Audio verze
Podcast na iTunesJe úžasné sledovat, jak jsou věci v životě propojeny. Jak se na první pohled zdánlivě nespojitelné věci dají úžasně spojit a můžeme se z nich v životě inspirovat. Dnes bych se chtěl zmínit o dvou oblastech, a to o podnikání a milování, byznys a sex.
Možná jste slyšeli, že vůbec nejtvořivější síla na světě je sexuální síla. Síla, která dokáže stvořit nový život, musí mít obrovskou sílu. Často jsem si kladl otázku, jestli tahle síla není přítomna i v jiných oblastech života nebo jak udělat, abychom tuto sílu v jiných oblastech života mohli použít.
A nejsem sám. Nakonec jsem si uvědomil, že o tomhle tématu jsem četl v mnoha dalších knížkách. Pokud znáte knihu Myšlením k bohatství, už tam je kapitola, jak sexuální síla, sexualita, je obrovským hnacím motorem úspěšných lidí, o kterých jste možná mnohokrát v životě slyšeli.
Jako by ten zdroj nějaké naší tvořivosti, síly toho, co dokážeme ve světě, byl nějak spojen s touhle sexuální silou, kterou každý v sobě máme. A to, jak ji projevujeme, jak s ní pracujeme, se pak projevuje nejen v posteli s naším partnerem, ale i v naší práci, v našem byznyse a podnikání. (prosím, pokud vás vaše milování s partnerem nudí, nevzrušuje vás, nemáte v něm vášeň ani na něj chuť, nebo dokonce chybí láska, pak tento článek není dál pro vás, pokračujte prosím zde tímto odkazem www.kurzypropary.cz)
Existují dvě slova, která bych tady chtěl dnes zdůraznit a která jsou v obou těch oblastech obrovsky důležitá.
Vášeň
První slovo je vášeň. Vášeň, nadšení, pohyb, jednoduše je to pohyb, kdy se věci hýbou, kdy nejste zalezlí někde ve vašem teplém koutečku nebo v teplém bahýnku, ale naopak věci jsou živé, věci se začínají hýbat a vy začínáte cítit jakousi živost ve vašem těle.
Pokud tahle vášeň není přítomná ve vašem milování, tak je to jen obyčejné milování, ale není to vášnivé milování, o kterém teď možná sníte. Stejně tak ve vašem byznyse. Pokud právě teď váš byznys spíš stagnuje nebo není moc v pohybu, možná právě nepřítomnost vášně, nepřítomnost toho, jak svou práci milujete, jak jste z ní nadšení, jak jdete do nových věcí, jak jste schopní se nadchnout pro něco nového, tak tohle všechno má vliv na to, jak se vám pak daří i v byznyse.
Jestliže jdete s něčím za klientem a přijdete tam takzvaně jako leklá ryba, bez vášně, nadšení a jakéhosi jiskření v očích, možná to je ten důvod, proč se vám nedaří získat ten protějšek. Zaměřte se na vášeň ve vašem byznyse a položte si otázku, jak je vášeň přítomna teď ve vašem podnikání. Položte si možná také otázku, jak je vášeň přítomná teď ve vašem milování, protože často jsou ty věci spojeny. A možná si jenom někde blokujete tu nejtvořivější energii ve vašem těle, ve vašem životě a možná se pak nemůže projevit ani v partnerství, ani v podnikání.
Spojení
Tím druhým slovem je spojení. Stejně jako v milování se potřebujete spojit, aby energie mohla začít proudit, stejně tak v byznyse a podnikání potřebujete spojení.
To spojení, které mám na mysli tady, je spojení sami se sebou. Být online, jak říká Vláďa Vymětal. Potřebujete se spojit s tím, kdo doopravdy jste, potřebujete se spojit s tím, co představujete, a potřebujete si být vědomí své vlastní hodnoty a toho, kdo jste. Potřebujete sebe-vědomí.
Pokud nejste spojení se sebou, chybí vám základní ingredience, chybí vám vnitřní klid. Chybí vám vnitřní stav, kdy relaxujete. Ať se děje venku kolem vás cokoliv, vy relaxujete a tím pádem jste v přítomnosti a máte schopnost spojit se s jakousi moudrostí ve vás.
Když jste neustále rozběhaní, děláte chvíli jedno, chvíli druhé, máte pocit, že nemáte dost času, v tomhle stavu je všechno, ale často ne vnitřní klid. Pak ale děláte špatná rozhodnutí a celkově se vám špatně rozhoduje. A vy víte, že v byznyse, v podnikání je to taky o tom, abyste dělali rozhodnutí, jasná a správná. Moje zkušenost je, že k takovému rozhodnutí potřebujete mít vnitřní klid. A právě vnitřní klid je často udělán jenom tím, že se spojíte na chvíli se sebou.
My totiž v tom dennodenním běhu jsme neustále spojeni s mnoha věcmi kolem. Pracujeme na počítači, odpovídáme kolegovi, zvedáme telefon, jsme spojeni s mnoha věcmi tam venku. Ale nejdůležitější je uvědomit si to spojení s námi. Ono tam neustále je, jenom si ho nejsme tak dobře vědomí.
