Audio verze

podcasts_iconPodcast na iTunes

To, co v podnikání a byznyse často způsobuje AHA, nějakou přelomovou myšlenku, přelomový koncept nebo přelomový zlom v tom, jak věci děláte, je důležité k tomu, abyste si v tom, co děláte, zjednodušili život.

Pokud chcete začít něco dělat jinak, chcete mít jiný výstup, je třeba změnit vstup. K tomu by vám dneska mohl pomoct jednoduchý trojúhelník. Dívá se totiž na byznys, na podnikání, na to, co děláme, z jiného úhlu. Vždycky je dobré podívat se na naše činnosti, které dnes a denně opakujeme, z jiného úhlu. Jiná perspektiva dělá to, co nakonec znamená rozdíl nebo dobré výsledky v podnikání.

Podívejte se jinou perspektivou, jak fungujete v byznyse a v podnikání. Nahoře na trojúhelníku je to hlavní – člověk – . Je to člověk jako vy, který se snaží něco ve světě konat. Na každé časti trojúhelníku je třeba se ptát základní otázky. Základní sada otázek je: Proč? Co? Kdo? Kdy? Jak? Pokud si položíme tyhle otázky ve všech částech toho trojúhelníku, hodně se nám uleví.

Dostáváme se na část . Tady je potřeba si postupně zodpovědět ty jednotlivé otázky. Proč dělám právě to, co dělám? Proč chci dělat tuhle práci? Proč chci dělat tohle podnikání? Proč se chci zabývat právě tímto? Proč chci být s tímto člověkem?

Jenom položením těchto otázek se dostanete k sebereflexi, jak to teď v životě máte. Identifikujete toho, kdo v životě jste, v tom našem myšlenkovém světě. Položíte si otázku a dostanete odpověď na to, jak se vám v té dané oblasti daří.

Pokud si odpovíte, proč jednotlivé věci děláte, proč jste s jednotlivými lidmi, můžete se dostat dál k otázce: Aha, pokud v tomhle jsem z toho a toho důvodu, tak co je věc, která mě k tomu dovede? Co je to, co mi umožní, abych naplnil to svoje proč?

Ve chvíli, kdy vím co a znám proč, můžu se ptát otázku: Ha, kdo mi s tím pomůže? Kdo mi může pomoct na té cestě? Kdo mi může poradit? Kdo mi může dát nějaký nový vhled? A dostáváme se k otázce kdo.

A ve chvíli, kdy vím kdo, tak už je třeba se rozhodnout, kdy ty věci dělat, a teprve na poslední části je to o tom, jak ty věci dělat.

Byznys

Ten trojúhelník JÁ pokračuje, protože vedle já je náš BYZNYS, naše firma například, naše podnikání. A stejné otázky je potřeba aplikovat na váš byznys. Tedy, proč máte vaši firmu? Proč prodáváte zrovna tyhle vaše produkty a vaše služby? Proč vůbec existuje tahle firma a co dodává na trh? Proč existuje byznys, který jste stvořili? Jakou má vizi, jaké má poslání? Jaký má důvod, že existuje? Pokud znáte tohle proč, ten důvod existence, můžete se ptát otázku co.

Co je tím předmětem podnikání? Co skutečně dodáváte? Co je to, za co vám lidé platí? A pak pokračujete opět dál. Kdo. Kdo jsou vaši zákazníci, kteří jsou právě pro tenhle byznys vhodní? No a kdy je jim nejlépe prodávat a jakým způsobem? A roztáčíte samozřejmě celý ten podnikatelský systém, jak vytvářet byznys a dělat obchod.

Produkt

A třetí částí trojúhelníku je PRODUKT. Pokud máte nějaké podnikání nebo firmu a nějaké portfolio produktů, měli byste si teď klást otázku pro každý váš produkt. Protože každý ten produkt může mít svoje proč, svoje co, kdo, kdy a jak.

Můžete mít produkty, které plní jiné proč než některý jiný produkt. Také jinými způsoby můžete naplňovat vizi vaší firmy, protože budete mít jiný produkt, to je to CO pro firmu, kterou dostáváte na trh a prodáváte vašim zákazníkům. A taky každý produkt může mít jiného cílového klienta, avatara, který rezonuje s tím produktem. Pokud jste si neudělali jasno v tom, pro jakého klienta je produkt určen, kde ti klienti pobývají, jak jim nejlépe prodávat, možná to je ten důvod, proč se některé produkty ve vašem portfoliu vůbec neprodávají, nebo možná máte produkty, které byste už dávno neměli mít a je čas se jich zbavit.

Vracejte se k tomuhle trojúhelníku jednou za kvartál, jednou za rok. Udělejte si check list, jak to máte s vaší vizí, s vaší sérií otázek, s vaším posláním a místem tady na zemi, vaší identitou. A jak to má váš byznys, vaše firma se svou identitou. Jak má jasno v tom, kam chce jít. Jak se pohybuje s odpověďmi na ty otázky. A jak je to s vašimi produkty, jak vypadá vaše aktuální portfolio a jak ty produkty naplňují vizi vašeho byznysu a jak váš byznys naplňuje vizi vašeho života.

Držím vám palce, aby tohle všechno bylo v souladu a skvěle to fungovalo dohromady.

David Kirš_Trojice já byznys produkt

Audio verze

podcasts_iconPodcast na iTunes

Nedávno jsem v jednom videu viděl zajímavou otázku. Když se podíváte na měsíc zpět, jste naprosto spokojení s přínosem, který jste poskytli vašim klientům, s hodnotou, kterou jste předali vašim zákazníkům, a zároveň jste naplno v souladu a spokojení s tím, jak jste odpočívali, jak vypadaly vaše dny, jaký jste měli životní styl? Byli jste sami sebou? Cítili jste v posledním měsíci svobodu a pohodu?

Z vlastní zkušenosti jsem si často na tyhle dvě otázky odpověděl ne a ne. Vlastně jsem měl pocit, že můžu a chci dát víc, že to můžeme v byznyse udělat lépe, že můžeme ještě něco vylepšit, že to ještě není dost dobré. A zároveň jsem v té práci seděl více, než jsem chtěl, a možná jsem se dřel více, než jsem chtěl. Neměl jsem pocit, že životní styl, který žiju, je přesně to, co bych si přál.

