostě vědoma. Vědět o tom, že to existuje a v té dané chvíli si to popsat.
To, co cítíš v oblasti břicha, je hlad klasický. Prostě se musíš najíst.
To, co cítíš od oblasti hrudníku nahoru, je hlad emoční.
Uvědom si to, vydefinuj si proč se ti to děje a pak to zpracuj, ale ne jídlem!
6. Lze emoční hlad naprosto odbourat?
Věřím tomu, že ano. Ale kdo by odolal malé chuti něco sezobnout 😀
7. Co je teď pro tebe největší výzva s tím, co ses dozvěděla na semináři?
Uvědomovat si, jestli to, co cítím, tedy hlad, je potřeba ze strany těla, nebo emocí.
A taky to, že pokud mi něco nechutná, tak se to dá krásně přepsat.
Byla jsem svědky přepisu a velmi zajímavého procesu. Účastník miloval čokoládu a nesnášel grapefruit. Během povídání si s Andym a definování co je super na čokoládě a co mu nechutná na grapefruitu, to celé přehodnotil. Čokoládu neotevřel a s chutí se zakousl do grepu.
8. Wow, to bych taky potřebovala. Zkusila sis už nějaké jídlo takto „přepsat“?
Jím téměř všechno. Od malička ale nesnáším „dršťkovou“, nebo naši zabijačkovou „prdelanku“.
Možná se jednou odhodlám a zkusím přepsat i tohle, ale zase si říkám, že mi tyhle jídla nic zvláštního nepřinesou, tak nevím, jestli to má vůbec nějaký význam 🙂
9. Co ze semináře si začala okamžitě praktikovat a proč?
Právě to rozpoznávání emočního hladu. A taky to, že energie je pohyb. Takže pokud jsi unavená, tancuj, běhej, skákej.
Pokud mám na něco chuť a vím, že to není hladem, snažím se říkat si proč? Proč zrovna teď musím mít ten dortíček. Proč to není chuť na šťavnaté hroznové víno? A proč vůbec jídlo?
Věděla jsi, že rčení „Hlad je převlečená žízeň“ je opravdu pravdivé?
Mozek je lišácký orgán, který ti namluví všechno co mu dovolíš 😀
10. Ano, to znám a zkouším pít, když mám hlad, ale ne vždy to funguje. Je na mozek nějaký fígl?
Mozek jsi ty! Pokud se máš ráda a dokážeš si dát ty své důvody, proč něco udělat, nebo neudělat, musíš s tím být úplně srovnaná a netýrat se proto, že to nesplňuje požadavky nějakých obecných parametrů. Musíš se prostě cítit dobře.
11. Jedna věc, pro kterou bys tenhle kurz doporučila, nebo si ho sama zopakovala!
Energie toho semináře. Byla jsem jak přikovaná celé dva dny ve víru sdílení, pohybu a hltání informací.
Mě se tam líbilo a chystám se na Andyho znovu. Za ty zkušenosti mi to opravdu stojí.
Díky za inspiraci…
Je to přesně měsíc, kdy se konal historicky první živý workshop Dynamiky Bohatství pod záštitou Firmy 2.0
Pro spoustu lidí je Dynamika Bohatství stále velkou neznámou, přestože se jedná o neskutečně zajímavý systém osobnostních profilů. Klasicky známý psychologický profil temperamentů, vycházející původně podle Hippokrata z tělních tekutin, a postupně upravovaný až do dnešní podoby rozdělení podle směřování (introvert/extrovert) a neuroticismu (lability/stability), zná každý. Tohle je ale trochu jiné kafe.
Je sobota ráno. Zaspala jsem. Vlak o hodinu později nestíhám o moc líp. Naopak! Řítím se ztemnělou prázdnou ulicí, batoh na zádech se natřásá. Funím. V infarktovém stavu vbíhám na nádraží, a jako by toho nebylo dost, dorazí mne hlášení z amplionu: můj vlak je připraven k odjezdu. Sakra! Vbíhám na perón, otvírám už zavřené dveře, dech sotva popadaje, proklopýtám první třídou a hroutím se v bazénu potu na první volné nekuřácké sedadlo třídy 2. Odjíždíme! Tohle bylo zas o fous.
Brno mne vítá deštěm.