A proto je důležité spojení v podnikání, protože ve chvíli, kdy jste s tímto vnitřním klidem, s touto harmonií ve vás, tak v tu chvíli se můžete spojit s tím prvním slovem, které jsme si řekli, s tou vaší vášní, s tím nadšením pro věc, s tím, že vás věci baví, že vaši práci milujete, že to, co děláte, vás vlastně vzrušuje a máte tam vášeň, a ve spojení s tímhle vnitřním klidem, ve spojení a s vášní, se pak dějí malé zázraky.
Moje zkušenost za poslední roky je, že pokud tyhle dvě věci spojíte, tak se spojujete přímo s tou nejtvořivější energií, což je právě sexuální energie, a využíváte ji v mnoha oblastech ve vašem životě. Nejen v milování a v partnerství, v podnikání a v byznyse, ale i v mnoha oblastech vašeho života vůbec.
Hodně štěstí a milování.
David
Audio verze
Vzpomínám si na dobu, kdy jsem chodil na gymnázium. To jsem měl strach něco říct v hospodě, měl jsem strach něco říct holce, měl jsem strach postavit se před třídou a něco říct. Vzpomínám si na dobu před deseti lety, kdy bych si ani náhodou nedovedl představit, že bych si stoupl před kameru a začal mluvit. Vzpomínám si na dobu před sedmi lety, kdy jsem psal svůj první blogový článek a měl jsem obrovský strach, co se stane, až ho publikuji na svém blogu. Co na to lidé řeknou, co si budou myslet, kam mě zařadí, co se stane. Měl jsem ohromný strach z mnoha věcí, které jsem v životě chtěl dělat.
Dnes však vidím dvě obrovské věci, které mi pomáhají můj strach překonávat. Existují dvě věci, které když se vám podaří rozpoznat, tak najednou se věci stanou lehčí, najednou ten strach nebude už tak obrovský a nebude zaujímat tak veliké místo ve vašem životě.
Tou první věcí je, že strach tady byl, je a bude a je přítomen v hlavách všech lidí na světě. Já osobně teď mám strach, vy máte strach, jsou situace, kdy všichni máme strach, všichni prezidenti všech států na světě, všichni úspěšní sportovci, herci, obyčejní lidé, všichni máme svoje strachy a budeme je mít nejspíš celý život.
Nebojujte se strachem
Strach není něco, čeho byste se mohli zbavit, strach není něco, co nás najednou na lusknutí prsty opustí, strach není něco, s čím byste měli neustále bojovat a bojovat a překonat to, zvítězit, a jednou strach nebude přítomen ve vašem životě. Pokud je ve vašem životě přítomný boj se strachem, nejspíš je to boj, který nikdy nevyhrajete a ve kterém teď ztrácíte obrovské množství energie.
Přijměte, že strach tady s vámi bude pořád. Přijměte, že strach mají všichni lidé, které obdivujete, že strach je prostě součástí naší lidské přirozenosti. Když přijmete váš strach, přijmete sami sebe a přijmete vaši součást a přestanete ji odmítat, tak tím, že ji přestanete odmítat, se na nějaké úrovni zintegrujete a stanete se celistvější.
A tak první věc je – myslete a vzpomeňte si na to, že strach tady je, že je přítomen neustále v našich hlavách a nemá smysl s ním bojovat. Je ale důležité uvidět, že strach je jenom jedna součást hry zvané život. Pokud se podíváte na váš svět nebo na váš život a někde v tomhle prostoru je přítomen strach, možná je někde nahoře, já ho vidím jakoby za mnou, trošku mě pozoruje, je důležité uvidět, že to je jenom jedno místo, ale kolem je spousta jiných věcí.
Nedávejte strachu svou pozornost
K prvnímu uvědomění, kdy přijmete strach, patří ještě to, abyste mu nedávali takovou pozornost, jako mu dáváte teď. Pokud neustále hledáte důvody, jak se zbavit strachu, jak se strachem pracovat, jak s ním bojovat, jak ho vymizet, tak se nejspíš děje to, že se celý svůj život díváte na ten svůj strach, ale nevidíte všechny ty věci, které jsou neustále přítomny kolem.
Takže změňte pozornost, přestaňte neustále pozorovat strach a začněte pozorovat všechny příležitosti, které jsou kolem. Pomůže vám v tom druhé uvědomění, ta druhá věc, která se pojí se strachem, je uvidět, že strach není nic jiného než myšlenka ve vaší hlavě. Strach není žádný člověk, který stojí vedle vás s palicí a chce vás srazit každou chvíli, kdykoliv se začnete bát. Ne, strach je jenom něco, co se vám právě honí hlavou.
Strach je jen příběh ve vaší hlavě
Když uvidíte, že všechny strachy, které máme, strach oslovit někoho, strach mluvit na veřejnosti, strach říci si o něco, strach dovolit si věci, nejsou reálné věci, jsou to jenom naše představy, naše příběhy, naše myšlenky, které nám běží hlavou, tak po čase se stane, že ve chvíli, kdy se ve vašem zorném poli objeví strach, tak ho necháte jednoduše projít, nebudete mu dávat pozornost.
