Audio verze
Podcast na iTunesMám v životě rád zdánlivě náhodné situace, které nás mají něco naučit. Taky situace, kdy se v našem životě objeví nějaký člověk a přinese nám nějakou informaci, nějakou zprávu, něco pro nás důležitého.
Nedávno jsem se potkal s člověkem, který se jmenuje Jan Procházka, a ten mi ne náhodou přinesl zprávu o jednom slově. To slovo mi přišlo tak úžasné, že se o něj chci dneska s vámi podělit.
Je to nový pojem a možná i nové slovo, které v českém jazyce vzniklo. Tohle slovo slouží k tomu, aby popsalo náš všední, obyčejný den, každodenní fungování. To slovo je každoden a chci vám teď říct, co představuje, co znamená.
Každoden
Každoden je situace, kdy se ráno probudíme, vyčistíme si zuby, dáme si snídani, pak nastoupíme do auta nebo do autobusu, jedeme do práce, tam pracujeme, jdeme na oběd, pak se pobavíme s kolegy, večer jdeme na večeři, přijdeme domů, pohrajeme si s dětmi, pomilujeme se se ženou, jdeme do postele, jdeme spát.
Tohle může být každoden. Pro někoho je to možná ideální každoden, pro někoho naprosto průměrný každoden. Jinak řečeno, každoden je něco, co děláme každý den opakovaně znova a znova, a taky to může být něco, co se po čase stane dost nudnou záležitostí. Každoden se po čase může stát něčím, co už nás vůbec nevzrušuje, vůbec nepřitahuje, kde nevnímáme žádný zápal, žádnou chuť, je to něco, u čeho se tak trošku nudíme a co nás vlastně už vůbec nebaví.
V každodni bohužel funguje většina společnosti. V každodni často fungujeme my všichni, když zapomeneme, že mimo každoden je tady spousta jiných věcí. A spousta jiných věcí možná není ten přesný výraz, protože mám na mysli spíše jednu věc a té jedné věci se říká vize.
Vize
Pokud v našem životě zapomeneme na to, že je tam jedna velmi důležitá věc – vize, nějaký náš záměr, nějaký náš cíl, nějaké naše směřování, tak se může stát, že se v každodni ztratíme tak, že se v něm točíme jako v nějakém bludišti. Chodíme tam a zase zpátky, točíme se v kruhu, jednou jdeme jedním směrem, pak dalším, jednou jdeme dopředu, pak se vracíme, a vlastně nikam nesměřujeme, točíme se v tom každodni a točíme se v něm ve chvíli, kdy zapomeneme na vizi. Kdy zapomeneme, že mimo to kolo každodne je ještě něco mnohem většího, co je ale za hranicemi každodne. A my si to musíme připomínat, abychom věděli, kam v tom každodni směřujeme, jaký hledáme směr, kudy v tom každodni jít.
Jestliže nemáme vizi, pak se ztratíme v každodni. Pokud nemáme vizi, chybí nám i energie k tomu, abychom každodnem šli. Když nám chybí vize, která je mimo ten každoden, tak nám chybí schopnost vidět, kam jdeme, chybí nám schopnost vidět někam za obzor. To neznamená, že musíme vidět úplně donekonečna a úplně všechno, ale potřebujeme vidět aspoň nějakou další část, která nás přitahuje, která nás baví, která nás vzrušuje, kterou bychom chtěli dělat, kam bychom se chtěli přiblížit.
Směr, naplnění, smysl
Protože ve chvíli, kdy uděláme první krok k té naší vizi, tak se o něco přiblížíme a ukáže se nový obzor, ukáže se nová situace, objeví se nový člověk a my můžeme najednou pokročit dál. Pokud ale zapomeneme, kam směřujeme, jaká je ta naše vize, chybí nám tahle energie.
Všichni potřebujeme v životě vizi. Každý z nás potřebuje v životě to směřování, nějaký ten provázek, skrz který nás jakoby tahá někam. Pokud totiž to táhnutí nemáme nebo nás z nějakého důvodu opustí, pak nám chybí v životě něco, čemu říkáme naplnění, taky něco, čemu říkáme smysl. Jdeme životem a možná v tom každodni dosahujeme různých věcí. Dosahujeme v každodni úspěchu, dosahujeme toho, že máme nový dům, lepší ženu, skvělé děti, zabezpečení, jenže neustále po něčem toužíme. A to, po čem toužíme, je rozpoznat, že neexistuje jenom každoden, ale že za každým dnem je něco mnohem jiskřivějšího, že je tam něco, k čemu směřujeme a nemůžeme si pomoct, a je vlastně naším životním posláním to něco objevit a tohle hledání nikdy nevzdávat.
Tělo. Bez něj bychom nemohli v našem světě nic. V něm a skrze něj se projevuje naše duše a realizují se naše sny a představy. Úžasný nástroj, který může být i přítěží. Ale ne sám o sobě. Naše tělo je naše zodpovědnost a je obrazem nejen toho jak a co jíme, a jak se pohybujeme, ale hlavně jak, o čem a proč smýšlíme.
Za tímhle nehledejte ženu, ale „mozek, který vám namluví všechno, co mu dovolíte„. Nejen s tímto zjištěním odcházela pod dvou dnech Veronika Heraltová – úžasná a silná podpora týmu Ženy ženám – z dvoudenního semináře Andyho Winsona nazvaného Telo ako dôkaz. Ostatně byla jsem překvapená, když žena štíhlá jako proutek šla na kurz, který jsem vnímala primárně jako „hubnoucí“. Můj omyl mi vyvrátila šťavnatým rozhovorem 🙂
Dobrou chuť 😉
1. Bylas na semináři Tělo jako důkaz. Jsem překvapená, protože nemyslím, že potřebuješ zhubnout! Co tě vedlo právě na tento kurs?
