Koně jsou v mém životě posledních 9 let, ale až letos skutečně chápu proč. Až letos jsem pochopila, jaký neuvěřitelný zdroj sebepoznání koně nám lidem poskytují. Co všechno se od nich můžeme naučit. Jak díky nim můžeme růst.

Před 14 dny jsem se vrátila z dovolené. Strávila jsme 14dní v romantické Francii s maminkou. Přijela jsem relativně vypnutá, odpočatá a naladěná na sebe a své ženské bytí. Večer po návratu jsem se jela podívat na “své holky” (mé dvě kobylky). A najednou jsem intenzivně zacítila, jak tam jedu s pocitem povinnosti, nutnosti, bez radosti. A že to takhle mám už nějakou dobu. Jaká je to vlastně dřina a těžká práce vést a vychovávat koně.

kone-alice-kirs-2

Ten večer jsem tam potkala jednu holčinu od koní a chvilku jsme si spolu povídaly. David tam byl se mnou a pozoroval nás. Když jsme potom spolu sedli do auta a jeli domů, oba jsme nahlas vyslovili tu samou věc. Holky od koní jsou ranařky! Tvrdé, ostré, nekompromisní, intenzivní…pocity povinnosti, těžké práce místo zábavy a radosti…tvrdá silná holka…tyhle myšlenky a slova mě vyděsily a po cestě domů jsem se rozplakala.

Vrátila jsem se z dovolené domů naladěná na odpočinek se záměrem se hodně odpojit od práce, internetu, intenzity, dřiny, přepínání se a přehnané akce. Naladěná na spočinutí v ženské energii, zklidnění, pohodu a kouzlo prázdnin. A najednou jsem byla konfrontovaná s pravým opakem. Najednou jsem měla pocit, že koně a pobyt u nich mě jen podporují v “tvrdosti” a zaměřenosti na výkon. Najednou jsem měla pocit, že by mi bez koní snad bylo líp. Při té představě se mi obrovsky ulevilo, ale chvíli na to jsem se opět rozplakala. Já přece nemůžu ani nechci své kobyky prodat a takhle to vzdát.

Nakonec jsem se uchlácholila tím, že to budu pár dní pozorovat, že jsem přece schopná najít řešení v každé situaci, takže i v této. Za týden bylo všechno jinak.

Týden na to jsem se učastnila kurzu leadershipu s koňmi

Tuhle akci jsem před časem naplánovala pro náš tým s Markétou, mou koňskou učitelkou, která vede projekt Horsense. Markéta mě už několik měsíců provází světem koní. Učí mě jim porozumět a pracovat s nimi tak, abychom si vzájemně rozuměli, respektovali se a důvěřovali si, aby nás to společně bavilo. Zní to krásně a pro mě to i krásné občas bylo, ale přesto obalené v takové těžkosti, spěchu, stresu, úzkosti, kterou neumím úplně popsat. Dala jsem si za cíl, že na tomhle kurzu najdu řešení své situace.

Semináře se účastnilo mých dalších osm kolegů z Firmy 2.0, šest krásných koní a pět skvělých lektorů z Horsense, kteří nás celý den prováděli.

horsense-2

Hned po prvním cvičení jsem měla jasno. Dostala jsem totiž pořádný kopanec. A to doslova. Otisk kopyta nad mým levým kolenem je toho ještě dnes bolestivým důkazem.

Úkolem bylo koně bez jakýchkoliv pomůcek, ohlávek, vodítek, mrkví dovést z bodu A do bodu B. Nastoupila jsem jasně, odhodlaně, s tím, že tohle přece znám, dokážu, udělám to správně, rychle – typická já. Jenže kůň byl opačného názoru a dal mi to jasně najevo. Kopancem, po kterém jsem se skácela do písku. V ten moment mi to došlo.

Jestli takhle dál budu přistupovat k životu i k sobě: rychle, správně, výkonně, pod tlakem, budu dostávat jeden kopanec za druhým. Musím podotknout, že jsem si před 14 dny léčila zánět šlach na ruce. Z přetížení.