On se objeví a vy ho necháte projít, protože budete vědět, že za tím strachem je spousta jiných, lepších, krásných myšlenek a nemusíte tomu strachu věnovat pozornost. Se strachem jsme se setkali už tolikrát v životě, tolikrát jsme se všichni báli, tolikrát jsme se obávali, strachovali jsme se, že když přijmeme, že tohle je součást našeho života, a přestaneme tomu věnovat tak šílenou pozornost a jednoduše ty věci necháme projít, často právě tímto ten vlastní strach překonáme, přejdeme přes něj, respektive nám nebude najednou tolik vadit.
Když půjdete na to pódium a začnete mluvit pro lidi nebo začnete natáčet video, psát e-maily, články, nejspíš neustále budete mít strach, i když tuhle věc uděláte popáté, podesáté, podvacáté. Se mnou je teď také přítomen strach, který mě sleduje, co říkám, jestli to říkám správně, zda je to dostatečně chytré, inteligentní, super, inspirující, motivující… Ten strach je tady přítomen, ale já ho pozoruji, začali jsme se kamarádit a už mě neparalyzuje a nechává mě dělat moji práci, moje věci.
Zkuste se inspirovat těmito dvěma věcmi, se kterými pracuji. Přijmout, že strach je tady pořád se mnou, a trénovat, že strach je jenom myšlenka, kterou nechávám projít. Někdy to procházení trvá třeba několik hodin, někdy to je i několik dní, ale zatím vždycky odešel. Takže v tomhle vám držím palce.
Poslední listopadový víkend uspořádala Alice Kirš pro ženy z Firmy 2.0 a spřátelené ženy, podnikatelky a lektorky Ženy ženám, společný víkend zvaný Ladies Wellness víkend. Poutavý název přilákal ženy 2.0 v silném obsazení a to v začátku většina z nich ani netušila, že většinu víkendu stráví flirtováním a na řadu přijde i striptýz!
Ano, asi už delší dobu tušíte, že nejsme jen tak obyčejná firma. Ale toto! Není to už trochu moc?
Dobrá, přestanu tedy mlžit a trochu to osvětlím 🙂 Ladies Wellness víkend totiž neměl na programu jen nějaké flákání, klábosení a povalování se ve wellness (i když i toho jsme si užily plnými doušky). Hlavním programem byly taneční lekce pod vedením lektorky flirt dance Lucie Mattabu, kterou jste mohli vidět například na akci Ženy ženám Živě 2014. Taneční lekce navíc doplnila Lucčina kolegyně o tři lekce Pilates, takže jsme za víkend dostaly pěkně do těla.
V pátek jsme se ze všech koutů ČR sjely do krásného hotelu Sladovna vedle pivovaru Černá Hora a po večeři už některé čekala první lekce Pilates a některé z nás se vydaly okouknout wellness a bazén. Ráno jsme se po skvělé snídani pustily přímo na pomyslný parket v tzv. Sloupovém sále a pod dohledem sochy sv. Václava začaly pronikat do tajů flirt dance.
Bavily jsme se u toho opravdu skvěle a musím říct, že jsem ani netušila, jaké svělé tanečnice se ve Firmě 2.0 ukrývají za monitory MacBooků. Zatímco některé účastnice zájezdu oslovilo právě flirtování a sexy tanec, jiné si radši daly pořádně do těla na Pilates. Vrcholem pak byla lekce v sobotu večer, kdy Lucie zařadila choreografii ani ne tak flirt dancovou, ale přímo striptýzovou. No co Vám budu povídat, Sv. Václav sledující vše z čela sálu málem slezl z podstavce… 😀
Víkend splnil svůj účel. Krásně jsme si odpočinuly na duchu a opečovaly po všech stránkách tělo, zároveň bylo spousta času si příjemně popovídat pro změnu o něčem jiném, než o nových funkcích SmartEmailingu, vychytávkách FAPI nebo genialitě MioWebu 2.0.
A taky jsme dostaly dárek od Alice Kirš – krásná trička inspirována tématem sebelásky.
A toto krásné tričko můžete koupit své kamarádce, mamince, sestře nebo jiné milované ženě k Vánocům v Sebeláskovém baličku, který pro Vás přichystala Alice Kirš. Je v mnoha barvičkách, určitě si vyberete, stejně jako my 🙂
Je sobota ráno. Zaspala jsem. Vlak o hodinu později nestíhám o moc líp. Naopak! Řítím se ztemnělou prázdnou ulicí, batoh na zádech se natřásá. Funím. V infarktovém stavu vbíhám na nádraží, a jako by toho nebylo dost, dorazí mne hlášení z amplionu: můj vlak je připraven k odjezdu. Sakra! Vbíhám na perón, otvírám už zavřené dveře, dech sotva popadaje, proklopýtám první třídou a hroutím se v bazénu potu na první volné nekuřácké sedadlo třídy 2. Odjíždíme! Tohle bylo zas o fous.
Brno mne vítá deštěm.