Na tento seminář jsem dostala pozvání od kamarádky Hanky Trnčákové, která s Andym Winsonem spolupracuje.
Prvotní myšlenka byla ve velkém zájmu poznat Andyho. Jak pracuje s lidmi, jaký je to člověk, jaký je to kouč. Znala jsem jej do té doby jen z videí. Vzhledem k tomu, že mě David dokáže vždy velmi rychle nadchnout, namotivovat, očekávala jsem podobný stav i u Andyho.
A koneckonců si nemyslím, že by tento seminář byl pouze pro ty, kteří chtějí zhubnout. Na semináři bylo mnoho krásných lidí. Vlastně byli krásní všichni, jen někteří byli více boubelatí a někteří zase hodně štíhlí.
2. Splnilo se tvé očekávání? Jaký byl Andy Winson naživo?
Naprosto úchvatný. Plný energie. Pořád nás vybízel k hravé dynamice, tancovali jsme, hodně jsme sdíleli, nechal nás mluvit, pokud jsme měli tu potřebu. Byl krásně oblečený a vyzařovala z něj mužská síla. Za mě dostal 1* 🙂
3. Přestože šlo o pozvání, nepřijala bys, pokud by sis nemyslela, že dostaneš odpověď na něco, co v životě hledáš… Našla si svou odpověď?
Vzhledem k tomu, že nejsem žádný „seminářový turista“ a neznám do detailů práci různých koučů a mentorů, konkrétní otázky jsem neměla. Zajímalo mne ale, zda ve mně dokáže Andy s tímto tématem vzbudit zájem a třeba i nadšení, nebo mne v něčem posune. Jestli se najde něco, pro co bych se mohla po jeho semináři nadchnout.
Měla jsem myšlenku, že bych se ráda vrátila k stravovacím návykům, které jsem měla zhruba před rokem a půl. Byla jsem vegetarián a z velké části na vitariánské stravě.
4. Jaké nejzajímavější zjištění sis odnesla?
Všechno jde, když se chce. A když jsme si toho vědomi.
A taky, že mnoho věcí, které v sobě máme spojené s jídlem jsou jen rodinné frekvence a zažité postupy ve kterých jsme vyrůstali. Že spousty situací spojených s jezením je spojeno s emocemi. A to je bohužel i můj případ.
Jako dítě jsem měla jakousi lehkou formu dětské mentální anorexie. Jídlo pro mne bylo za trest. Dneska už mám tohle téma zpracované, ale v době kdy rostete a cítíte se omezovaní tím, že prostě musíte jíst, i když nechcete a v době puberty nejste nijak zajímaví, protože vypadáte jako nemocní, je to hodně silné. A za všechno mohla psychika, se kterou si mí rodiče tehdy nevěděli rady i když se mi snažili pomoci tak, jak to uměli nejlépe.
Zajímavé zjištění bylo spojené s rozebíráním emočního hladu. Emoční hlad je mi velmi dobře znám a rozhodně nemůžu říct, že bych na to byla nějak pyšná. Občas mi to hodně vadí.
5. Emoční hlad taky znám. Dostala si návod, jak s tím pracovat?
Nejdůležitější je asi být si toho prostě vědoma. Vědět o tom, že to existuje a v té dané chvíli si to popsat.
To, co cítíš v oblasti břicha, je hlad klasický. Prostě se musíš najíst.
To, co cítíš od oblasti hrudníku nahoru, je hlad emoční.
Uvědom si to, vydefinuj si proč se ti to děje a pak to zpracuj, ale ne jídlem!
6. Lze emoční hlad naprosto odbourat?
Věřím tomu, že ano. Ale kdo by odolal malé chuti něco sezobnout 😀
7. Co je teď pro tebe největší výzva s tím, co ses dozvěděla na semináři?
Uvědomovat si, jestli to, co cítím, tedy hlad, je potřeba ze strany těla, nebo emocí.
A taky to, že pokud mi něco nechutná, tak se to dá krásně přepsat.
Byla jsem svědky přepisu a velmi zajímavého procesu. Účastník miloval čokoládu a nesnášel grapefruit. Během povídání si s Andym a definování co je super na čokoládě a co mu nechutná na grapefruitu, to celé přehodnotil. Čokoládu neotevřel a s chutí se zakousl do grepu.
8. Wow, to bych taky potřebovala. Zkusila sis už nějaké jídlo takto „přepsat“?
Jím téměř všechno. Od malička ale nesnáším „dršťkovou“, nebo naši zabijačkovou „prdelanku“.
Možná se jednou odhodlám a zkusím přepsat i tohle, ale zase si říkám, že mi tyhle jídla nic zvláštního nepřinesou, tak nevím, jestli to má vůbec nějaký význam 🙂
9. Co ze semináře si začala okamžitě praktikovat a proč?
Právě to rozpoznávání emočního hladu. A taky to, že energie je pohyb. Takže pokud jsi unavená, tancuj, běhej, skákej.
Pokud mám na něco chuť a vím, že to není hladem, snažím se říkat si proč? Proč zrovna teď musím mít ten dortíček. Proč to není chuť na šťavnaté hroznové víno? A proč vůbec jídlo?
Věděla jsi, že rčení „Hlad je převlečená žízeň“ je opravdu pravdivé?
Mozek je lišácký orgán, který ti namluví všechno co mu dovolíš 😀
10. Ano, to znám a zkouším pít, když mám hlad, ale ne vždy to funguje. Je na mozek nějaký fígl?
Mozek jsi ty! Pokud se máš ráda a dokážeš si dát ty své důvody, proč něco udělat, nebo neudělat, musíš s tím být úplně srovnaná a netýrat se proto, že to nesplňuje požadavky nějakých obecných parametrů. Musíš se prostě cítit dobře.
