Když jsem potkala Markétu Pařízkovou, můj pohled na koně a přístup k nim se totálně změnil. Díky ní jsem pochopila, že koně nejsou jen sportovním náčiním, jak tomu často bývá v konvenčních stájích, ale že jsou našimi UČITELI. Učiteli, kteří nám nastavují pravdivé zrcadlo a to především v oblasti vedení – leadershipu.
Jak sami sebe vedete svým životem? Jste spokojení? A jak vedete druhé? Možná je to právě tohle ušlechtilé a čisté zvíře, které vám s vedením může pomoci…
Přečtete si rozhovor, který připravila naše zapálená redaktorka Katka. Vyzpovídala Markétu Pařízkovou, zakladatelku společnosti Horsense s.r.o. v rámci které pořádá nejen kurzy leadershipu >>>
– Alice Kirš
1. Jak se člověk dostane od architektury k práci s koňmi?
Ona to vlastně nebyla cesta od architektury ke koním, spíše se obě tyto věci nesou mým životem vedle sebe. První dům jsem „navrhla“ v 9 letech a můj první kůň byl křeček zapřažený ve vozíčku, víc se na balkon v sedmém patře nevešlo… 🙂
Ke koním mě to táhlo odjakživa, od 11 let jsem s přestávkami navštěvovala různé stáje, ale pořád to nějak nebylo ono. Měla jsem pořád pocit, že se s koňmi musí jít domluvit i jinak. Až jsem narazila v časopisech na přístup, který mi dával smysl. Šlo o přirozenou komunikaci s koňmi, která byla založena na myšlence, že pokud se chcete domluvit s pěti Angličany, tak je jednodušší naučit se anglicky, než každého Angličana učit zvlášť česky. Takže když po koních něco chceme, tak bychom jim měli vyjít vstříc, 80 % by se měl naučit člověk a jenom 20 % kůň. Člověk by si řekl, že to je přece logické. Jenže v prostředí konvenčního ježdění, kde se dodnes nasedá na koně zleva, aby nám při tom nepřekážela šavle, to byla zvláštní novota.
Naživo jsem do přirozené komunikace pronikla na farmě manželů Bednářových, od kterých mám i svého prvního koně.
2. Mohl to být běžný ranč nebo výcvik koní, ale není – pořádáte kurzy, kde koně učí lidi? Jak tahle myšlenka vznikla?
Během vysoké se mi podařilo seznámit s několika zajímavými přístupy. Jedním z nich bylo učení se zážitkem, ke kterému jsem se díky spolužačce Jance Rutrlové dostala.
Zážitková pedagogika staví na tom, že se člověk naučí více z vlastní zkušenosti, než z příruček. A zacházení s koňmi přirozenou komunikací? U toho se bez práce na sobě prostě neobejdete. Takže jednotlivé složky metody tady již byly.
Když pak Robert Pik přišel s Horse Assisted Education (HAE), v našich hlavách zapadly části na svá místa a bylo rozhodnuto. Janka sestavila tým a v roce 2008 pod záštitou Instruktorů Brno vznikl první kurz projektu Spirit Horse. Byl týdenní, experimentální a vyzkoušeli jsme v něm metodu, jak se říká „na lidech“. Metoda nás nadchla a vznikly další kurzy, tentokrát 4 denní, zaměřené přímo na vedení lidí.
A z tohoto neziskového projektu vznikl Horsense, s.r.o. Vznikl hlavně zásluhou Dana France, který je velmi přesvědčivý motivátor a stal se naším poradcem, mentorem a přítelem na telefonu.
3. Máte několik druhů kurzů – jaký je nejoblíbenější a proč?
To je těžké říct, hodně záleží na člověku. Někdo má raději kurzy typu Expedice, kde se většina kurzu odehrává v otevřené krajině. Tyto kurzy mívají pomalejší tempo a hojně v nich využíváme prvek putování na koni a s koňmi.
Někdo zase upřednostňuje kurz Leadership, který je kratší, intenzivnější, v rychlejší tempu a bývá v kryté hale s plným zázemím. Obě skupiny mají mají své příznivce, hodně záleží na naturelu člověka. Zrovna teď je o něco větší zájem právě o Leadership.
4. Jak probíhá kurz s koňmi? Tj. co všechno čeká účastníka kurzu Leadershipu?
V úvodu se účastníci seznámí s námi, mezi sebou, s koňmi a základní bezpečností pro sebe a své okolí.
Většina kurzu spočívá v řešení různých úkolů společně s koněm a následné práci s prožitky formou společného sdílení a diskuzí.
Cílem každého úkolu je vysvětlit koni, co má udělat a namotivovat ho ke splnění. Je na člověku, jakou cestou toho dosáhne. Většina lidí nemaje návod používá, co je jim blízké a na co jsou zvyklí. A na to jim koně poskytnou okamžitou zpětnou vazbu.