Povolila jsem. Uvolnila. Vypnula hlavu. Vydechla. A najednou mě koník následoval. Úplně pokorně šel za mnou až k cíli.

Během další hodiny práce s koníčky mi došla druhá zásadní věc: když to nebaví mě, nebaví to nikoho kolem a hlavně: PRO RADOST SE MŮŽU ROZHODNOUT. Radovat se můžu i z maličkostí, nečekat jen na velká aaaach. A tak jsem celý zbytek dne strávila opojená radostí, pro kterou jsem se rozhodla, kterou jsem najednou dokázala vidět a cítit ve všem a ve všech kolem sebe.

I další dny jsem strávila u koní a moc jsem si je užila. Dopředu jsem se pro to rozhodla a přestala jsem perfekcionisticky tlačit na sebe i na ně. Díky tomu jsem zažila několik úžasných okamžiků. Poprvé jsem cválala bez sedla terénem. Poprvé jsem jela bez sedla na své kobylce, na kterou jsem si zatím bez sedla netroufla. Poprvé jsem bez sedla vyjela prudký kopec i slezla příkré schody. Cítila jsem dětskou radost, když se mi povedlo namočit kobylkám kopýtka do kyblíků s vodou. Maličkosti i velké věci. Radovala jsem se ze všeho.

Teď když to píšu cítím velkou vděčnost za možnost mít ve svém životě takové učitele – koně, čisté duše, které jsou naprosto a dokonale napojené na základní principy života. Děkuju, že se od vás můžu učit a připomínat si, jak ten svět kolem mě jednoduše funguje, jen tomu nesmím stát v cestě. Hawk – Alice

kone-alice-kirs-1

A jaký byl tento výjimečný seminář pro mé kolegy?

Dana Kubíková: „…úspěch má jen to, co dělám, protože opravdu chci.“

Na semináři mi docvaklo, že když se moooc snažím něčeho dosáhnout, něco zvládnout, tak to moc nejde, dlouho to trvá, ale v momentě, kdy to pustím, už na tom tak netrvám, tak to potom jde.

AHA moment – úspěch má jen to, co dělám, protože opravdu chci. Ne to, co dělám, protože dělám. Seminář byl perfektně připravený, moc příjemní a srdeční lektoři, cítila jsem se tu skvěle. Koníčci nádherní  !!!
– Dana

kone-dana-kubikova-2

Bohdana Kabátová – „Když má lídr jasný záměr, je pro něj nadšený, je vytrvalý, trpělivý a bere ostatní jako rovnocenné parťáky, mohou se dít doslova zázraky.“

Workshop byl pro mě na jednu stranu výzvou. Vůči koním jsem chovala a stále chovám velký respekt. Musela jsem nejdříve překonat strach (který ani nevím, kdy jsem si v sobě vypěstovala), než jsem mohla vstoupit do ohrady a začít s koňmi pracovat. S vědomím, že nám koně zrcadlí naše niterné emoce a pocity jsem měla hned několik příležitostí podívat se do sebe sama a uvědomit si, jaké mám při vedení lidí zažité vzorce a přesvědčení. Pochopila jsem a na vlastní kůži si vyzkoušela, že když má lídr jasný záměr, je pro něj nadšený, je vytrvalý, trpělivý a bere ostatní jako rovnocenné parťáky, mohou se dít doslova zázraky.

Celý den byl pro mě úžasnou zkušeností. Koně jsou nádherná a moudrá zvířata, v jejichž přítomnosti se člověk zklidní a dostane se sám k sobě.
– Bohdana

kone-bohdana-kabatova

Jitka Kubíková – „Ke koňům jsem přistupovala s pokorou a velkým respektem.“

Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, jenom jsem měla tušení, že to bude silné. A bylo. Těžko se mi o tom celém dni mluví, natož píše. Potřebuju delší čas na uvědomění.

Po celém dni, když jsem zpracovávala všechny informace a vjemy, se mě v první řadě vrátilo to, jak jsem se v minulém zaměstnání chovala ke svým podřízeným. A že to nebylo hezké. Samotnou mě to překvapilo, že to bylo to první co, mi vlezlo do hlavy. Kdyby se ke mě choval takhle kůň, tak jsem minimálně mrtvá.