11. Jedna věc, pro kterou bys tenhle kurz doporučila, nebo si ho sama zopakovala!
Energie toho semináře. Byla jsem jak přikovaná celé dva dny ve víru sdílení, pohybu a hltání informací.
Mě se tam líbilo a chystám se na Andyho znovu. Za ty zkušenosti mi to opravdu stojí.
Díky za inspiraci…
Začalo jaro. Já vím, že to je jen datum v kalendáři a počasí za okny nevypadá příliš jarně, ale v našich článcích už jaro řádí jako tajfun. Řešíme vztahy, řešíme sex, řešíme jak se mít dobře a jak být více ženami v tom našem životě a světě, který je někdy až příliš zběsilý – pro cokoliv. Hledáme cesty ke spokojenějším vztahům, šťastnějšímu žití a k sobě sama. Vlastně nic, co by člověk neřešil a nehledal kdykoliv jindy, bez ohledu na pohlaví.
Tak věřím, že vás tenhle březnový výběr nejlepších článků z blogu Ženy ženám potěší 😉
Audio verze
Pokud ve vaší firmě potřebujete rozpohybovat energii, rozproudit energii, být ve flow, aby se věci děly, abyste měli výsledky, abyste dotáhli nějaké věci, které se možná nedějí, aby vás ty věci i bavily, aby byly taky v tempu, kdy se věci dějí, kdy se dějí opakovaně, kdy to má všechno takovou správnou šťávu, tak k tomu je třeba si uvědomit, jaké součásti ve firmě jsou, a skrz ně pak spustit ten tok, spustit skrz ně vaše flow. Protože to, co se děje, je, že podnikatelé všechno hodí do jednoho hrnce. Na jeden stůl hodí všechny činnosti, které v byznyse, v podnikání, ve firmě dělají, a pak se diví, že to nějak nedává smysl, věci se nedějí, nějak to nehraje dohromady, že ten celek není harmonický.
Jestliže totiž vaše podnikání nerozdělíte do samostatných celků a na tyhle celky se nepodíváte jako na samostatné úseky nebo oblasti, kudy plyne energie, a neuvolníte bloky, které se v těch oblastech vyskytují, tak pak možná je to místo, kde máte jakoby hráz na té vaší řece a voda nemůže proudit.
Podívejme se tedy na to, kudy energie ve firmě proudí a jak uvolnit tu hráz, aby mohla proudit k tomu, aby se naplnila vaše vize a váš cíl. Tohle je kruh a v něm jsou čtyři části. A podívejte se na to jako na váš projekt, jako na váš byznys, vaši firmu, vaši značku, cokoliv, co teď řešíte, tak si představte jako něco, co má tyhle čtyři části, ve kterých potřebujete rozběhnout energii.
Tvořit
Aby se nějaké podnikání událo, aby se něco stalo, tak v té horní části musíme začít první věcí a tou první a jednoduchou věcí je něco vytvořit. Musíte mít nějaký nápad. Takže první energií, kterou potřebujete, je energie tvořit. Pokud máte nějakou ideu, nějaký nápad, tak ji potřebujete zrealizovat a potřebujete z ní vytvořit nějaký produkt, nějakou službu, něco, co nabídnete klientům, co nabídnete trhu. Pokud ve vašem byznyse nic nevytvoříte, těžko můžete něco prodat. Takže tady jsou ideje, tady jsou nápady a tady je taky vytvoření vašeho produktu.
Komunikace
Abyste ale to, co vytvoříte, co vygenergujete, vyprodukujete, dostali mezi lidi, potřebujete použít druhou část ve flow firmy, a to je komunikace. Potřebujete totiž dostat informaci o tom, co jste vytvořili, mezi lidi, potřebujete prodat vaše věci, potřebujete se spojit s lidmi. Tahle část je o lidech. Protože možná máte lidi u vás ve firmě, kteří vám pomáhají ty věci dělat, ale bezesporu jsou lidé, kterým chcete prodat ty vaše věci, a s nimi potřebujete komunikovat. Na téhle úrovni potřebujete otevřít vaši firmu a otevřít se světu.
Takže tady vytváříte váš skvělý produkt, tady se otvíráte světu a přemýšlíte nad tím, jak dostat informaci o tom, co máte, do světa, jak co nejvíce lidem říct, co jste vytvořili. Pokud ale tady skončíte a začnete tady jenom prodávat ty věci, které jste vytvořili, ale neposunete se dál, tak se tady zaseknete a je to důvod, proč pak nevyděláváte tolik peněz, jako chcete, a proč vaše firma neroste a nerozvíjí se dál.
Péče
Třetí část tady dole je péče. Co se stane, je, že vy dodáte produkt, pošlete fakturu, obdržíte peníze, ale dál nepečujete. A tím se zastaví flow. Vy totiž potřebujete hýčkat, potřebujete opečovávat, potřebujete se zeptat, jestli lidé, kterým jste tady odkomunikovali váš produkt a prodali jste jim ho, jestli jim něco nechybí, jestli něco nepotřebují, jestli mají dostatečnou podporu. Potřebujete je podporovat. Péče neboli podpora je tady v té spodní části a pokud zanedbáte podporu a péči, tak si o vás tady lidé začnou říkat, že jste jim sice něco prodali, ale že jste nedodrželi třeba slib, nebo že to nefunguje tak, jak chtěli, nebo se nedozvíte, že nejsou spokojení. Potřebujete tady hýčkat a pečovat taky proto, abyste prodali opakovaně.
Měření
Jenže zbývá ještě čtvrtá část. Po tvoření, komunikaci a péči je to měření. V téhle části si myslím havaruje největší počet firem, havaroval jsem v téhle oblasti hodně dlouho i já a naše firma, protože jsme dostatečně neměřili, dostatečně jsme nevytvořili systém, který nám řekl a změřil, jak se nám daří v těchto předchozích třech oblastech.
