Skoro denně na blogu projektu Ženy ženám publikujeme nový článek. Někdy pomáhají, jindy dávají odpovědi na nová témata, jiné sdílejí s komunitou příběh změny, vstanutí z popela, probuzení něčeho silného v nás a jiné právě ukazují, jak se ničíme nebo jsme ničeny zajetými představami a mýty společnosti. A tohle celé dokládá jak barevný je náš ženský svět a současně kolik společného máme, jak jsme propojeny.
Abyste nemuseli číst všechno, vybrala jsem zase jen to nejlepší z lednového čtení.
Jak uzdravit zrazené ženství?
Jsme pokroucené, a některé to už ani nevidí. Kdysi, když dostala sebeláska rovnítko se sobeckostí, začalo něco, co nám navždy změnilo životy a dopad tohoto názoru zanechal na našich duších větší rány, než jsme si vůbec kdy mohli myslet… Spousta žen tu ničivou sílu nevidí ani dnes. Jak by mohly? Léta vtloukaná lež se jim vryla pod kůži a mají dojem, že mít se ráda je něco zakázaného, nevhodného, nepřijatelného. Ale nechat se ničit svým nevědomým mužem a dovolit mu ničit vlastní ženství, je povoleno?
Některé ženy už jsou natolik zraněné, že přestaly doufat v nějakou cestu z temnoty ničivého vztahu. Bolest a utrpení mají jako běžný životní standard. Nevěří, že to mohou mít jinak, protože nezažily nic jiného…
Neskutečně bolavý příběh o zraněném ženství >>>
Nebyla si tak dobrá, jak bys mohla!
Nemusí být ani konec roku, aby se do našich hlav vloudila pochybnost. Znáte ty neodbytné myšlenky, když si něco naplánujete, pak se všechno semele úplně jinak a vy nakonec večer, při čistění zubů, proháníte hlavou jednu sebemrskačskou myšlenku za druhou. Každopádně, i když byste se takto krutě neničili, závěr je jasný: „Zase jste NIC nestihli!“
Tahle ultimátní tvrzení jsou jako mor. Snadno se jim uvěří, častokrát ani nepátráme zda je to skutečně pravda a spolehlivě nás otráví, aniž bychom o to extrémně intenzivně usilovali. Prostě to máme v krvi! Místo pochvaly na sebe sesypeme kritiku.
Jeden čas se mi to stávalo velmi intenzivně. A je zajímavé, že mi pomohlo úplně to samé o čem se píše v článku Nechci aby tohle zažívala moje dcera >>>
P.S. A zkuste to denně, ne jen jednou za rok!
10 kroků jak si správně přát!
Co je základem splnění vašich snů? Kromě toho, že je potřeba nějaké mít, což je dle mého to nejjednodušší, je potřeba si je vážně dobře nandat do hlavy, dát jim srozumitelnou, jasnou podobu, a nakonec je posichrovat nějakým tím zaklínadlem. Ale ne jen tak nějak hala bala, ale udělat to promyšleně a tak, aby tomu mozek i vesmír rozuměl. Nosit v hlavě opravdu správně položený sny je docela věda. Ale jakmile to pochopíte, věci zapadnou a pak bude celý svět stát na vaší straně. Nebo alespoň vy sami si nebudete stát v cestě. A to je častokrát to nejdůležitější…
Deset kroků, jak si správně nastavit svůj cíl >>>
Jen pro ten dnešní den…
stojí za to žít. Tak zní první slova známé písně z české filmové klasiky pro pamětníky. Oldřich Nový ve filmu Kristian zpívá právě o tom, jak je důležité být tady a teď. V přítomnosti. A zbylý text písně jasně dokazuje, že žít v přítomnosti má úžasné kouzlo – nejen pro úsměv Adiny Mandlové. Přítomný okamžik je už tak omílaný, že jednoznačně víme „o čem je řeč“. Proč se nám to ale tak málo daří naplňovat ve svých životech? Že by to přece jen tak jasné a jednoznačné nebylo? Je tam snad nějaký háček? Vyžaduje snad prožívat přítomnost nějaký fígl? Možná, že ano. Věčné ponoření se do minulosti, do svých „kdyby“, nebo naopak přemítání o možných „ažpacích“, ideálně v jisté uspokojivé kombinaci obého, nás rozhodně v přítomnosti nedrží…
Jestli chcete být šťastnější, zkuste tenhle článek, třeba je tam odpověď >>>