Léčba kulturním šokem, aneb moje cesta k podnikání

Nikdy jsem si nemyslela, že by šok mohl být v čemkoliv pozitivní. Jednoho dne jsem se ve svém životě zastavila, ohlédla zpět a zamyslela se nad tím, co mě přivedlo až tam, kde dnes jsem. A překvapilo mě, že to byly právě šoky, které mě přivedly k mému úspěšnému podnikání.

První kulturní šok – studium v USA

Když mi bylo 17, vydala jsem se do velkého světa. Díky notné dávce štěstí a mému silnému vnitřnímu rozhodnutí jsem měla možnost vycestovat do USA na roční studium 4. ročníku střední školy zakončené maturitou. Rozhodně by mě tehdy nenapadlo, že tato cesta položí pevné základy mé samostatnosti, podnikavému duchu a touze něco v životě dokázat. Na rozdíl od českého školství se totiž děti v Americe od ranného dětství učí dělat si na věci svůj vlastní názor, dokázat ho odprezentovat a také si jej obhájit. Ať už je jakýkoliv. Taktéž se učí toleranci k názorům druhých a zpochybňování jakéhokoliv status quo.

usa

Pro poslušnou holku z komunistické země, která se svobodě teprve učila, to byl slušný kulturní šok. A díky Bohu za něj. Byl prvním a možná nejdůležitějším milníkem na cestě, která vedla k mému dnešnímu podnikání a práci, která mě baví a naplňuje.

Po návratu domů jsem už nikdy nebyla jako dřív. Mamince jsem se zdála být až příliš “ofrklá” – rozuměj sebe-vědomá – což se tehdy příliš nenosilo. Začala jsem studovat vysokou školu (obor marketing a management) a vydělávat své první peníze soukromou výukou angličtiny a také zpíváním v kapele, se kterou jsme hráli na plesech, svatbách a všelijakých jiných akcích. Na vysokoškolskou studentku jsem si, ač jsem svou činnost zdaleka nebrala jako podnikání, žila opravdu dobře. Ochutnala jsem finanční svobodu a má samostatnost se mi hodně líbila.

Druhý kulturní šok – první zaměstnání

Mnoho mých spolužáků se po škole pustilo do podnikání (však jsme taky studovali Obchodně-podnikatelskou fakultu). Já jsem ale jejich řady nerozšířila. Neměla jsem žádný nápad, podnikatelský plán, dokonce ani touhu budovat něco svého. Vsadila jsem na jistotu a získala práci v tehdy francouzsko-německé bance BNP-Dresdner Bank. Můj přítel (dnes manžel) mi blahopřál a opakoval, jaké mám veliké štěstí. “Nastoupit hned po škole a bez zkušeností do banky a ještě k tomu přes inzerát v Avízu, to je k neuvěření,” říkal.

Což o to, prestižní a na moravskoslezský region poměrně dobře placená práce to byla. Misku vah však vyvažovalo rigidní korporátní prostředí, občas náročné na umění “plavat” ve smíšené (a někdy dost schizofrenní) francouzsko-německé firemní kultuře a tlak na získávání zákazníků za každou cenu. Nepochopte mě špatně. Práce to byla skvělá a hodně mi dala. S mým současným vědomím bych si ji už ale nevybrala.

V době, kdy jsem odcházela na mateřskou dovolenou, jsem v bance zastávala pozici manažerky pro privátní klientelu Moravskoslezského kraje. Byla jsem osobní bankéřkou nejbohatších lidí v našem regionu. A už tehdy jsem někde v hloubi duše věděla, že tuto práci dál dělat nechci. Nebyla v souladu s mými vnitřními hodnotami. Abych získala a pak si udržela klienta, musela jsem být obrovský diplomat a umět nepříjemnou pravdu zabalit do líbivých slov a polopravd. Takto s lidmi nejednám a jednat nechci. V osobních ani pracovních vztazích. Tušila jsem, že se už do bankovního prostředí nevrátím…

Třetí “kulturní” šok – jsem máma

Říká se, že rodičovství člověku obrátí svět vzhůru nohama. Já říkám, že rodičovství nám dospělým naopak ten svět staví zpátky na nohy. U mně se to projevilo v přeskládání žebříčku hodnot, návratu k pocitům z doby studia na VŠ a potřebě něco v životě dokázat a vybudovat něco vlastního. Jako by mateřství samo o sobě nebylo dost.