Vy totiž tady potřebujete nastavit systémy a procesy, které zjistí, jak efektivně tvoříte, jak efektivně komunikujete a děláte váš marketing a dostáváte vaši zprávu k lidem, jak efektivně tady prodáváte a co vede k nejvýkonnějšímu prodeji. No a taky potřebujete měřit, jak efektivně pečujete, kolik zákazníků si od vás dále koupí, kolik zákazníků přichází na vaše stránky a co tam dělají. Potřebujete znát tyhle informace a potřebujete je měřit, a ne jen měřit ty účetní věci, finanční věci, tok peněz, tok ve firmě, ale i další součásti těchto předchozích tří částí. Měření, technologie, systémy, procesy, to je ta poslední část, čtvrtá část, kterou potřebujete zaintegrovat do firmy.
Představte si je taky jako energii, kdy tady (tvořit) se věci vytvářejí, tady je kreativita, tady se tvoří nové nápady, tady (komunikace) se dostávají mezi lidi a je to hodně o komunikaci, není to tak o řádu, systému, je tady hodně rozhovor, je tady důvěra, je tady partnerství, dostáváte se mezi lidi, tady (péče) v pečování to je energie, kdy se věci často dějí opakovaně, pokud chcete pečovat, podporovat, potřebujete to dělat neustále, současně, pravidelně, důsledně, je to tempo, ve kterém musí fungovat firma. No a tady (měření) to je taková ocelová energie, která hodně řeže, je hodně striktní, je hodně logická, ale je potřeba v každé firmě, protože nám dává zase obraz toho podnikání a my tady můžeme dělat rozhodnutí k tomu, abychom se mohli vrátit a vytvořit něco nového.
A pokud tenhle koloběh ve vaší firmě je a já vás zvu k tomu, abyste se teď zastavili u každé z těchto čtyř částí a řekli si, jakou pozornost dáváte těmto čtyřem částem odděleně, jaké setkání nebo firemní mítinky máte na tvoření, jaké máte na komunikaci, jaké máte na péči, kdy řešíte měření. Oddělte tyhle energie, protože pokud řešíte všechno dohromady a máte to v jednom hrnci, pak je to velmi nepřehledný systém a možná to je důvod, proč není flow energie ve vaší firmě.
Audio verze
Dnes si ukážeme velmi jednoduchou strategii, aby se věci staly, aby náš TO-DO list byl vždycky prázdný. Běžný přístup totiž je, že si na náš TO-DO list napíšeme věci a pak je děláme. Ovšem pokud je začnete dělat, ale použijete tenhle princip, kterému říkám TO-DO trojúhelník, tak se pro vás mnoho věcí nejspíš změní.
TO-DO trojúhelník má tři úrovně. My se však v běžném dni, v běžné práci zapomínáme na tenhle trojúhelník dívat právě jako na trojúhelník, který má tři části, ale díváme se jenom na jednu jeho část, a to je právě část TO-DO, což je dělání, je to výkonná část, je to ta nejširší základna trojúhelníku, je to část, kde věci skutečně děláme, kde jdeme do výkonu.
Řízení času
Jenže ta výkonná část není jediná součást celé hry k tomu, abychom TO-DO list měli prázdný. Zapomínáme totiž na dvě další velmi důležité části. Tou druhou částí je TO-MANAGE, respektive, jak věci řídit, jak věci organizovat. Často je to odpověď na otázku, jak udělat věci v té spodní základně. Jak udělat věci, které se musí stát, které se musí vykonat, které musí být hotové.
Pokud děláme věci v té spodní základně, ale vlastně nevíme, jaký je ten nejrychlejší, nejefektivnější způsob, tak tady možná ztrácíme obrovské množství energie. Možná zde dělají vaši lidé ve vaší práci, ve vašem týmu věci, které by vůbec dělat neměli, nebo je dělají způsobem, kterým by je dělat neměli. K tomu je potřeba se aspoň párkrát za den přesunout do úrovně TO-MANAGE, k tomu, abyste řídili sebe.
Vedení
Můžete si to představit jako firemní strukturu, kde je část lidí, kteří řídí, jak se věci dělají, a část lidí, kteří primárně ty věci dělají. Ale představte si to i u sebe jako váš jednoduchý den, kdy věci děláte, pak řídíte sebe, jakým způsobem věci děláte, a nesmíte zapomenout na třetí část, na špičku toho trojúhelníku, což je TO-LEAD – vedení, vést sebe, vést druhé. Tady je naše vize, tady je naše proč. Proč věci vůbec děláme? A proč je děláme tímhle způsobem? Pokud totiž zapomenete na tuhle vyšší úroveň, tak za chvíli zapomenete, proč se vůbec věci dějí, proč ve vaší firmě ty věci děláte, taky zapomenete na to, jestli je děláte efektivně, jestli byste je náhodou už neměli dělat nějakým jiným způsobem, nějakým mnohem jednodušším způsobem.
Tohle jsou tři úrovně, které vám dávají celkový obraz. Zvu vás k tomu, abyste se každý den ráno zastavili na úrovni VÉST – kam dnešní den směřuje, kam dnešní den vede, kam směřuje vaše práce, vaše kroky? Které věci na vašem TO-DO listu vedou k vaší vizi, k vašemu cíli, k vašemu proč? Jakým způsobem je budete realizovat, jakým způsobem je budete manažovat, budete je řídit, jakým způsobem je budete vykonávat? A pak je budete muset vykonat. Potom nezbude než to dělání, než vykonání toho skutečného úkolu.