Ke koňům jsem přistupovala s pokorou a velkým respektem. Byl to úžasný den. Děkuji všem, kdo se o nás starali.
– Jitka

kone-jitka-kubikova-2

Markéta Málková – „…koně, kteří dělají buď to, co je baví anebo nic…“

Je podvečer a já sedím v autě na cestě domů z Brna. Tekutiny v těle se mi doslova vaří, protože dnes bylo opravdu horko. Vracím se ze semináře Leadership Horsence. Koně od svého dětství miluji. Občas jsem chodila jezdit a nasposled asi před 5 lety, jsem se dívala z koňského hřbetu na svět kolem sebe. Ovšem nikdy jsem neměla možnost, proniknout do hlouby jejich duše,  jako na semináři Horsence.

Leadership a koně? Zvláštní kombinace, ale pozor, nebezpečně skvělá a účinná. Každý někoho vede, minimálně sebe sama. Když jdete do haly, kde běhají na volno koně, kteří dělají buď to, co je baví anebo nic, máte těžkou pozici. Přimět je bez “nástroje”, aby šli s vámi k určitému bodu. Vau, to zpětné zrcadlo, které mi koníci dali. To, jak člověk musí jinak přemýšlet, nacítit se na koně, mít záměr, být rozhodnuta a s klidnou myslím, lehkou a stálou vytrvalostí je možné docílit svého ….. úžasné spojení koně a člověka.
– Markéta M.

kone-marketa-malkova

Jirka Stibor – „Velká akce si žádá velký odpočinek.“

Je skvělé naučit se žít v neočekávání. Přesně tak jsem se těšil na Horsense leadership. Věděl jsem jen, že tam budou koně, skvělí lidé, hezké počasí a určitě si užijeme spoustu legrace…

Jaký nejsilnější moment jsem si z tohoto dne odnesl? Ještě větší uvědomění toho, že když nemáme jasný záměr, je prostě lepší jen tak existovat a užívat život a neřešit, že bychom měli něco nějak dělat, abychom tak na oko něco dělali… 🙂

Akorát nás to vyčerpá a budeme frustrovaní. Víme, že děláme věc, které nás baví – ale když jich je hodně a další stojí ve frontě – tak se z toho co máme rádi stává něco, co nás začíná postupně štvát… místo toho, aby to přinášelo štěstí a radost.

Je to samozřejmé – ale často je to výzva, že?

Koníci jsou nejraději v klidu, užívají si krás života a když potřebují, jdou do AKCE.
Pak zase odpočívají.
Rádi odpočívají.
Hodně a všichni.

Velká akce si totiž žádá velký odpočinek.

Tak káže zákon přírody a na něj je i internet krátký.
– Jirka S.

kone-jirka-stibor

Markéta Danišová – „Uvědomění o netlačení na pilu a individuálním přístupu mi ukázalo cestu, kterou chci jít.“

Já jsem se po včerejšku naprosto vyklidnila, zastavila, zpomalila, a paradoxně zefektivnila svou práci (podle svého dopoledního pocitu). Uvědomění o netlačení na pilu a individuálním přístupu mi ukázalo cestu, kterou chci jít, protože u koníků se vyplatila, tak to musí fungovat v pracovní i osobní rovině. Těším se na to :).
– Markéta D.

kone-marketa-danisova

Stáňa Mrázková – „Po obdobích práce a zápřahu si dopřát období odpočinku a relaxace.“

Dle očekávání mi koně krásně nastavovaly zrcadlo a inspirovaly mě k mnoha myšlenkám nejen ohledně leadershipu, ale celkově života a byznysu. Mezi mnohými mě zaujala myšlenka, že pochválit koně, odměnit jej, je nejlepší tak, že mu člověk dopřeje společně s pochvalou klid. Nechce pořád víc a víc. Myslím, že toto je myšlenka aplikovatelná nejen na tým a jeho vedení, ale i na vedení sebe sama. Po obdobích práce a zápřahu si dopřát období odpočinku a relaxace. Jinak člověku rychle dojde dech.
– Stáňa

kone-stana-mrazkova

 

David Kirš – “Chtěj málo, akceptuj ještě méně a stupňuj požadavky.”