Ranní výkon na mne doléhá v moment, kdy dorážím na seminář Sebe-vědomá žena, pořádaný Ženy ženám. Dělá se mi mdlo a bolí mne nesnesitelně v kříži. Dovolím si klesnout. Nechávám se opečovat. Uložena na sedačku, dostávám deku a nahřívací láhev. Odpočívám. Do hodinky jsem fit. Právě jsem prošla první soukromou lekcí sebe-vědomé ženy a je mi jasné, že díky téhle si užiju celý víkend na maximum!
Jaká jsem?
Je nás tu kolem 30, na první pohled velmi různorodá směs žen různého typu i věku. Hned z kraje dostáváme od Bohdany Kabátové, koučky a naší dnešní průvodkyně na cestě k sebe-vědomí, kreativní úkol – definovat se 😉 Je to hravé cvičení se jménem, a po krátkém sdílení se zabýváme samotným pojmem sebe-vědomí z pohledu ženy. S ním se pojí spousta mýtů a programů, které nám naočkovaly už generace našich babiček, v nejlepší víře, že nám tak život dělají lehčí. Bohužel jsou to většinou převlečení zabijáci, kteří už se v našich životech zabydleli. Tenhle víkend si na ně minimálně posvítíme a některé i úspěšně vyženeme…
Seminář je velmi živý, Bohdana je intuitivní energická lektorka, dává nám maximum prostoru a pocit bezpečí a tak mám brzy dojem, že jsem na úžasném setkání s kamarádkami, kde jaksi prapůvodně mysticky pracujeme na svém životaběhu. Každý úkol, každé další sdílení, nám odhaluje kus něčeho v nás, nebo v druhých, co se nás dotýká. Navíc maximálně aktivně narušujeme komfortní zónu třeba i tím, že se po každé krátké pauze „stěhujeme“. Zkrátka být na jednom místě je dnes hřích. Pohodlí je totiž to poslední, co chceme pěstovat.
Mozek, mysl, emoce. Smích, slzy a odvaha jít o krok dál. Chceme nacházet rovnováhu a naučit se s tím vším pracovat. Pochopit zákonitosti, najít vlastní cestu, otevřít se proudu bytí, neočekávat. Ještě v pátek jsem netušila, jak tohle všechno poberu. Teď tu sedím, chvíli poslouchám, poté zapisuji a přemýšlím. Rozmlouváme ve dvojicích, ve skupinkách, sdílíme sami sebe a své osudy, píšeme, kreslíme, meditujeme a společně i tančíme. Být ženou mi přijde najednou tak jednoduché a úžasné. Přestat si bránit, přestat bránit něčemu v sobě, co si myslí, že by mělo a jen být, protože… Být Žena je nejvíc!
Už zase zářím!
Bohdana nám vložila do rukou naší vlastní moc. Ukázala nám cestu kde brát v každodenním šíleném světě energii, jak začít jednoduše pracovat se svým tělem a učit se vnímat jeho proměny (a být za ně vděčná). Nechala nás vyzkoušet moc našeho hlasu a slov, která vysíláme do vesmíru. A mezi tím vším vznikaly otázky – hlavně pro nás a naší duši, neboť tohle není jen pro teď, je to pro každodenní život. Protože ať je to jak chce, pokud toužíme opravdu někam dojít a být vědomé, takový víkend je jen první krok…
Skvělé návody, šikovné pomůcky a praktická cvičení zásadním způsobem ovlivňující kvalitu života – to je výbava, se kterou se v neděli večer unaveně, ale šťastně loučíme. Všechny můžeme pokračovat v téhle jízdě. Už jsme nastoupily…
Nemusíme, ale za sebe říkám: „Vystupovat se mi ani za mák nechce!“
***
Cestou ve vlaku si čtu. Asi opravdu hodně zářím, protože je to prvně, co mne osloví spolucestující, mimochodem velmi sympatický mladík, zda si může přisednout a ochotně se mi nabízí, že mi dá batoh nahoru. Aha, tak tohle se stane, když jsem ve své energii. Tohle je síla sebe-vědomé ženy. To chci. Tohle fakt chci…
Koukám do noční krajiny a mám jen jedinou myšlenku: „Kéž by to nikdy nezmizelo…“
Je to v mých rukách.
Je na mně, jestli to dovolím…
A kdyby přece jen, vzpomenu si na jeden listopadový víkend…
Nějakou dobu jsme neměli na mušce žádné z našich podnikatelských přátel (v byznys světě jinak zvaných obchodní partneři), a tak si dneska vezmu na mušku hned dva. Tedy dvě 🙂 Jsou to ženy – Lucie Kolaříkova a Jitka Ševčíková – a nutno říct, že mě lehce nadzvedly ze židle. Jak asi o mě víte, miluju podnikání z pláže a nadšeně jeho principy šířím do světa a tyto dvě ženy nejen že se rozhodly podnikat z pláže, ale rovnou berou na pláž i své klienty!