Aplikujte tenhle TO-DO trojúhelník nejen na svoji práci, aplikujte ho samozřejmě pro řízení týmu, aplikujte ho ve firmě, aplikujte ho ve spolupráci. Tenhle pohled, kdy se u různých úrovní díváte na to, co potřebujete udělat, je něco, co vám obrovsky poslouží. Mně to slouží velmi dobře.
Žijeme své životy, ve kterých se orientujeme právě díky Slunci. Den a noc určuje povědomí nejen o tom, co máme dělat, ale i kde a proč. Ale co když tenhle zajetý rytmus narušíme? Co když totálně vypneme, nebudeme nic dělat a budeme jen sami se sebou. A pro dokonalý dojem totální nečasovosti a pro stažení smyslů do vlastního nitra, se ponoříme do tmy. Černočerné hluboké tmy a ticha…
Poslední dny si s námi příroda pěkně hraje, chvíli to vypadá, že už snad začne jaro a za pár dní se zas zabaluju do šály a choulím se v bundě při ranních mrazících. Krokusy na zahradě, které vidím při pohledu z okna, si o tom ale myslí své. Ostatně, já taky, protože ať je venku jaro nebo zima, číst si budeme stejně. A dnešní podmračený den k tomu zve úplně sám a tak bych se nedivila, pokud byste si zalezli do postele, uvařili čaj a relaxovali s knížkou v ruce. A jestli jste ve fázi hledání, co by se dalo číst, věřím, že přesně tohle je ta ideální chvíle otevřít si právě tenhle článek a mrknout na to nejčtenější z blogu Ženy ženám 🙂
Audio verze
Velkou část mého života jsem hledal jednu věc a ta věc je klid. Možná vám to přijde povědomé nebo to máte stejně. Měl jsem pocit, že už chci konečně v životě klid, že se věci dějí moc rychle, že věci nejsou tak, jak chci, že nemám to, co od života chci, že se neustále dějí věci, které jsou spíš proti mě, a já už chci konečně klid.
Asi před dvěma a půl lety jsme odjeli s Alicí na dovolenou na Bali a já jsem tenkrát věděl, že tam se musí něco stát, že na téhle měsíční dovolené musím přijít na to, jak to udělat, abych měl konečně v životě klid, že se musí stát něco velkého. Tohle byl jeden můj velký záměr, se kterým jsem vyrážel na Bali.
Prvních 14 dní probíhalo naprosto standardně. Cestovali jsme, odpočívali jsme, jedli jsme. Pak jsem onemocněl a asi tři čtyři dny jsem jenom ležel v posteli. Měl jsem pocit, že není horší dovolená než Bali, byť to měl být ráj na zemi. Před odjezdem na Bali jsem si naplánoval, že tam potom několik dní budu sám. Říkal jsem Alici: „Áji, potřebuju být tři čtyři dny sám.“
Čtrnáct dní, tři týdny jsem to odkládal, neustále jsem to posouval a posouval a pár dní před odjezdem jsem věděl, že pokud se teď nerozhodnu, tak už na tu samostatnou cestu nepůjdu. Nakonec to nebyly tři čtyři dny, řekl jsem Áji, že potřebuju aspoň jeden den. Našel jsem si takovou chatrč u pláže, kde skoro nikdo nebyl, pronajal jsem si ji na jeden den a věděl jsem, že mám asi 24 hodin na to, abych přišel na odpověď na mou otázku, jak to udělat, abych konečně zažil v životě klid.
Dostával jsem se do klidu
Protože do té doby jsem absolvoval desítky různých seminářů a osobních rozvojových technik a způsobů, jak být šťastný a jak v životě objevit všechno, tak jsem vzpomínal na všechny ty super techniky, které jsem potřeboval vměstnat do těch 24 hodin, abych si odpověděl na to, jak mít v životě konečně klid.
Začal jsem meditovat. Sedl jsem si na postel, první dvě hodiny jsem jenom seděl a čekal, co přijde. Měl jsem takové místo, kde jsem mezi domečky viděl na oceán a po pár hodinách, kdy jsem si plánoval, jak nepůjdu spát, jak budu meditovat celou noc, jak nebudu večeřet, budu jenom pít, aby ty věci přišly, tak po pár hodinách jsem se trošku zklidnil a měl jsem s sebou sešitek a začal jsem si do něj psát nějaké věci.
Pak mě napadlo, že mám jít k zrcadlu a podívat se na sebe do zrcadla. Tak jsem si sedl, podíval jsem se na takové malé zrcadlo, které tam bylo, koukal jsem se na sebe, v tu chvíli se začaly objevovat takové divné věci. Měl jsem pocit, že vidím ne sebe, ale úplně někoho jiného. V tu chvíli se stalo něco, co neumím vysvětlit, to jsou ty zázraky v našem životě, stalo se něco, co překliklo, a já jsem si něco uvědomil, vzal jsem si sešitek a začal jsem psát.
Klid nebo život
A další asi hodinu jsem jenom psal a psal a psal a to, co jsem si uvědomil v tu chvíli, bylo, že klid v mém životě znamená smrt. Že pokud chci klid ve svém životě, tak to znamená, že až budu v rakvi, budu tam ležet a budu mrtvej, tak budu mít nejspíš klid. Protože to, co jsem si napsal v mnoha formách do toho sešitku, je, že život není klid, to, co jsem od života chtěl, ten klid. Napsal jsem si tam, že život je neustálý pohyb, že život je neustálá změna, že ta energie kolem nás, která tady neustále vibruje, je ta změna, že příroda tam venku nemá žádné takové slovo jako klid. Když se podíváte na přírodu, na rostliny, všechno kolem, to všechno neustále roste, všechno se neustále vyvíjí, mění se to, byť zdánlivě to tak nevypadá, tak někde uvnitř je tam neustálá změna, neustálý růst. Tohle je moje nejklíčovější lekce do mého vlastního života. Tehdy večer jsem si uvědomil, že život není klid, že život je neustálá změna, že život je neustálý pohyb.