Dneska bych se u těchto dvou oblastí rád zastavil. Jestli teď přemýšlíte nad svým podnikáním, jste majitelem firmy, máte nějakou živnost, pracujete na sebe, nebo přemýšlíte, že začnete podnikat, tak je vždycky důležité, když plánujete nějakou kampaň, plánujete začít něco prodávat nebo vůbec přemýšlíte nad tím, co bude váš obchodní proces v dalších obdobích, dívat se na obě tyhle strany. Protože my všichni bychom se na nějaké úrovni rádi rozdali, rádi bychom sloužili, rádi bychom dávali… Dáváme a dáváme, a pak zjistíme, že jsme obrovsky unavení, že už nemůžeme a že náš životní styl, vztahy, rodina a podobně, není ono.

Přínos pro klienty

A tak když teď přemýšlíte nad tím, co ještě pro klienty vymyslíte, jestli uděláte další akci, další produkt, zda budete vyvíjet něco nového, nebo přidáte další hodnotu, další bonus, další dárky, zamyslete se také, co všechno to bude znamenat pro váš životní styl. Pokud chcete klientům obrovsky moc dát, možná vám potom nezbyde čas na životní styl, jaký byste si přáli.

Myslete i na svůj životní styl

Proto když přemýšlíte a plánujete váš čas, vaše podnikání, vždycky važte, co je ten přínos pro vaše klienty, co je ve vašem podnikání to, co lidé skutečně oceňují a co chtějí, co je to nejhlavnější, proč vám dávají peníze, a to jim dejte. A nechte si prostor na to, abyste se mohli ohlédnout a dopřát si čas na sebe, dopřát si čas na to, co vás baví mimo práci, dopřát si čas na odpočinek, na regeneraci, protože v tuhle chvíli přicházejí i krásné nápady, inspirace a další věci, které nakonec mohou být i přínosem pro klienty.

Poslední měsíce se hodně pohybuji právě v těchto dvou oblastech, a když přemýšlím nad novým projektem, vždycky se snažím mít ty věci v souladu. Sám jsem si vyzkoušel, že životní styl může velmi trpět na úkor přínosu pro klienty, tak vy na to nezapomeňte.

 

David Kirš_přínos_klienti_životní_styl

Audio verze

podcasts_iconPodcast na iTunes

Mám pro vás, pro některé z vás možná trošku odvážnou, otázku: Jste umělci? Teď mluvím převážně k vám podnikatelům, kteří máte živnost, podnikáte nebo máte firmu, větší nebo menší, vedete nějaký tým, něco tvoříte, něco prodáváte, chcete o něčem dát vědět světu. Pro vás je tahle otázka velmi důležitá. Jste umělcem? Jste umělci toho, co děláte?

Mně se totiž obrovsky líbí představa tvořit firmu jako umělecké dílo. Mojí velkou vizí je teď vytvořit naši firmu, Firmu 2.0, jako umělecké dílo. Umělecké dílo, na které budeme pyšní, na které můžeme ukazovat, kterým můžeme inspirovat. Umělecké dílo, které inspiruje další lidi.

Každý jsme umělcem

Jsem fascinován představou budování firmy jako uměleckého díla. Jsem totiž přesvědčen o tom, že každý z nás je vlastně na nějaké úrovni umělec. Umělec, který pomáhá v účetnictví, umělec, který vytváří krásný účetní výkaz, umělec, který vytvoří krásný inzerát, umělec, který napíše webovou stránku, umělec, který povídá o produktu a je to pro něj vášní a uměním.

Každý se může stát umělcem. Umění je za mě schopnost spojit dvě možná nejdůležitější věci, které máme, a to je spojit srdce a hlavu. Pokud totiž chcete být umělcem a chcete vytvořit vaše podnikání, vaši firmu jako umělecké dílo, pak potřebujete podnikat srdcem a potřebujete podnikat hlavou. Potřebujete spojit tyhle dvě věci dohromady. Potřebujete být tím umělcem, který vidí kvádr u sebe na zahradě, vidí ho možná několik měsíců nebo několik let a čeká na tu myšlenku, co z toho kvádru vznikne, co z něj vytvoří.

Možná i vy máte myšlenku na vaše podnikání, chcete něco dokázat, chcete někam dojít, chcete něco vytvořit, chcete být umělcem ve svém životě a chcete tvořit umělecká díla, ať je to umělecké dílo v čemkoli. A ten umělec přijde do chvíle, kdy získá inspiraci, získá chvíli, kdy se rozhodnul, co z toho kvádru mramoru vytvoří, a udělá tu první ránu. Tohle je stejná analogie jako v byznyse, jako v dělání. Ve chvíli, kdy máte ten svůj sen, máte svoji vizi, potřebujete jít a potřebujete udělat svou první ránu a pak potřebujete ten kámen opracovávat a opracovávat a opracovávat, dokud to umělecké dílo před vámi nevznikne.

Umělecké dílo v podnikání

Možná si většina z vás nespojila umělecké dílo s podnikáním nebo s vytvářením prodejních stránek nebo s vytvořením nějakého obchodního systému, s produktem, který chcete nabídnout, s vaším kurzem, seminářem, s čímkoliv. A i v tomhle můžete aplikovat ty principy uměleckého díla, principy obrábění, principy inspirace, principy, kdy jste opravdu pyšní na to, co vytvoříte, a chcete to ukázat dalším lidem.

V tomhle vám držím palce, v tomhle vám přeji, abyste uspěli, abychom každý z nás vytvářeli vlastní umělecká díla, o kterých si potom můžeme povídat, která si můžeme navzájem ukazovat, kterými se navzájem můžeme inspirovat.

 Podnikání jako umění

Znáte ty chvíle „zrychleného žití“ kdy chytáte jen ozvěny událostí? Tak přesně takhle bláznivě, občasně i příjemně volně, se poslední dny cítím. Nebylo proto divu, že od brzkého rána byly věci jinak. Přestože jsem ještě po půlnoci nespala a dodělávala, co bylo třeba (klasika!), ráno jsem vstala svěží a přesně podle plánu i odešla – ano, neběžela jsem s jazykem na vestě! – na nádraží a na informačních tabulích jsem ještě před svým spojem viděla i dalších pět, které odjížděly dřív. To jsem ještě nezažila. Neuvěřitelné!

Jeli jsme v tandemu s Michalem, viděli svítání a byla to příjemně strávená cesta, přesně taková, která uteče a vy ani nevíte, že to byly 3 hodiny. Cestou na Nálepku nás provázelo slunce a já prvně zažila ten pocit, kdy někam přijdete a jste to pak VY, kdo všechny vítá. No ano, byli jsme tam zkrátka první!