To mi přijde jako skvělý nápad a skvělá myšlenka. Jedná se totiž o seminář zvaný Redukce stresu na Bali a kde jinde, než tisíce kilometrů od domova na prosluněné pláži se můžete opravdu s nadhledem podívat na svůj život a trénovat řešení náročných stresových a komunikačních situací. K tomu zdravá balijská detoxikační strava. No co vám budu povídat, bude to určitě skvělé 🙂 Přiznám se, že kdybych tou dobou zrovna nebyla v Nepálu, tak jedu hned (to jsou problémy, co? :D).
A tak jsem se rozhodla obě lektorky vyzpovídat
1. Mnoho našich čtenářů vás zná z programu Ženy ženám, přesto se možná najde někdo, kdo přesně neví co děláte. Můžete se v pár větách představit?
Lucie Kolaříková: Jsem psycholožka, lektorka a koučka a přesvědčená propagátorka života v sebelásce. Téma sebelásky a k němu další příbuzná témata šířím pomocí seminářů, online programů, facebooku a článků. Osobně mi záleží na tom, aby co nejvíc lidí pochopilo, jak důležitý je pro náš život vztah k sobě sama. Pracuji hlavě se ženami, ale třeba s Jitkou vedeme semináře pro smíšené skupiny.
Dopisuji Učebnici sebelásky a nemůžu se dočkat, až to bude. Jinak jsem cestovatelka, ráda poznávám nové země a kultury a přeji si žít jednou v čistě přírodním domě. Profesně mi udělalo v posledních letech největší radost, že se mi podařilo vystoupit z projektů pro firemní klientelu, překonat finanční krizi a začít vytvářet produkty podle mých vlastních představ a k tématům, která mi leží na srdci. A jsem vděčná, že moje práce má takový ohlas.
Jitka Ševčíková: Vystudovala jsem ekonomii a marketing, pár let jsem pracovala v zahraničním obchodě a dlouho v oboru informačních technologií. Nyní jsem lektorka, koučka a mentorka, která lidi učí projevovat emoce přijatelnou formou, aby nezraňovaly, neubližovaly a zároveň je člověk nemusel v sobě dusit. Je to takzvaná kultivovaná emoční inteligence, umění přizpůsobit se dané situaci a využít energii, kterou nám emoce přinášejí.
Sama jsem si v životě několikrát prošla velmi zátěžovými situacemi (úmrtí nejlližších, vážná nemoc, ztráta práce, narušené mezilidské vztahy, partnerská krize) a naučila jsem se zvládat emoce a stres s důstojností. Dost lidí to ocenilo, začali za mnou chodit pro radu, inspiraci, chtěli se nechat doprovázet ke svému cíli. Mými klienty jsou nejen manažeři a politici, ale i maminky na rodičovské dovolené nebo třeba studenti. Také přednáším na univerzitě třetího vku a pořádám semináře ve velkých firmách.
Moje práce je velmi různorodá a baví mě. Mám spokojené manželství, tři děti, ráda jezdím na koni a miluju přírodu. Spolupracuji s Českou televizí a Českým rozhlasem, píšu o emocích a stresu do několika časopisů a s kolegyněmi připravuji knížku o emoční inteligenci pro nakladatelství Albatros.
2. V dnešní době je velká míra stresu něco, co velká část lidí považuje za nutné zlo. Jak si vy samy organizujete život tak, abyste stres eliminovaly?
Lucie Kolaříková: Stres není nic, co by přicházelo zvenčí a my jsme vůči tomu byli bezmocní. Za prvé dělám takové obecně známé věci k redukci stresu: žiju v přírodě, snažím se omezovat média a počítač, mám pohyb, snažím se zdravě stravovat, udržuji láskyplné vztahy. Vše opravdu jen do té míry, do jaké mám pevnou vůli. A tu moc nemám, takže další protistresová taktika je, příliš se za své chyby netrestat a jen se stále snažit dělat to líp a nikdy s tím snažením nepřestat.
Můj životní styl je dnes mnohem zdravější, než před pěti lety, ale dospívám k tomu svým tempem, ne tak rychle, jak by chtěla moje hlava. Vím že stres přichází hlavně kvůli tomu, jak jsme byli v dětství naprogramovaní. Někdo stále pospíchá, jiný se snaží být stále silný, další člověk chce být dokonalý. Říká se tomu vnitřní poháněče a s těmi já aktivně pracuji. Když cítím, že mě nějaký zase strhl do svého proudu (obvykle snaha o dokonalost) a už mě stahuje ke dnu, okamžitě přerušuji činnost a jdu za zábavou, čerstvým vzduchem, zavolám kamarádům.
Vědomě také odevzdávám práci ve chvíli, kdy mám pocit, že je nedodělaná. Sbírám tak pro svůj poháněč důkazy, že i tak je to dost dobré. Je to taková hra sama se sebou a částmi mě, které se mě snaží řídit. Znát ty části sebe a vědět, jak na ně, to mě uklidňuje i s vědomím, že se s nimi budu potkávat ještě dlouho.
Jitka Ševčíková: Stres v rozumné míře člověku prospívá. Mobililzuje organismus na mimořádný výkon. Důležité je nepřepínat tu hranici, kdy je pro nás stres ještě fajn. Úplně eliminovat ho ze života nelze, vzpomeňme si třeba na dálnici D1, nebo frontu v obchodě, důležitou obchodní schůzku nebo první rande. To všechno je stres.