Ranní výkon na mne doléhá v moment, kdy dorážím na seminář Sebe-vědomá žena, pořádaný Ženy ženám. Dělá se mi mdlo a bolí mne nesnesitelně v kříži. Dovolím si klesnout. Nechávám se opečovat. Uložena na sedačku, dostávám deku a nahřívací láhev. Odpočívám. Do hodinky jsem fit. Právě jsem prošla první soukromou lekcí sebe-vědomé ženy a je mi jasné, že díky téhle si užiju celý víkend na maximum!
Jaká jsem?
Je nás tu kolem 30, na první pohled velmi různorodá směs žen různého typu i věku. Hned z kraje dostáváme od Bohdany Kabátové, koučky a naší dnešní průvodkyně na cestě k sebe-vědomí, kreativní úkol – definovat se 😉 Je to hravé cvičení se jménem, a po krátkém sdílení se zabýváme samotným pojmem sebe-vědomí z pohledu ženy. S ním se pojí spousta mýtů a programů, které nám naočkovaly už generace našich babiček, v nejlepší víře, že nám tak život dělají lehčí. Bohužel jsou to většinou převlečení zabijáci, kteří už se v našich životech zabydleli. Tenhle víkend si na ně minimálně posvítíme a některé i úspěšně vyženeme…
Seminář je velmi živý, Bohdana je intuitivní energická lektorka, dává nám maximum prostoru a pocit bezpečí a tak mám brzy dojem, že jsem na úžasném setkání s kamarádkami, kde jaksi prapůvodně mysticky pracujeme na svém životaběhu. Každý úkol, každé další sdílení, nám odhaluje kus něčeho v nás, nebo v druhých, co se nás dotýká. Navíc maximálně aktivně narušujeme komfortní zónu třeba i tím, že se po každé krátké pauze „stěhujeme“. Zkrátka být na jednom místě je dnes hřích. Pohodlí je totiž to poslední, co chceme pěstovat.
Mozek, mysl, emoce. Smích, slzy a odvaha jít o krok dál. Chceme nacházet rovnováhu a naučit se s tím vším pracovat. Pochopit zákonitosti, najít vlastní cestu, otevřít se proudu bytí, neočekávat. Ještě v pátek jsem netušila, jak tohle všechno poberu. Teď tu sedím, chvíli poslouchám, poté zapisuji a přemýšlím. Rozmlouváme ve dvojicích, ve skupinkách, sdílíme sami sebe a své osudy, píšeme, kreslíme, meditujeme a společně i tančíme. Být ženou mi přijde najednou tak jednoduché a úžasné. Přestat si bránit, přestat bránit něčemu v sobě, co si myslí, že by mělo a jen být, protože… Být Žena je nejvíc!
Už zase zářím!
Bohdana nám vložila do rukou naší vlastní moc. Ukázala nám cestu kde brát v každodenním šíleném světě energii, jak začít jednoduše pracovat se svým tělem a učit se vnímat jeho proměny (a být za ně vděčná). Nechala nás vyzkoušet moc našeho hlasu a slov, která vysíláme do vesmíru. A mezi tím vším vznikaly otázky – hlavně pro nás a naší duši, neboť tohle není jen pro teď, je to pro každodenní život. Protože ať je to jak chce, pokud toužíme opravdu někam dojít a být vědomé, takový víkend je jen první krok…
Skvělé návody, šikovné pomůcky a praktická cvičení zásadním způsobem ovlivňující kvalitu života – to je výbava, se kterou se v neděli večer unaveně, ale šťastně loučíme. Všechny můžeme pokračovat v téhle jízdě. Už jsme nastoupily…
Nemusíme, ale za sebe říkám: „Vystupovat se mi ani za mák nechce!“
***
Cestou ve vlaku si čtu. Asi opravdu hodně zářím, protože je to prvně, co mne osloví spolucestující, mimochodem velmi sympatický mladík, zda si může přisednout a ochotně se mi nabízí, že mi dá batoh nahoru. Aha, tak tohle se stane, když jsem ve své energii. Tohle je síla sebe-vědomé ženy. To chci. Tohle fakt chci…
Koukám do noční krajiny a mám jen jedinou myšlenku: „Kéž by to nikdy nezmizelo…“
Je to v mých rukách.