 

Škatulata, přesedněte

První výzva dnešního dne byla sednout si jinam, než kde vždy sedíme. Nejet v automatu, nezískávat stále stejný pohled na podobné události. Tento přístup – změna úhlu pohledu – se hodí na cokoliv, ale často si nevšimneme, že přišel čas to udělat. Váš automat převzal komplet vedení a pak je fajn to nabourat a nezapomínat, kdo je tvůrce! První sdílecí kolečko o tom, co se od posledního setkání stalo a jak se máme, předčilo má očekávání. Jako mluvící předmět jsme si posílali nádherně vymalovaný pyj z Bhútánu, který na nás dokonce velmi něžně valil očka 🙂 Přestože to bylo veselé, musím zmínit, že držet ho dávalo opravdu neskutečnou energii. Každý v tu chvíli nepřehlédnutelně pookřál, byl přítomnější a prozářenější.

Setkání 2.0: s kapkou bhútánské radosti

 

Téma dnešního setkání opět navazovalo na ta předchozí a nádherně korespondovalo s vizí ekonomické prosperity pro letošní rok – PENÍZE! A protože zážitek, osobní zkušenost je to, co člověku dává ty nejcennější vhledy, měl pro nás David několik úkolů s energií peněz a tak jsme je na sebe nechali působit. Určitě doporučuji! Nic nehodnotit, jen sledovat své pocity a myšlenky. Zajímavé také bylo bytí s penězi, které běžně v peněžence nenosíme. Mě třeba stačila jedna petitisícovka a musím říct, že se Oldřichovi (budiž mu kreslířské nebe lehké!) moc povedla a překvapilo mne, jak hodně jsou výrazné prvky pro slepce. To jsem si vážně nikdy nevšimla, vy ano?

 

Posviťme si na vzdělávání

S úžasným nudličkovým vývarem jsme se ve skupince sešli na zahradě, abychom probrali pokračování sebeláskové revoluce. Po fenomenálním úspěchu knížky Lucky Kolaříkové Učebnice sebelásky nás čekají nejen videa zdarma, dva živé webináře, ale hlavně vytuněná, a naprosto nádherná, Škola sebelásky na Miowebu.
Celou tu slávu pak završí velká živá Sebeláska v Brně na konci června. Je na co se těšit!
Současně to samé chystáme i s jiným legendárním programem, ale na to si ještě musíte počkat, tvoření vrcholí, přípravy jsou v plném proudu….

Odpoledne se neslo v duchu vzdělávání, ale hlavně sebevzdělávání. Jak to máme, jak využíváme dané možnosti a jaké způsoby vzdělávání jsou pro nás zajímavé a proč? Kdo nás už trochu znáte, víte, že ve firmě máme ke vzdělávání spoustu příležitostí. Kromě firemní knihovny i nesčetné online programy, a to nejen vlastní výroby. Kromě toho je právě v běhu Boží koučink přímo na míru 2.0 a nedávno proběhlo první EduCircle, jehož cílem je předávat si vzájemně užitečné znalosti napříč pozicemi a získávat tak větší přehled z různých oblastí. Já byla nadšena, protože jsem se dozvěděla spoustu pro sebe užitečných věcí ohledně publikování a reklam.

Po vyřešení otázky s přijímacím ceremoniálem do firmy (jo, být s námi není jen tak a ještě nás není dost, stále někoho hledáme!) se opět dostala do popředí právě ta vzdělávací a to: Čím by měli projít noví členové týmu Firmy 2.0 a co by měli umět? V té souvislosti vzniká speciální firemní rozcestník, kde, kromě důležitých informací o nás, budeme mít možnost sdílet postřehy na vzdělávací programy, akce a knihy. Tak na to se moc těším…

Setkání 2.0: s kapkou bhútánské radosti

 

Hlavní je potkat se

Někdy není třeba vyřešit spoustu věcí. Někdy je jedno, co se řeší a zda se to vyřeší, protože pokud každý pracujeme někde jinde, to nejlepší a nejužitečnější pro nás je potkat se. Vidět se tváří tvář a být spolu, nasávat atmosféru, ujistit se, že tohle je to, co chceme.

Asi jsme všichni pracovali tak zapáleně, že právě na tohle jsme zapomněli. Duben byl měsíc nesetkávání. Většině z nás se nepodařilo v rámci individuálních setkání domluvit se a prožít společný nepracovní čas a lépe se poznat. Za sebe musím říct, že jsem se alespoň nemusela cítit tolik provinile se svým čtyřměsíčním setkávacím skluzem. V květnu je tak nová šance pro všechny a navíc online pracovní čtveřice mají mnohem větší šanci a mohly by být uskutečněny.

 

***

Jedeme do Prahy. Oblohu postupně halí červánky a my si povídáme o tom, co nás zrovna napadne. Tyhle cesty domů v autě s Kačenkou za volantem prostě miluju. Nevím proč, a můžu sedět kdekoliv v autě, ale vždy mám pocit, že je to ta nejlepší jízda života. Ta nejlepší tečka, kdy si věci postupně sednou a vy máte nad čím přemýšlet….

 

Audio verze

podcasts_iconPodcast na iTunes

Mám v životě rád zdánlivě náhodné situace, které nás mají něco naučit. Taky situace, kdy se v našem životě objeví nějaký člověk a přinese nám nějakou informaci, nějakou zprávu, něco pro nás důležitého.

Nedávno jsem se potkal s člověkem, který se jmenuje Jan Procházka, a ten mi ne náhodou přinesl zprávu o jednom slově. To slovo mi přišlo tak úžasné, že se o něj chci dneska s vámi podělit.

Je to nový pojem a možná i nové slovo, které v českém jazyce vzniklo. Tohle slovo slouží k tomu, aby popsalo náš všední, obyčejný den, každodenní fungování. To slovo je každoden a chci vám teď říct, co představuje, co znamená.

Každoden

Každoden je situace, kdy se ráno probudíme, vyčistíme si zuby, dáme si snídani, pak nastoupíme do auta nebo do autobusu, jedeme do práce, tam pracujeme, jdeme na oběd, pak se pobavíme s kolegy, večer jdeme na večeři, přijdeme domů, pohrajeme si s dětmi, pomilujeme se se ženou, jdeme do postele, jdeme spát.

Tohle může být každoden. Pro někoho je to možná ideální každoden, pro někoho naprosto průměrný každoden. Jinak řečeno, každoden je něco, co děláme každý den opakovaně znova a znova, a taky to může být něco, co se po čase stane dost nudnou záležitostí. Každoden se po čase může stát něčím, co už nás vůbec nevzrušuje, vůbec nepřitahuje, kde nevnímáme žádný zápal, žádnou chuť, je to něco, u čeho se tak trošku nudíme a co nás vlastně už vůbec nebaví.

