Audio
Podcast na iTunesKvalita našeho života se v podstatě odvíjí od toho, jak jsme si vědomi toho, co se v našem životě děje. Od úrovně vědomí, kdy považujeme náš život za noční můru a za sen, ze kterého bychom se nejraději co nejrychleji probudili, až po naprostou euforii života, kdy všechno, co se děje kolem nás, je zázrak a je to jedna velká úžasná jízda.
Bohužel člověk se pohybuje někde mezi těmito úrovněmi. Právě podle toho, jak si je vědomý. Možná to není bohužel, možná je to prostě součást toho, jak jsou tady věci zařízeny, ale co nás může obrovsky osvobodit je vědomí toho, kde se právě nacházíme. Kde je naše úroveň vědomí. Zda je úroveň vědomí někde ve sklepě, ve smradlavém, zatuchlém a mokrém sklepě, anebo zda se pohybuje někde na horách, na výsluní, na tom nejvyšším patře, kde svítí slunce a kde máme rozhled do celého širého světa nebo života. Tahle schopnost věci vidět, pozorovat je a uvědomovat si je nám dává obrovskou svobodu.
Pokud se pohybujete na úrovni – to oni, je to úroveň právě v tom sklepě. Je to úroveň, kde si myslíte, že se vám věci dějí, že nemáte vůbec žádnou moc, že nejste mocní, často jste ne-mocní, a je to úroveň, kdy se vám věci v životě stávají a máte pocit, že je nemůžete nijak změnit, nijak ovlivnit, že za ně můžou jiní lidé nebo nějaké okolnosti, že jednoduše realita tam venku vám způsobuje v životě neštěstí. Na téhle úrovni se s životem nedá mnoho dělat, na téhle úrovni se život přežívá a tahle úroveň je často velmi smutná ve smyslu právě být si vědomý vlastního potenciálu a vlastního života.
Naštěstí se z téhle úrovně dá probudit a posunout výše. A tou druhou úrovní je úroveň – to já. Z toho to oni, oni za to můžou, se přesunout do úrovně to já. Najednou se něco stane, zažijeme aha moment a uvědomíme si, že já můžu. V angličtině je to takové to známé I can, které se často používá na seminářích, kde skáčete a křičíte I can, já můžu.
Je to obrovsky důležité uvědomění v životě, kdy pochopíme a sepne se naše vědomí toho, že ne věci tam venku, ale my si je způsobujeme. My máme zodpovědnost za všechno, co se nám děje. My jsme pánem našeho života, my jsme králem v našem království. Jak si život zařídíme, jak ho vidíme skrz naše oči, skrz naše brýle, tak náš život vypadá.
Tahle úroveň je obrovsky osvobozující v tom, že najednou se dostávají do života věci, které chceme. Často se také pojí s materiálním světem v tom smyslu, že na téhle úrovni si plníme takové ty věci, jako že chceme vydělávat hodně peněz, chceme mít super auto, skvělého partnera a chceme žít bohatý život hodně spojený i s materiálním naplněním, se zabezpečením, se všemi těmi jistotami, které nám naše společnost tvrdí, jako že jsou nutné pro šťastný život.
Jenže tahle úroveň často končí situací, kdy sedíme doma na pohovce v našem domě, před domem stojí auto, hrají si tam děti, žena vaří, a my máme pocit úplné prázdnoty. Vlastně všechno tam venku máme, všechno se nám daří v tom optimálním stavu na úrovni to já, a přesto někde uvnitř necítíme naplnění, necítíme štěstí, ptáme se: „To je všechno, tohle je život?“
Skrz tohle uvědomění, kdy si naplníme nějaké potřeby ve vnějším světě, se můžeme posunout do úrovně číslo tři. A tahle úroveň je – to my. Najednou vám dojde, že to není jenom o tom naplnit sebe a své potřeby, ale že to naplnění přichází skrz spolupráci s jinými lidmi, skrz tvoření s jinými lidmi, skrz přispívání něčemu, co je společné, budování něčeho, co prospívá nejen vám, ale i něčemu vyššímu, dalším lidem, vaší komunitě, rodině, firmě.
A skrz uvědomění to my, že to není jen já, ale že na jisté úrovni jsme jako společnost, jako lidé propojeni a že musíme si pomáhat je velmi hluboké uvědomění, které můžeme jen tak říct, ale na úrovni tři to prožijeme s úplně jinou kvalitou, najednou získáme pocit, že jsme součástí, že nejsme na tom světě sami, že to není jenom já, ale že to je my.
Tohle vám dává obrovský klid v srdci a vlastně takovou pohodu, že se můžete do života nadechnout a spolupracovat. Už to najednou není o tom, jestli se daří vám, ale záleží vám na tom, jestli se daří vašemu kolegovi v práci, vašemu městu, vaší zemi, kde žijete, nebo jestli se daří tomuhle světu.
Takže tohle je chvíle, kdy možná začnete podporovat věci, půjdete do věcí nezištně, opustíte to já a začnete jednoduše přemýšlet v my.
Ale tímhle to nekončí. Ještě je čtvrtá úroveň a tahle úroveň je – to jedno. Je to vlastně nejvyšší, dá se říct i spirituální, duchovní úroveň, kdy vidíte, že všechno, co se kolem vás děje, je ve své podstatě jedno, že lidé jsou spojeni, že věci jsou navzájem spojeny, že ten nekonečný vesmír, který kolem nás je, je jedna spojená energie, obrovsky inteligentní systém, který ani náhodou nejsme schopni naší omezenou osobní myslí rozpoznat.
Na téhle úrovni pochopíte, že nic jako já, my vlastně nemá smysl, protože jsme spojeni ještě na úplně jiné úrovni, než jsme si do téhle chvíle mysleli. Ať už se podíváme na poslední výzkumy kvantové fyziky nebo na učení všech duchovních vůdců nebo duchovních nauk za tisíce let lidstva, co můžeme studovat, zjistíme, že tam někde je podstata té věci – to je jedno.
Každý z nás v danou chvíli obsahujeme miliony a miliony atomů souseda vedle, Ježíše Krista, hory Mount Everest někde v Asii, naše buňky se vyměňují co několik měsíců, let, stáváme se neustále noví a noví v každou minutu, protože na energetické úrovni je to všechno úplně jedno.
Hmota, kterou kolem sebe vidíme, je jenom sen. Naše myšlenky a problémy, které máme v práci, v rodině, s námi samotnými, co si myslíme, že bychom měli být, neměli být, to všechno je úplně jedno, je to jenom příběh v naší mysli, jsou to jenom myšlenky, které nám plují hlavou.
Na čtvrté úrovni vědomí vidíme, že tohle všechno jsou jenom myšlenky, není to ta opravdová realita, podstata života, není to ta duše, to pravé já, řekněme, které nás velmi chytře vede naším životem. Když poslechneme pravé já a necháme se vést z téhle čtvrté úrovně, jsme si vědomi života a toho, jaký opravdu je, pak všechny ty maličkosti, starosti a problémy na předchozích třech úrovních pozbývají smysl a my se nadechneme do života s úplně jinou kvalitou.
