Setkání 2.0: Příjemně veselý psycho

S listopadem přichází zklidnění. Naše firemní setkání bylo o poznání pomalejší, vláčnější, ale na vtipu jsme neztratili nic. Zdá se, že párty ve sklepě skončila tak jak se přelomil měsíc s měsícem, a při troše štěstí (a snahy) se můžeme těšit z ovoce, které jsme si tam nasbírali 😉

Je páteční ráno a já prvně nemusím šíleně spěchat na vlak. Dneska totiž nejedu sama, ani vlakem, a nejedeme do Brna. Přestože jsem nespala víc než obvyklé 4 hodiny, asi to dělá ten čas vstávání. Připravuju si něco na cestu, loupu dětem jablíčka a chystám na stůl snídani, aby až se vzbudí, nemusely hned za babičkou, která je dnes bude mít na starosti.
Kontroluji foťák, růžové tričko, líčidla (použiju je?) a mobil, který mi najednou zvoní v ruce. Prý nemusím spěchat, spolupasažérka Petra se zasekla na cestě. Dobře to začíná!

Ztrácím se na konečné žlutého metra, abych po chvilce zmatků dorazila úspěšně k autu a přivítala se s “novou tváří” firmy. Se slovy: “Budu cestou spát!” usedáme všichni do auta a jen co dosedneme, přeskočí ve mě nějaká páčka a mám neodbytnou potřebu o čemkoliv povídat. A tak brebentím, brebentím, až se vesele probrebentím do cíle!

Ranní přivítání

Scházíme se u jednoho z našich firemních Lordů. Obrovský dům plný lidí a dobrého domácího jídla. Ochutnávám první koláčky a povidlové buchty přímo z pekáče, ňam. Zalévá mne, v tom ranním shonu vítání a objímání, báječný pocit, že i kdyby se dneska už nic nestalo, jsem v sedmým nebi.
Ale to už se seskládáváme v obýváku, židle posbírané všemožně po baráku, a žlutá tykev putuje první sdílecí kolečko s otázkou “jak se máme a co je u nás nového”. Kromě jiného je to šance poznat na živo nováčky v našem týmu 2.0

Před obědem, což je úžasný boršč, máme premiéru promítání nového videa Mio webu s animovaným Davidem a Karlem, který rád vaří a řeší, jak si zjednodušit své podnikání. Ještě že máme tolik skvělých nástrojů, které můžeme Karlovi doporučit. Ohňostroj. Podnikání mu šlape… Senzační! Všichni se skvěle bavíme nad různými vtípky, které v prezentaci zazní, a pak je čas jít se vyfotit. Udělat nové foto Firmy 2.0. To, jak spolupracujeme právě teď.

Fotíme se všichni, po skupinkách aplikací a projektů, jednotlivě i podle vlastní libosti. Na mostě, na cestě, u stromů. Civilně, vánočně, bláznivě. Je to supr zážitek. Nezapomínám dokumentovat, takže očekávejte na konci článku fotogalerii z backstage, chich 😉

Backstage focení

Úspěch bez výsledků?

Odpoledne na mne začíná, po dobrém jídle a nedostatku spánku, padat únava. A na mou mysl až moc složité otázky, které k nám David směřuje, a na které si nemusíme hned odpovídat. Většinou to ani nejde:

Je těžké něco vidět, když běžíte!
Nemusíte mít výsledky, abyste byli úspěšní.
Jaké je tvé poslání? Tvá osobní vize ve firmě?
Jak by se věci mohly a měly dělat? A jak je dělat chceme?

Otázky po smyslu a práci, kterou děláme a někdy i neděláme. Zda výsledek odpovídá vynaložené aktivitě. Neděláme něco zbytečně? Co pro nás symbolizuje “výsledek”? Je to právě o různých otázkách a našich upřímných odpovědích. Častokrát totiž děláme “něco”, protože si myslíme, že je správné dělat to tím určitým způsobem. Ale co ten výsledek? Snaha je v takovou chvíli dost na nic… Přemýšlím a padá na mne únava posledních dní. Vím, že bych se měla víc ptát a taky vím, co udělám až přijedu domů.

A tak odlehčujeme náročné myšlenky dobrým jídlem, společným brainstormingem k novým produktům a pak gratulacemi k narozeninám a vyhlášením superfirmáků měsíce, kterými jsou pro tentokrát boží Bohdanka a Tom :-). Losujeme nové dvojičky.
A znovu cestuje tykev, abychom sdíleli postřehy z minulého setkání s někým z firmy.

Dobrůtky ze setkání

Klidnou atmosféru pozdního odpoledne zpestří netekoucí voda. A tak nečúráme, a o to víc si povídáme … neřešíme jen práci, přestože v jednu chvíli se část týmu zasekne nad svými “jablíčky”. V ženském kroužku vzniká ultrabáječný nápad, ale pššššt, kdo ví, třeba ten příští rok vážně přikvačí na bílém koni “můj princ”. No a když bude kůň grošák a bude to král, tak to ničemu vadit nebude.

***

Venku padá tma. Všechno jednou končí. I dnešní setkání. Postupně se loučíme, a odjíždíme do svých domovů. Na zpáteční cestu se přidávám k jiné posádce. Na chvíli dokonce usínám. Pak už přesedám vedle řidičky do jejího nově pořízeného autíčka, sleduju cedule, naviguju a při dojezdu si ještě chvíli popovídáme nad B-smartem 😉 …

Díky, že jsme mohla být s vámi. Jako vždy jsem si to užila!

 
Tagy:

Katka Svobodová

Jsem úplně normální vodnářka, která miluje psaní. Proto píšu… A co vy, taky děláte to, co vás baví? Více o mne na www.pismenkovakralovna.cz

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.