V každodni bohužel funguje většina společnosti. V každodni často fungujeme my všichni, když zapomeneme, že mimo každoden je tady spousta jiných věcí. A spousta jiných věcí možná není ten přesný výraz, protože mám na mysli spíše jednu věc a té jedné věci se říká vize.

Vize

Pokud v našem životě zapomeneme na to, že je tam jedna velmi důležitá věc – vize, nějaký náš záměr, nějaký náš cíl, nějaké naše směřování, tak se může stát, že se v každodni ztratíme tak, že se v něm točíme jako v nějakém bludišti. Chodíme tam a zase zpátky, točíme se v kruhu, jednou jdeme jedním směrem, pak dalším, jednou jdeme dopředu, pak se vracíme, a vlastně nikam nesměřujeme, točíme se v tom každodni a točíme se v něm ve chvíli, kdy zapomeneme na vizi. Kdy zapomeneme, že mimo to kolo každodne je ještě něco mnohem většího, co je ale za hranicemi každodne. A my si to musíme připomínat, abychom věděli, kam v tom každodni směřujeme, jaký hledáme směr, kudy v tom každodni jít.

Jestliže nemáme vizi, pak se ztratíme v každodni. Pokud nemáme vizi, chybí nám i energie k tomu, abychom každodnem šli. Když nám chybí vize, která je mimo ten každoden, tak nám chybí schopnost vidět, kam jdeme, chybí nám schopnost vidět někam za obzor. To neznamená, že musíme vidět úplně donekonečna a úplně všechno, ale potřebujeme vidět aspoň nějakou další část, která nás přitahuje, která nás baví, která nás vzrušuje, kterou bychom chtěli dělat, kam bychom se chtěli přiblížit.

Směr, naplnění, smysl

Protože ve chvíli, kdy uděláme první krok k té naší vizi, tak se o něco přiblížíme a ukáže se nový obzor, ukáže se nová situace, objeví se nový člověk a my můžeme najednou pokročit dál. Pokud ale zapomeneme, kam směřujeme, jaká je ta naše vize, chybí nám tahle energie.

Všichni potřebujeme v životě vizi. Každý z nás potřebuje v životě to směřování, nějaký ten provázek, skrz který nás jakoby tahá někam. Pokud totiž to táhnutí nemáme nebo nás z nějakého důvodu opustí, pak nám chybí v životě něco, čemu říkáme naplnění, taky něco, čemu říkáme smysl. Jdeme životem a možná v tom každodni dosahujeme různých věcí. Dosahujeme v každodni úspěchu, dosahujeme toho, že máme nový dům, lepší ženu, skvělé děti, zabezpečení, jenže neustále po něčem toužíme. A to, po čem toužíme, je rozpoznat, že neexistuje jenom každoden, ale že za každým dnem je něco mnohem jiskřivějšího, že je tam něco, k čemu směřujeme a nemůžeme si pomoct, a je vlastně naším životním posláním to něco objevit a tohle hledání nikdy nevzdávat.

ZivotaFirma20_22_Kazdoden_DavidKirs1

Audio verze

podcasts_iconPodcast na iTunes

Řešíte problémy, anebo skrz problémy procházíte? Jdete životem, anebo život řešíte? Možná je v těchto dvou věcech na první pohled jen malý rozdíl, ale ve skutečnosti tahle malá věc dělá obrovský rozdíl v tom, jak se nám v životě, v byznyse daří. Jak se nám daří procházet skrz každodenní životní situace. Jak se nám daří vyrovnávat se situacemi, které do našeho života, do našeho byznysu přicházejí.

Pokud totiž nepochopíme rozdíl mezi těmihle dvěma věcmi, stává se, že se začneme zaplétat. Přestaneme vidět situace takové, jaké ve skutečnosti jsou, a začneme kolem nich vytvářet různé příběhy a situace, začneme věci řešit jiným způsobem, než bychom ve skutečnosti měli.

Problém

Je totiž velký rozdíl, pokud se objeví nějaký problém a my ten problém uvidíme, jsme si ho vědomi a skrz ten problém pak projdeme k nějakému našemu cíli, k nějaké naší vizi, anebo zda zapomeneme, že máme náš cíl, že máme nějakou vizi, kam jdeme, ale najednou ten problém se stane tím okamžikem, tou situací, kterou začneme řešit.

Začneme problém studovat, začneme se ho ptát, začneme jít do hloubky toho problému, začneme v něm vytvářet další problémy, protože ve chvíli, kdy začneme něco studovat a ptát se kolem toho, objeví se samozřejmě další a další věci, a my často zapomeneme na to, že mimo ten problém je tam náš cíl. Je tam to, kam jdeme, kam směřujeme. A tahle situace nám bere obrovské množství energie. Ztrácíme tam energii, kterou pak nemáme k tomu, abychom do našeho cíle došli.

Možná byl tenhle příklad složitý na pochopení, ale vezměte si obyčejnou situaci, kdy jdeme do obchodu nakoupit. Obchod je za rohem, ale musíte tam jít přes křižovatku. Je to rušná křižovatka, kde jsou auta, jezdí tam cyklisté, autobusy, tramvaje, jsou tam různé situace, dopravní značení, jsou tam semafory, a vyřešit problém, jak projít skrz tu křižovatku, musíte pro to, abyste se dostali do obchodu.

Ale máte dvě možnosti. Buď začnete tu křižovatku řešit, začnete si všímat situací, začnete se rozčilovat na řidiče, který jede, začnete vidět to, že někdo nedal někomu přednost, že se nějak chová, a začnete se nořit do problémů té křižovatky. Anebo na tu křižovatku přijdete, přejdete skrz přechod a půjdete do obchodu, kam jste původně šli.

Tahle situace je možná jednoduchá a děláme ji každý den, jdeme do toho obchodu a často křižovatku neřešíme, ale v běžném životě, třeba v byznyse, se často do problému zaplétáme.

Problémy ve vztazích a řešení

A zaplétáme se do problému třeba také ve vztazích. Vezměte si Tomáše a Jitku, kteří chtějí dnešní večer strávit spolu. Jenže Tomáš chce jít do restaurace a Jitka chce jít do kina.