Je na mně, jestli to dovolím…
A kdyby přece jen, vzpomenu si na jeden listopadový víkend…
Na tuhle sobotu jsem se dlouho těšila. Ženy ženám pořádaly 25.10.2014 na pražské Marjánce čtvrtý Velký seminář Sebelásky s Lucií Kolaříkovou. A padl rekord – celých 🙂 150 žen přijelo, aby rozdmýchaly ve svých životech doživotní Hojnost. A já tam byla taky! Těšila jsme se tak intenzivně, že jsem málem přijela pozdě…
Je 11. 10. 2011 a mně zvoní budík. Je mi zima a nikam se mi nechce. Dnes ale pořádá v Praze celodenní seminář e-mail marketingu David Kirš. E-mail marketing je mojí doménou a na přednášku Davida jsem opravdu zvědavá. Akce „konkurentů“ navštěvuji celkem pravidelně. David mojí konkurencí beze sporu je, ačkoli jsem ho tak nikdy nebrala. Ve spojení s ním mě napadá spíš slovo inspirace…
E-mail marketingu se věnuji již několik let. Pro klienty vytvářím strategie a pomáhám jim díky newsletterům více prodávat. Připravuji pro ně i samotné kampaně a především sama pro jednu přední českou agenturu, specializující se na internetové obchody, e-mail marketing školím. Nepředpokládám, že bych se dozvěděla něco přelomového. Před týdnem mi ale nadšeně volala kamarádka, že chce na seminář jít, a díky akci 1+1 dostane vstupenku zdarma. Tak, že bych mohla jít s ní a případně jí na vstupné přidat. Proč ne:)
Akce začíná: tak trochu jiný seminář
Na akci je něco kolem dvaceti účastníků. Zatím nic neobvyklého. Na stole je pro každého připravený pracovní sešit. Nakouknu do něj a přichází moje první překvapení. Doplňovačky v textu? V celém sešitě jsou věty, ve kterých chybí slova? Chyba tisku? Záměr? Takhle přece podklady pro školení nevypadají. Musíte mít slidy prezentace pěkně pod sebou a vedle toho možnost doplňovat si své poznámky. Nebo ne?
Stačilo pár listů, abych pochopila, jak cenné tyhle díry jsou. Udrží pozornost, vedou mě k přemýšlení nad vlastními projekty a ze suchého zápisu ze školení vytváří můj individuální návod, který nezaložím hned po akci na hromadu jiných podkladů na stole. Je mi jasné, že k těmhle poznámkám se budu vracet.
Klíčová otázka: Co já to vlastně dělám?
Dalším milým překvapením školení bylo prokládání bloky pro sdílení s ostatními účastníky. (Zapomněla jsme vizitky. Už zase.) Ale nevadí. Tenhle prostor pro sdílení měl totiž daleko vyšší hodnotu než kontakt na potenciálního klienta. Poskytl mi zpětnou vazbu k tomu, jak srozumitelné je moje sdělení, které do světa šířím skrze e-mailing. Jak pochopitelný je pro ostatní můj e-mailový projev. Pomohli mi stanovit si core message. A tak vznikl emotivní marketing. To je interní pojmenování, které jsem začala používat pro to, co dělám.
Pomáhám internetových obchodům komunikovat se svými zákazníky tak, aby se rádi vraceli.
Bez strachu ptát se. Znovu a znovu a znovu.
Celý seminář probíhal v pohodové atmosféře. Miluji speakery, kteří dokáží předávat své znalosti bez toho, aniž by se vyvyšovali nebo si o sobě moc mysleli. V takovém prostoru se totiž nikdo nebojí na cokoli zeptat. A od toho podle mě školení a semináře jsou.
Těšila jsem se domů, až budu moct uplatnit nové postřehy k e-mailingu mých klientů a hlavně využít ten příval energie a chuti do práce, který ve mně zůstal – jako dozvuk semináře…
15.10.2014 – o tři roky později…
Chcete vidět výsledky? Jasně a kdo by nechtěl.
Při ohlédnutí zpátky mohu jen obtížně říct, co vše zapříčinil tenhle jediný seminář. Posouzení nechám na vás. Řeknu vám co vše se událo a kde jsem dnes.
Odešla jsem z reklamní agentury a pustila se na volnou nohu. Pomohla jsem rozjet e-mail marketing od nuly více než 47 e-shopům a firmám, s dalšími 27 jsem spolupracovala na pravidelných kampaních.
Od června 2014 jsem členem Firmy 2.0, od září projektovou manažerkou SmartEmailingu.