Moje žena mě občas postaví, jak jinak :) ale teď mám na mysli postavení do pro mě nové role. Jako nedávno, kdy vymyslela, že část Firmy 2.0 pojede na Horsense Leadership. Workshop s koňmi. Což o to, na koně už díky Alici chodím pět let a mám pár úžasných i pár adrenalínových zážitků, ale toto bylo trochu jiné. A co jsem naprosto nečekal bylo, že mi tam naši velcí konští kamarádi ukážou, jak funguje prodej.

Přečtěte si můj celý článek o tom, co mě koně učí o prodeji >>

– David

david-kirs-horsmanship-2

A pokud se chcete podívat, jaký byl leadership s koňmi v obrazech, podívejte se na celou fotogalerii z tohoto dne tady >>

horsense

Moje žena mě občas postaví do pro mě nové role. Jako nedávno, kdy vymyslela, že část Firmy 2.0 pojede na Horsense Leadership. Workshop s koňmi. Což o to, na koně už díky Alici chodím pět let a mám pár úžasných i pár adrenalínových zážitků, ale toto bylo trochu jiné. A co jsem naprosto nečekal bylo, že mi tam naši velcí konští kamarádi ukážou, jak funguje prodej.

Poučení č. 1

“Chtěj málo, akceptuj ještě méně a stupňuj požadavky.”

Když po koňovi něco chcete, musíte začít pomalu, zlehka a pochválit ho za malý úspěch. A pak zvýšit požadavky. Stejně jako v byznyse.

Chtějte po zákazníkovi málo. Např. návštěvník přijde na web, tak hned nečekejte, že si od vás koupí to nejlepší a nejdražší, co máte, když o vás dnes slyšel poprvé. Začněte pomalu. Ukažte co zajímavého máte. Pak si řekněte o kontakt. Pochvalte za registraci. A pak pomalu přidávejte a stupňujte požadavky. Pěkně pomalu a zlehka.

Poučení č. 2

“Vždy někdo vede, pokud to nejste vy, je to kůň.”

Garantuji vám, že vám s koňem nebude dobře a moc si to neužijete, pokud se jím necháte vést. Stejně jako v prodeji. Jak vám je, když vás vede zákazník? Když si s vámi dělá co chce? Když ztrácíte kontrolu? Hrůza? Nedivím se. Je to prostě stejné. Když nevedete vy, vede klient. Jenže proč si vás klient opravdu vybral. Asi máte něco, co potřebuje, chce, co mu pomůže. Co ho můžete naučit, čím mu můžete posloužit. A pak jste logicky lídr. Buďte lídrem, to od vás lidé čekají. Ukažte směr a cestu, pak vás bude klient následovat, pak se s vámi bude cítit dobře. Ucítí jistotu vašeho vedení, jasnost a záměr. Pak se bude cítit bezpečně a půjde s vámi.

david-kirs-horsmanship-2

Poučení č. 3

“Jsou tři důvody, proč kůň nedělá to, co po něm chceme.”

NEROZUMÍ VÁM.

NERESPEKTUJE VÁS.

NEDŮVĚRUJE VÁM.

Další dokonalý příklad prodeje. Pokud klient nekupuje, pak:

1. mluvíte jazykem, kterému nerozumí
2. nemáte jeho respekt, nevnímá vás jako autoritu
3. nevěří vám

Takže to otočme a máme tři důvody, kdy od vás lidé budou kupovat více.

1. Když se jim naučíte naslouchat a budete mluvit jejich jazykem
2. Když se stanete lídrem, sebe-vědomým člověkem, expertem na vaši oblast
3. Když si dáte práci a věnujete čas vybudování vztahu a získání důvěry

david-kirs-horsmanship-3

Poučení č. 4

“Koně namotivujete třemi věcmi. Jídlem. Vztahem. Klidem.”

A jak více prodáte?

…pak dáváte zákazníkům motivaci s vámi dělat obchod.

Poučení č. 5

“Koně baví to co děláte a bude to dělat s vámi, když to děláte s nadšením, energií a baví vás to.”