Začnou diskutovat, kde byli posledně, co je lepší, kde ušetří více peněz, kde se jim to bude více líbit, a začnou tak moc diskutovat, že se začnou za chvíli hádat. Nakonec se hádají a řeší to, proč se hádají, a jsou v problému až po uši. Najednou oba zapomněli, že spolu chtěli strávit pěkný večer, a řeší problém, který si v danou chvíli vytvořili. Místo toho, aby skrz tyhle věci prošli a viděli, že důležité je, že chtějí být večer spolu, ztratili mnoho energie v dané situaci, v řešení daného problému a nezbyla jim energie, aby do té restaurace zašli.

Začněte pozorovat tahle místa ve vašem životě. Pokud totiž v těchto místech, kdy byste měli skrz problémy spíše procházet, tyhle situace řešíte tím způsobem, že se u problému zastavíte, rozpitváváte ho a příliš jej řešíte, možná tam ztrácíte energii a ta vám pak chybí v tom, abyste došli do cíle, do toho místa, kam v životě směřujete.

 Vize

Audio verze

podcasts_iconPodcast na iTunes

Pokud ve vaší firmě potřebujete rozpohybovat energii, rozproudit energii, být ve flow, aby se věci děly, abyste měli výsledky, abyste dotáhli nějaké věci, které se možná nedějí, aby vás ty věci i bavily, aby byly taky v tempu, kdy se věci dějí, kdy se dějí opakovaně, kdy to má všechno takovou správnou šťávu, tak k tomu je třeba si uvědomit, jaké součásti ve firmě jsou, a skrz ně pak spustit ten tok, spustit skrz ně vaše flow. Protože to, co se děje, je, že podnikatelé všechno hodí do jednoho hrnce. Na jeden stůl hodí všechny činnosti, které v byznyse, v podnikání, ve firmě dělají, a pak se diví, že to nějak nedává smysl, věci se nedějí, nějak to nehraje dohromady, že ten celek není harmonický.

Jestliže totiž vaše podnikání nerozdělíte do samostatných celků a na tyhle celky se nepodíváte jako na samostatné úseky nebo oblasti, kudy plyne energie, a neuvolníte bloky, které se v těch oblastech vyskytují, tak pak možná je to místo, kde máte jakoby hráz na té vaší řece a voda nemůže proudit.

Podívejme se tedy na to, kudy energie ve firmě proudí a jak uvolnit tu hráz, aby mohla proudit k tomu, aby se naplnila vaše vize a váš cíl. Tohle je kruh a v něm jsou čtyři části. A podívejte se na to jako na váš projekt, jako na váš byznys, vaši firmu, vaši značku, cokoliv, co teď řešíte, tak si představte jako něco, co má tyhle čtyři části, ve kterých potřebujete rozběhnout energii.

Tvořit

Aby se nějaké podnikání událo, aby se něco stalo, tak v té horní části musíme začít první věcí a tou první a jednoduchou věcí je něco vytvořit. Musíte mít nějaký nápad. Takže první energií, kterou potřebujete, je energie tvořit. Pokud máte nějakou ideu, nějaký nápad, tak ji potřebujete zrealizovat a potřebujete z ní vytvořit nějaký produkt, nějakou službu, něco, co nabídnete klientům, co nabídnete trhu. Pokud ve vašem byznyse nic nevytvoříte, těžko můžete něco prodat. Takže tady jsou ideje, tady jsou nápady a tady je taky vytvoření vašeho produktu.

Komunikace

Abyste ale to, co vytvoříte, co vygenergujete, vyprodukujete, dostali mezi lidi, potřebujete použít druhou část ve flow firmy, a to je komunikace. Potřebujete totiž dostat informaci o tom, co jste vytvořili, mezi lidi, potřebujete prodat vaše věci, potřebujete se spojit s lidmi. Tahle část je o lidech. Protože možná máte lidi u vás ve firmě, kteří vám pomáhají ty věci dělat, ale bezesporu jsou lidé, kterým chcete prodat ty vaše věci, a s nimi potřebujete komunikovat. Na téhle úrovni potřebujete otevřít vaši firmu a otevřít se světu.

Takže tady vytváříte váš skvělý produkt, tady se otvíráte světu a přemýšlíte nad tím, jak dostat informaci o tom, co máte, do světa, jak co nejvíce lidem říct, co jste vytvořili. Pokud ale tady skončíte a začnete tady jenom prodávat ty věci, které jste vytvořili, ale neposunete se dál, tak se tady zaseknete a je to důvod, proč pak nevyděláváte tolik peněz, jako chcete, a proč vaše firma neroste a nerozvíjí se dál.

Péče

Třetí část tady dole je péče. Co se stane, je, že vy dodáte produkt, pošlete fakturu, obdržíte peníze, ale dál nepečujete. A tím se zastaví flow. Vy totiž potřebujete hýčkat, potřebujete opečovávat, potřebujete se zeptat, jestli lidé, kterým jste tady odkomunikovali váš produkt a prodali jste jim ho, jestli jim něco nechybí, jestli něco nepotřebují, jestli mají dostatečnou podporu. Potřebujete je podporovat. Péče neboli podpora je tady v té spodní části a pokud zanedbáte podporu a péči, tak si o vás tady lidé začnou říkat, že jste jim sice něco prodali, ale že jste nedodrželi třeba slib, nebo že to nefunguje tak, jak chtěli, nebo se nedozvíte, že nejsou spokojení. Potřebujete tady hýčkat a pečovat taky proto, abyste prodali opakovaně.

Měření

Jenže zbývá ještě čtvrtá část. Po tvoření, komunikaci a péči je to měření. V téhle části si myslím havaruje největší počet firem, havaroval jsem v téhle oblasti hodně dlouho i já a naše firma, protože jsme dostatečně neměřili, dostatečně jsme nevytvořili systém, který nám řekl a změřil, jak se nám daří v těchto předchozích třech oblastech.

Vy totiž tady potřebujete nastavit systémy a procesy, které zjistí, jak efektivně tvoříte, jak efektivně komunikujete a děláte váš marketing a dostáváte vaši zprávu k lidem, jak efektivně tady prodáváte a co vede k nejvýkonnějšímu prodeji. No a taky potřebujete měřit, jak efektivně pečujete, kolik zákazníků si od vás dále koupí, kolik zákazníků přichází na vaše stránky a co tam dělají. Potřebujete znát tyhle informace a potřebujete je měřit, a ne jen měřit ty účetní věci, finanční věci, tok peněz, tok ve firmě, ale i další součásti těchto předchozích tří částí. Měření, technologie, systémy, procesy, to je ta poslední část, čtvrtá část, kterou potřebujete zaintegrovat do firmy.