To, kde jsem dnes, je výsledkem řady rozhodnutí a upřímně vám říkám, že nic z toho jsem neplánovala. Více méně se to tak nějak stalo. Nemyslím si, že by 8 kroků vysoce efektivního e-mail marketingu (tak se seminář jmenoval) mohl přímo za to, že dnes pracuji ve SmartEmailingu. Vím ale, že změnil (rozšířil víc než jsem si dokázala do té doby představit) moje vnímání e-mail marketingu. Ukázal mi nový pohled, díky kterému se mi podařilo resuscitovat e-mail marketing v několika eshopech, které to již chtěli zabalit, a vybudovat od píky několik desetitisícových databází jiným klientům.
Bez nadsázky tedy říkám, že jedna vstupenka zdarma mi umožnila předávat know-how a pomoci téměř padesátce českých firem a e-shopů rozjet e-mailing.
47 firem dodnes těží
z jediné vstupenky zdarma
Chtěla jsem vám ukázat, kolik e-mail marketing mým klientům za tu dobu vydělal. Upřímně jsem ale líná počítat a čísla nejsou moji zálibou. Vybrala jsem tedy dvě různé hodnoty od dvou různých klientů, kteří mi dovolili čísla zveřejnit, ovšem nepřáli si být jmenováni přímo a já to respektuji.
Největší nárůst databáze
Největší databáze jednoho z mých klientů je 71 798 kontaktů.
Začínali jsme na deseti tisících cca před 14 měsíci a před třemi jsme spolupráci ukončili. Nastavené automatické kampaně však běží dále.
Nejúspěšnější e-mailová kampaň
Nejúspěšnější e-mailová kampaň pro internetový obchod, kterou jsem realizovala, vydělala na položkách v průměrné hodnotě 500 Kč celkem 617 457 Kč. (Jedná se o obrat. Je to cca 3x více než vydělával klient před začátkem naší spolupráce ve stejném období.)
Bude mít tenhle příběh šťastný konec i pro vás?
Tenhle článek se jmenuje Příběh o vstupence. Ačkoli to není pohádka, má šťastný konec, a může ho mít i pro vás. S Davidem Kiršem jsme se rozhodli tento seminář začít opakovat. Ten příští se bude konat v Praze 11.3.2015 a stále ještě můžete sehnat vstupenky.
Chcete i Vy bezbolestně nakopnout svůj byznys? Získat 2x více zákazníků a 5x větší návratnost investic?
Přihlaste se na seminář 8 kroků vysoce efektivního e-mail marketingu. Stejně jako před třemi roky – i dnes dostane jednu vstupenku pro svého kolegu nebo známého zdarma…
Více informací o semináři >>
Je sobota – hodně brzo ráno a já jedu do Brna na víkendový seminář pořádaný projektem Ženy ženám. Zatím se jen trochu rozespale těším pohroužena do napínavého příběhu o mladém čaroději Kedrigernovi. Občas upadám do mikrospánku. Po pravdě dvakrát natvrdo usínám tak, že mne vzbudí cuknutí padající hlavy, ale tento víkend je to naposledy, kdy se mi chce spát. Tuším, že to bude síla…
Oblékám svou duši
V sobotním dopoledni nás Táňa Havlíčková – modní návrhářka a fashion terapeutka, seznámí se základními kameny své metody. Stylový klíč je totiž systém, úchvatné praktikum, díky kterému se můžete zpátky spojit se svou duší a ve správně pochopenému stylu oblékání vysílat sladěný signál svému okolí. Není totiž nic horšího, než mást tím, co tvoří 90% viditelného Já.
Postupně probíráme jednotlivé styly – je jich přesně 8 a dostáváme tak první vodítka, která nejednu z nás svedou na scestí. Tabule se plní spoustou barevných poznámek, stejně jako naše pracovní listy. Získáváme obrazy jednotlivých stylů – jejich silných stránek – tzv. talentů a slabých stránek, kterým Táňa neřekne jinak než nezralá energie. Celý svůj výklad vede, jako správná rebelka, živě, s vtipem a kvantem příběhů i historek, kterými dokonale ilustruje souvislosti a oživuje teoretický výklad.
V sobotním podvečeru se rozloučíme krátkou, ale výživnou vizualizací nazvanou „Šatní skříň“. Své představy vzájemně sdílíme a podle nich dostáváme přímo od Táni první inspiraci k poznání našemu stylu. Některé ženy jsou překvapené, jiné potěšené – každopádně máme večer nad čím přemýšlet.
