Rozhovor: Ráda pro své štěstí něco udělám, když už jsem jeho strůjcem

Nějakou dobu jsme neměli na mušce žádné z našich podnikatelských přátel (v byznys světě jinak zvaných obchodní partneři), a tak si dneska vezmu na mušku hned dva. Tedy dvě 🙂 Jsou to ženy – Lucie Kolaříkova a Jitka Ševčíková – a nutno říct, že mě lehce nadzvedly ze židle. Jak asi o mě víte, miluju podnikání z pláže a nadšeně jeho principy šířím do světa a tyto dvě ženy nejen že se rozhodly podnikat z pláže, ale rovnou berou na pláž i své klienty!

To mi přijde jako skvělý nápad a skvělá myšlenka. Jedná se totiž o seminář zvaný Redukce stresu na Bali a kde jinde, než tisíce kilometrů od domova na prosluněné pláži se můžete opravdu s nadhledem podívat na svůj život a trénovat řešení náročných stresových a komunikačních situací. K tomu zdravá balijská detoxikační strava. No co vám budu povídat, bude to určitě skvělé 🙂 Přiznám se, že kdybych tou dobou zrovna nebyla v Nepálu, tak jedu hned (to jsou problémy, co? :D).

A tak jsem se rozhodla obě lektorky vyzpovídat

1. Mnoho našich čtenářů vás zná z programu Ženy ženám, přesto se možná najde někdo, kdo přesně neví co děláte. Můžete se v pár větách představit?

IMG_3617usLucie Kolaříková: Jsem psycholožka, lektorka a koučka a přesvědčená propagátorka života v sebelásce. Téma sebelásky a k němu další příbuzná témata šířím pomocí seminářů, online programů, facebooku a článků. Osobně mi záleží na tom, aby co nejvíc lidí pochopilo, jak důležitý je pro náš život vztah k sobě sama. Pracuji hlavě se ženami, ale třeba s Jitkou vedeme semináře pro smíšené skupiny.

Dopisuji Učebnici sebelásky a nemůžu se dočkat, až to bude. Jinak jsem cestovatelka, ráda poznávám nové země a kultury a přeji si žít jednou v čistě přírodním domě. Profesně mi udělalo v posledních letech největší radost, že se mi podařilo vystoupit z projektů pro firemní klientelu, překonat finanční krizi a začít vytvářet produkty podle mých vlastních představ a k tématům, která mi leží na srdci. A jsem vděčná, že moje práce má takový ohlas.

jitkaJitka Ševčíková: Vystudovala jsem ekonomii a marketing, pár let jsem pracovala v zahraničním obchodě a dlouho v oboru informačních technologií. Nyní jsem lektorka, koučka a mentorka, která lidi učí projevovat emoce přijatelnou formou, aby nezraňovaly, neubližovaly a zároveň je člověk nemusel v sobě dusit. Je to takzvaná kultivovaná emoční inteligence, umění přizpůsobit se dané situaci a využít energii, kterou nám emoce přinášejí.

Sama jsem si v životě několikrát prošla velmi zátěžovými situacemi (úmrtí nejlližších, vážná nemoc, ztráta práce, narušené mezilidské vztahy, partnerská krize) a naučila jsem se zvládat emoce a stres s důstojností. Dost lidí to ocenilo, začali za mnou chodit pro radu, inspiraci, chtěli se nechat doprovázet ke svému cíli. Mými klienty jsou nejen manažeři a politici, ale i maminky na rodičovské dovolené nebo třeba studenti. Také přednáším na univerzitě třetího vku a pořádám semináře ve velkých firmách.

Moje práce je velmi různorodá a baví mě. Mám spokojené manželství, tři děti, ráda jezdím na koni a miluju přírodu. Spolupracuji s Českou televizí a Českým rozhlasem, píšu o emocích a stresu do několika časopisů a s kolegyněmi připravuji knížku o emoční inteligenci pro nakladatelství Albatros.

2. V dnešní době je velká míra stresu něco, co velká část lidí považuje za nutné zlo. Jak si vy samy organizujete život tak, abyste stres eliminovaly?