Já umím udělat velmi dobrou PREVENCI (být odpočatá, mít tělo, emoce a myšlení v rovnováze, hodně racionalizuji), ale pro akutní stresové situace, které nemohu zcela ovlivnit (neukázněný řidič, nečekaná návštěva, střet s kolegou), umím udělat kultitovovanou AKCI (práce s tělem, dechem, akupresurními body, napětím, mentální techniky nebo práce v hladině alfa = snížené mozkové frekvenci, kterou všichni několikrát denně zažíváme a která je pro náš organismus nesmírně relaxační a rychle regeneraceschopná).
Jinak stresu předcházím tím, že nedělám činnosti, které mne stresují (úklid, vaření, účetnictví, věci, kterým nerozumím), a deleguji je na ty, které to baví, živí a ráda jim za to zaplatím. Nejjednodušší rada: výdech nádech.
3. Máte nějaký ověřený postup, jak využít konflikty v životě pro svůj osobní růst?
Lucie Kolaříková: Abych pravdu řekla, mám konflikty docela ráda. Ideální mi přijde konfrontovat se s někým, s kým si nastavíme jasná pravidla, a pak máme prostor si od srdce říct pravdu a vyčistit vzduch. Ke kvalitnímu konfliktu je třeba mít vysoké sebevědomí a odvahu, takže mám ráda sebevědomé a odvážné lidi.
Vlastně s každým, kdo je mi blízký, jsme prošli několika konflikty, kdy bylo potřeba vyčistit vzduch a nově pojmenovat, kde spolu jsme. Většinou jsem iniciátorkou já a zajímavé je, že to zatím nikoho neodradilo, ale naopak se naše vztahy opravdu prohloubily. V konfliktu je pravda a to je na něm léčivé.
Takže umět se v rámci pravidel vzájemného respektu dobře pohádat je skvělá metoda, která vztahy posouvá dál. Další jsou naše vnitřní konflikty, které nám dávají informaci, že v sobě nemáme jasno, nebo že sami sebe ničíme, jdeme proti sobě. Je skvělé takový vnitřní konflikt prožít a zjistit při tom, kde jdu proti sobě a odstranit to.
Jitka Ševčíková: Byla doba, kdy jsem byla velmi pyšná na to, že se konfliktu dokážu vyhýbat. Pak jsem se setkala s kolegou Martinem Švihlou, který mne naučil pohlížet na konflikt jako na příležitost: nejen ke svému osobnímu růstu, ale ke cvičení koncentrace, trpělivosti, síly, vytrvalosti. Úplně změnil můj postoj ke konfliktům a teď už se neobávám do konfliktu cíleně jít a zvládat ho bravurně a s noblesou.
Nejlepším učitelem v tomto oboru je pro mne moje tchýně, se kteru žiji pod jednou střechou už 26 let. Říkám tomu taková Univerzita života. Je to úsměvné.
4. V listopadu chystáte seminář Redukce stresu na Bali, zajímalo by mě, jakou největší změnu do svého života vnese člověk, který se semináře zúčastní.
Lucie Kolaříková: Takový seminář, kde se propojí dvě dobré lektorky, několikadenní práce, navíc v krásném a antistresovém prostředí a účastníci jsou úplně sami bez rodiny a běžného stereotypu, to má velkou sílu a na všech rovinách – hlava, tělo, emoce. Hlava se nejen pročistí od balastu díky krásnému prostředí, ale také díky meditacím v hladině alfa, józe a antistresovým cvičením, ale také se v ní díky důležitým informacím udělá slušný pořádek.
Tělo a emoce se regenerují a zklidňují hned, jakmile k tomu dostanou příležitost. My příležitost vytvoříme klidem i pohybem, zdravým a výborným jídlem a především právě tím, že budeme zklidňovat hlavu a dávat jí nové a konstruktivnější podněty. Ze svých častých cest mám sama vyzkoušené, jak účinné je propojení exotiky s takovým seminářem. V těchto několika dnech účastníci natankují síly na půl roku dopředu.
Jitka Ševčíková: Semináře na Bali jsou nabídka minimálně dva v jednom: zajímavá témata s inspirativními lektorkami v nestresujícím prostředí. Z vlastní zkušenosti musím říct, že na Bali jde redukce stresu sama, jejich životní styl je vyloženě antistresový. Tam se máme hodně co učit.
Cílem je nabrat síly a procvičit situace v krásném a bezpečném prostředí, zakusit si na vlastní kůži život bez stresu, protože my s Luckou nejraději předáváme učení formou prožitku. A o tom to bude. Změna za mne bude zejména v tom, že po semináři sebou nebudou muset nechat účastníci manipulovat, naučí se manipulaci bránit, rozlišovat ji a používat velmi dobré techniky k jejímu zvládání.
Také si chystám hodně praktických cvičení ze života, hravou vtipnou formou. Za mne tedy kontramanipulační techniky a práce s emocemi: nepotlačovat vztek, smutek, zoufalství, sebelítost, ale umět jim porozumět a naučit se, jak na to.