Neděle je čistě praktická. Táňa věnuje každé z účastnic semináře svou plnou pozornost při hledání kódů mezi řádky jejich příběhů, které většinou nezrodily tu ženu, kterou v hloubi duše jsou, ale kterou se staly pod vedením rodiny. Některé jsou tak zmatené, že se projevují ve dvou stylech a pár žen má styl tak mlhavý, že se budou hledat až se setkáme v našich energiích ve „stylových kruzích“.
Nedělní odpoledne vrcholí a zkoušíme se ve svém stylu obléci. Dojde i na burzu oblečení a improvizovanou „módní show“. Začínáme zářit. Začínáme být svobodné…
Stylový klíč je „primitivně“ jednoduchá metoda, která jde k podstatě. Nemusíte nad sebepoznáním trávit hodiny. Stačí se nebát své duše, která je pravděpodobně úplně jiná, než jak vás dlouhou dobu formuje, a neustále předělává, vaše okolí. Nebude to snadné: přijdou slzy a budete totálně nahé, ale jedině pak se obléknete řečí vaší duše. Ve stylu, který ukazuje, kdo doopravdy jste. Vymezíte se v sobě i vůči okolí. Jasná zpráva o síle vašeho Já pohne celým světem a napojí na správný tok energie.
Myslíte, že přeháním? Ne, ani náhodou.
Tohle prostě funguje – ať chcete nebo ne. Táňa to jen umí citlivě číst a jako první to pojmenovala v metodě, kterou sama praktikuje už 20 let…
***
Je odpoledne a já jedu domů vlakem narvaným k prasknutí. Jsem jiná? Nevím, ale ten pocit, který jsem zažila, už mi nikdo nikdy nevezme. A pokud ho nenechám rozplynout, pokud ho pevně chytím a sladím se s ním, tak ta pravá síla teprve přijde…
O tom nepochybuji…
foto fotograf-ka.cz
Nějakou dobu jsme neměli na mušce žádné z našich podnikatelských přátel (v byznys světě jinak zvaných obchodní partneři), a tak si dneska vezmu na mušku hned dva. Tedy dvě 🙂 Jsou to ženy – Lucie Kolaříkova a Jitka Ševčíková – a nutno říct, že mě lehce nadzvedly ze židle. Jak asi o mě víte, miluju podnikání z pláže a nadšeně jeho principy šířím do světa a tyto dvě ženy nejen že se rozhodly podnikat z pláže, ale rovnou berou na pláž i své klienty!
To mi přijde jako skvělý nápad a skvělá myšlenka. Jedná se totiž o seminář zvaný Redukce stresu na Bali a kde jinde, než tisíce kilometrů od domova na prosluněné pláži se můžete opravdu s nadhledem podívat na svůj život a trénovat řešení náročných stresových a komunikačních situací. K tomu zdravá balijská detoxikační strava. No co vám budu povídat, bude to určitě skvělé 🙂 Přiznám se, že kdybych tou dobou zrovna nebyla v Nepálu, tak jedu hned (to jsou problémy, co? :D).
A tak jsem se rozhodla obě lektorky vyzpovídat
1. Mnoho našich čtenářů vás zná z programu Ženy ženám, přesto se možná najde někdo, kdo přesně neví co děláte. Můžete se v pár větách představit?
Lucie Kolaříková: Jsem psycholožka, lektorka a koučka a přesvědčená propagátorka života v sebelásce. Téma sebelásky a k němu další příbuzná témata šířím pomocí seminářů, online programů, facebooku a článků. Osobně mi záleží na tom, aby co nejvíc lidí pochopilo, jak důležitý je pro náš život vztah k sobě sama. Pracuji hlavě se ženami, ale třeba s Jitkou vedeme semináře pro smíšené skupiny.
Dopisuji Učebnici sebelásky a nemůžu se dočkat, až to bude. Jinak jsem cestovatelka, ráda poznávám nové země a kultury a přeji si žít jednou v čistě přírodním domě. Profesně mi udělalo v posledních letech největší radost, že se mi podařilo vystoupit z projektů pro firemní klientelu, překonat finanční krizi a začít vytvářet produkty podle mých vlastních představ a k tématům, která mi leží na srdci. A jsem vděčná, že moje práce má takový ohlas.