Lucie Kolaříková: Stres není nic, co by přicházelo zvenčí a my jsme vůči tomu byli bezmocní. Za prvé dělám takové obecně známé věci k redukci stresu: žiju v přírodě, snažím se omezovat média a počítač, mám pohyb, snažím se zdravě stravovat, udržuji láskyplné vztahy. Vše opravdu jen do té míry, do jaké mám pevnou vůli. A tu moc nemám, takže další protistresová taktika je, příliš se za své chyby netrestat a jen se stále snažit dělat to líp a nikdy s tím snažením nepřestat.

Můj životní styl je dnes mnohem zdravější, než před pěti lety, ale dospívám k tomu svým tempem, ne tak rychle, jak by chtěla moje hlava. Vím že stres přichází hlavně kvůli tomu, jak jsme byli v dětství naprogramovaní. Někdo stále pospíchá, jiný se snaží být stále silný, další člověk chce být dokonalý. Říká se tomu vnitřní poháněče a s těmi já aktivně pracuji. Když cítím, že mě nějaký zase strhl do svého proudu (obvykle snaha o dokonalost) a už mě stahuje ke dnu, okamžitě přerušuji činnost a jdu za zábavou, čerstvým vzduchem, zavolám kamarádům.

Vědomě také odevzdávám práci ve chvíli, kdy mám pocit, že je nedodělaná. Sbírám tak pro svůj poháněč důkazy, že i tak je to dost dobré. Je to taková hra sama se sebou a částmi mě, které se mě snaží řídit. Znát ty části sebe a vědět, jak na ně, to mě uklidňuje i s vědomím, že se s nimi budu potkávat ještě dlouho.

lucie4

Jitka Ševčíková: Stres v rozumné míře člověku prospívá. Mobililzuje organismus na mimořádný výkon. Důležité je nepřepínat tu hranici, kdy je pro nás stres ještě fajn. Úplně eliminovat ho ze života nelze, vzpomeňme si třeba na dálnici D1, nebo frontu v obchodě, důležitou obchodní schůzku nebo první rande. To všechno je stres.

Já umím udělat velmi dobrou PREVENCI (být odpočatá, mít tělo, emoce a myšlení v rovnováze, hodně racionalizuji), ale pro akutní stresové situace, které nemohu zcela ovlivnit (neukázněný řidič, nečekaná návštěva, střet s kolegou), umím udělat kultitovovanou AKCI (práce s tělem, dechem, akupresurními body, napětím, mentální techniky nebo práce v hladině alfa = snížené mozkové frekvenci, kterou všichni několikrát denně zažíváme a která je pro náš organismus nesmírně relaxační a rychle regeneraceschopná).

Jinak stresu předcházím tím, že nedělám činnosti, které mne stresují (úklid, vaření, účetnictví, věci, kterým nerozumím), a deleguji je na ty, které to baví, živí a ráda jim za to zaplatím. Nejjednodušší rada: výdech nádech.

3. Máte nějaký ověřený postup, jak využít konflikty v životě pro svůj osobní růst?

Lucie Kolaříková: Abych pravdu řekla, mám konflikty docela ráda. Ideální mi přijde konfrontovat se s někým, s kým si nastavíme jasná pravidla, a pak máme prostor si od srdce říct pravdu a vyčistit vzduch. Ke kvalitnímu konfliktu je třeba mít vysoké sebevědomí a odvahu, takže mám ráda sebevědomé a odvážné lidi.

Vlastně s každým, kdo je mi blízký, jsme prošli několika konflikty, kdy bylo potřeba vyčistit vzduch a nově pojmenovat, kde spolu jsme. Většinou jsem iniciátorkou já a zajímavé je, že to zatím nikoho neodradilo, ale naopak se naše vztahy opravdu prohloubily. V konfliktu je pravda a to je na něm léčivé.

Takže umět se v rámci pravidel vzájemného respektu dobře pohádat je skvělá metoda, která vztahy posouvá dál. Další jsou naše vnitřní konflikty, které nám dávají informaci, že v sobě nemáme jasno, nebo že sami sebe ničíme, jdeme proti sobě. Je skvělé takový vnitřní konflikt prožít a zjistit při tom, kde jdu proti sobě a odstranit to.