5. Proč právě Bali?
Lucie Kolaříková: Konkrétně na Bali letím poprvé, vybrala ho Jitka, která je z něj úplně vedle. Ve mně to ale rozhodně hned zarezonovalo, protože jsem procestovala celou řadu zemí v JV Asii a některé víckrát a Bali by stejně brzy přišlo na řadu. Jitka mě přesvědčuje, že Bali je ještě kouzelnější, než co jsem dosud v Asii poznala, takže jsem si naprosto jistá, že je to to správné místo.
Já navíc opravdu miluji exotické země a fascinuje mě, že jsem za 12 hodin na druhé straně zeměkoule a všechno, co souvisí s mým životem, na tu dobu prostě zmizí. A když náš život na chvíli zmizí, má naše podvědomí čas čistit, přeskládávat a tvořit doslova nového člověka. Odletět na seminář do léčivé exotiky má obrovský smysl.
Jitka Ševčíková: Projezdila jsem hodně zemí, Bali je však opravdu jiné, výjimečné. Nedá se to dobře, popsat, to se musí zažít. Hned po návratu jsem se s Luckou spojila, že se na Bali chci brzy vrátit a chci tam předávat zkušenosti a věděmosti českým lidem přímo „na těle“.
Ono se úplně jinak školí redukce stresu v zasedačce ve firmě a úplně jinak na pláži nebo pod palmou v altánu s kokosovým ořechem v ruce. Také jsem sama školení na Bali zažila a vím, jak to působilo na mne: vše zapadlo s desetinásobnou intenzitou. Bali učiní člověka mnohem vnímavějším. Nerozptyluje.
6. Co je podle vás „šťastný“ život a co děláte pro to, abyste jej žily?
Lucie Kolaříková: Šťastná jsem, když můžu být sama sebou, to hlavně. Proto pracovně i soukromě stále dolaďuji tak, abych dělala opravdu jen to, co se mnou maximálně rezonuje a byla opravdu jen s lidmi, se kterými si přeji být. Samozřejmě je to podmíněné vědomou pozorností a prací. Ale ráda pro své štěstí něco udělám, když už jsem jeho strůjcem.
Šťastná jsem, když jsem obklopená přírodou, každý den slyším ptáky, nebo vítr namísto cinkající tramvaje, a proto žiji uprostřed přírody. Mám ráda zvířata a ta svou bezprostředností a upřímností ve mně často vyvolají úplnou vlnu štěstí. Proto mám kočky. To samé se mnou dělají i děti. Koukám se na svou neteř se synovcem a nepřestávám žasnout, že tu ještě nedávno nebyli a teď takhle rostou a stávají se z nich takové osobnosti. Proto jsem s nim v častém kontaktu.
Hodně si pocity štěstí prožívám v sobě díky pozorování. Ale samozřejmě že můj život je šťastný i kvůli dostatku financí, cestování, že jsem milovaná a sama miluji, že si užívám své tělo, svou sexualitu, že si dokážu užívat života a mám tak smysluplnou práci. Cítím se hodně obdarovaná, opravdu, a to je opravdu naplňující. Vděčnost, kterou teď cítím, je ale také vypěstovaný zvyk, takže pro štěstí dělám i to, že stále praktikuji vděčnost.
Jitka Ševčíková: Na nic si nehraju. Šťastný život pro mne je DOVOLIT SI. Dovolit si třeba smát se, když se mi chce smát a plakat, když se mi chce plakat. Zuřit, hněvat se, ptát se. Mluvit jasnou řečí. Dovolit si koupit po čem toužím, první lodičky od Diora. Dovolit si propustit ze svého života někoho, koho už nechci. Dovolit si letní flirt. Dovolit si nevzít zakázku. Dovolit si odjet na Bali. Dovolit si dopřát dětem dobrou školu. Dovolit si říct partnerovi NE.
Šťastný život je pro mě sundání všech masek, vědět „jak na to“ a svobodně se rozhodovat. Nenechat se tlačit a sám netlačit nikoho nikam. Mít kolem sebe lidi, kteří mě respektují takovou, jaká jsem a vědí, že je taky nebudu chtít měnit.
Šťastný život je pro mě život „výběrový“, to znamená život v hojnosti: mám na výběr dost přátel, zakázek, příležitostí, dost možností i klientů, dost času na koníčky, na nicnedělání, na knížky, na rodinu. . Žiju ho a jsem za něho fakt vděčná. Už totiž vím, jak vypadá. A jak vypadá ten míň šťastný. Díky.