Jitka Ševčíková: Vystudovala jsem ekonomii a marketing, pár let jsem pracovala v zahraničním obchodě a dlouho v oboru informačních technologií. Nyní jsem lektorka, koučka a mentorka, která lidi učí projevovat emoce přijatelnou formou, aby nezraňovaly, neubližovaly a zároveň je člověk nemusel v sobě dusit. Je to takzvaná kultivovaná emoční inteligence, umění přizpůsobit se dané situaci a využít energii, kterou nám emoce přinášejí.
Sama jsem si v životě několikrát prošla velmi zátěžovými situacemi (úmrtí nejlližších, vážná nemoc, ztráta práce, narušené mezilidské vztahy, partnerská krize) a naučila jsem se zvládat emoce a stres s důstojností. Dost lidí to ocenilo, začali za mnou chodit pro radu, inspiraci, chtěli se nechat doprovázet ke svému cíli. Mými klienty jsou nejen manažeři a politici, ale i maminky na rodičovské dovolené nebo třeba studenti. Také přednáším na univerzitě třetího vku a pořádám semináře ve velkých firmách.
Moje práce je velmi různorodá a baví mě. Mám spokojené manželství, tři děti, ráda jezdím na koni a miluju přírodu. Spolupracuji s Českou televizí a Českým rozhlasem, píšu o emocích a stresu do několika časopisů a s kolegyněmi připravuji knížku o emoční inteligenci pro nakladatelství Albatros.
2. V dnešní době je velká míra stresu něco, co velká část lidí považuje za nutné zlo. Jak si vy samy organizujete život tak, abyste stres eliminovaly?
Lucie Kolaříková: Stres není nic, co by přicházelo zvenčí a my jsme vůči tomu byli bezmocní. Za prvé dělám takové obecně známé věci k redukci stresu: žiju v přírodě, snažím se omezovat média a počítač, mám pohyb, snažím se zdravě stravovat, udržuji láskyplné vztahy. Vše opravdu jen do té míry, do jaké mám pevnou vůli. A tu moc nemám, takže další protistresová taktika je, příliš se za své chyby netrestat a jen se stále snažit dělat to líp a nikdy s tím snažením nepřestat.
Můj životní styl je dnes mnohem zdravější, než před pěti lety, ale dospívám k tomu svým tempem, ne tak rychle, jak by chtěla moje hlava. Vím že stres přichází hlavně kvůli tomu, jak jsme byli v dětství naprogramovaní. Někdo stále pospíchá, jiný se snaží být stále silný, další člověk chce být dokonalý. Říká se tomu vnitřní poháněče a s těmi já aktivně pracuji. Když cítím, že mě nějaký zase strhl do svého proudu (obvykle snaha o dokonalost) a už mě stahuje ke dnu, okamžitě přerušuji činnost a jdu za zábavou, čerstvým vzduchem, zavolám kamarádům.
Vědomě také odevzdávám práci ve chvíli, kdy mám pocit, že je nedodělaná. Sbírám tak pro svůj poháněč důkazy, že i tak je to dost dobré. Je to taková hra sama se sebou a částmi mě, které se mě snaží řídit. Znát ty části sebe a vědět, jak na ně, to mě uklidňuje i s vědomím, že se s nimi budu potkávat ještě dlouho.
Jitka Ševčíková: Stres v rozumné míře člověku prospívá. Mobililzuje organismus na mimořádný výkon. Důležité je nepřepínat tu hranici, kdy je pro nás stres ještě fajn. Úplně eliminovat ho ze života nelze, vzpomeňme si třeba na dálnici D1, nebo frontu v obchodě, důležitou obchodní schůzku nebo první rande. To všechno je stres.
Já umím udělat velmi dobrou PREVENCI (být odpočatá, mít tělo, emoce a myšlení v rovnováze, hodně racionalizuji), ale pro akutní stresové situace, které nemohu zcela ovlivnit (neukázněný řidič, nečekaná návštěva, střet s kolegou), umím udělat kultitovovanou AKCI (práce s tělem, dechem, akupresurními body, napětím, mentální techniky nebo práce v hladině alfa = snížené mozkové frekvenci, kterou všichni několikrát denně zažíváme a která je pro náš organismus nesmírně relaxační a rychle regeneraceschopná).
Jinak stresu předcházím tím, že nedělám činnosti, které mne stresují (úklid, vaření, účetnictví, věci, kterým nerozumím), a deleguji je na ty, které to baví, živí a ráda jim za to zaplatím. Nejjednodušší rada: výdech nádech.