Lvice

Jitka Ševčíková: Byla doba, kdy jsem byla velmi pyšná na to, že se konfliktu dokážu vyhýbat. Pak jsem se setkala s kolegou Martinem Švihlou, který mne naučil pohlížet na konflikt jako na příležitost: nejen ke svému osobnímu růstu, ale ke cvičení koncentrace, trpělivosti, síly, vytrvalosti. Úplně změnil můj postoj ke konfliktům a teď už se neobávám do konfliktu cíleně jít a zvládat ho bravurně a s noblesou.

Nejlepším učitelem v tomto oboru je pro mne moje tchýně, se kteru žiji pod jednou střechou už 26 let. Říkám tomu taková Univerzita života. Je to úsměvné.

4. V listopadu chystáte seminář Redukce stresu na Bali, zajímalo by mě, jakou největší změnu do svého života vnese člověk, který se semináře zúčastní.

Lucie Kolaříková: Takový seminář, kde se propojí dvě dobré lektorky, několikadenní práce, navíc v krásném a antistresovém prostředí a účastníci jsou úplně sami bez rodiny a běžného stereotypu, to má velkou sílu a na všech rovinách – hlava, tělo, emoce. Hlava se nejen pročistí od balastu díky krásnému prostředí, ale také díky meditacím v hladině alfa, józe a antistresovým cvičením, ale také se v ní díky důležitým informacím udělá slušný pořádek.

Tělo a emoce se regenerují a zklidňují hned, jakmile k tomu dostanou příležitost. My příležitost vytvoříme klidem i pohybem, zdravým a výborným jídlem a především právě tím, že budeme zklidňovat hlavu a dávat jí nové a konstruktivnější podněty. Ze svých častých cest mám sama vyzkoušené, jak účinné je propojení exotiky s takovým seminářem. V těchto několika dnech účastníci natankují síly na půl roku dopředu.

bali2

Jitka Ševčíková: Semináře na Bali jsou nabídka minimálně dva v jednom: zajímavá témata s inspirativními lektorkami v nestresujícím prostředí. Z vlastní zkušenosti musím říct, že na Bali jde redukce stresu sama, jejich životní styl je vyloženě antistresový. Tam se máme hodně co učit.

Cílem je nabrat síly a procvičit situace v krásném a bezpečném prostředí, zakusit si na vlastní kůži život bez stresu, protože my s Luckou nejraději předáváme učení formou prožitku. A o tom to bude. Změna za mne bude zejména v tom, že po semináři sebou nebudou muset nechat účastníci manipulovat, naučí se manipulaci bránit, rozlišovat ji a používat velmi dobré techniky k jejímu zvládání.

Také si chystám hodně praktických cvičení ze života, hravou vtipnou formou. Za mne tedy kontramanipulační techniky a práce s emocemi: nepotlačovat vztek, smutek, zoufalství, sebelítost, ale umět jim porozumět a naučit se, jak na to.

5. Proč právě Bali?

Lucie Kolaříková: Konkrétně na Bali letím poprvé, vybrala ho Jitka, která je z něj úplně vedle. Ve mně to ale rozhodně hned zarezonovalo, protože jsem procestovala celou řadu zemí v JV Asii a některé víckrát a Bali by stejně brzy přišlo na řadu. Jitka mě přesvědčuje, že Bali je ještě kouzelnější, než co jsem dosud v Asii poznala, takže jsem si naprosto jistá, že je to to správné místo.

Já navíc opravdu miluji exotické země a fascinuje mě, že jsem za 12 hodin na druhé straně zeměkoule a všechno, co souvisí s mým životem, na tu dobu prostě zmizí. A když náš život na chvíli zmizí, má naše podvědomí čas čistit, přeskládávat a tvořit doslova nového člověka. Odletět na seminář do léčivé exotiky má obrovský smysl.

bali1

Jitka Ševčíková: Projezdila jsem hodně zemí, Bali je však opravdu jiné, výjimečné. Nedá se to dobře, popsat, to se musí zažít. Hned po návratu jsem se s Luckou spojila, že se na Bali chci brzy vrátit a chci tam předávat zkušenosti a věděmosti českým lidem přímo “na těle”.