Život je pohyb
To neznamená, že se nemůžeme zastavit, že nemůžeme odpočívat nebo že nemáme odpočívat, ale že to, co opravdu vyjadřuje náš život, co nám dává naplnění do našeho života, dává mu smysl, je opravdu pohyb, je akčnost našeho života, je schopnost věci dělat, nad věcmi přemýšlet, věci stejně tak dělat jako nedělat. To znamená, pokud si sednete a chvíli nic neděláte, je to stejná kvalita, jako když vyrazíte a začnete například běhat maraton. Obě formy jsou nějaká forma pohybu. A tohle byla pro mě tenkrát obrovská změna.
Ještě jednu věc jsem si tenkrát odnesl z Bali, kromě básničky, o kterou se s vámi chci ještě podělit. Tenkrát jsem si uvědomil, že člověk může naprosto cokoliv a žádná hranice toho, co člověk dokáže, nebo nedokáže, neexistuje. Jedinou hranici si nastavíme v naší hlavě. Zároveň jsem si uvědomil, že byť můžu vyrazit a můžu udělat cokoliv ve světě, tak stejně tak kvalitní je neudělat vůbec nic. To znamená, že dělání se mi dalo do naprosté roviny s nicneděláním. A najednou to nebyl klid, těšení se na to, až konečně ty věci skončí a až konečně budu moci spočinout, najednou to byla volba, najednou to byla schopnost mít nad vlastním životem moc a mít schopnost rozhodnout se, zda do věcí půjdu, nebo nepůjdu.
A ta svoboda, ať se pro něco rozhodnete, nebo nerozhodnete, že nemůžete udělat chybu, že obě ty cesty jsou naprosto svobodné, že věci v životě dělat, nebo je nedělat, například rozhodnout se pro nějaký projekt, nebo se nerozhodnout pro nějaký projekt, nebo být s partnerem, nebo nebýt s partnerem, že to má v nějakém základu stejnou esenci, stejnou podstatu, že nemůžete vlastně v životě udělat chybu, tak tohle mě naplnilo obrovskou energií, kterou jsem do té chvíle nepotkal.
Ve chvíli, kdy jsem tohle zažil, už jsem neměl dál potřebu sedět na té posteli a koukat na oceán. V tu chvíli jsem se sbalil, měl jsem tam půjčený skútr a jel jsem někam po pláži a vím, že jsem tenkrát křičel na celé kolo, protože uvědomění, potkat se se životem, s jeho jakousi vnitřní kvalitou, s nějakou esencí, s tím životem, s tím pohybem pro mě možná byl nejvyšší spirituální zážitek.
Našel jsem ten klid
A tak od té doby vím, že život je pohyb, že ten klid, který jsem hledal, nemá žádný smysl, že si klid můžu dopřát, kdykoli chci, že budu relaxovat a odpočívat, a najednou pro mě naprosto změnil svůj význam.
Přeji vám, abyste zažili stejný pocit, že věci v životě můžete dělat, že je možné naprosto cokoliv, stejně jako věci dělat nemusíte a budete stejně dobří a není v tom žádný rozdíl.
Pokud tohle jednou zažijete, tak vám garantuji, že nebudete jen tak sedět na gauči, že věci jednoduše přirozeně začnete dělat, že vás to nenechá, že do věcí půjdete, budete tvořit, budete se hýbat, stejně jako ta příroda neustále roste.
Ještě se s vámi chci podělit o…, neřekl bych, že je to báseň, je to pár textů, které jsem si napsal a které si od té doby připomínám a už je to dva roky. Ten text, který jsem si napsal 20. 1. 2012, zní: „Vyber si svůj sen, jdi za ním každý den, mezitím buď vděčný za to, co už máš, ber věci, jak jsou, uč se z nich a važ, pak nezbývá než milovat, bavit se a radovat, prostě žít, každou změnu přijímat a přitom vždy teď a tady sám sebou být.“
Někdy si tuhle básničku připomenu několikrát denně, někdy na ni zapomenu třeba na pár týdnů, ale kdykoliv si na ni vzpomenu, tak se vrátím do té chvíle na Bali před dvěma lety a vzpomenu si na to, jaký potenciál v každém z nás je, jaké možnosti máme a jak tomuhle potenciálu často bráníme, pokud chceme, abychom v tom našem životě měli konečně klid.
Audio verze
Většinou se s druhými dělím o názor, že by měli přestat pracovat tvrdě a měli by především pracovat chytře. Ale dneska jsem se inspiroval jednou z kapitol z knihy Arnolda Schwarzeneggera Neuvěřitelný životní příběh, kde má kapitolu, která se jmenuje Líní parchanti.
Když se totiž podívám na sebe a na věci, které se mi třeba v životě nepovedly nebo kde ten výsledek nebyl takový, jaký jsem čekal, tak, upřímně řečeno, jsem si vždycky mohl odpovědět jenom jednou věcí, a to, že jsem byl tak trošku línej parchant. Zkrátka jsem si myslel, že to půjde jednodušeji, bude to méně práce, nechtělo se mi, nedal jsem do toho celého sebe.
Jsme líní
Mám pocit, že tohle je příklad i mnoha dalších lidí. Jednoduše my jsme tak trošku líní parchanti všichni. Nechce se nám do věcí, nemáme disciplínu, na některé věci se vykašleme, nejsme často důslední, nedotahujeme věci do konce, neinovujeme, nevymýšlíme nové věci, snažíme se žít v zaběhaných starých kolejích.
