Je pátek, devět hodin ráno, spousta práce přede mnou – facebook, články atd… Navíc nemám sbaleno, napečeno, nejsem vyspalá, ale po poledni hodím batoh na záda, dojedu ke KFC na Čerňáku, nasednu do auta a všechny starosti nechám tady, doma. Ty dva dny v Polsku si chci maximálně užít. To je můj jediný plán na vánoční víkend Firmy 2.0.
Přijíždíme už za tmy, trocha bloudění, ale nejsme poslední a dorazili jsme právě včas – na večeři! Dostávám klíče od svého pokoje pod schody, kde budu mít celý víkend postel jen sama pro sebe. Týýý jo, mám se jako nikdy a taky se těším, co mi přinese tenhle víkend, protože v úžasné Pepitě je tak trochu jiný svět, tady máme k sobě maximálně blízko. Užíváme si společného stolování, bydlení a bytí. A nebude trvat dlouho a prostoupí nás ten báječný pocit, že jsme jedna velká rodina. A to je vážně síla…
Je sobota, těsně před devátou. Po včerejším večerním tančení a točení obručí se budím po dlouhé době krásně odpočatá. Musím ještě nakrmit mozek, protože dneska to bude výživný den s Denisou a Richardem. Dostaneme instruktáž k využívání energie pro plnění svých snů a přání.
Spousta toho, co je řečeno, nejsou úplně nové věci, ale pohled z jiného úhlu, v jiných souvislostech, otřásá zažitými představami. Začít vnímat významy slov nově, jinak než jak je máme zakódovány, není úplně pro každého. Znamená to jít za hranice, něco změnit, povolit opratě nebo naopak přitáhnout věci blíž, když je necháváme protékat mezi prsty. Navíc Richard je vtipálek a nebojí se jít na dřeň, což nemusí být všem příjemné. Ale nikdo netvrdil, že to takové bude. Tušili jsme, že něco bude muset být jinak než doteď.
„Co byste potřebovali, aby se vám lépe pracovalo?“ Skláníme se nad notesy. První řádek prvního úkolu mám jasný: plně funkční počítač. Následuje ho pár „detailů“ různé důležitosti. Po pěti řádcích zjišťuju, že sklouzávám do osobních přání. Snažím se dýchat, vnímat hudbu, která se rozlévá místností, a naladit se na to, co by mi vážně, vážně moc ulehčilo práci. Jenže mám pocit, že už jsem to napsala, a další řádek mého vroucího přání následuje slaná kapka, která mi sklouzla po tváři přímo pod tužku. A pak druhá a třetí. Jo, tady začíná moje science fiction, pomyslím si, a najednou jako když nejsou žádná omezení, tužka mi sama lítá po papíře a přesně vím, co bych opravdu moc potřebovala. A s každým dalším řádkem je to důležitější a důležitější.
Když poté ve čtveřicích sdílíme, co jsme si napsali, abysme si poznačili, kde máme nejvíc zápalu a kde naopak nežhneme dostatečně, uvědomím si, že jsou to přesně ty řádky na nejmokřejší části papíru, nejrozklepanější rukou… Najednou vidím, jak hodně se mýlím, a že se všechny ty řádky mohou splnit, protože moje škatulka je pěkně hloupá a plná strachu…
Odpoledne, kromě spontánního úkolu o tom, jak vnímáme přínos Firmy 2.0, z něhož vzniká naprosto úžasná mozaika pohledů na to, co děláme, nám Denisa s Richardem prozradí rituál pro posílení našich přání. Dostáváme návod krok za krokem jak obrátit svůj život směrem, který chceme. Netuším, zda si všichni uvědomujeme, co právě máme v rukách. I já to cítím zatím dost zkresleně, ale vím, že právě tohle může posunout nejen naše hranice. A přestože ten rituál je ideální napojit na sexuální energii, bohatě prý postačí i radost, kterou prožíváme třeba při tanci 🙂 (což v podvečer hned vyzkoušíme!)…
Teď, když už víme, jak posílit naše záměry, jdeme společně stvořit firemní jantru – takový vision board na rok 2015. V centru budoucího obrázku je naše nová společná fotka a v čilém ruchu se okolo postupně zhmotňují naše představy. Společně upravujeme a ladíme naše přání, aby dávala smysl a přinesla nám všem – celé firmě – to, po čem skutečně toužíme. Někdy je to pěkně ošemetný a je potřeba nad představami pečlivě přemýšlet a dát maximálně srozumitelnou formu. Jak to jednou bude černé na bílém, neodpářeme to. Nikdy nebylo tolik důležité vědět, co chceme a kam přesně míříme…
Když je hotovo, zatančíme si a posíláme první energii do naší jantry, kterou jsme zavěsili nad dveře. Jsme jak domorodý kmen: bujaře tančíme kolem ohně a vzýváme božstva, aby byla milostiva našim smělým plánům 🙂 Energie stoupá a dala by se krájet, jak neuvěřitelná síla to je. Cítíme to až v kostech. Všichni. Naplňuje nás úžasné souznění a nadšení, a taky vzájemná úcta, respekt a radost z toho, co chceme společně dokázat, ta příležitost, které máme možnost být součástí a hlavně s kým… A tak do jantry vtíráme i naše první slzy radosti, které si dovolíme pustit, protože tuhle energii nelze držet.
Po večeři se ta krásná a silná slavnostní atmosféra přehoupne v ryze vánoční a tak se společně scházíme u stromečku. Děti rozdávají dárky, všichni jsme napjatí a postupně rozbalujeme malá i velká překvapení, která jsme si pro sebe vzájemně tajně připravili. Zapalujeme prskavky, smějeme se, záříme, jsme a užíváme si to. V tuhle chvíli si přeju, a myslím, že nejsem jediná, aby dnešní večer nikdy NIKDY neskončil. Zapisuju si ten pocit hluboko do svých vzpomínek a vím, že to chci zažít znovu… A pak opět tančíme, hrajeme kulečník, povídáme si… Bavíme se dlouho do noci a přesto ráno vstávám plná energie. To je prostě kouzlo!
Je neděle, po snídani. Naposledy se společně scházíme, tentokrát trochu tradičně – firemně. David s Alicí mne najednou obklopí, a slyším jak říkají něco o plnění přání a na mém klíně přistává bílá krabice. Jsem zaskočena a v postupném uvědomění si, že moje přání ze včerejška, hned to první, se naprosto nečekaně plní, mám málem infarkt! Tak takhle teda fungujou ta přání? Tohle nerozdýchávám. Zaplavuje mne vlna vděku, slzy se mi opět derou do očí a fííííha, teď už jsem taky jablíčková 🙂
Tu krabici už nedám z ruky, ale je tam furt, nemizí….
Poslední sdílecí kolečko nad uplynulým víkendem, všichni jsme zasaženi, s každým to nějak hýblo. Vyhlašujeme superfirmáky, novinky z firmy, vize a přání do nového roku, která nejsou součástí jantry… Uvědomuju si, že je na čase vytvořit si vlastní „obrázek“ pro nadcházející rok. Nepodcenit to. A taky nemířit nízko. Nebát se toho. Sakryš, vždyť mám na to 365 dní! To je kopec času! Jen musí dostat směr.
A teď i vím, jak ten směr posílit. Další důvod pro tanec a řádek číslo 5 v mém seznamu. Ale ty čtyři body předtím taky nebudou k zahození!
A jaká jsou vaše přání pro rok 2015?
Za úžasnou fotodokumentaci patří velký dík Katce, co fotí s láskou – fotograf-ka.cz