Ono se úplně jinak školí redukce stresu v zasedačce ve firmě a úplně jinak na pláži nebo pod palmou v altánu s kokosovým ořechem v ruce. Také jsem sama školení na Bali zažila a vím, jak to působilo na mne: vše zapadlo s desetinásobnou intenzitou. Bali učiní člověka mnohem vnímavějším. Nerozptyluje.

045

6. Co je podle vás “šťastný” život a co děláte pro to, abyste jej žily?

lucie3Lucie Kolaříková: Šťastná jsem, když můžu být sama sebou, to hlavně. Proto pracovně i soukromě stále dolaďuji tak, abych dělala opravdu jen to, co se mnou maximálně rezonuje a byla opravdu jen s lidmi, se kterými si přeji být. Samozřejmě je to podmíněné vědomou pozorností a prací. Ale ráda pro své štěstí něco udělám, když už jsem jeho strůjcem.

Šťastná jsem, když jsem obklopená přírodou, každý den slyším ptáky, nebo vítr namísto cinkající tramvaje, a proto žiji uprostřed přírody. Mám ráda zvířata a ta svou bezprostředností a upřímností ve mně často vyvolají úplnou vlnu štěstí. Proto mám kočky. To samé se mnou dělají i děti. Koukám se na svou neteř se synovcem a nepřestávám žasnout, že tu ještě nedávno nebyli a teď takhle rostou a stávají se z nich takové osobnosti. Proto jsem s nim v častém kontaktu.

Hodně si pocity štěstí prožívám v sobě díky pozorování. Ale samozřejmě že můj život je šťastný i kvůli dostatku financí, cestování, že jsem milovaná a sama miluji, že si užívám své tělo, svou sexualitu, že si dokážu užívat života a mám tak smysluplnou práci. Cítím se hodně obdarovaná, opravdu, a to je opravdu naplňující. Vděčnost, kterou teď cítím, je ale také vypěstovaný zvyk, takže pro štěstí dělám i to, že stále praktikuji vděčnost.

jitka-baliJitka Ševčíková: Na nic si nehraju. Šťastný život pro mne je DOVOLIT SI. Dovolit si třeba smát se, když se mi chce smát a plakat, když se mi chce plakat. Zuřit, hněvat se, ptát se. Mluvit jasnou řečí. Dovolit si koupit po čem toužím, první lodičky od Diora. Dovolit si propustit ze svého života někoho, koho už nechci. Dovolit si letní flirt. Dovolit si nevzít zakázku. Dovolit si odjet na Bali. Dovolit si dopřát dětem dobrou školu. Dovolit si říct partnerovi NE.

Šťastný život je pro mě sundání všech masek, vědět “jak na to” a svobodně se rozhodovat. Nenechat se tlačit a sám netlačit nikoho nikam. Mít kolem sebe lidi, kteří mě respektují takovou, jaká jsem a vědí, že je taky nebudu chtít měnit.

Šťastný život je pro mě život “výběrový”, to znamená život v hojnosti: mám na výběr dost přátel, zakázek, příležitostí, dost možností i klientů, dost času na koníčky, na nicnedělání, na knížky, na rodinu. . Žiju ho a jsem za něho fakt vděčná. Už totiž vím, jak vypadá. A jak vypadá ten míň šťastný. Díky.

 

Vydejte se na Bali s Lucií a Jitkou a naučte se, od těchto úžasných žen, jak jednou provždy vyzrát na stres >>

 

Stanislava Mrázková

je spokojená a šťastná žena, která si plní své sny a miluje svou práci. Projektová manažerka několika úspěšných online kampaní Firmy 2.0, expertka na online marketing, podnikatelka z pláže, autorka online bestselleru Jak napsat eBook za 14 dní a knihy Podnikání z pláže.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.