Vydejte se na Bali s Lucií a Jitkou a naučte se, od těchto úžasných žen, jak jednou provždy vyzrát na stres >>
Zastavte se v tom zářijovém shonu. Jestli jste stejně jako já vypravovali novopečeného školáka, a doma navíc máte ještě předškoláka, tak víte jaká je to divočina. Nejen první zářijový! A prý to nebude lepší, no nic 🙂 Chvíli potrvá než se vše sladí a ustálí, tak si užijte společně víkendový relax…
A pokud jste podlehli v podivných uplakaných dnech nějakému bacilu, udělejte to jako já: uvařte si zázvorový čaj s pořádnou lžící medu (nedávejte ho ale do horkého čaje, ať neztratí svou blahodárnou sílu!), hoďte si chvilku klídek a přečtěte si to nejlepší srpnové čtení, které jsme publikovaly na blogu Ženy ženám…
Trochu zpomalit a začít si hrát
Když dlouhodobě jdete proti svým hlubokým tužbám a přáním, nakonec zůstanete stát uprostřed pouště vlastního života zlomení, špinaví a se slzami v očích. Pokud se dřív nezblázníte. A to nejhorší, co by se mohlo stát – bude vám to jedno. Rezignujete. Smíříte se s tím, že se to prostě stává.
Ano, stává, ale život opravdu není od toho, abychom ho protrpěli. Jen se někdy zamotá a trvá dýl, než se zorientujeme a začneme zase rozumět jazyku, kterým naše duše promlouvá.
Nám ženám se to může snadno stát v moment, kdy se staneme matkami a úplně zapomeneme, že jsme hlavně ženami a opomeneme nároky vlastního já. Pokud děláme vše jen pro ty okolo, i když je to hezké a potřebné, po čase dosáhneme dna a pak už není z čeho dávat.
Pak život pěkně zkysne…
Přečtěte si povzbuzující příběh ženy, která našla opět cestu sama k sobě…
Je to každá pátá
To znamená, že čtyři ženy jsou tomu ušetřeny. Naštěstí. Je to hodně nebo málo? Není to příjemný a vím, že by to nikdo nechtěl nikdy zažít. Někdy to ale zažijeme a dlouho ani netušíme, že už jsme v tom až po uši. Nejdřív v lásce, a pak v týrání. Nikdy láska tolik nezhořkne jako v moment, kdy se smísí s krví a slzami.
Otevřeli jsme téma, které zatraceně bolí – na těle a hlavně na duši.
A je taky trochu neviditelné – dlouho hlavně těm, kteří hrají hlavní roli. Jak takový příběh začne si můžete přečíst v intimní zpovědi té, která se zčista jasna ocitla právě na tom pátém místě…
Pořádně se vyspat a mít se ráda
Láska. To je ten zdroj energie v našich životech.
Aby láska mohla proudit od nás k lidem, i do celého světa, musíte mít nejdřív lásku ve svém srdci. Musíte začít u sebe – sami v sobě. Začít nejblíž, jak je to možné, protože to je stále opomíjené místo pro pěstování lásky.
Jakmile víte jak naplnit vlastní srdce, ta ostatní se začnou vaší láskou tak nějak plnit sama.
Vaše změna brzy zaplaví všechno kolem. Změna, o kterou se pokoušíte zas a znovu navzdory nezdaru a pocitu, že se nic neděje. Pokud ne dnes, tak možná zítra, nebo za měsíc.
Jen se nebát chyb. Nebát se udělat ten krok a chvilku třeba i váhat…
Jak síla soustředění se na sebe a na věci, které mohu ovlivnit a změnit, skutečně změnila „celý svět“ a dala možnost rozkvést jednomu snu, najdete v příběhu ženy, která se našla a vykročila za svými sny…
Chyťte tu zlatou mušku!
Taky toužíte po štěstí, naplnění a propojení s vlastním nitrem? Zkoušíte různé techniky a někdy si připadáte možná trochu bláznivě, protože každý po vás chce abyste dělali to či ono a vy vůbec netušíte, jak toho všeho dosáhnout. Jen doufáte, že tohle bude konečně ta cesta, která vede k cíli…
Přestaňte doufat a skutečně se otevřete změně. Protože celý ten paradox změny je ukryt v tak trochu zakletém smyslu života – procesu zrození a umírání. Změna přichází v momenty, kdy si dovolíte pustit jistotu a nekontrolovaně necháte zpustošit to staré, aby mohlo vzniknout nové – větší, zářivější a opravdovější. Je to trochu směšné, co. Tak se zasmějte!
Dovolte si zasmát se sami sobě a užít si svůj přerod…
Mějte krásné babí léto!
Sebevědomí je v dnešní době skloňováno ve všech pádech. Sebevědomí jako důležitá složka osobnosti. Sebevědomí jako základ úspěchu. Zdravé sebevědomí. Nízké sebevědomí. Seznam by mohl být dlouhý.
Podle mého názoru vychází většina tvrzení o sebevědomí z námi všemi automaticky přejímaného, avšak mylného předpokladu. Jak to tedy je? A jak si sebevědomí zvýšit? Na obě otázky najdete odpovědi v tomto videu. Kromě vyvracení jednoho mýtu spojeného se sebevědomím vás v něm také naučím dvě praktické, krátké a velmi jednoduché techniky, které můžete začít ihned používat pro posílení vašeho sebevědomí. Přijměte tedy mou pozvánku do nádherného prostředí jedné téměř mystické knihovny v San Franciscu, která mě k natočení videa o sebevědomí inspirovala.
P.S. V návalu inspirace byl pro neplánované natáčení k dispozici pouze telefon. Věřím však, že snížená kvalita obrazu neubere na hodnotě, kterou si z videa odnesete 