Pozvánka tohoto videa je, abychom si uvědomili, že věci se stanou ve chvíli, kdy do nich jdeme, kdy přestaneme být těmi línými parchanty, zvedneme se z gauče a jdeme do světa, jdeme věci dělat a přestaneme se vymlouvat na to, že to je moc těžké, že to přece neumíme, že to nezvládneme, že to neumíme ještě dost dobře, že v něčem nejsme ještě dost dobří, že ještě neumíme udělat dobré internetové stránky, že si neumíme stoupnout před kameru a mluvit do kamery, že neumíme psát blogové články, že neumíme prodávat a spousty, spousty výmluv, které často děláme a na které pak házíme to, že nemáme výsledky, nemáme úspěch, který chceme, nemáme peníze, které chceme, firmě se nedaří tak, jak bychom čekali.
Proč?
Mám pocit, že disciplína je často špatně chápána. Já si myslím, že dělat věci disciplinovaně znamená jenom vědět, proč je dělat. Disciplína se totiž přímo pojí se slovíčkem proč. Pokud totiž nevíte, proč věci děláte, tak jaký potom máte důvod z toho gauče stoupnout a jít něco dělat? Jediný důvod, proč se nám ráno nechce z postele nebo proč se nám do věcí nechce, je slabé proč, slabá vnitřní motivace. Protože neexistuje nic jiného, co nás vyzvedne k tomu, abychom šli do akce, než vnitřní motivace.
Cokoli vnějšího i tohle video vás možná na chviličku namotivuje nebo vám dá nějakou energii, ale co je důležité, pokud je to jenom ta vnější motivace a nezažehne to něco ve vás, nezažehne to nějaké vaše vnitřní rozhodnutí, vnitřní proč, vnitřní jasnost toho, co opravdu od života chcete, co od sebe chcete, jací chcete být, jak se chcete spojit s tou dokonalostí, která tady všude kolem nás je, tak bez tohoto stejně ta energie po čase vyprchá a vrátíte se do té staré situace.
Takže držím palce, abyste našli tohle vnitřní proč, abyste hledali odpovědi na otázky, které jsou ve vás, na které si můžete dát odpověď jenom vy sami.
Každý den má 24 hodin. Pro každého z nás existuje 24 hodin, ve kterých můžeme denně fungovat. Existuje takový princip čtyř. Ten říká, že šest hodin denně bychom měli spát, šest hodin bychom měli pracovat, šest hodin bychom měli věnovat našim vztahům, péči o naše vztahy, a těch posledních šest hodin bychom měli věnovat sami sobě, taky jídlu, cvičení, vzdělávání se a těm věcem, které se týkají naší osoby. Pokud bychom v téhle rovnováze dlouhodobě vydrželi, tak si myslím, že bychom se všichni měli dobře.
Záměr a vědomí
Podívejte se na váš den, jak vypadá ten den, jaké věci v něm děláte, které z těch věcí jsou opravdu důležité a vedou vás k nějakému výsledku nebo k životu, který čekáte a který chcete, a které ty věci jsou jen takové lelkování, nezaměřené dělání něčeho, takové to dělání pro dělání. Abyste se totiž dostali do svého cíle, potřebujete focus, potřebujete záměr a potřebujete si být vědomí toho, co děláte.
Zvu vás k tomu, abyste se podívali na ten váš den, rozdělili si ho na ty sekce a třeba jenom jeden týden tomu dali vědomí. Možná nejste tak disciplinovaní, ani já nejsem nijak zvlášť systémový člověk, abych si značil každou minutu nebo hodinu, co dělám a kde dělám, ale když týden budete sledovat, co děláte nebo neděláte, tak tohle vědomí se vám automaticky nastartuje i pro další období a pak už nebudete muset ty věci kontrolovat a hlídat si je, ale přirozeně do nich naběhnete.
Takže pokud už jsme někdy líní parchanti, tak si aspoň nestěžujme. Přijměme, že někdy prostě jsme líní, že někdy se nám nechce, přijměme to jako součást našeho života, nekritizujme se za to. Přijměme, že někdy jsme jednoduše líní parchanti, kterým se nechce vstávat z postele, ale pak mějme v životě období, kdy se prostě rozhodneme do věcí jít, kdy nám věc dává smysl, kdy vstáváme ráno úplně s nadšením, protože víme, že to, pro co jsme se rozhodli, je prostě důležité, že nás to naplňuje, že to je naše poslání, že za tímhle chceme jít. Myslím si, že ten balanc, ta rovnováha, je mezi těmihle dvěma stavy.
Jsou i špatné dny
Garantuji vám, že i všichni úspěšní lidé na světě, ti nejúspěšnější, nejbohatší, lídří všech lídrů, mí učitelé, možná lidé, kteří vás inspirují, mají dny, kdy se jim ráno nechce z postele. Jednoduše se ráno probudí a mají pocit, že všechno je tak trošku na hovno, že nic nemá smysl, že to, co dělají, nemá smysl, že jejich práce nemá smysl, že k čemu to všechno vlastně je.
Tohle se může stát a bude se nejspíš stávat celý život nám všem. Jednoduše jsou to myšlenky, které nám proběhnou hlavou. Rozdíl mezi těmi, kteří uspějí, je, že tyhle myšlenky sice vnímají, pozorují je, ale nevěnují jim žádnou pozornost. Jednoduše je nechají projít hlavou, pak vstanou, oblečou se a jdou za tím svým cílem.
Neúspěšní lidé začínají tyhle myšlenky znova a znova podporovat, přemýšlejí proč, vracejí se k nim, podporují jejich energii tak často a tak do nich dávají vlastně veškerý svůj život, že samozřejmě tyhle myšlenky bobtnají a pak celý život je jenom o tom, že se jim nechce a že celý život stojí za nic.
Takže buďte tou první skupinou, držím vám k tomu palce a do té doby se mějte fajn a zjednodušte si život nejen díky internetu.