Většinu dne se pracuje ve dvojicích, kdy jeden plní úkol s koněm a druhý jej podporuje, tím se ke zpětné vazbě od koně přidá i lidská. Průběh a výsledek každého úkolu je pak společně rozebrán se zkušenými lektory – kouči, s důrazem na přenos získaných zkušeností do praxe.
5. Jak souvisí vedení lidí s vedením koní?
Ač se to některým lidem může zdát divné, koně mají podobný model vedení, jako lidé. Rádi předají vedení a zbaví se tím odpovědnosti, ale pečlivě si vybírají komu. Je to logické, v přírodě na tom závisí jejich život. Bohužel jsme se naučili koně brát jako čtyřnohou motorku a zapomněli, co všechno nám mohou nabídnout.
Výhoda dorozumění se s koněm je v tom, že pro ně není důležitá verbální komunikace, na kterou jsme se naopak naučili spoléhat my. Koně prostě, na rozdíl od lidí, neukecáte. Je třeba použít řeč těla, prostorovou představivost, předem si rozmyslet, co chcete sdělit a jak. Zároveň být čitelný a motivovat koně, protože odtáhnout nejde, váží totiž přes 300 kg. Stanovit hranice a být důsledný v jejich dodržování, kreativní ve vymýšlení nových strategií „jak na to“ a v neposlední řadě je také důležité umět koně ve správnou chvíli ocenit a pochválit.
To jsou dovednosti, které využijete i mezi lidmi denně, takže komunikace s koněm (nejen pro nás lektory) představuje úžasný prostor pro práci na sobě. To je to, co nás na HAE tolik inspiruje. Koně mají vyšší sociální a emoční inteligenci než lidé, až jim to někdy závidím.
6. S jakými pohnutkami nejčastěji přijíždí zájemci na vaše kurzy?
Často jsou to lidé, kteří mají před sebou výzvu vedoucí pozice a chtějí se na ní připravit. Nebo se setkáváme s těmi, kteří vedou a chtějí se ve vedení zdokonalit, podívat se na sebe z jiného úhlu. Někdy jsou to lidé na životní křižovatce, kteří hledají inspiraci. Často jsou to také lidé, které práce na sobě baví, jsou zvědaví na tuto metodu a chtějí se o sobě dozvědět něco nového.
7. Co když se někdo koní bojí, ale přesto by rád přijel a měl ten zážitek?
Klidně může přijet, nebude to poprvé… A taky to nebude to poprvé, co odjede o jeden „strach“ lehčí. Těžíme z toho, že na kurzu máme také koně, které si lidé se slabším zrakem občas pletou se psy. Když člověk kouká koni z očí do očí, tak už ze samé podstaty necítí takovou hrůzu.
Co teprve, když mu kouká z očí do uší 🙂
Ale teď vážně. Setkáváme se s tím poměrně často. Respekt ke zvířeti, které nás převyšuje velikostí i silou, je zcela přirozený. Navíc kůň má vlastní hlavu a návod k němu nedostanete. Většinou se nám správným výběrem koně k takovém člověku podaří během pár hodin posunout respekt ke koni na příjemnou úroveň.
Občas přijedou lidé se špatnou zkušeností s koněm, po úrazech, u těch to trvá déle, ale ještě se nám nestalo, že bychom nenašli cestu, jak takovému člověku pomoci.
8. Co všechno se může člověk od koně naučit?
Napadá mě jeden příklad za všechny – z jednoho z prvních testovacích kurzů, který probíhal pod širým nebem a dva dny před tím pršelo. Bylo pozváno několik manažerů a lidí, které metoda zajímala. Mezi nimi bylo jedno „velké zvíře“, známý leader, a ostatní po něm po očku pokukovali.
Při jednom cvičení měl s koněm přeskočit překážku, běželi spolu a těsně před překážkou se otočil, aby se podíval na koně, zakopl a padl obličejem přímo do toho největšího bahna. Všichni jsme zatajili dech. Poté, co jsme ho očistili, vypadal nějaký zamyšlený a moc nemluvil. O chvíli později byl rozbor a když došla řada na něj, řekl: „To bylo přesně to, co dělám zaměstnancům. Zadám někomu práci a místo toho, abych ho nechal ji dokončit, tak ho neustále kontroluji a tím mu v práci překážím.“
9. Jaké kurzy aktuálně plánujete?
Teď máme Horsense Outdoors (17. – 19. 6. 2016)
Je to víkend, ve kterém se snoubí rozvoj a poznání sebe sama s putováním krajinou Moravského krasu. Těžiště kurzu spočívá v kráse a přirozenosti bytí – s koňmi na vlastní kůži – kde nic není „jako“, vše je reálné. Pomáhá otevřít dveře při vedení lidí a budování důvěry, při zvládání obav a nalézání sebejistoty.
Více o akci Horsense Outdoors >>>