3. Máte nějaký ověřený postup, jak využít konflikty v životě pro svůj osobní růst?
Lucie Kolaříková: Abych pravdu řekla, mám konflikty docela ráda. Ideální mi přijde konfrontovat se s někým, s kým si nastavíme jasná pravidla, a pak máme prostor si od srdce říct pravdu a vyčistit vzduch. Ke kvalitnímu konfliktu je třeba mít vysoké sebevědomí a odvahu, takže mám ráda sebevědomé a odvážné lidi.
Vlastně s každým, kdo je mi blízký, jsme prošli několika konflikty, kdy bylo potřeba vyčistit vzduch a nově pojmenovat, kde spolu jsme. Většinou jsem iniciátorkou já a zajímavé je, že to zatím nikoho neodradilo, ale naopak se naše vztahy opravdu prohloubily. V konfliktu je pravda a to je na něm léčivé.
Takže umět se v rámci pravidel vzájemného respektu dobře pohádat je skvělá metoda, která vztahy posouvá dál. Další jsou naše vnitřní konflikty, které nám dávají informaci, že v sobě nemáme jasno, nebo že sami sebe ničíme, jdeme proti sobě. Je skvělé takový vnitřní konflikt prožít a zjistit při tom, kde jdu proti sobě a odstranit to.
Jitka Ševčíková: Byla doba, kdy jsem byla velmi pyšná na to, že se konfliktu dokážu vyhýbat. Pak jsem se setkala s kolegou Martinem Švihlou, který mne naučil pohlížet na konflikt jako na příležitost: nejen ke svému osobnímu růstu, ale ke cvičení koncentrace, trpělivosti, síly, vytrvalosti. Úplně změnil můj postoj ke konfliktům a teď už se neobávám do konfliktu cíleně jít a zvládat ho bravurně a s noblesou.
Nejlepším učitelem v tomto oboru je pro mne moje tchýně, se kteru žiji pod jednou střechou už 26 let. Říkám tomu taková Univerzita života. Je to úsměvné.
4. V listopadu chystáte seminář Redukce stresu na Bali, zajímalo by mě, jakou největší změnu do svého života vnese člověk, který se semináře zúčastní.
Lucie Kolaříková: Takový seminář, kde se propojí dvě dobré lektorky, několikadenní práce, navíc v krásném a antistresovém prostředí a účastníci jsou úplně sami bez rodiny a běžného stereotypu, to má velkou sílu a na všech rovinách – hlava, tělo, emoce. Hlava se nejen pročistí od balastu díky krásnému prostředí, ale také díky meditacím v hladině alfa, józe a antistresovým cvičením, ale také se v ní díky důležitým informacím udělá slušný pořádek.
Tělo a emoce se regenerují a zklidňují hned, jakmile k tomu dostanou příležitost. My příležitost vytvoříme klidem i pohybem, zdravým a výborným jídlem a především právě tím, že budeme zklidňovat hlavu a dávat jí nové a konstruktivnější podněty. Ze svých častých cest mám sama vyzkoušené, jak účinné je propojení exotiky s takovým seminářem. V těchto několika dnech účastníci natankují síly na půl roku dopředu.
Jitka Ševčíková: Semináře na Bali jsou nabídka minimálně dva v jednom: zajímavá témata s inspirativními lektorkami v nestresujícím prostředí. Z vlastní zkušenosti musím říct, že na Bali jde redukce stresu sama, jejich životní styl je vyloženě antistresový. Tam se máme hodně co učit.
Cílem je nabrat síly a procvičit situace v krásném a bezpečném prostředí, zakusit si na vlastní kůži život bez stresu, protože my s Luckou nejraději předáváme učení formou prožitku. A o tom to bude. Změna za mne bude zejména v tom, že po semináři sebou nebudou muset nechat účastníci manipulovat, naučí se manipulaci bránit, rozlišovat ji a používat velmi dobré techniky k jejímu zvládání.
Také si chystám hodně praktických cvičení ze života, hravou vtipnou formou. Za mne tedy kontramanipulační techniky a práce s emocemi: nepotlačovat vztek, smutek, zoufalství, sebelítost, ale umět jim porozumět a naučit se, jak na to.