Sotva to po porodu šlo, našla jsem si nové žáky a začala znovu soukromě vyučovat angličtinu. Když měla malá asi 6 měsíců, rozhodla jsem se navíc začít podnikat v oblasti dětských bavlněných plen, šátků na nošení dětí a ekologických pracích a čistících prostředků. Měla jsem e-shop, pořádala přednášky pro stávající i budoucí maminky, dělala semináře a praktické ukázky péče o miminka. A Nikolka byla všude se mnou. Rozvážela jsem s ní zboží, při přednáškách a prezentacích ji měla u sebe v šátku, kočárek (a v zimě sáně) sloužily jako úložný prostor pro balíky na poštu.

Cítila jsem opět radost z tvoření, naplňovalo mě, že dělám něco dobrého nejen pro maminky a jejich děti, ale i pro životní prostředí, peníze navíc se doma během mateřské rozhodně hodily a já jsem byla šťastná, že při tom všem můžu být nepřetržitě se svým milovaným dítětem.

deti

V podnikání jsem pokračovala i po narození druhého dítěte, syna Kryštůfka. Když měl přibližně rok (a Nikolka 3,5), měla jsem vybudovanou síť obchodních partnerek v Moravskoslezkém kraji, týdně jsem odesílala v průměru 6 balíků se zbožím a téměř každý týden jsem někde přednášela nebo vedla prezentaci. Vše jsem dělala sama a jednoho dne jsem se přistihla, jak přemýšlím, jestli jsem už nepřekročila mou pomyslnou hranici, kdy jsem ještě pořád dobrá máma.

A překročila. Rostoucí obchod si žádal stále více mého času. Objem kvalitního času stráveného s mými dětmi rapidně klesl. Rozhodla jsem se poměrně rychle. Děti jsou důležitější. Nebylo to ze dne na den, ale během pár týdnů jsem svou obchodní činnost ukončila. Poděkovala jsem obchodním partnerům (kteří mimochodem většinou dodnes fungují a daří se jim skvěle), zavřela e-shop, rozdala a rozprodala zásoby. Svou vcelku zajetou obchodní značku jsem nikomu neprodala ani nepředala dál. Začala jsem si více užívat dětí, našeho nového domu, zahrady a volného času.

Čtvrtý kulturní šok – já, hory a bláznivý Angličan

Má povaha mi však nedovolila, aby toto období trvalo dlouho. K výdechu a odpočinku mi postačil přibližně rok. Ještě mi oficiálně neskončila mateřská dovolená a mě se naskytla pracovní příležitost, které jsem neodolala. Oslovil mě Peter Chappell, známý homeopat z Anglie žijící v té době na Čeladné se svou českou ženou, jestli bych jim pomohla vybudovat business postavený na Peterově nové a převratné technologii. Vymyslel způsob, jak na zvukový nosič nakódovat informace, které, zkráceně řečeno, lidem pomáhaly rozšiřovat jejich vědomí v různých oblastech.