Představte si je taky jako energii, kdy tady (tvořit) se věci vytvářejí, tady je kreativita, tady se tvoří nové nápady, tady (komunikace) se dostávají mezi lidi a je to hodně o komunikaci, není to tak o řádu, systému, je tady hodně rozhovor, je tady důvěra, je tady partnerství, dostáváte se mezi lidi, tady (péče) v pečování to je energie, kdy se věci často dějí opakovaně, pokud chcete pečovat, podporovat, potřebujete to dělat neustále, současně, pravidelně, důsledně, je to tempo, ve kterém musí fungovat firma. No a tady (měření) to je taková ocelová energie, která hodně řeže, je hodně striktní, je hodně logická, ale je potřeba v každé firmě, protože nám dává zase obraz toho podnikání a my tady můžeme dělat rozhodnutí k tomu, abychom se mohli vrátit a vytvořit něco nového.

A pokud tenhle koloběh ve vaší firmě je a já vás zvu k tomu, abyste se teď zastavili u každé z těchto čtyř částí a řekli si, jakou pozornost dáváte těmto čtyřem částem odděleně, jaké setkání nebo firemní mítinky máte na tvoření, jaké máte na komunikaci, jaké máte na péči, kdy řešíte měření. Oddělte tyhle energie, protože pokud řešíte všechno dohromady a máte to v jednom hrnci, pak je to velmi nepřehledný systém a možná to je důvod, proč není flow energie ve vaší firmě.

 ZivotaFirma20_20_FiremniEnergie_DavidKirs1

Audio verze

podcasts_iconPodcast na iTunes

Dnes si ukážeme velmi jednoduchou strategii, aby se věci staly, aby náš TO-DO list byl vždycky prázdný. Běžný přístup totiž je, že si na náš TO-DO list napíšeme věci a pak je děláme. Ovšem pokud je začnete dělat, ale použijete tenhle princip, kterému říkám TO-DO trojúhelník, tak se pro vás mnoho věcí nejspíš změní.

TO-DO trojúhelník má tři úrovně. My se však v běžném dni, v běžné práci zapomínáme na tenhle trojúhelník dívat právě jako na trojúhelník, který má tři části, ale díváme se jenom na jednu jeho část, a to je právě část TO-DO, což je dělání, je to výkonná část, je to ta nejširší základna trojúhelníku, je to část, kde věci skutečně děláme, kde jdeme do výkonu.

Řízení času

Jenže ta výkonná část není jediná součást celé hry k tomu, abychom TO-DO list měli prázdný. Zapomínáme totiž na dvě další velmi důležité části. Tou druhou částí je TO-MANAGE, respektive, jak věci řídit, jak věci organizovat. Často je to odpověď na otázku, jak udělat věci v té spodní základně. Jak udělat věci, které se musí stát, které se musí vykonat, které musí být hotové.

Pokud děláme věci v té spodní základně, ale vlastně nevíme, jaký je ten nejrychlejší, nejefektivnější způsob, tak tady možná ztrácíme obrovské množství energie. Možná zde dělají vaši lidé ve vaší práci, ve vašem týmu věci, které by vůbec dělat neměli, nebo je dělají způsobem, kterým by je dělat neměli. K tomu je potřeba se aspoň párkrát za den přesunout do úrovně TO-MANAGE, k tomu, abyste řídili sebe.

Vedení

Můžete si to představit jako firemní strukturu, kde je část lidí, kteří řídí, jak se věci dělají, a část lidí, kteří primárně ty věci dělají. Ale představte si to i u sebe jako váš jednoduchý den, kdy věci děláte, pak řídíte sebe, jakým způsobem věci děláte, a nesmíte zapomenout na třetí část, na špičku toho trojúhelníku, což je TO-LEAD – vedení, vést sebe, vést druhé. Tady je naše vize, tady je naše proč. Proč věci vůbec děláme? A proč je děláme tímhle způsobem? Pokud totiž zapomenete na tuhle vyšší úroveň, tak za chvíli zapomenete, proč se vůbec věci dějí, proč ve vaší firmě ty věci děláte, taky zapomenete na to, jestli je děláte efektivně, jestli byste je náhodou už neměli dělat nějakým jiným způsobem, nějakým mnohem jednodušším způsobem.

Tohle jsou tři úrovně, které vám dávají celkový obraz. Zvu vás k tomu, abyste se každý den ráno zastavili na úrovni VÉST – kam dnešní den směřuje, kam dnešní den vede, kam směřuje vaše práce, vaše kroky? Které věci na vašem TO-DO listu vedou k vaší vizi, k vašemu cíli, k vašemu proč? Jakým způsobem je budete realizovat, jakým způsobem je budete manažovat, budete je řídit, jakým způsobem je budete vykonávat? A pak je budete muset vykonat. Potom nezbude než to dělání, než vykonání toho skutečného úkolu.

Aplikujte tenhle TO-DO trojúhelník nejen na svoji práci, aplikujte ho samozřejmě pro řízení týmu, aplikujte ho ve firmě, aplikujte ho ve spolupráci. Tenhle pohled, kdy se u různých úrovní díváte na to, co potřebujete udělat, je něco, co vám obrovsky poslouží. Mně to slouží velmi dobře.

 ZivotaFirma20_18_ToDoStrategie_DavidKirs1

Audio verze

podcasts_iconPodcast na iTunes

Myslím, že dnes už většina lidí začíná chápat, že úspěch nemá nic společného s tím, co je někde tam venku, nebo s tím, kde jsme se narodili, v jaké rodině, nebo co jsme studovali, zda jsme z chudých, nebo jiných poměrů, ale že úspěch má něco společného s naší myslí. To, jak přemýšlíme, jak k věcem přistupujeme, jak naše myšlení následně převádíme do dělání, rozhoduje o tom, zda jsme extrémně úspěšní, nebo ne. To odlišuje naprosto průměrného člověka od extrémně úspěšného člověka. Je to myšlení, je to schopnost na věci se dívat a přemýšlet o nich. Pokud je rozdíl v tom, jestli něco dokážete, nebo nedokážete, zda máte v něčem výsledek, nebo naopak v něčem havarujete, je to jenom o tom, jak o věcech přemýšlíte a jak k nim přistupujete.