5. Proč právě Bali?
Lucie Kolaříková: Konkrétně na Bali letím poprvé, vybrala ho Jitka, která je z něj úplně vedle. Ve mně to ale rozhodně hned zarezonovalo, protože jsem procestovala celou řadu zemí v JV Asii a některé víckrát a Bali by stejně brzy přišlo na řadu. Jitka mě přesvědčuje, že Bali je ještě kouzelnější, než co jsem dosud v Asii poznala, takže jsem si naprosto jistá, že je to to správné místo.
Já navíc opravdu miluji exotické země a fascinuje mě, že jsem za 12 hodin na druhé straně zeměkoule a všechno, co souvisí s mým životem, na tu dobu prostě zmizí. A když náš život na chvíli zmizí, má naše podvědomí čas čistit, přeskládávat a tvořit doslova nového člověka. Odletět na seminář do léčivé exotiky má obrovský smysl.
Jitka Ševčíková: Projezdila jsem hodně zemí, Bali je však opravdu jiné, výjimečné. Nedá se to dobře, popsat, to se musí zažít. Hned po návratu jsem se s Luckou spojila, že se na Bali chci brzy vrátit a chci tam předávat zkušenosti a věděmosti českým lidem přímo „na těle“.
Ono se úplně jinak školí redukce stresu v zasedačce ve firmě a úplně jinak na pláži nebo pod palmou v altánu s kokosovým ořechem v ruce. Také jsem sama školení na Bali zažila a vím, jak to působilo na mne: vše zapadlo s desetinásobnou intenzitou. Bali učiní člověka mnohem vnímavějším. Nerozptyluje.
6. Co je podle vás „šťastný“ život a co děláte pro to, abyste jej žily?
Lucie Kolaříková: Šťastná jsem, když můžu být sama sebou, to hlavně. Proto pracovně i soukromě stále dolaďuji tak, abych dělala opravdu jen to, co se mnou maximálně rezonuje a byla opravdu jen s lidmi, se kterými si přeji být. Samozřejmě je to podmíněné vědomou pozorností a prací. Ale ráda pro své štěstí něco udělám, když už jsem jeho strůjcem.
Šťastná jsem, když jsem obklopená přírodou, každý den slyším ptáky, nebo vítr namísto cinkající tramvaje, a proto žiji uprostřed přírody. Mám ráda zvířata a ta svou bezprostředností a upřímností ve mně často vyvolají úplnou vlnu štěstí. Proto mám kočky. To samé se mnou dělají i děti. Koukám se na svou neteř se synovcem a nepřestávám žasnout, že tu ještě nedávno nebyli a teď takhle rostou a stávají se z nich takové osobnosti. Proto jsem s nim v častém kontaktu.
Hodně si pocity štěstí prožívám v sobě díky pozorování. Ale samozřejmě že můj život je šťastný i kvůli dostatku financí, cestování, že jsem milovaná a sama miluji, že si užívám své tělo, svou sexualitu, že si dokážu užívat života a mám tak smysluplnou práci. Cítím se hodně obdarovaná, opravdu, a to je opravdu naplňující. Vděčnost, kterou teď cítím, je ale také vypěstovaný zvyk, takže pro štěstí dělám i to, že stále praktikuji vděčnost.
Jitka Ševčíková: Na nic si nehraju. Šťastný život pro mne je DOVOLIT SI. Dovolit si třeba smát se, když se mi chce smát a plakat, když se mi chce plakat. Zuřit, hněvat se, ptát se. Mluvit jasnou řečí. Dovolit si koupit po čem toužím, první lodičky od Diora. Dovolit si propustit ze svého života někoho, koho už nechci. Dovolit si letní flirt. Dovolit si nevzít zakázku. Dovolit si odjet na Bali. Dovolit si dopřát dětem dobrou školu. Dovolit si říct partnerovi NE.
Šťastný život je pro mě sundání všech masek, vědět „jak na to“ a svobodně se rozhodovat. Nenechat se tlačit a sám netlačit nikoho nikam. Mít kolem sebe lidi, kteří mě respektují takovou, jaká jsem a vědí, že je taky nebudu chtít měnit.
Šťastný život je pro mě život „výběrový“, to znamená život v hojnosti: mám na výběr dost přátel, zakázek, příležitostí, dost možností i klientů, dost času na koníčky, na nicnedělání, na knížky, na rodinu. . Žiju ho a jsem za něho fakt vděčná. Už totiž vím, jak vypadá. A jak vypadá ten míň šťastný. Díky.