Vytvářeli jsme osobní MP3 nahrávky, kerým jsme říkali PPD-čka (Personal Potential Downloads). Byly dělány každému na míru. Základem bylo tělo, mysl, schopnost být tady a teď a celistvost. Můj manžel mě v mém nadšení pro Petera a jeho práci podporoval, byť byl k technologii skeptický. Nejen pro něho byly nahrávky rozumem neuchopitelné, byť výzkum s vrcholovými sportovci ukazoval měřitelné pozitivní výsledky. Myslím, že Petera má mnoho lidí za blázna. Já jsem přesvědčená, že je vědcem, který svými vizemi a smýšlením předběhl svou dobu.

celadna_prace

Práce mě bavila. Byla totiž TAK odlišná od práce v bance. Pracovala jsem v domě na Čeladné, kde jsem si v zimě před prací zatápěla v kamnech, abych v kanceláři nezmrzla. Z okna jsem nejednou zahlédla na poli srnu nebo zajíce. V našem malém týmu o třech lidech jsme spolu sdíleli své radosti i starosti, pomáhali jsme si a podporovali se, řídili se intuicí, vedli dlouhé rozhovory o životě a podstatě bytí. Byly dny, kdy jsme nezačali pracovat dřív, než jsme se vzájemně vypovídali z toho, co nás trápí. Věděli jsme, že by naše práce jinak stejně stála za starou bačkoru.

Po extrému, který jsem zažila v bance, jsem prožívala extrém opačný. Naprostá svoboda, hluboké vztahy, někdy lítání v oblacích a tři roky intenzivního osobního rozvoje. Naučila jsem se porozumět svému tělu, mysli i duši. Ač to byly úžasné tři roky, nedokázali jsme s PPD prorazit do světa tak, jak jsme si představovali a vybudovat trvale prosperující business.

Poslední (a pozitivní) kulturní šok – svobodná a prosperující Firma 2.0

Mým hlubokým přáním vždy bylo propojit obor, který jsem vystudovala s osobním rozvojem. Myslela jsem si, že je to bláhový sen a mé dosavadní pracovní zkušenosti mě v tom jen utvrzovaly. Buď máš jedno nebo druhé. Buď děláš úspěšný business, který tě dobře živí, nebo jedeš v osobním rozvoji. Dohromady to nefunguje.

O tom, jak moc se mýlím, mě přesvědčila až má spolupráce s Davidem Kiršem a jeho ženou Alicí. Firma 2.0 s.r.o., jíž jsem dnes jednatelkou a ředitelkou, je zhmotněním mého snu. Na principech vzájemné důvěry, tolerance, otevřené komunikace, integrity a autenticity budujeme a rozvíjíme úspěšnou a prosperující firmu. Jsme přesvědčení, že spojení principů osobního rozvoje a podnikání je dnes cestou k úspěchu a našim cílem je šířit tuto zprávu dál. Sami už jinak ani podnikat neumíme.

Náš tým je mou druhou rodinou. Mám svobodu dělat co chci, kdy chci a s kým chci. Firma mě podporuje v mém osobním i profesním rozvoji a růstu a já firmu podporuji zpátky tím, že v ní aplikuji to, co se naučím. Mám dostatek prostoru věnovat se mimo jiné mé osobní specializaci – koučinku, který dělám uvnitř i vně firmy a který jsem s podporou firmy zpracovala do mého koučovacího programu s názvem Boží koučink.

f20tym

Netuším, kudy se má cesta bude ubírat dál. Těším se na všechno, co mě ještě čeká. Tady a teď jsem však šťastná a vděčná za to, kde jsem a za příležitost svým příběhem a znalostmi inspirovat a obohacovat druhé.

Máte také podnikatelský sen, který zatím čeká na splnění? Možná je právě teď ten správný čas vyjít mu vstříct. Pokud vás můj příběh inspiroval, srdečně vás zvu na seminář Miliónová žena, na kterém budu společně s Davidem Kiršem jakožto hlavním lektorem, Alicí Kirš a Stáňou Mrázkovou provázet ženy na cestě za jejich sny 🙂

 

Bohdana Kabátová

Manažerka a jednatelka společnosti Firma 2.0 s.r.o., konzultantka a koučka, jedna z prvních 150 koučů na světě, kteří v Kalifornii získali certifikaci pro ojedinělý systém High Performance Coaching. Spokojená žena provdaná za úžasného muže a máma dvou báječných dětí.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.