Audio verze
Proč se v životě bortíme, jsme chudí a neúspěšní? Vím, že tenhle název není moc optimistický, ale bohužel mi připomíná i mě samotného v mnoha oblastech mého života. To je chvíle, kdy k věcem přistupujeme úplně z jiné strany, než bychom měli. Kdy věci děláme opačně, než bychom měli. Například je to stejné, jako bychom chtěli vylézt na horu, ale šli bychom z opačné strany, shora dolů, nedává to logiku. Pokud chceme vylézt na kopec, tak jdeme od základu toho kopce nahoru a postupujeme výš a výš a výš. Ale často děláme věci v životě úplně obráceně, a to pak způsobuje, že se nám věci bortí.
Představte si, že bychom stavěli dům a začali bychom stavět střechu bez toho, abychom měli stěny, abychom měli základy. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud chybí v životě tyhle základy, tak se můžete snažit, můžete budovat, můžete podnikat, můžete vydělávat peníze, ale jako by se vám neustále ten život bortil, jako byste neustále objevovali chvíle, kdy si připadáte naprosto chudí, a objevují se chvíle, kdy si připadáte nešťastní a neúspěšní. Je to ale jenom chvíle, kdy jste nepostavili dostatečně pevné základy, kdy jste nezačali ty věci dělat ze správného směru, chcete-li.
Podívejme se na jednoduchou situaci toho, jak často funguje úspěch, byznys, podnikání. Mnoho z nás se snaží vydělávat peníze, říkáme si: až vydělám tyhle peníze, tak věci budou jinak, až vydělám peníze, budu úspěšný a dovolím si to a to. Jenže co když je i tohle naopak? Co když ta cesta vůbec nevede skrz peníze, ale vede z úplně jiné strany?
A k tomu vás chci dneska pozvat. Ty základy totiž stojí na úplně jiném slově, než jsou peníze. To slovo má mnoho významů a každý si za něj může dosadit to své, ale já mu obecně říkám štěstí nebo vědomí, láska, může mít i různé duchovní, spirituální názvy jako bůh, vesmír a podobně.
Základ je štěstí
Tenhle základ, na kterém postavíte svůj vlastní život, je něco, co je naprosto nezbytné k tomu, abyste pak uspěli v dalších oblastech vašeho života. Abyste byli zdraví, abyste měli skvělé partnerství, abyste měli podnikání i abyste měli peníze. Ale tohle je třeba postavit na pevný základ. A tím pevným základem je právě vědomí toho, jak věci fungují, a vědomí toho, že štěstí je tady přítomno neustále, že je tady v každý okamžik. Pokud tu cestu otočíte a nejdete skrz peníze, ale začnete štěstím, tak vám chci ukázat pět kroků, které nakonec vedou i k penězům.
Jestliže totiž začnete na tom základu, který nazveme štěstí nebo vědomí našeho života, jaká je podstata našeho života, že když se nám zrovna nehoní hlavou naše nesmysly, tak jsme v podstatě spokojení a šťastní lidé, pokud tohle vědomí budete v sobě kultivovat a uvidíte, že život je vlastně jeden velký zázrak a že podstata života je opravdu štěstí, tak z tohoto pohledu pak začnete věci dělat s úplně jinou kvalitou. Z energie štěstí se totiž potom můžete pustit do věcí, objevíte, co vás baví, co vám jde a co vám jde přirozeně a tohle se pojí se slovem vášeň. Když jste šťastní, spokojení a v pohodě, začnete často přirozeně dělat nějaké věci a děláte věci, které vás baví.
A to, co se stane, když začnete dělat věci, které vás baví, které vás přitahují, které vám nějak přirozeně jdou, je to, že v těch věcech začnete být lepší a lepší. Je to takový kruh, kterému se říká jistota a dovednost. Když totiž začnete něco dělat, tak v tom začnete být lepší, když začnete být v něčem lepší, začnete si více věřit a čím více si člověk věří, tak tu věc pak dělá častěji a čím častěji ji dělá, tak je v ní pak lepší a tohle se nabaluje a nabaluje.
Naše zkušenost, dovednost je v dnešním světě obrovsky hodnotná
Takže pokud máme vědomí naší spokojenosti, našeho štěstí, často se pouštíme do věcí, které nám jdou, které nás baví a tím se jim věnujeme častěji a strávíme u nich více času a tím pádem nám i více jdou a jsme v nich lepší. A ve chvíli, kdy něco děláme často a jsme v tom dobří, získáme zkušenost a nějaká zkušenost, dovednost v dnešním světě je obrovsky hodnotná, je to vlastně naše hodnota v dnešním světě, je, to co umíme, co známe, to, co je naše zkušenost, co jsme si v životě zažili, co umíme, co děláme.
Ve chvíli, kdy dojdeme až sem, naše dovednost se zvyšuje, naše zkušenost se zvyšuje, tak tu dovednost, naši hodnotu, můžeme vzít, předat ji dalším lidem a tihle lidé nám za ni dají peníze. A ve chvíli, kdy jsme v něčem zkušení a něco umíme, stáváme se expertem té dané oblasti a také se stáváme úspěšní, protože když něco děláme, něco nám jde, tak začínáme být známější a známější a to se v dnešní společnosti nazývá úspěchem. A pokud se dostanete až do téhle fáze, kdy jste úspěšní v tom, co děláte, tak automaticky také přicházejí peníze.
Je však důležité si uvědomit, že peníze jsou v téhle cestě až na konci. Jsou na konci, i když my často začínáme z té druhé strany. Máme pocit, že potřebujeme vydělávat peníze, abychom byli úspěšní, pak se ty věci naučíme, ale takhle to nefunguje. Je třeba najít jakousi vnitřní harmonii, vnitřní mír a z tohoto vnitřního štěstí začít dělat věci, získat zkušenosti, získat úspěch a z toho přijdou i peníze.