Jaký je tedy rozdíl mezi extrémně neúspěšným a extrémně úspěšným člověkem? Všichni máme sny a sníme o tom, co děláme, co budeme dělat, co chceme, co nechceme, a je jedno, jestli jsme chudí, nebo bohatí, všichni sníme a máme vize a představy. A když máme nějakou představu, tak rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným člověkem je, jak k té věci přistoupíme. Pokud si třeba řekneme: hm, tohle bych chtěl, ale já nejsem jako oni, tak jestliže tohle řekne člověk úspěšný, otázka není, jestli je, nebo není jako oni, otázka je, jak to udělám, abych byl jako oni. Neúspěšný člověk bohužel při téhle otázce přestane věci dělat.

Jak se to můžu naučit?

V jiném případě, kdy neúspěšný člověk řekne, no jo, ale já neumím tohle a tohle. Umět, nebo neumět, to zde nehraje roli. Úspěšný člověk se ptá, ok, jak se tu danou dovednost můžu naučit, co můžu udělat pro to, abych se danou věc naučil. A jde ty věci dělat. To znamená, opět ho tahle otázka nemůže zastavit. Jestli něco umím, nebo neumím, nemůže úspěšného člověka zastavit, prostě hledá řešení, jak tu věc udělat.

Další příklad je, zda něco máme, nebo nemáme. Můžeme mít nějaké prostředky, můžeme mít peníze na podnikání, ale nemusíme mít peníze na podnikání. Každopádně pokud naše odpověď je: nemám peníze, a tak nemohu pokračovat, zastavím se, tak logicky do cíle nemůžu nikdy dojít. Správná otázka je: ok, co můžu udělat, co mám udělat pro to, abych tu danou věc získal? Koho mám oslovit, s kým se musím spojit, co musím udělat?

Můžete si to představit jako takový kruh, lidé často jdou proti tomu kruhu, a na tom kruhu jsou otázky, které všichni známe. První otázka je PROČ, druhá otázka je CO, další je KDO, KDY, KDE a JAK.

Vzpomeňte si na váš případ, kdy jste měli nějaký sen, kdy jste chtěli začít něco dělat, když jste měli nějaký nápad. Možná jste se s tímhle nápadem svěřili partnerovi nebo kamarádovi a dostali jste jednoduchou otázku: no jo, ale jak to chceš udělat? A tahle otázka na nějaké úrovni zabila to, co jste měli v hlavě, to, co jste vymysleli, protože jste přeskočili všechny ty otázky před ní. Otázka JAK je totiž často otázka, kterou si musíte klást až na posledním místě.

Otázky

Na prvním místě je třeba si klást otázku PROČ. Proč tu věc chcete, proč se tím chcete zabývat, co vám to dá, co je tím důvodem, proč se do téhle věci chcete pustit? Ve chvíli, kdy znáte svoje proč, můžete se pustit do druhé otázky, a to je CO.

Co tedy musíte udělat v tom, abyste uspěli? Co je třeba? Jaká strategie, jaké nástroje, co potřebujete k tomu, abyste se do vašeho cíle dostali? Tím se dostanete k třetí části a tím je KDO.

Kdo vám může pomoci? Kdo vám může poradit s tím, co nevíte? Kdo vám může pomoct s tím vaším nápadem, s kým můžete spolupracovat, kdo má informace a zdroje, které nemáte?

Ve chvíli, kdy máte KDO, můžete postoupit dál a můžete začít ty věci dělat v čase. Můžete se ptát otázku, KDY je začnete dělat a KDE je začnete dělat. Začnete ty věci sestavovat. A až nakonec se podíváte na to, JAK ty věci dělat. Ve chvíli, kdy projdete ty předchozí otázky, a teprve v tuhle chvíli se dostanete na jak, tak se děje malý zázrak, protože po té cestě objevíte odpovědi na otázky, které jste na začátku neznali. Často ta odpověď na otázku JAK není známá na startu, ale objeví se až po cestě.

A tak se nikdy nevzdávejte a nezastavujte se před situací, kdy nevíte, jak dál, kdy něco nemáte, kdy máte pocit, že nejste dostatečně dobří, že nemáte dostatek věcí nebo dostatek schopností. Tohle je zastavení jen pro neúspěšné lidi. Úspěšný člověk se vždycky ptá, jaký je další krok. Proč padáme? Proto, abychom se mohli zvednout a pokračovat. A v tom vám držím palce.

Audio verze

podcasts_iconPodcast na iTunes

Velkou část mého života jsem hledal jednu věc a ta věc je klid. Možná vám to přijde povědomé nebo to máte stejně. Měl jsem pocit, že už chci konečně v životě klid, že se věci dějí moc rychle, že věci nejsou tak, jak chci, že nemám to, co od života chci, že se neustále dějí věci, které jsou spíš proti mě, a já už chci konečně klid.

Asi před dvěma a půl lety jsme odjeli s Alicí na dovolenou na Bali a já jsem tenkrát věděl, že tam se musí něco stát, že na téhle měsíční dovolené musím přijít na to, jak to udělat, abych měl konečně v životě klid, že se musí stát něco velkého. Tohle byl jeden můj velký záměr, se kterým jsem vyrážel na Bali.

Prvních 14 dní probíhalo naprosto standardně. Cestovali jsme, odpočívali jsme, jedli jsme. Pak jsem onemocněl a asi tři čtyři dny jsem jenom ležel v posteli. Měl jsem pocit, že není horší dovolená než Bali, byť to měl být ráj na zemi. Před odjezdem na Bali jsem si naplánoval, že tam potom několik dní budu sám. Říkal jsem Alici: „Áji, potřebuju být tři čtyři dny sám.“

Čtrnáct dní, tři týdny jsem to odkládal, neustále jsem to posouval a posouval a pár dní před odjezdem jsem věděl, že pokud se teď nerozhodnu, tak už na tu samostatnou cestu nepůjdu. Nakonec to nebyly tři čtyři dny, řekl jsem Áji, že potřebuju aspoň jeden den. Našel jsem si takovou chatrč u pláže, kde skoro nikdo nebyl, pronajal jsem si ji na jeden den a věděl jsem, že mám asi 24 hodin na to, abych přišel na odpověď na mou otázku, jak to udělat, abych konečně zažil v životě klid.

Dostával jsem se do klidu

Protože do té doby jsem absolvoval desítky různých seminářů a osobních rozvojových technik a způsobů, jak být šťastný a jak v životě objevit všechno, tak jsem vzpomínal na všechny ty super techniky, které jsem potřeboval vměstnat do těch 24 hodin, abych si odpověděl na to, jak mít v životě konečně klid.