A stejně tak lidé kolem vás. Budou vás následovat, budou od vás kupovat a budete je inspirovat, pokud to co děláte, děláte s nadšením, s maximální energií a s radostí, protože vás prostě vaše práce baví.

Tolik poučení z koňského stáda a malý trénink leadershipu.

Vím, že jeden z důvodů proč mě to táhne ke koním je:

můj vlastní osobní růst

Ray Hunt, jeden z nejproslulejších horsemanů a koňská legenda ve své knize V harmonii s koněm napsal:

„Cílem mé práce s koněm není zvítězit, je to můj osobní souboj se sebou samým. Být dnes co nejlepší a zítra ještě o zkušenost lepší. K tomu, abyste opravdu rostli, musíte pracovat na sobě, ne na svém koni.“

Dneska, po tom, co jsem strávila své první dopoledne na vycházce bez sedla, mi tahle hluboká pravda došla. Uvědomila jsem si, že pokaždé, když po koni něco chci a on to neudělá na první dobrou, mám tendence to přejít a jít dál. Vykašlat se na to, než abych se namáhala. Taky je to strach ze selhání, který mě často drží zpátky. Pocity, že se ztrapním, že něco nezvládnu.

Třeba dneska jsem chtěla, aby se mnou koník vyšplhal takový násep, ale on mi na první pobídku zareagoval tím, že se otočil a kráčel pryč. A já místo důslednosti povolila. Čím jsem mu potvrdila, že jeho jednání bylo naprosto v pořádku.

Možná namítnete, že je to maličkost a vlastně o nic nejde. Jenže mě docvaklo, že takhle to v životě mám. Něco mi nejde hned a snadno, tak se na to prostě vyprdnu a zaměřím pozornost jinam. Nebo je mi něco nepřijemné (a přesto důležité), například konflikt a já do něj radši nejdu. Nebo mám strach, že se mi něco nepovede, vyhnu se tomu.

Pokud by šlo o kraviny, mávnu rukou, ale co když jde o důležité věci? Třeba o vztah s člověkem, kterého miluji? Nebo o věc, na které mi skutečně záleží? Tam přece nemohu couvat a uhýbat. Můžu, ale nechci. Potřebuji se s nepohodlím a svými strachy konfrontovat.

Tahle konfrontace a vycházení z komfortní zóny mě totiž vede do hloubky, do skutečného žití a prožívání života. Každé takové vykročení mě neuvěřitelně posílí a já cítím, jak rostu 🙂

A tak to na čem teď ve svém životě pracuji a co se učím skrze koně je:

Hawk

– Alice

Hodně času trávím u počítače, ve virtuálním světě. Je to jistý druh extrému, který sice miluju, ale pořád je to extrém.

A tak jsem se rozhodla ho nepravidelně-pravidelně vyvažovat extrémem opačným.

Trávit čas venku, v přírodě, se zvířaty.

Možná to o mě nevíte, ale jsem odmalička velká milovnice zvířat. Jako málá jsem si přála být veterinářkou. Bohužel nesnesu pohled na zvířecí utrpení a tak radši pomáhám ženám :).

Láska se zvířatům mě však neopustila. A právě možná z podvědomého záměru mé duše vyrovnat ten virtuálně-internetový extrém, jsem si během 9 měsíců pořídila 2 koně. Dvě koňské krásky.

1517495_10203739764961109_1208449448_n

Nedávno jsem četla citát: Koně nám dávají křídla, která postrádáme.

Já jsem si ho přetvořila podle své osobní zkušenosti:

Koně mi dávají klid mysli, který postrádám.

S koni prostě vypnete. S koněm nemáte prostor myslet na kraviny ani na práci ani na to, co budete večer vařit.

Kůň vás drží v přítomnosti. A hodně silně 🙂

To můžou potvrdit i moje kolegyňky, které jsem takhle jedno dopoledne vzala na vyjížďku. A tahle vyjížďka nebyla rozhodně poslední.

Pokud cítíte potřebu vypnout, zažít úplně něco jiného, vzhůru do koňského sedla.