Říjen je transformační měsíc. Pociťuji to až do morku kostí už nějaký ten pátek. Nejinak je na tom naše dvounulácká parta. Vím to, protože minulý pátek proběhlo pravidelné setkání Firmy 2.0 v naší brněnské základně. Bylo to tak supr, že jsem úplně zapomněla fotit – paparazzi fotky budou příště 😉
Cesta byla trochu divoká. O tom, jak dlouho jsem spala, pomlčím. Díky překážce na trati se z půlhodinové cesty do Kolína stal 80minutový elaborát. A tohle zpoždění se s námi táhlo až do cíle. Korunu tomu nasadilo počasí – Brno nás přivítalo silným deštěm. Kdekoho by to mohlo rozházet, ale jak poznamenala Katka Fišerová: „Nás nezastaví nic!“
Sešli jsme se v hojném počtu a hned z kraje jsme se vzájemně přesvědčili, že výtahy našich životů s námi hrají nekalou hru. Bez výjimek! Do sklepa sjíždíme se zběsilou pravidelností… ale jinak se máme „fajn“. Alespoň teď, v tuhle chvíli, kdy víme, že jsme na tom podobně. Tak mne napadá, že pokud tyhle naše jízdy budou s neochvějnou pravidelností končit ve sklepě, nebude to zas tak zlý, jak jsem se obávala: můžeme udělat pěknou párty 🙂
S odvahou sdílet svůj strach
Po úvodním kolečku a malé pauze, kde jsme se hlavně my opozdilci mohli přivítat s týmem, se slova ujal první host. Pozvání přijala Lucie Kolaříková – expertka na sebelásku a práci se strachem, a právě odvaha a strach bylo téma, o kterém jsme si nejen povídali, ale aktivně s ním pracovali. Odhalili jsme biče našich vnitřních poháněčů a rozpětí našeho vlivu. Ve skupinkách jsme přiznali své obavy a strachy a vytvořili z nich pak žebříček toho, co nás pálí, tedy straší 😉 . Kromě jiného jsme dostali několik skvělých návodů pro práci se strachem!
Dopolední program vyvrcholil neskutečně silným úkolem: „Napište to nejodvážnější, co jste v životě udělali.“ A aby to nebylo málo, měli jsme napsat „kvalitu, kterou se světem zatím nesdílíme“. Největší challenge ale nastal v moment, kdy nás Lucie vyzvala, abychom odpovědi úkolu prezentovali před celou skupinou a navíc na čestném místě u flipchartu. Nechala čistě na nás, jak a kdy vystoupíme. Uuuf. Přiznám se, nebylo to jednoduché. Byla to síla. A taky spousta překvapení a kopec odvahy. Výdech, nádech – dali jsme to všichni, yes!
Jdi výš a ukaž kdo jsi!
Po úžasné polévce a uzobávání koláčů jsme si udělali pracovní chlubírnu. Každý jsme se pochlubili se svými pracovními úspěchy a současně jsme sdíleli na co si brousíme drápky a tím jsme ladně získali přehled o dění v celé firmě skrz naskrz. Vyhlásili jsme i superfirmáka – byli dokonce dva a popřáli oslavencům. A došlo i na hobla – guru hobla 😀 !
Na odpoledne přijel Jan Polák – mentor a průvodce Dynamiky bohatství. Profily v Dynamice bohatství všichni dobře známe a ve firmě na tom stavíme svou spolupráci i přínos jednotlivce. Spektrum bohatství je taková „hra“ o růstu v nás a našem talentu, ale i v celku, ke kterému můžeme směřovat. Je to o inspiraci, úhlu pohledu a možnostech výhledu, který si poskytneme…
Spousta podnětů k zamyšlení nad vlastním talentem a tím, jak ho sdílíme, či nesdílíme se světem, jak ho kultivujeme, rozvíjíme a zda ho projevujeme dostatečně v roli, kterou máme v týmu, vyvrcholila šikovným úkolem. Měli jsme oslovit ty, s nimiž přímo spolupracujeme, a položit prostou otázku: „Co mohu udělat, aby se ti lépe pracovalo?“ Skvělá studnice postřehů a zpětné vazby. Supr.
Mne se rozhodně bude pracovat líp a stačila k tomu jediná otázka!
A pak už jen losování dvojiček, loučení a deštivá cesta domů…
Doléhá na mne únava a v hlavě mi doznívají poslední Davidova slova:
„Jsme jako orchestr. Každý máme svůj nástroj a hrajeme. Jde o to, kde chceme hrát – jestli sami někde na ulici, nebo s orchestrem v obrovském koncertním sále…“
Co fakt chci? Já to vím…
A co vy?