Začal jsem meditovat. Sedl jsem si na postel, první dvě hodiny jsem jenom seděl a čekal, co přijde. Měl jsem takové místo, kde jsem mezi domečky viděl na oceán a po pár hodinách, kdy jsem si plánoval, jak nepůjdu spát, jak budu meditovat celou noc, jak nebudu večeřet, budu jenom pít, aby ty věci přišly, tak po pár hodinách jsem se trošku zklidnil a měl jsem s sebou sešitek a začal jsem si do něj psát nějaké věci.

Pak mě napadlo, že mám jít k zrcadlu a podívat se na sebe do zrcadla. Tak jsem si sedl, podíval jsem se na takové malé zrcadlo, které tam bylo, koukal jsem se na sebe, v tu chvíli se začaly objevovat takové divné věci. Měl jsem pocit, že vidím ne sebe, ale úplně někoho jiného. V tu chvíli se stalo něco, co neumím vysvětlit, to jsou ty zázraky v našem životě, stalo se něco, co překliklo, a já jsem si něco uvědomil, vzal jsem si sešitek a začal jsem psát.

Klid nebo život

A další asi hodinu jsem jenom psal a psal a psal a to, co jsem si uvědomil v tu chvíli, bylo, že klid v mém životě znamená smrt. Že pokud chci klid ve svém životě, tak to znamená, že až budu v rakvi, budu tam ležet a budu mrtvej, tak budu mít nejspíš klid. Protože to, co jsem si napsal v mnoha formách do toho sešitku, je, že život není klid, to, co jsem od života chtěl, ten klid. Napsal jsem si tam, že život je neustálý pohyb, že život je neustálá změna, že ta energie kolem nás, která tady neustále vibruje, je ta změna, že příroda tam venku nemá žádné takové slovo jako klid. Když se podíváte na přírodu, na rostliny, všechno kolem, to všechno neustále roste, všechno se neustále vyvíjí, mění se to, byť zdánlivě to tak nevypadá, tak někde uvnitř je tam neustálá změna, neustálý růst. Tohle je moje nejklíčovější lekce do mého vlastního života. Tehdy večer jsem si uvědomil, že život není klid, že život je neustálá změna, že život je neustálý pohyb.

Život je pohyb

To neznamená, že se nemůžeme zastavit, že nemůžeme odpočívat nebo že nemáme odpočívat, ale že to, co opravdu vyjadřuje náš život, co nám dává naplnění do našeho života, dává mu smysl, je opravdu pohyb, je akčnost našeho života, je schopnost věci dělat, nad věcmi přemýšlet, věci stejně tak dělat jako nedělat. To znamená, pokud si sednete a chvíli nic neděláte, je to stejná kvalita, jako když vyrazíte a začnete například běhat maraton. Obě formy jsou nějaká forma pohybu. A tohle byla pro mě tenkrát obrovská změna.

Ještě jednu věc jsem si tenkrát odnesl z Bali, kromě básničky, o kterou se s vámi chci ještě podělit. Tenkrát jsem si uvědomil, že člověk může naprosto cokoliv a žádná hranice toho, co člověk dokáže, nebo nedokáže, neexistuje. Jedinou hranici si nastavíme v naší hlavě. Zároveň jsem si uvědomil, že byť můžu vyrazit a můžu udělat cokoliv ve světě, tak stejně tak kvalitní je neudělat vůbec nic. To znamená, že dělání se mi dalo do naprosté roviny s nicneděláním. A najednou to nebyl klid, těšení se na to, až konečně ty věci skončí a až konečně budu moci spočinout, najednou to byla volba, najednou to byla schopnost mít nad vlastním životem moc a mít schopnost rozhodnout se, zda do věcí půjdu, nebo nepůjdu.

A ta svoboda, ať se pro něco rozhodnete, nebo nerozhodnete, že nemůžete udělat chybu, že obě ty cesty jsou naprosto svobodné, že věci v životě dělat, nebo je nedělat, například rozhodnout se pro nějaký projekt, nebo se nerozhodnout pro nějaký projekt, nebo být s partnerem, nebo nebýt s partnerem, že to má v nějakém základu stejnou esenci, stejnou podstatu, že nemůžete vlastně v životě udělat chybu, tak tohle mě naplnilo obrovskou energií, kterou jsem do té chvíle nepotkal.

Ve chvíli, kdy jsem tohle zažil, už jsem neměl dál potřebu sedět na té posteli a koukat na oceán. V tu chvíli jsem se sbalil, měl jsem tam půjčený skútr a jel jsem někam po pláži a vím, že jsem tenkrát křičel na celé kolo, protože uvědomění, potkat se se životem, s jeho jakousi vnitřní kvalitou, s nějakou esencí, s tím životem, s tím pohybem pro mě možná byl nejvyšší spirituální zážitek.

Našel jsem ten klid

A tak od té doby vím, že život je pohyb, že ten klid, který jsem hledal, nemá žádný smysl, že si klid můžu dopřát, kdykoli chci, že budu relaxovat a odpočívat, a najednou pro mě naprosto změnil svůj význam.

Přeji vám, abyste zažili stejný pocit, že věci v životě můžete dělat, že je možné naprosto cokoliv, stejně jako věci dělat nemusíte a budete stejně dobří a není v tom žádný rozdíl.

Pokud tohle jednou zažijete, tak vám garantuji, že nebudete jen tak sedět na gauči, že věci jednoduše přirozeně začnete dělat, že vás to nenechá, že do věcí půjdete, budete tvořit, budete se hýbat, stejně jako ta příroda neustále roste.

Ještě se s vámi chci podělit o…, neřekl bych, že je to báseň, je to pár textů, které jsem si napsal a které si od té doby připomínám a už je to dva roky. Ten text, který jsem si napsal 20. 1. 2012, zní: „Vyber si svůj sen, jdi za ním každý den, mezitím buď vděčný za to, co už máš, ber věci, jak jsou, uč se z nich a važ, pak nezbývá než milovat, bavit se a radovat, prostě žít, každou změnu přijímat a přitom vždy teď a tady sám sebou být.“

Někdy si tuhle básničku připomenu několikrát denně, někdy na ni zapomenu třeba na pár týdnů, ale kdykoliv si na ni vzpomenu, tak se vrátím do té chvíle na Bali před dvěma lety a vzpomenu si na to, jaký potenciál v každém z nás je, jaké možnosti máme a jak tomuhle potenciálu často bráníme, pokud chceme, abychom v tom našem životě měli konečně klid.

 ZivotaFirma20_16_JakMitKlid_DavidKirs5